Reforma Rady bezpečnosti OSN – možné scénáře a potenciální kandidáti na stálé křeslo v RB

Organizace spojených národů a Rada bezpečnosti po 62 letech

Organizace spojených národů[1] vznikla oficiálně 24. října 1945, kdy pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN (Čína, Francie, tehdejší Sovětský svaz, USA a Velká Británie) ratifikovalo Chartu OSN. Za hlavní cíl si OSN klade zabránit dalším mezistátním konfliktům.

I dnes, po více než 62 letech od založení OSN, asi nelze zpochybnit důležité body Charty OSN, jako je chránit budoucí generace od války, bránit lidská práva a důstojnost, žít v míru a za tím účelem spojit své úsilí, aby se konfliktům předešlo, nebo pokud vzniknou, aby se vyřešily mírovou cestou.[2] V tomto ohledu je OSN bezpochyby aktuální i na začátku nového tisíciletí.

Na místě je však diskuse, jestli OSN k vymezenému cíli postupuje efektivními prostředky. Kritici OSN tvrdí, že odráží poválečné uspořádání světa, které dnes už neplatí, a že její struktury jsou zastaralé. Jedna skupina požadavků na reformu OSN se týká zlepšení a zefektivnění chodu organizace. To jsou takzvané „manažerské reformy“[3]. Tyto reformy státy OSN nevnímají jako příliš citlivé a proto je jejich prosazování poměrně rychlé. Druhá část reforem, „reformy politické“, už je daleko citlivější. Tyto reformy se týkají mandátů, složení a fungování institucí OSN. Kvůli jejich citlivosti nejsou v reformních dokumentech OSN tolik zmiňovány, nebo pokud ano, tak jen lehce a obecně, aby proti nim žádný členský stát pokud možno neprotestoval. Mezi „politické reformy“ patří reforma Valného shromáždění, reforma Poručenské rady, ale především reforma Rady bezpečnosti OSN.

O tom, jestli je složení Rady bezpečnosti[4] adekvátní, nebo jestli by se neměl změnit její rozhodovací mechanismus se vedou debaty už od jejího založení. To, co je však na reformě RB odlišné od ostatních reformních kroků, je důležitost RB, její význam nebo privilegované postavení mezi ostatními orgány OSN. Už pouhý pohled do výčtů funkcí a pravomocí jasně odlišuje RB například od Valného shromáždění. Zatímco Valné shromáždění „zvažuje, činí doporučení, jedná, projednává, zabývá se, nebo prosazuje“ všemožné záležitosti a otázky, RB mimo jiné udržuje mezinárodní mír a bezpečnost, určuje, zda dochází k ohrožení míru či aktu agrese, a hlavně vojensky zakročuje proti agresorovi.[5] Zde je zřetelně vidět rozdíl mezi Valným shromážděním jako hlavním jednacím fórem OSN a RB, která může fakticky a efektivně zakročit a své cíle prosadit. Z této odlišnosti RB pak plyne fakt, že je otázka reformy RB velmi citlivá, důležitá a že reformní proces RB je velmi sledovaný.

Jaké tedy byly a jsou návrhy na reformu RB? Které státy si dělají nárok na křeslo v RB a jaké jsou jejich důvody? Jaké scénáře reformy RB jsou pravděpodobné a jak by mohla diskutovaná reforma v budoucnu dopadnout?

Proč je nutná reforma RB

Od založení RB v roce 1945 se svět značně změnil. Změnilo se rozložení sil, některé země na mezinárodní scéně ztratily, význam jiných prudce roste. Stejně tak se objevily fenomény, které po druhé světové válce neexistovaly a se kterými tehdejší OSN nepočítala. Příkladem budiž mezinárodní terorismus. Proto je potřeba, aby se fungování RB stejně jako celé OSN novým výzvám a hrozbám přizpůsobilo.

