1. Úvod

Problematika drog a drogových závislostí je aktuálním tématem naší současné společnosti. Podle mě však informovanost o těchto problémech není dostačující, což pravděpodobně vede k neustále se zvyšujícímu počtu narkomanů. Droga je obecné označení pro velice široký okruh psychotropních látek, jejichž užívání může vést k drogové závislosti. Pojmenování pochází z nizozemského slova droog, kde v doslovném překladu znamená žízeň. V léčitelství se slovo droga používá k označení sbíraných částí léčivých rostlin. Obecně lze za drogu považovat i nehmotné statky a dá se tímto slovem označovat i věc, která nás motivuje (pro muzikanta může být drogou publikum, pro sportovce vidina medaile), ale většinou se používá pro označení psychotropních látek. Droga funguje na chemickém principu, kdy pod vlivem některého z mnoha alkaloidů, např. nikotinu, dochází k modifikaci synaptického přenosu, což vyvolává „neobvyklé“ stavy pro danou situaci. Látky, kterým dnes říkáme drogy, byly užívány již starověkými civilizacemi. Nejde tedy o produkt „moderní doby“ a z historie se můžeme dovědět, že pokud byla nějaká droga ve starověku potlačována, byl to alkohol. Šlo o drogy přírodní, tedy hlavně opium a konopí. Teprve na přelomu 19. a 20. století se následkem prohibice začínají vyrábět drogy umělé – syntetické. Po ilegalizaci s nimi začíná obchodovat mafie, jde hlavně o heroin, vynález F. Bayera. Držení a užívání některých drog je ve většině zemí trestné. Míra perzekuce uživatelů a/nebo distributorů různých zakázaných drog (jejichž výčet není také jednotný) se však v jednotlivých zemích velice liší. Zejména ve vyspělých západních zemích probíhají zhruba už od začátku 21. století intenzivní veřejné diskuze na toto téma. V některých zemích byly cestou soudních sporů podniknuty (dosud neúspěšné) snahy pod záminkou náboženské svobody legalizovat užívání někerých drog jako formy projevu určitého náboženství. Legální drogy ve většině zemí podléhají mimořádnému legislativnímu, celnímu a daňovému režimu – většinou na ně bývá uvalena spotřební daň. Řada drog (zvláště látek tlumících bolest) je přístupná pod lékařským dohledem jako léky. V ČR patří mezi běžné legální drogy pouze alkohol, nikotin a kofein.

 

1.1  Obecně o rozlišení drog

Podle míry rizika vzniku závislosti dělíme drogy na tzv. měkké a tvrdé, či lehké a těžké. Do skupiny lehkých drog řadíme například kávu, tabákové výrobky, konopné látky (marihuana, hašiš) nebo také alkohol. Ovšem už zde začíná být hranice velmi sporná. Podle účinku nemírného užívání alkoholu na tělesné i duševní zdraví leží alkohol spíše na rozhraní mezi lehkými a tvrdými drogami. Můžeme to vidět například na faktu, že s naprostou abstinencí se ve společnosti příliš nesetkáváme. Lékaři dokonce jednohlasně doporučují malé množství alkoholu jako prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Na druhé straně však nadměrné užívání, i když nedojde k závislosti, může být pro člověka velmi nebezpečné. Razantní účinky na jaterní tkáň, žaludeční sliznici apod., zařazují alkohol mezi drogy tvrdé. Tímto se také dostáváme právě ke druhé skupině, tvrdým drogám. Vyznačují se tím, že je u nich vznik závislosti jednoznačně vysokým. Známá jsou mnohá rozlišení drog, nejčastější je pravděpodobně rozlišení na přírodní a syntetické. Každý také ví, že za drogu jsou považovány i cigarety a alkohol, i když ty už jsou ve společnosti tak zažité a běžné, že jsou tolerované zákonem a státem, což vede k dělení drog na legální a nelegální. Já bych se však zaměřila na rozlišení drog podle účinku, protože právě to pomůže pochopit důsledky, které mohou nastat při jejich pravidelném užívání.

