Pojetí ideální společnosti 17. století podle Francise Bacona

Utopie, návrh ideálně fungující společnosti, a člověk, jako její designér, který má naprosto volnou ruku – věřím, že tato myšlenka bude navždy fascinovat. Každý si myslí, že ví, co by společnost potřebovala – jaké neduhy odstranit a na co klást důraz – ale artikulovat tyto myšlenky do funkčního celku je bezmála nadlidský úkol. Sám jsem měl příležitost si to vyzkoušet[1].

V této seminární práci jsem se pokusil rozebrat jednotlivé aspekty fungování utopie význačného filozofa 17. století Francise Bacona a kriticky je zhodnotit z pohledu člověka 21. století.

Utopie je idealizovaná představa nereálné lidské společnosti, obce nebo státu. Slovo vytvořil anglický humanistický myslitel Thomas More jako název své knihy Utopie z roku 1516 a vychází z řeckého ú-topos, tedy místo, které není[2]. Před Francisem Baconem se utopickými modely zabývali například Platón, Sv. Augustin, či zmíněný Thomas More. Čtení historických utopií nám nabízí zajímavý vhled do problémů, které byly ve své době považovány za aktuální. Zároveň je zde zajímavé sledovat, jaké problémy (které jsou aktuálním tématem dnes) tehdejším autorům vůbec nepřišly na mysl.

17. století je ve filozofii možno považovat za zlomové období. Přestože se jedná o produkt kontinuálního vývoje evropského myšlení, je tato doba charakteristická přelomovým propojením renesanční a scholastické tradice a moderního vědomí [Röd 2001: 9]. Je to doba, kdy se ve Francii za Ludvíka XIII a Ludvíka XIV prosazuje s politickým absolutismem také moderní koncepce jednotného státu, zatímco v Anglii dochází k vytvoření konstituční monarchie. Anglie se díky vzrůstu zámořského obchodu dostává na místo jedné z čelních evropských mocností. Díky dovozu zboží ze zámoří dochází k prudkému nárůstu životní úrovně a roste význam měšťanstva. V západní Evropě nadále roste vliv měst. Střední Evropa zatím trpí následky třicetileté války a dosahuje v hospodářském i kulturním ohledu nejnižší úrovně. Je to doba spojená se snahou o ekonomickou a administrativní racionalizaci, jež v rozvinutých zemích vede k vytvoření merkantilního systému [Ibid. 10]. Výroba je v rámci zintenzivnění podrobována státní kontrole [Ibid. 9-10]. Tehdejší filozofie byla ovlivněna vztahem k matematické přírodovědě a v té době velmi důležitými náboženskými podněty. Je však třeba si všimnout, že pozemské bytí již není vnímáno jako pouhá zkušební doba vedoucí k zásvětnímu cíli. Lidské jednání není nadále hodnoceno v první řadě z hlediska transcendence. Moderní filozofie si klade své vlastní otázky a odpovídá na ně vlastními prostředky [Ibid. 12]. Existuje tedy jistá autonomie mezi poznáním (resp. vědou) a vírou. Setkáváme se také s jistým osamostatňováním individua od stávající společenské struktury. Život jedince není plně determinován sociálním původem, důležitou roli hrají i individuální schopnosti. „Nastupuje pluralistický sociální řád, který postupně ruší tradiční omezení, jimiž byly až doposud podřizovány možnosti realizace jednotlivce“ [Ibid. 12]. Dochází také k posunu rámce filozofie resp. metafyziky. Na základě přesvědčení, že ve fyzice existuje druh jakéhosi absolutního vědění o skutečnosti, o který filozofie usilovala, ale kterého nedosáhla, se filozofie přeorientovává na hledání podmínek, za nichž mohou vědecké teorie platit jako popisy reálných struktur [Ibid. 15]. U Bacona se můžeme setkat s vnímáním filozofie jako pomyslného kořenu stromu věd.

