Poetismus a básnická tvorba Vítězslava Nezvala

Poetismus – to je prostá poezie života, optimistická vize budoucnosti, hravost a bujná představivost. Vítězslav Nezval byl ve své době součástí tohoto směru, ba co víc, byl jedním z jeho zakladatelů. Patřil mezi ty, kteří se vzpouzeli „budovaní básní podle plánu“, jak to činila proletářská poezie. Nezval chtěl pouze spontánně tvořit a využíval přitom svou fantazii.

Prvky poetismu má v sobě sbírka Básně na pohlednice (1926). Každá z těchto básní se vždy skládá z několika málo veršů, které by se pro svůj krátký obsah na pohlednici opravdu vešly. Autor ve sbírce zobrazuje všední věci, tedy spíše obyčejné předměty, které denně používáme, a jsou běžnou součástí našeho života. Dokáže si však za každou věcí představit něco víc, než jen třeba pouhý telefon, žárovku, teploměr, klobouk atp. Tak třeba obyčejné piano pro něj představuje „vydlážděný břeh, síť roztoužených rybářek“, cukr zase je „sněženka kuchyně“. Nezval zde dokazuje svou obrazotvornost tím, že zaznamenává na papír to, co ho napadne v prvním okamžiku při pomyšlení na lecjaký předmět. Vše pak dokáže šikovně skloubit do podoby metafory. Podobným způsobem je psána sbírka Nápisy na hroby (1926), ačkoliv zní narozdíl od předešlé úsměvné sbírky poněkud melancholicky.

Za vzor poetiky je považována sbírka Pantomima (1924) a báseň Abeceda, která je její součástí. Básník nám zde jasně ukazuje, že nejen prosté předměty, ale i obyčejná písmena z naší abecedy mohou být zdrojem lidské fantasie. Koho by napadlo vidět v písmenu K zrcadlo, na němž se odráží paprsek? Nebo mluvit o T jako o dvojnásobné šibenici? Je zajímavé, jak Nezvala originálně napadlo, že grafický znak nemusí sloužit jen ke skládání slov a tím pádem k popisu objektů, ale že se může stát samotným a zároveň nejprostším předmětem, o němž můžeme veršovat.

Mimo Abecedu nacházíme v Pantomimě mnoho témat typických pro poetistický směr. Poezii nesmí chybět témata, která působí lidem radost, proto se ve sbírce objevují komedianti, poutě a varieté. Nesmí chybět láska, proto zde také nalézáme náměty milostné. Nesmí se zapomínat na moderní dobu, a tak nám básník připomíná svět plný nových vynálezů. Poezie ani nesmí opomenout život v dálných krajích, v tom případě nám zobrazuje motivy exotické, plné palem či pyramid. Přes všechny kladné motivy a hravé metafory však čas od času některá báseň neunikne tíživému obsahu a tématu smrti. Nic naplat, ta k životu taky patří.

Všechny vyjmenované motivy nacházíme v básnické skladbě Podivuhodný kouzelník (1922, později součástí sbírky Pantomima), která má složitější charakter. Děj příběhu, pokud se vůbec dá mluvit o obvyklém ději, je nesouvislý, celá práce je zčásti inspirovaná Appolinairovým Pásmem. Objevují se různé asociace popisující události, které kouzelník zažil, ať už je to jeho zrození, láska, dojmy z cest po světě, setkání se smrtí aj. Některé z těch událostí pak podle mého názoru představují odraz tehdejší doby. Pásmový charakter má pak především skladba Akrobat (1927). Volný verš a neomezené možnosti zaznamenávat myšlenky, které básníkovi náhle proletí myslí, to vše dokazuje, že poezie nemusí mít žádné meze, že tvořit básně může opravdu každý, což bylo také poetistickým heslem. V básni Edison (1928) nás autor opět zavádí do moderního světa, představuje nám slavného vynálezce, fascinuje ho věda a pokrok, zároveň ho ale nová doba možná trochu děsí. Edison je přece známý svými typickými verši:

„Bylo v tom však něco krásného co drtí

odvaha i radost z života a smrti“

a zároveň:

„Bylo tu však něco těžkého co drtí

 smutek stesk a úzkost z života a smrti“

Rozbor každého Nezvalova díla by nepochybně zabral stovky dalších listů, pro znázornění směru však postačí, co bylo řečeno. Důležité je, že poetismus byl pro českou poezii nejpřínosnější v tom smyslu, do jaké míry obohatil básnický jazyk, že mu dal nové rozměry a tím rozšířil jeho hranice. Neuplatňoval jen rytmus a rým, ale také volný verš. Podařilo se mu zkrotit představivost tím, že ji uchopil a zobrazil v nejrůznějších souslovích, metaforách a pojmenováních, a potom ji opět povolil uzdu, aby se mohla dále rozvíjet. Byl ovlivněn surrealismem, který je symbolem fantasie a vzal si za vzor také dadaismus, jehož klíčovým pojmem je hra. Vítězslav Nezval se stal velkým a uznávaným representantem poetismu, protože dokázal, že v poezii je možné všechno, že není třeba zbytečného přemýšlení, že stačí pouze volná mysl a chuť do práce.