Psychologické účinky pochval a trestů

Pochvala:

• pochvala v učení a ve vývoji žáka znamená velmi mnoho a působí pozitivně
• aby si žák zasloužil pochvalu a měl pocit uspokojení, musí alespoň s částečným úspěchem splnit úkoly, které vyučující zadal
• chválit a oceňovat bychom měli co nejvíce, mělo by se dostat na všechny, v každém najít něco, v čem se zlepšil

• má své zásady:

1. stanovovat dosažitelné cíle – zadávat úkoly tak, aby je mohl splnit každý žák s rozdílem potřebného času, zadávat jasné a konkrétní úkoly, např. zapamatovat si určité hlavní body z výuky
2. rozčleňovat úkoly na části – složité úkoly rozdělit do více srozumitelných kroků, tyto kroky procvičovat a hodnotit zvlášť, po zvládnutí kroku 1. může žák přistoupit k úkolu 2.
3. nespěchat – pokud žáci nezvládnou dobře 1. úkol, neměli by začínat s úkolem 2., pokud tedy neuspějí v testu, měli by si ho zkusit napsat ještě jednou
4. chválit i částečný úspěch – vždy se najde něco, co žák udělal dobře
5. chválit snahu – chválit pokroky, zpracování jednoduchého dílčího úkolu, výjimečný výkon, nikoli však talent či nadání
6. chválit za konkrétní věci – dát jasně najevo, za co žáka chválím

• je to vlastně užitečné uskutečňování otázky

• formy pozitivního ocenění:

1. vnější – naslouchat, přijmout jiný názor, projevovat o práci žáků zájem, komentáře k pracím, úsměvy, pohledy, vystavovat práce, udělovat pochvaly, známkovat, hodnotit, uspět v testu, získat poznatky
2. vnitřní – pocit uspokojení, získávání znalostí a dovedností, dosažení osobních cílů, „dokážu to“, „zvládl jsem to“

• pozor, abychom nechválili pouze snahu, slabý žák je pak často chválen a na konci roku přijde zklamání – např. i přes všechnu snahu propadá
• proč učitelé málo chválí? – v praxi je to složité a konstruktivní kritika zabírá více času, žáci si to nezaslouží, nedokáží se citově vyjádřit a nebo o tom ani neví

Kritika / trest:

• zkušený učitel by měl podat kritiku tak, že si ji žák téměř neuvědomí
• zásady:

1. má být konstruktivní – sdělit, co je špatné, vysvětlit, jak to napravit, žáci ji mají vnímat spíše jako radu
2. má být pozitivní – „no tak do toho“ místo „neflákej se“
3. má zároveň i chválit – nebo kritiku můžeme chválou zakončit

• kritikou pro žáka může být špatná známka, proto by měl mít příležitost si ji opravit

Kognitivně – behaviorální terapie / psychologie:

• I.P.Pavlov – pokusy na psech se sliněním – klasická podmíněnost – proces učení spočívá ve spojení přirozeného podnětu s podnětem dosud nevyvolávajícím reflex

• J.B.Watson – zakladatel behaviorismu – mechanismus podnět-reakce
• pojmy: (snaha o spojení k-b terapie a učení ve škole)

1. extinkce – zazní tón, ale jídlo, které má po něm přijít, se nedostaví (jestliže je splněn úkol a neobjeví se odměna, dochází k vyhasínání)
2. zpevnění – opakuje se to, dochází k podmíněnému reflexu, stimuly stupňují četnost chování (za každý úkol je žák odměněn, plní tedy úkoly dál)
3. generalizace – podněty podobné podmíněnému podnětu mohou vyvolat tutéž naučenou reakci (jde o plnění úkolů různými variantami)
4. diferenciace – pes dostane na 1. tón potravu, na 2. tón úder proudem (žák musí udělat úkol správně a jedním postupem, pak bude odměněn)

• teorie J.Dollarda a N.E.Millera – proces učení a s ním spojené vytváření zvyků, má 4 faktory

1. popud – aktivace organizmu
2. signál – ukazují, jaké chování vede k redukci popudu
3. reakce – určité chování
4. odměna – redukuje popudové napětí, upevňuje spojení mezi signálem a reakcí

• motivace – může být před vykonání úkolu, ale může tak působit i pochvala po provedení úkolu
• A.H.Maslow – hierarchie motivace – hlavní je seberealizace, rozlišuje mezi nedostatkem z neukojených základních potřeb, a motivací růstu, která člověka podněcuje, aby pokročil o kus dál

1. základní fyziologické potřeby – jídlo, voda, odpočinek, sex
2. potřeba bezpečí – vyhnout se napadení
3. potřeba sounáležitosti – mám přátelé, jsem členem skupiny
4. potřeba uznání – mám vlastní hodnotu
5. potřeba seberealizace – naplnění, tvořivost, vlastní dovednost, ocenění, úspěch

literatura:

FURST, M. Psychologie. Olomouc: Votobia, 1997.

PETTY, G. Moderní vyučování. Praha: Portál, 1996.