Jak uvádí tehdejší generální tajemník OSN Kofi Annan ve své zprávě Ve větší svobodě z jara 2005, kromě lepší akceschopnosti RB „je potřeba, aby se RB rozšířila a aby přesněji reprezentovala současné rozložení sil ve světě. Takové rozšíření následně podpoří její legitimitu.“[6]

Jakékoliv změny RB vedoucí ke změně rozložení stálých a nestálých křesel musí být schváleny dvoutřetinovou většinou z dnešních 192[7] členů OSN, to znamená, že pro reformu musí zvednout ruku alespoň 128 států. Kromě toho je potřeba, aby s danou změnou souhlasilo všech pět stálých členů RB, takzvaná skupina P5.[8]

Možní kandidáti na stálé členství v RB

Na světě je několik zemí, které v mezinárodních vztazích hrají důležitou roli, jsou ekonomicky silné, nebo jsou důležité svojí rozlohou. Při utváření RB po druhé světové válce však jejich situace taková nebyla a proto se o stálé členství uchází až nyní.

Německo

Důležitým kandidátem na členství v RB je Německo. To vykazuje větší ekonomickou sílu než Francie[9] a má i více obyvatel[10]. V tomto ohledu se Francii, stálému členovi RB, přinejmenším vyrovná a dnes pouze „doplácí“ na poválečný vývoj, kdy OSN vznikalo právě jako pojistka proti agresorům, jako bylo Německo.

Do OSN vstoupilo nakonec Německo v roce 1973[11] a od té doby se zvedají hlasy po Německu hrajícím důležitější roli ve strukturách OSN. Sama spolková vláda zastává „politiku převzetí větší zodpovědnosti a většího podílu na spolurozhodování v rámci mezinárodního systému“[12], která vyúsťuje požadavkem na stálé křeslo v RB.

Z pohledu tohoto záměru byl pro Německo důležitý rok 2004, kdy spolu s Brazílií, Indií a Japonskem založilo koalici známou pod názvem G4. V jejich společné deklaraci se G4 shodla na vzájemné podpoře pro získání stálých křesel a odvolala se na fakt, že složení RB by mělo odpovídat rozložení sil v 21. století.[13]

Německo si získalo pevné místo ve skupině států podporujících OSN svým negativním postojem k jednostranné americké akci v Iráku z roku 2004. Tento německý postoj podporující roli OSN by Německu mohl pomoci získat významnější roli v systému OSN.

Svůj nárok Německo podkládá i pozicí s 10 procenty třetího nejvýznamnějšího přispívatele do rozpočtu OSN za USA a Japonskem.[14]

Japonsko

Dalším již zmíněným státem ucházejícím se o stálé členství v RB je Japonsko. To je bezesporu technicky i intelektuálně vyspělá moderní asijská velmoc, ale stejně jako Německo doplatilo na válečný a poválečný vývoj.

Japonsko je na prvním místě v Asii při srovnání HDP na obyvatele[15] a velmi důležitou finanční roli hraje i v rámci OSN. Pokrývá 20 procent ročního rozpočtu OSN[16] a k rozpočtu UNECSO přispívá dokonce jednou třetinou[17]. S tímto příspěvkem a s ekonomickým postavením Japonska v asijském regionu kontrastuje fakt, že doposud mělo Japonsko ve vrcholných funkcích OSN jen jedno zastoupení, když funkci vysoké komisařky OSN pro uprchlíky vykonávala v letech 1991 až 2000[18] Sadako Ogataová[19].

Jako člen G4 si proto Japonsko nárokuje stálé křeslo v RB. Junichiro Koizumi, bývalý japonský premiér, prohlásil, že „země s chutí a možnostmi hrát hlavní roli ve snaze o dosažení mezinárodní bezpečnosti a míru se musí podílet na rozhodování RB“[20]. Takovou zemí podle Koizumiho Japonsko je.

Situaci ohledně přijetí Japonska do RB bude komplikovat neochota Číny kandidaturu Japonska podpořit. Číně se totiž nelíbí rostoucí role jejího regionálního rivala, hlavně potom růst japonského vojenského potenciálu.