1. konopné látky (marihuana, hašiš)
2. stimulační látky (pervitin, kokain, extáze, amfetamin, efedrin)
3. opiáty (heroin, morfin, kodein, Braunn)
4. halucinogeny (LSD, lysohlávky, meskalin)
5. těkavé látky (spreje, lepidla, organická rozpouštědla, ředidla, Toluen, benzin)
6. tlumivé látky (diazepam, rohypnol, alnagon)

 

1.2  Drogová závislost a její vznik

Závislost na návykových látkách je zajisté onemocnění. Ačkoli každá literatura uvádí definici jinou, tyto základní body jsou součástí každé z nich:

1. nezvladatelná touha po užití látky
2. tendence ke zvyšování dávky užívaných látek
3. existence abstinenčního syndromu psychického či fyzického typu (nebo obojího)
4. postupné zanedbávání ostatních zálib a potěšení ve prospěch psychoaktivní látky a následné prodlužování času stráveného sháněním drogy či peněz na ní
5. negativní důsledky pro uživatele drogy i jeho okolí, s čímž souvisí i nedbalost vůči těmto negativním jevům způsobeným drogou

 

Závislost lze dělit do různých skupin. Kromě závislosti psychické, která je obecně pokládána za obtížněji léčitelnou, a fyzické existuje také následující dělení:

1. závislost na specifické látce (např. na tabáku)
2. závislost na skupině látek (např. na opiátech)
3. závislost na kterékoli droze (k této závislosti dochází v pokročilém stádiu užívání drog, narkoman je ochoten si vzít jakoukoli drogu za účelem zmírnění abstinenčních příznaků)

 

Na jedince působí mnoho okolních faktorů, a právě v době dospívání je tento vliv nejsilnější. Proto vytvoření závislosti velmi závisí na rodině, vrstevnících, školním prostředí i širší společnosti (např. dostupnost drog a vztah k nim). Kromě těchto vnějších vlivů záleží také na typu osobnosti, jeho psychice a schopnosti snášet i neobvyklé stresové situace. V každém z těchto faktorů lze vypozorovat zvýšené riziko vzniku závislosti nebo způsoby ochrany. Právě proto jsou tu různé preventivní programy. Jejich cílem ovšem není pouze předcházet závislosti. Velké množství škod, způsobených závislými osobami, postihuje také okolní svět ať už fyzicky (dopravní autonehody atd.), psychicky (rodina a příbuzní, přátelé) či finančně (krádežemi atd.).

V dětství a dospívání vzniká závislost na návykových látkách podstatně rychleji. Je to zaviněno více okolnostmi: pomalejším zpracováváním a vylučováním drog, nižší hmotností, psychickou nevyzrálostí. Proto musíme právě tyto ohrožené skupiny mimořádně chránit. I když v posledních letech se téma drog stalo mnohem diskutovanějším než dříve, v souladu s rostoucí snahou o řádnou prevenci se také „modernizuje“ společnost a lehké drogy (jako např. marihuana) se stávají běžnějšími a dostupnějšími i pro děti od 11 let.

2. Prevence a léčba drogových závislostí

S drogovými závislostmi úzce souvisí jejich léčba a především i prevence proti jejich případnému vzniku a rozvoji. A právě těmto dvěma procesům se budeme nyní věnovat. Na samém prvopočátku stojí tzv. primárně preventivní programy, od kterých se přes substituční léčbu dostaneme až k samotným léčebným programům.

Protidrogová prevence – slovo samo pochází z latiny (praeventia, ae,f) a znamená předcházení, ochranu; opatření zacílená na účinnou ochranu a zachování zdraví člověka. Cílem je zábrana vzniku onemocnění a zejména vzniku nákaz s nepříznivými ekonomickými i zdravotními důsledky. Tolik široká definice z medicínského hlediska. Protidrogová prevence pak je již úzce specializovanou oblastí, zabývající se hlavně prevencí návykových a dalších škodlivých látek s cílem co nejvíce omezit škody působené těmito látkami.

 

2.1  Primárně preventivní programy

Primární prevence má jeden hlavní cíl, a to odradit od prvního užití návykové látky nebo alespoň co nejdéle odložit první kontakt s touto látkou. Preventivní aktivity se mohou zaměřovat na celou populaci (například formou masových médií) nebo na nejohroženější skupinu obyvatel – na studenty a žáky středních a základních škol – formou přednášek o špatnosti drog. Bohužel pouhé odstrašování nebo informování o návykových látkách se jeví jako neúčinné, prevence musí být založena také na posilování sociálních a komunikačních dovedností, aktivity zaměřené na sebepoznání, vybudování důvěry a vztahu s dětmi z cílové skupiny. Některé programy mohou působit především na rizikové obyvatele, jakými jsou například „děti ulice“, záškoláci a mladiství vyloučení ze školy nebo děti uživatelů drog.