Francis Bacon (1561 – 1626) je osobností na rozhraní renesance a moderní filozofie. Byl teoretikem empirické metody, ale zároveň se nedokázal oprostit od ideálu naprosto jistého poznání. Byl prorokem technického věku, ale zároveň se často upínal k myšlenkám alchymie [Ibid. 19]. „Francis Bacon, který byl ve své době průkopníkem teoreticky založené praxe, si jako cíl vytyčil nadvládu člověka nad přírodními a společenskými podmínkami lidské existence, který spojoval většinu filozofů tohoto období, mimo jiné Descarta a Hobbese“ [Ibid. 10]. Byl zastáncem induktivního (analytického, či regresivního) proudu v pojímání vztahu mezi teorií a empirií [Ibid. 14, 31].  Jeho hlavním cílem bylo dosáhnout blahobytu zefektivněním využití přírodních prostředků pomocí vědeckého pokroku. Jeho ideálem byl život řízený rozumem a zvyšování produktivity racionální organizací ekonomických vztahů. Obecně se ve filozofii Francise Bacona, stejně tak jako u jeho současníků, můžeme setkat s přesvědčením, že pravda a hodnoty mají objektivní charakter [Ibid. 13]. Toto myšlenkové směřování se přirozeně promítlo i do jeho vize ideální společnosti, která k takovémuto univerzálnímu poznání směřuje.

Jaká by tedy byla ideální společnost Francise Bacona? Jak by fungovala? Bacon se mnoha všetečným otázkám vyhnul volbou literárního stylu. Atlantidu popsal formou vyprávění z pohledu žasnoucího trosečníka na jejích bájných březích. Vyprávění o Nové Atlantidě ukotvil použitím smyšlených faktů o historických souvislostech. Takto se vyhnul nutnosti popisovat zřízení v celé jeho úplnosti – snad proto, že to nepovažoval za nutné. Z poněkud kusých informací o jednotlivých aspektech tamější společnosti si přesto můžeme udělat základní obraz o jejím fungování, respektive o aspektech jejího fungování, které se jevily jako důležité v první polovině 17. století.

Nová Atlantida je rozlehlý ostrov kdesi v Tichém oceánu. Jedná se o království řízené absolutistickým panovníkem. Společnost na ostrově je především velmi konzervativní a jejím hlavním pilířem je křesťanská víra. Historie ostrova pamatuje zjevení božího zázraku, při kterém byly ostrovanům předány kanonické knihy. Bacon zde vysvětluje svůj postoj k náboženství. Bůh je podle něj prvotním hybatelem. Bůh stvořil přírodní zákony a ty nyní fungují nezávisle na jeho vůli. Bůh může přírodní zákony porušit, ale činí tak jen výjimečně – pouze s božským a vznešeným úmyslem [Bacon 1980: 17]. Je přinejmenším zajímavé, že Francis Bacon, silně věřící muž, neváhal vědomě si vybájit detailní zpodobnění božího zjevení. Nová Atlantida je nejpokročilejší společností světa, zůstává však před světem utajena. Důvodem jejího utajení je právě konzervativní smýšlení. Existenci Atlantidy je třeba skrýt, aby se zabránilo přílivu imigrantů. Problém imigrace ale nespočívá v nezvladatelném růstu obyvatelstva – naopak, růst obyvatelstva (jak později ukáži) musel Bacon považovat za kladný fenomén. Jde o zachování norem, které by se s příchodem cizích národů mohly rozpadnout. Bacon je zastáncem názoru, že společnost je třeba pěstovat. Kvalitní společnost vychází z přísných mravů a dobrých zákonů. Nedokonalé zákony naopak mohou společnost poškodit a udělat z národa bandu „podivínů, hlupáků, bab a bláznů“ [Ibid. 22][3]. Před cizími občany je třeba existenci Atlantidy utajit, před vlastními občany však stát také musí držet tajemství. Bacon totiž zastává názor, že vědomost jistých informací je pro lidi škodlivá a neměli by se je tudíž dovědět (snad proto, aby je nezneužili či aby se nezhroutila jejich morálka). Prakticky je utajení civilizace dosaženo omezením svobody pohybu občanů. Nikdo z občanů Atlantidy ji nemůže opustit, aniž by k tomu měl speciální povolení. Náhodní trosečníci mají sice možnost ostrov opustit, ale tamější civilizace je tak dokonalá, že to stejně málokterý z nich udělá. Restrikce pohybu sice existuje, ale nikomu přece nevadí.