Brazílie

Mezi velké zastánce reformy OSN včetně rozšíření RB patří Brazílie. Její zájem prezentoval veřejně například v roce 2004 na zasedání Valného shromáždění její prezident Lula da Silva.[21]

Podle Brazílie musí složení RB odpovídat realitě současného světa, to znamená, že by v ní měly být zastoupeny i země Latinské Ameriky. Lula da Silva také zdůraznil, že návrhy na reformu, které nebudou zahrnovat zvýšení členů RB pro Brazílii nejsou akceptovatelné.[22] Brazílie se staví za reformu, která posílí multilateralistický systém rozhodování RB.

Brazílie je zastáncem dodržování a uplatňování mezinárodního práva. Proto se také postavila proti jednostranné preventivní akci Američanů v Iráku. Naproti tomu se v minulosti několikrát účastnila mírových misí pod vlajkou OSN. Brazilské jednotky byly nasazeny v Mosambiku, Angole, na Haiti nebo ve Východním Timoru.[23]

Kdyby Brazílie získala křeslo stálého člena RB, stala by se nejvýznamnějším hráčem na mezinárodní scéně ze zemí jižní polokoule. Pravděpodobně by pak hájila zájmy chudých regionů jihu proti zájmům bohatšího severu.[24]

Kromě USA přislíbily Brazílii podporu při snaze stát se stálým členem RB zbylé 4 země P5. Šanci Brazílie také zvyšuje koordinovaný postup a podpora v rámci G4.

Naopak proti kandidatuře Brazílie se staví jiné silné země Jižní Ameriky jako Chile nebo Argentina. Ty nejsou nadšeny z představy, že by jejich region reprezentovala nešpanělsky mluvící země – portugalsky mluvící Brazílie. To, že bude o post zástupce Latinské Ameriky bojovat, prohlašuje i Mexiko. Konkurence Brazílie v latinskoamerické oblasti je proto značná.

Indie a další kandidáti

Čtvrtým členem G4 je Indie. Ta má sice silnou podporu Francie a Velké Británie a svou kandidaturu opírá o účast v mírových misích a druhou nejpočetnější populaci světa, ale proti jejímu členství se staví Pákistán podporovaný Čínou.[25]

V souvislosti s rozšiřováním RB se pak mluví i o dalších zemích, které hrají regionálně i celosvětově důležitou roli a v RB by jako stálí členové mohly v budoucnu zasednout. Jako možní členové byli zmíněni Mexiko, Indonésie, Argentina, Nigérie, Egypt nebo třeba Jihoafrická republika.[26]

Návrhy a koncepty reformy RB

Otázka složení RB se objevuje hned od založení OSN po druhé světové válce. Je to téma často diskutované, nicméně s výjimkou roku 1956 vždy zůstalo pouze u návrhů, které nebyly dotaženy do konce. V roce 1965 se totiž podařilo prosadit počet nestálých členů RB z 6 na 10, 5 stálých členů zůstalo nezměněno a počet RB se tak zvýšil na dnešních 15.

Rozpad bipolárního světa v roce 1990 dával naději na změny v RB, ale neslučitelnost zájmů jednotlivých států nebo skupin zemí vyústil v „zákopovou válku“[27], kdy je každý návrh na reformu RB některými státy podpořen, ale ve stejném okamžiku ho jiné země zkritizují.

Razaliho model

V roce 1997 navrhla Malajsie ústy svého diplomata Ismaila Razaliho model, který rozšiřoval RB na čtyřiadvacetičlenný orgán. K současnému stavu přidával 5 stálých křesel a 4 křesla nestálá. Podle Razaliho se novými stálými členy mělo stát Japonsko, Německo, jedna rozvojová země z Afriky, jedna z Asie a jedna z Latinské Ameriky.[28] 4 nová nestálá křesla by si podělily regiony Afriky, Asie, Latinské Ameriky a východní Evropy.

Tento malajský návrh získal mezi zeměmi značnou oblibu, podporovala ho tehdy i Česká republika[29], ale vyvolal i negativní reakce. Nelíbil se středně velkým zemím v čele s Itálií. Země jako Itálie, Nizozemí nebo Španělsko by totiž nezískaly ani stálé křeslo, ani by se nevešly do regionálního klíče nových nestálých členů.

