Pracovní úraz – řešený případ (právní poradenství)

Zadání:

Zaměstnanec utrpěl pracovní úraz, při kterém došlo k poškození jeho náramkových hodinek v hodnotě Kč 100,–. V důsledku těžkého pracovního úrazu byl 14 dnů léčen v nemocnici vzdáleném od místa bydliště rodiny 20 km a po 14-ti dnech zemřel. Manželka zaměstnance nebyla zaměstnána a pečovala o dvě nezletilé děti. Jaké povinnosti musel splnit zaměstnavatel z důvodu odškodnění pracovního úrazu?

Řešení: zákoník práce §190 – § 200

Pracovní úraz charakterizujeme jako poškození na zdraví nebo smrt zaměstnance, které vzniklo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a to nezávisle na vůli zaměstnance krátkodobým, náhlým a násilným působením různých vlivů pracovního prostředí. Za pracovní úraz zodpovídá zaměstnavatel (§ 190 odst. 1). Zaměstnavatel se může odpovědnosti zprostit, a to buď zcela, nebo zčásti (§ 191 odst. 1,2).

Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz, je zaměstnavatel povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá poskytnout náhradu za (§193 odst 1):

1. ztrátu na výdělku,

Náhradu na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti činí rozdíl mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výši nemocenského (§ 194).

1. bolest a ztížení společenského uplatnění,

Max. 36 000 Kč za ztížení společenského uplatnění, celkem max. 120 000 Kč. Tato náhrada má charakter náhrady vztahující se pouze na poškozeného zaměstnance a není určena jeho rodinným příslušníkům a proto nárok na jeho poskytnutí zaniká jeho smrtí.

1. účelně vynaložené náklady spojené s léčením,
2. věcnou škodu.

Způsob a rozsah náhrady škody je zaměstnavatel povinen projednat bez zbytečného odkladu s příslušným odborovým orgánem a se zaměstnancem (§193 odst. 2).

Jestliže zaměstnanec následkem pracovního úrazu zemřel, je zaměstnavatel povinen v rozsahu své odpovědnosti poskytnout (§ 197 odst. 1):

1. náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léčením,
2. náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem,
3. náhradu nákladů na výživu pozůstalých,
4. jednorázové odškodnění,
5. náhradu věcné škody.

Nároky vyplývající z odst. 1 nejsou závislé na tom, zda postižený zaměstnanec uplatnil ve stanovené lhůtě své nároky na náhradu škody.

Ad a), b) Náklady spojené s léčením a náklady spojené s pohřbem se hradí tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Od nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné poskytnuté podle zákona o státní sociální podpoře.(§ 198)

ad c) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by příslušela náhrada na ztrátu na výdělku podle § 195 a nesmí být poskytována déle než by příslušela zemřelému podle § 195 odst. 4. (§ 199 odst. 1,2)

ad d) Jednorázové odškodnění přísluší manželu a dítěti, které má nárok na sirotčí důchod. Dítěti přísluší ve výši 25 000 Kč, manželu ve výši 15 000 Kč. (§ 200 odst. 1)

ad e) Náhrada věcné škody přísluší dědicům zaměstnance. (§ 200 odst. 2)

Konečné řešení:

Manželka zaměstnance dostane od zaměstnavatele (za předpokladu, že pouze ona vynakládala veškeré náklady:

1. náhradu na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, tedy za 14 dní (dle § 193,odst 1a),
2. náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením – náhrada nákladů na cestu do zdravotního zařízení (§ 197, odst. 1),
3. náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem – max. do výše 10 000 Kč a jednu třetinu přiměřených nákladů na smuteční ošacení,
4. náhradu nákladů na výživu pozůstalých,
5. jednorázové odškodnění pozůstalých – 15 000 Kč manželka a 2 x 25 000 Kč na děti,
6. náhradu věcné škody – 100 Kč za náramkové hodinky.