Kromě toho, že je společnost Atlantidy konzervativní, je také silně patriarchální [4]. Zdá se, že víc než na ekonomický kapitál je zde kladen důraz na kapitál symbolický. Důstojnost osoby je vyjádřena především oblečením, které se podle všeho liší pro různé stavy, a různými symbolickými předměty. Bacon zde připouští aristokracii (existence význačných rodin), ale jiné aspekty společenského postavení jsou zde utvářeny na meritorním základě. Bacon zde uvádí příklad s „rodinnou slavností“ což je rituální oslava, kterou zřizuje obec pro otce, který zplodil více 30 dětí [Ibid. 25][5]. Obzvlášť záslužné syny během slavnosti otec ocení odznakem, který pak synové nosí viditelně na oblečení. Nejoblíbenější syn získává právo bydlet s otcem v jeho domě. Otec plní funkci hlavy rodiny a zároveň zprostředkovává propojení se státem. Matka se oslavy také účastní, ale pouze pasivně a ve skrytu. Obřad má přesně určené fáze a odchylka od tradice se nepředpokládá. Jednotlivé role jsou přesně určené, stejně jako například počet synů, které může otec vyznamenat. Dalo by se říci, že rodina přímo přebírá některé prvky byrokratického zřízení. Bacon nazývá rodinnou slavnost dokonalým podřízením se přírodě [Ibid. 29], z dnešního pohledu je ale obtížné shledat na tomto rituálu vůbec něco přírodního. Otec má v rámci rodinné hierarchie vydávat rozhodnutí, nad jejichž vykonáním dohlíží zástupce státu. Pokud dojde ke sňatku bez souhlasu rodičů, sňatek je platný, ale státu propadnou 2/3 dědictví. Stát tedy má právo zasahovat do rodinných záležitostí. Rodová kontinuita je umožněna za splnění zákonných podmínek. Nová Atlantida vyznává přísnou monogamii. Lidé vstupují do sňatku mladí, aby do něj mohli vložit maximum energie. Neexistují zde neřesti jako nevěra nebo nevěstince, homosexualitu Bacon také zapovídá.

Význačnou institucí Nové Atlantidy je takzvaný Šalamounův dům. Jedná se o vědecké uskupení, jakousi obdobu akademie věd, které systematicky shromažďuje vědění o přírodních zákonech. Jinak je Šalamounův dům nazýván také Domem ke zkoumání pravé podstaty věcí. „Smyslem […] instituce je poznávat příčiny a skryté pohyby věcí; a rozšiřovat hranice lidského panství na všechny myslitelné věci“ [Ibid. 33]. Jakým způsobem se tato instituce podílí na vládě, není jasné, stejně jako není z textu jasný její vztah k panovníkovi. Můžeme se pouze domnívat, že disponuje určitou autonomií. Představitelé tohoto orgánu zároveň působí jako obdoba duchovních. Předpokládám, že ospravedlnění legitimity moci tohoto orgánu je následující: Veškeré bytí, příroda i její zákony jsou dílem Božím. Vědci jsou poznání Božího díla nejblíž, tudíž společně s věděním o Bohu jaksi absorbují také jeho dobrotu a milostivost (Jsou blíže Bohu)[6].  Šalamounův dům se zaměřuje na získávání vědění experimentální metodou. V Baconově pojetí se jedná o nenáhodné experimentování, při kterém se pracuje s hypotézami. Zajímavé ale je, že na základě popisu této výzkumné instituce samotný výzkum spočívá především ve zřízení nákladných laboratoří, ve kterých se za dodržování přísných metodologických pravidel dosahuje objevů téměř mechanicky [Röd 2001: 30]. Pravá podstata věci je přece podle Bacona přímo obsažena v objektech a je třeba ji pouze nalézt (osvítit věc tak, aby vyjevila svou podstatu). Bacon usiluje o poznání formy, bytostné struktury zkoumaného jevu[7]. „ […] Existují formy skutečnosti, které poznání uchopuje“ [Ibid. 24]. Přesto jsou to právě úspěšní vynálezci, kteří jsou v Atlantidě zahrnuti bohatstvím a úctou. Kromě toho, že Šalamounův dům koordinuje vlastní vědeckou činnost, přejímá také vědecké poznatky ze zbytku světa. Tyto informace získávají vyslanci, kteří poznatky sbírají v utajení a předávají je ostrovanům. Atlantida má tedy dokonalé informace o světovém dění a technickém vývoji.