Návrh „Coffee clubu“

Proto přišla Itálie s vlastním návrhem, ke kterému se později přidal Pákistán, Jižní Korea a další státy. Jejich koalice je dnes známá pod názvem „Coffee club“. Coffe club se staví proti Razaliho modelu i proti kandidatuře G4. Naopak přichází s návrhem na vytvoření nové kategorie „polostálých“ křesel. Těch by mělo vzniknout 8 až 10 a mělo by se na nich střídat přibližně 30 zemí.

Státy jako Pákistán tento model podporují, protože pravděpodobně nezískají stálé křeslo RB, ale myslí si, že by v RB měly být zastoupeny častěji, než jak umožňuje stávající formát s rotací 10 nestálých členů.

Model A a Model B Panelu k hrozbám, výzvám a změnám

Na konci roku 2004 přišel Panel k hrozbám, výzvám a změnám s návrhem na reformu RB, který pak použil ve své zprávě Ve větší svobodě generální tajemník Kofi Annan. Návrh Panelu podává dva možné modely rozšíření RB: Model A a Model B[30]. Jejich architektura by měla odpovídat uspořádání světa na začátku nového tisíciletí. Model A se podobá malajsijskému návrhu Razaliho, druhý model je podobný výše zmíněnému italskému návrhu a oba zvyšují počet členů RB na 24.

Model A přidává 6 nových křesel stálých členů, která by se však od původní P5 lišila tím, že by nedisponovala právem veta. Počet nestálých křesel by se zvednul o 3 z 10 na 13 a základem tohoto modelu je fakt, že každá ze 4 oblastí Afrika, Asie a Pacifik, Evropa a Amerika by byla spravedlivě zastoupena 6 členy.

Základním nedostatkem tohoto návrhu je zvýšení stálých křesel RB. Minulost ukázala, že není lehké se dohodnout ani ve stávajícím počtu 5 stálých členů, a dá se očekávat, že v 11 by rozhodování a konsensus nebyly jednodušší.

Navíc by zvýšení stálých členů naráželo na rivalitu mezi některými státy. V Asii by pravděpodobně jedno místo mělo připadnout Japonsku, avšak jeho účast mezi stálými členy RB by pravděpodobně zablokovala Čína. Na jedno nové stálé křeslo v Evropě by si asi dělalo nárok jak Německo, tak Itálie a ani jeden z těchto dvou států by pravděpodobně nechtěl ustoupit ve prospěch toho druhého. Stejně by se o jediné nové stálé místo v Americe asi hádala Brazílie s Argentinou. A dá se předpokládat, že „oba nebo nikdo“ by co se týče stálého členství v RB platilo i o Indii a Pákistánu.

Základem navrhovaného modelu B je zavedení nové kategorie čtyřletého mandátu s možností jeho dalšího prodloužení. Vznikla by tak kategorie 8 „polostálých“ členů. Stálých křesel by zůstalo 5 a jen ona by měla právo veta. A aby se součet všech členů RB rovnal 24, přibyl by jeden nestálý člen. Stejně jako Model A i Model B uznává spravedlivé rozložení křesel po 6 mezi 4 kontinenty.

Kritici Modelu B namítají, že by nebylo dobré zvyšovat počet členů RB až na 24. RB by se stala těžkopádnou. Ztížil by se totiž rozhodovací proces. Tím, že by v RB zasedalo více států, by se sice stala reprezentativnější, na druhou stranu by takový nárůst členů zvýšil i rozdílnost národních zájmů v RB a její rozhodování by bylo zdlouhavější a méně efektivní. Stejná výtka přílišného rozšíření se vztahuje i na Model A. Ten má ale oproti Modelu B ještě méně příznivců hlavně díky averzi některých států proti zvýšení počtu stálých křesel.

Další návrhy na RB

Výše uvedenými modely výčet návrhů na reformu RB zdaleka nekončí. Ten svůj má Afrika, která požaduje větší zastoupení v RB s důrazem na právo veta. Právo veta v RB si nárokují i arabské státy.