2.1.1  Peer programy

Velmi často se však setkáváme s tím, že poskytované informace jsou neobjektivní a až příliš zastrašující, což na děti působí uměle a nahraně a má to spíše opačný efekt. Samozřejmě i věkový rozdíl, který většinou bývá mezi přednášejícím a žáky bývá příčinou malé účinnosti prevence. Aby se vyřešil tento nedostatek, byly vyvinuty tzv. peer programy, ve kterých mají „peeři“ (= vrstevníci) za úkol upozornit své mladší spolužáky, čili lidi z téměř stejné věkové vrstvy, na veškeré společensko-patologické jevy vyskytující se ve společnosti. Sezení s peer aktivisty nemají formu přednášky, je to rozhovor mezi sobě rovnými jedinci, a tudíž jsou tyto schůzky poměrně efektivní. Témata hodin jsou samozřejmě různá, ale základním problémem, který je mezi dětmi a mladými lidmi především potřeba řešit, zůstávají stále drogy.

Prvním úkolem, dokonce možná zásadním pro efektivnost peer programu, je rozdělení rolí mezi jednotlivými členy skupiny. Ideální počet peerů jsou 3 – 4 lidé, z nichž přibližně dva by měli být hlavními vůdci celé hodiny, dotazovat se žáků, vyzvídat od nich jejich názory a zkušenosti ohledně drog a návykových látek. Jeden nebo dva zbývající mají funkci pozorovací, protože předchozí „vůdci“ hodiny mají obvykle dost starostí s tím držet se tématu a vymýšlet nové a nové otázky. Pozorovatelé jsou velmi důležití, protože mají tu možnost odhalit v hodinách problémové žáky a jakmile si něčeho takového všimnou, mohou dát impuls k tomu, aby se problém vyřešil. Každá skupina peerů si samozřejmě může rozdělit role podle svého názoru a priorit, dle mých zkušeností mohu však říci, že tento způsob je téměř ideální.

Velmi důležitá je zároveň informovanost peerů o problému. Předem si musí nastudovat co nejvíce o drogách a drogových závislostech, i když je možné, že se hodina ubere úplně jiným směrem, než se původně očekávalo. Problematika drog je velmi široké téma, někdy se za celou hodinu nestihne probrat ani zlomek veškerých informací o drogách a závislostech obecně. Lekce nemají být klasickou poučnou hodinou, kterých se žákům dostává denně několik, má to být spíše otevřený rozhovor o problémech, jež by pravděpodobně žáci svým učitelům nesvěřili. Proto se snažíme především nenásilně zmínit alespoň základní informace o drogách, v případě zájmu žáků jsme ochotni a připraveni provést podrobnější výklad.

2.1.2  Nízkoprahové kluby

Další novou formou primární prevence jsou tzv. nízkoprahové kluby, které mají za úkol pracovat s dětmi přímo na ulici. V mnoha městech tyto kluby úspěšně fungují, může do nich přijít jakýkoli mladistvý, který tráví svůj volný čas touláním na ulici nebo jinak neorganizovaně. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (NZDM) jsou v podstatě volnočasovou alternativou zájmových kroužků, navíc ale poskytují i poradenství a za čas zde strávený se nemusí platit.

V rámci těchto zařízení fungují i tzv. streetworkři. Ti se zabývají velkým spektrem problémů, jako například pasivním trávením volného času, experimentováním s drogami, trestnou činností a vandalismem, sociálními a psychickými problémy spojenými s dospíváním, problémy v rodině a ve škole nebo záškoláctvím. Těmto lidem je nabízeno poradenství přímo v terénu, streetworker je v ulicích aktivně vyhledává.

Některé nízkoprahové kluby v jižních Čechách:

• Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež „Bouda“ Český Krumlov
• Salesiánské středisko mládeže – dům dětí a mládeže České Budějovice
• kluby v Táboře, Trhových Svinech a Týně nad Vltavou

 

2.2  „Harm reduction“ = snižování, minimalizace rizik

Pokud člověk už drogy užívá, je dobré, aby mu byla zajištěna forma co nejméně nebezpečná pro jeho tělo – snížení rizika nákazy infekčními chorobami. A právě o to se starají streetworkři, jejich práce se nazývá „harm reduction“.

 Tyto terénní programy zajišťují obvykle výměnný program jehel a stříkaček. Klient za sterilní jehly musí přinést jehly použité, aby se zabránilo situaci, kdy se použité „nádobíčko“ jen tak odhodí nebo je používáno více uživateli najednou. Využití těchto služeb je anonymní.

V rámci harm reduction se můžeme také zmínit o kontaktních centrech, která jsou rozmístěna ve všech větších městech České republiky. Je v nich možnost využití tzv.“kontaktní místnosti“, kde si člověk může promluvit o svých problémech (dostane se mu poradenství v případě sociálních potíží, zájmu o léčbu, právních záležitostí atd.), popřípadě se osprchovat, vyprat prádlo, dát si čaj nebo polévku. Kontaktní centra jsou určena ale také pro rodiče a blízké uživatelů drog, poskytují jim informace a pomáhají jim zvládnout složitou životní situaci, ve které se právě nacházejí (např. formou rodičovské terapie).