Šalamounův dům se zaměřuje na studium 1) přírodních živlů a fyziky, 2) chemie a alchymie, 3) zabývá se úpravami vlastností živočichů a rostlin, 4) léčením nemocí, zkoumá zdraví a prodlužování života společně s anatomií těla, 5) zabývá se vylepšováním přípravy potravin, 6) dosahuje pokroků v oborech mechaniky, optiky a akustiky, 7) studuje matematiku, ale v neposlední řadě se zabývá také studiem 8) chutí a vůní. Mezi okruhy zkoumání zařadil Bacon také odhalování smyslových klamů, což pravděpodobně souvisí s Baconovou teorií idolů jako překážek poznání [8]. Je zřejmé, že v Baconově době byla tendence spojovat vědění s estetikou. Nové materiály se kromě lepší využitelnosti vyznačují především tím, že jsou pěknější než ty staré. Stojí za povšimnutí, že se akademie neměla nijak zabývat filozofickými, ekonomickými nebo politologickými otázkami. Důvěra v alchymii je v popisu zjevná například z jeho víry v možnost vypěstovat rostliny bez semen pouhým míšením půdy nebo v možnost nechat žáby a hmyz za správných podmínek líhnout se z čistého vzduchu [Bacon 1980: 34, 35].

Šalamounův dům se sestává z pouhých 24 představených, kteří se těší velké úctě. Bacon zmiňuje, že ti mají mít množství anonymních pomocníků a noviců, ale zdá se, že samotné činění objevů mají na starost právě tyto dva tucty ‚bratří Šalamounova domu‘. 12 z nich je v cizině, kde získávají povědomí o zahraničním vědeckém pokroku. Ostatní mají mezi sebou dále rozdělené výzkumné role. Někteří se zabývají sběrem vědomostí v různých oborech, jiní provozují ‚tajné vědy‘, další provádí nové experimenty, jiní zobecňují poznatky na jiná vědecká pole, další informace kompletují a třídí. Jiní se věnují managementu ostatních a další zase představují objevy lidem a vladaři. Podle Bacona spočívá role vědecké akademie vedle samotného bádání také v zajištění optimální dělby práce a kontrole využití jejich výsledků [Röd 2001: 24]. Bacon výslovně zmiňuje, že Šalamounův dům se může rozhodnout získané vědění utajit, pokud se představení usnesou, že není vhodné, aby ho panovník nebo lid znal. Zde vidím snad největší kámen úrazu, protože se dá předpokládat, že právě ty informace, které by se vědci pokusili utajit, bude panovník nejvíc chtít. Francis Bacon, jakožto ostřílený politik, si jistě musel být vědom toho, že informace neznamená moc jen nad přírodou, ale také nad lidmi. V jedné ze svých esejí se například vyjadřuje k problematice vzpoury a občanské neposlušnosti téměř v Machiavellovském duchu[9]. „Bacon se vyslovoval pro autoritativní vládu, v níž viděl jedinou alternativu k anarchii“ [Ibid. 20]. Bohužel konkrétněji neuvádí, jaký typ informací je před kým a proč utajován. Můžeme pouze spekulovat na základě náznaků.