Své vlastní řešení reformy občas představí i jednotlivé země, jak to udělalo například Japonsko. To v únoru 2006 podle deníku The Japan Times rezignovalo na svou snahu o reformu RB v rámci G4 a představilo svůj vlastní koncept. Ten by měl zvednout počet členů RB z 15 na 21. Měl by zvýšit počet stálých křesel RB a zavést novou kategorii členů, kteří by mohli být zvoleni do RB vícekrát po sobě.[31] Koncept samozřejmě počítá s křeslem stálého člena pro Japonsko, na čemž zřejmě ztroskotá. Jakýkoliv návrh, který bude kalkulovat s Japonskem jako stálým členem, totiž svým vetem zablokuje Čína.

Návrh s šancí na úspěch?

Na nutnosti RB reformovat, aby byla reprezentativnější, efektivnější, měla větší legitimitu a aby bylo její rozhodování transparentnější, se státy OSN shodují. Z různých návrhů je však vidět odlišnost v názoru, jak ke kýženému zlepšení fungování RB dojít. Každý z návrhů má svá pozitiva, ale taky své slabé stránky. Základní problém tkví ve faktu, že žádný ze států, který již vliv v RB má, o svou výsadní pozici nechce přijít a naopak státy, které v RB zastoupení nemají, by vliv na rozhodování RB rády získaly.

Myslím, že zmíněné požadavky na reformu, jak je představil Kofi Annan, by mohlo splňovat snížení počtu stálých křesel RB na 3. O členství v P5 by přišla Velká Británie a Francie a právo veta by tak zůstalo jen, podle mého soudu, 3 supervelmocím, za které považuji USA, Rusko a Čínu. Počet nestálých členů by se mohl také snížit a nestálá křesla by byla rozdělována podle regionálního klíče. Takto reformovaná RB by byla, myslím, reprezentativnější, protože Francie a Velká Británie během posledních 50 let o velmocenské postavení ve světě přišly. Díky celkovému snížení počtu členů RB by její rozhodování probíhalo rychleji, pravděpodobně by vedlo ke snížení množství konfliktů na půdě RB a její celkové fungování by mohlo být efektivnější a transparentnější.

Tento můj návrh je samozřejmě naprosto nereálný, protože Francie s Velkou Británií, stejně jako žádná země z P5, nikdy vlastní odchod z klubu stálých členů neodsouhlasí.

Proto se naskýtá otázka, jak musí návrh na reformu RB vypadat, aby měl aspoň teoretickou šanci na prosazení.

Souhlasím s podmínkami, které při odpovědi na položenou otázku jmenuje Centrum pro výuku reformy Spojených národů[32].

První podmínkou[33] je požadavek na kompaktnost budoucí RB. Ten znamená, že by počet jejích členů neměl přesáhnout číslo 20. Zároveň je 20 křesel dostatečně velký počet pro uspokojení jednotlivých regionů a dává naději na takové rozdělení křesel, kdy budou v RB zastoupeny všechny regiony několika členy a návrh tak získá podporu.

Druhou podmínkou je vyloučení soupeření regionálních protivníků. Toho se dosáhne tím, že se nezvýší počet stálých křesel RB, potažmo států s právem veta. P5 zůstane zachována, ale nikdo jiný už právo veta nezíská, takže mu ho nikdo nebude moci závidět a odpadne možné hlasování proti reformě z této rivality.

Návrh reformy by také měl zohlednit nároky na členství Japonska, které se na chodu OSN finančně značně podílí a ve snaze o členství v RB má velkou podporu USA.

Poslední čtvrtou podmínkou je zastoupení rozvojových států mezi členy RB. Tím získá RB na své reprezentativnosti.

Při zohlednění těchto podmínek, bez kterých žádný návrh nemá šanci na úspěch, sestavilo Centrum pro výuku reformy Spojených národů v roce 2006 svůj vlastní model reformy RB, který nazývá Model X[34].