 

2.2.1  Substituční léčba

V poslední době velmi oblíbenou formou „léčby“ je tzv. substituce, tj. nahrazení původní drogy lékařsky předepsanou látkou s podobnými účinky a vlastnostmi, avšak s menšími riziky. Může jít také o záměnu způsobu užívání látky, např. cigarety jsou nahrazeny nikotinovými náplastmi. Cílem je eliminování užívání ilegální drogy či škodlivé formy užívání drogy legální. V České republice jsou k dispozici dva substituční přípravky – metadon a Subutex, avšak tento způsob léčby má i své špatné stránky.

 

2.3  Léčebné programy

V zásadě se rozlišují dva typy léčby, a to léčba ambulantní a rezidenční. V rámci obou typů dochází ještě k dělení na krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou léčbu.

2.3.1  Ambulantní léčba

Ambulantní léčba probíhá bez vyčlenění klienta z původního prostředí. Klient dochází do zařízení, kde je mu poskytována pomoc. Tento typ léčby je vhodný pro lidi, kteří mají dobré sociální a rodinné zázemí, jenž pro ně může být cennou podporou. Za účinnou se v tomto případě považuje léčba až od délky tří měsíců, kdy klient dochází do léčebného zařízení dvakrát až třikrát týdně.

Další možnou podobou ambulantní léčby je tzv. denní stacionář, kdy klient musí do zařízení docházet každý den. Účastní se zde skupinové terapie, individuálních pohovorů s terapeuty, volnočasových a pracovních aktivit. Stráví zde v podstatě celý den a večer odchází domů.

 

2.3.2  Pobytová léčba

Pobytová léčba (jinak také rezidenční, ústavní) nabízí klientovi chráněné prostředí léčebného zařízení. V léčebně je vytvořen jasný režim a pravidla pobytu, využívá se zde různých terapeutických metod, které mají za úkol pomoci klientovi ujasnit si své postoje vůči droze, řešit problémy a získat komunikační a sociální dovednosti. Základem této léčby je vytvoření pozitivního prostředí bez drog.

ÚSTAVNÍ LÉČBA, tj. léčba v psychiatrické léčebně, využívá strukturovaný denní program a další terapeutické aktivity. Je zaměřena především na vyřešení samotné závislosti, vybudování zázemí a hledání zaměstnání už nepatří k hlavním cílům. Proto je pro klienta většinou lepší, když na pobyt v léčebně naváže doléčováním, kde má možnost tyto problémy dořešit.

Léčba v TERAPEUTICKÉ KOMUNITĚ využívá kromě strukturovaného programu a jasného režimu především skupinovou terapii, na které je založena. Jde o způsob rezidenční léčby, takže se jedná o dlouhodobý typ. Je určena především pro klienty, kteří užívají drogy velmi dlouho a nemají vyhovující rodinné ani finanční zázemí. V poslední fázi léčby má klient možnost docházet do zaměstnání v okolí komunity a v komunitě tráví mnohem méně času, je samostatnější než dřív.

 

3. Závěr

Závislost na drogách považujeme za nemoc a jako každou nemoc je možno ji léčit. Léčení je velmi obtížné, dlouhodobé a efekt je často diskutabilní – závislý jedinec se ke své droze často vrací. Proto je nejlepší se závislým vůbec nestát. Na druhé straně však není dobré při postupném vzniku závislosti házet flintu do žita, ale vyhledat odbornou a kvalifikovanou léčebnou péči, a to co možná nejdříve. Je třeba zdůraznit, že naše společnost potřebuje a hlavně bude potřebovat lidi střízlivé, bystré, výkonné – jen ti budou schopni vyrovnat se s jejími nároky. Těmto nárokům nemohou v žádném případě stačit lidé závislí na drogách, odkázaní k živoření na okraji společnosti.

 

4. Použitá literatura

NEŠPOR, K. a kol., Prevence problémů působených návykovými látkami            1.vyd. Praha: Besip, 1994, ISBN 80-7315-004-2

NEŠPOR, K., Návykové látky – Romantické období končí 1.vyd. Praha: Sportprorag, 1995, ISBN 978-80-7367-610-0

Internetové zdroje:

<http://www.rect.muni.cz/drogy/POKUS/casti/prev.htm>

<http://sunnmelody.blog.cz/0707/drogy-obecne>

<www.drogovaporadna.cz>

<www.drogy.net>

<www.drogy-info.cz>