K pochopení Baconovy představy struktury moci musíme k trojúhelníku občané – panovník – vědecká obec přidat ještě jeden vrchol. Tím je byrokracie. Přestože to Bacon explicitně neuvádí, z popisu se zdá, že předpokládá existenci městských samosprávných celků. Právě byrokracie je podle mého názoru v textu myšlena pod pojmem stát. Například popisovaná imigrační opatření jsou podle všeho vykonávána úředníky, stejně tak jako popisované rituální oslavy. Stát také nabízí jisté formy sociální podpory. Korupce je ale v tomto zřízení tabu [10]. Popis panovníka oproti státní byrokracii naopak vzbuzuje dojem pasivity. Panovník vstupuje do dění jen výjimečně – dělá pouze velká, strategická rozhodnutí. Ostatní spadá pod sféru vlivu byrokracie, která například podle všeho stanovuje i vykonává konkrétní záležitosti ohledně imigrační politiky.

V Baconově koncepci ideální společnosti dochází k paradoxnímu chápání deviace. Na jednu stranu společnost podporuje inovace a dovádí vědecké zkoumání až do extrému. Na druhé straně je ale přísně konzervativní a nepřipouští žádný (nebo jen minimální) vývoj ve společenském zřízení, morálce a mravech nebo v legislativě. Královské legislativní zásahy jsou považovány za výjimečnou událost, na kterou se vzpomíná po celé generace. Ve společenském životě se setkáváme s ritualismem, nebo alespoň s extrémní konformitou.  Hodnoty a normy společnosti jsou konzervovány přísnou izolací společnosti. Tento paradox je do jisté míry vysvětlitelný Baconovým pojetím vědeckého pokroku jako pouhého zlepšování stávajících prostředků. Zdá se, že Bacon nepředpokládá, že by vědecký pokrok mohl mít jakoukoliv revoluční roli (barvy jsou zářivější, chutě lahodnější, sály pěknější, růst rostlin rychlejší – nevzniká ale nová kvalita).

Na závěr bych se ještě rád věnoval krátké úvaze nad totalitními prvky Baconovy utopie. Některé jsem již zmínil v textu, přesto si ale myslím, že stojí za samostatnou úvahu, proč byla Nová Atlantida vydána v edici ABC Marxismu/Leninismu. Na společenském zřízení Nové Atlantidy můžeme pozorovat úzké propojení rodiny a byrokracie. Stát má právo v zájmu dobra společnosti utajit jisté informace před občany, respektive není povinen informovat občany o své činnosti, pokud padne rozhodnutí, že by pro ně informace mohly mít škodlivé následky[11]. Stát má také právo omezovat svobodu pohybu svých občanů. Méně viditelným, ale neméně typickým prvkem je, že společnost patrně vyžaduje aktivní a disciplinovanou účast jednotlivců na různých rituálech a společenských událostech[12]. Občané se plně identifikují se svou národní příslušností. Mezi státními celky panuje soutěživost a ‚průmyslová špionáž‘ je na denním pořádku.