Model X[35] zvyšuje počet křesel RB na 20 a respektuje při tom výše zmíněné podmínky pro úspěšné hlasování o návrhu. Svět rozděluje do 4 regionů a každý z nich obsadí v RB celkem 5 křesel. Toto spravedlivé rozdělení křesel je podle mě pátou podmínkou pro úspěšné schválení reformy. Oproti dnešní formě RB v Modelu X přibývá kategorie čtyřletého obnovitelného členství. Takových křesel bude 5 a o jejich obsazení budou hlasovat regiony, které daná křesla obsadí. Nová kategorie čtyřletých obnovitelných křesel by měla uspokojit státy, které se na chodu OSN významně finančně, vojensky nebo diplomaticky podílejí, ale na stálé křeslo už nedosáhnou. Pokud jejich role zůstane významná, nic nebrání v této kategorii jejich znovuzvolení. Naopak pokud by se jejich vliv snížil, nebo pokud by se v daném regionu objevil silnější a významnější stát, mohou příště výsledky hlasování o členství v této kategorii RB vypadat jinak.

Jak reforma RB dopadne?

Reforma RB je nutná ale složitá. Na její potřebě se státy OSN bez problému dohodnou, o tom, jak by měla probíhat, se však vedou tvrdé diskuse. V těch hrají roli zájmy jednotlivých států a jejich vztahy mezi sebou. Zároveň vystupuje otázka, co by mělo model reformy určovat, jestli ekonomická síla státu, jeho vojenský potenciál a participace na misích OSN, geografická poloha nebo demografická rozloha.

Každý stát se pochopitelně snaží hájit své zájmy a podporuje takový model reformy, který se nejvíce shoduje s jeho představami. Aby měla reforma RB šanci na úspěch, bude potřeba sestavit takový model složení RB, který bude akceptovatelný napříč OSN. Takovým by, myslím, Model X nebo nějaká jeho modifikace mohla být.

Na téma reformy RB jistě proběhne v budoucnu ještě mnoho jednání. Myslím, že se tato část reformy OSN v blízké budoucnosti nerozhodne a jsem zvědavý, jestli se reformy RB vůbec někdy dočkáme.

 

 

Zkratky

• G4 = uskupení Brazílie, Japonska, Indie a Německa se snahou získat stálá křesla v RB
• HDP = hrubý domácí produkt
• OSN = Organizace spojených národů
• P5 = Stálí členové Rady bezpečnosti OSN
• RB = Rada bezpečnosti OSN
• UNECSO = Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu
• USA = Spojené státy americké

 

 

Zdroje

• http://www.centerforunreform.org – Center for UN REFORM Education

• http://www.gimun.org/ – Geneva International Model United Nations

• http://www.globalpolicy.org – Global policy forum

• http://www.osn.cz/ – informační centrum OSN v Praze
• http://www.un.org/ – stránky OSN
• United Nations (2002): Fakta a čísla OSN – Základní údaje o Organizaci spojených národů. Praha: Informační centrum OSN v Praze
• Ústav mezinárodních vztahů Praha: Mezinárodní politika. 29:1
• Ústav mezinárodních vztahů Praha: Mezinárodní politika. 29:9

 

 

Přílohy

tabulka 1 – Kofi Annan: Ve větší svobodě, návrhy na reformu RB

zdroj: Spojené národy Praha (2005): Ve větší svobodě – Shrnutí zprávy generálního tajemníka OSN, s. 17, dostupné z www http://www.osn.cz/publikace/ve-vetsi-svobode/soubory/ve-vetsi-svobode.pdf dne 15.12.07

 

 

 

tabulka 2 – Model X

Electoral Group	Number of States	Current Permanent Seats	Two year terms – Non-renewable	New Four-year renewable terms	Total Council Members
Africa	53		3	2	5
Asia	43	1	2	2	5
Europe	47	3	2		5
Americas and Pacific	48	1	3	1	5
Total	191	5	10	5	20

Zdroj: Center for UN REFORM Education: Competing model – A Security Council with 20 Members, publikováno 1.2.06 http://www.centerforunreform.org/node/52 dne 15.12.07

[1] Déle jen OSN

[2] United Nations (2002): Fakta a čísla OSN – Základní údaje o Organizaci spojených národů. Praha: Informační centrum OSN v Praze, s. 3-5

[3] Kára, J.: Aktuální reformní dění v OSN. Mezinárodní politika. 29:1. s. 4

[4] Ve zbytku text už jen RB

[5] United Nations (2002): Fakta a čísla OSN – Základní údaje o Organizaci spojených národů. Praha: Informační centrum OSN v Praze, s. 7-8