***

V seminární práci jsem se pokusil analyzovat společenské zřízení, které se zdálo být z pohledu badatele poloviny 17. století ideálním. Musím konstatovat, že dnes, pravděpodobně víc než kdy předtím, je zřejmé, že podobná utopie by nebyla ani životaschopná, ani žádoucí. Musím se také pozastavit nad drobnou logickou fintou, pomocí které Bacon svou utopii zdánlivě podložil. Bacon nám popsal, jak takováto společnost funguje, a také nám detailně popsal, jak je tato společnost skvělá. Mohlo by se tedy zdát, že je toto společenské zřízení skvělé právě proto, že funguje na popsaných principech. Přesto Bacon na žádném místě netvrdí, že pokud splníme popsané podmínky, dostaví popsaný výsledek. Pouze nám předložil fikci k posouzení. Aby Bacon dodal své fikci věrohodnost, dopouštěl se často pseudoracionálních úvah[13] a vytvářel samoúčelné ‚vědecké‘ klasifikace [14]. Na druhou stranu je ale obdivuhodné, jak přesně Bacon předvídal některé dnes přístupné, ale tehdy téměř nemyslitelné vynálezy. Nelze než souhlasit s Rödem, že vzhledem k anticipačnímu charakteru Baconovy koncepce není nic překvapivého na tom, že byl naplněn naivním optimismem, a to optimismem, který si vůbec nepřipouštěl možnost, že by výsledky vědeckého výzkumu mohly být zneužity [Röd 2001: 43].

Zdroje

Bacon, Francis. Nová Atlantida a Eseje. přeložil Alois Bejblík. 3. vyd. Praha : Mladá fronta, 1980, 107 s. ISBN: není. číslo záznamu: 000134314

Röd, Wolfgang. Novověká filosofie. I, Od Francise Bacona po Spinozu. přeložil Jindřich Karásek. Praha : OIKOYMENH, 2001. 383 s. ISBN: 80-7298-039-4

[1] Na seznamovací akci pro první ročníky sociologie se jako volnočasová aktivita pořádají volné focus groups na téma Ideální společnost. Výsledky bývají často překvapivé.

[2] http://cs.wikipedia.org/wiki/Utopie

[3] Takto Bacon popisuje Číňany, jejichž národní povahu údajně špatný protiimigrační zákon poznamenal.

[4] A to i přesto, že je patrně matrifokální.

[5] Nejen malthuziánům při čtení vstávají vlasy na hlavě.

[6] Pohled vrchního vědce, otce Šalamounova domu, podle Bacona vyjadřoval „hluboký soucit s lidmi“ [Bacon 1980: 31].

[7] Aristoteles se domníval, že obecné principy nazíráme, Bacon, že je nalézáme a Popper tvrdí, že jsou principy vynalézány [Röd 2001: 33].

[8] Podle Bacona je k úspěšnému uchopení skutečnosti třeba vyvarovat se duchovním klamům, které pojmenoval idoly a rozlišil na 4 druhy: 1) Idola tribus – omyly vycházející z lidské přirozenosti, 2) idola specus – zdroje omylů vycházejících z individuálních charakteristik (výchova apod.), 3) idola fori – zdroje omylů podmíněné sociálními vztahy a 4) idola theatri – zdroje omylů podmíněné velkými světonázorovými systémy a teoriemi [Röd 2001: 26].

[9] Viz Bacon 1980: 63 – 69

[10] Bacon zmiňuje odmítání korupce a službiček hned ve třech pasážích. Je paradoxní že Bacon sám byl na sklonku svého života zbaven všech svých veřejných funkcí a málem i uvězněn právě kvůli korupci.

[11] Sir Humphrey z britského komediálního seriálu Jistě pane ministře by k tomu dodal „Utajit informaci není v pravomoci žádného úředníka. My jsme se pouze rozhodli jí nezveřejnit“.

[12] Bacon popisuje, jak při příjezdu jednoho z bratrů Šalamounova domu stojí přihlížející seřazeni lépe než vojenské jednotky. „Ani v bitevním šiku nestojí vojáci seřazeni lépe než ti lidé tady“ [Bacon 1980: 32].

[13] Např. proč Američané nenosí šaty – str. 21

[14] Např. rozdělení povrchu země na tři pásma; rozdělení léčiv podle stáří a délky kysání – str. 33 a 36