[6] Kofi Annan (2005): In larger freedom (A/59/2005), para. 168

[7] United nations member states. Seznam dostupný na http://www.un.org/members/list.shtml dne 15.12.07

[8] Charta OSN. http://www.un.org/aboutun/charter/index.html dne 15.12.07, čl. 108

[9] srovnání HDP http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page?_pageid=1996,39140985&_dad=portal&_schema=PORTAL&screen=detailref&language=en&product=EUROIND_NA&root=EUROIND_NA/euro_na/na_gdp/na010 dne 16.12.07

[10] Kolik žije v EU lidí? http://europa.eu/abc/keyfigures/sizeandpopulation/howmany/index_cs.htm#chart3 21.12.07

[11] United nations member states. Seznam dostupný na http://www.un.org/members/list.shtml dne 16.12.07

[12] Rechkemmer, A.: Německo a Spojené národy. Mezinárodní politika. 29:1. s. 7

[13] G4 Nations Bid for Permanent Security Council Seat, http://www.dw-world.de/dw/article/0,1564,1335522,00.html 16.12.07

[14] United Nations (2002): Fakta a čísla OSN – Základní údaje o Organizaci spojených národů. Praha: Informační centrum OSN v Praze, s. 250

[15] http://www.unescap.org/stat/data/statind/pdf/t16_dec05.pdf 21.12.07

[16] United Nations (2002): Fakta a čísla OSN – Základní údaje o Organizaci spojených národů. Praha: Informační centrum OSN v Praze, s. 248

[17] Fürst, R.: Japonsko nabírá dech. Mezinárodní politika. 29:1. s. 10

[18] Biography of Mrs. Sadako Ogata, http://www.un.org/News/dh/hlpanel/ogata-bio.htm dne 21.12.07

[19] Fürst, R.: Japonsko nabírá dech. Mezinárodní politika. 29:1. s. 10

[20] G4 Nations Bid for Permanent Security Council Seat, http://www.dw-world.de/dw/article/0,1564,1335522,00.html 16.12.07

[21] Suja, M.: Brazilská aspirace na stálé členství v Radě bezpečnosti OSN. Mezinárodní politika. 29:1. s. 6

[22] Speech by the President of Brazil, Luiz Inácio Lula da Silva, at the opening of the general debate of the 59th UN General Assembly – New York, 21 September 2004 http://www.brazil.org.uk/newsandmedia/speeches_files/20040921.html 16.12.07

[23] Suja, M.: Brazilská aspirace na stálé členství v Radě bezpečnosti OSN. Mezinárodní politika. 29:1. s. 6

[24] Suja, M.: Brazilská aspirace na stálé členství v Radě bezpečnosti OSN. Mezinárodní politika. 29:1. s. 6

[25] Boyd, A.: India, Japan Still Shooting for Security Council. http://www.globalpolicy.org/security/reform/cluster1/2004/0226shooting.htm 16.12.07

[26] Boyd, A.: India, Japan Still Shooting for Security Council. http://www.globalpolicy.org/security/reform/cluster1/2004/0226shooting.htm 16.12.07

[27] Kára, J.: Aktuální reformní dění v OSN. Mezinárodní politika. 29:1. s. 4

[28] Razali, I.: Towards Permanent Regional Representation, http://www.globalpolicy.org/security/docs/razali.htm 21.12.07

[29] Kára, J.: Aktuální reformní dění v OSN. Mezinárodní politika. 29:1. s. 4

[30] srovnej s tabulkou 1 v přílohách

[31] Center for UN REFORM Education: Competing model – A Security Council with 20 Members, http://www.centerforunreform.org/node/52 dne 15.12.07

[32] Center for UN REFORM Education, http://www.centerforunreform.org

[33] Center for UN REFORM Education: Competing model – A Security Council with 20 Members, http://www.centerforunreform.org/node/52 dne 21.12.07

[34] Center for UN REFORM Education: Competing model – A Security Council with 20 Members, http://www.centerforunreform.org/node/52 dne 21.12.07

[35] tabulka Modelu X v příloze