Penitenciární a postpenitenciární poradenství
Rozsah penitenciárního a postpenitenciárního poradenství
Poradenství v oblasti penitenciární a postpenitenciární péče pokrývá svými službami rozsáhlou oblast vězeňství, péči o občany po výkonu trestu, rodinné příslušníky postižené výkonem trestu nebo trestnou činností svého člena a rovněž se zabývá péčí o občany ohrožené delikvencí a občany extrémně zanedbané a deklasované. Pracovníci v této sféře musí úzce spolupracovat s dalšími specialisty, zejména v oblasti poradenství profesního, partnerského a sociálního. Jelikož se jedná o kontakt s extrémně narušenými a i nebezpečnými osobnostmi, je tato profese velmi náročná na psychologické, sociologické a obecné lidské znalosti a zkušenosti.
Poradenství se opírá o výsledky mnoha specializovaných vědních oborů, jako např. penologie (nauka o výkonu trestu) a forensní psychologie (vězeňství, kriminologie).
Hlavní oblasti penitenciárního poradenství
- Adaptace na problémy výkonu trestu
- Zdravotní a psychické problémy
- Sociální problémy
- Stravování
- Kultura, vzdělávání
- Alkoholismus a toxikomanie
Hned od počátku výkonu trestu je osobnost odsouzeného vystavena dvojímu působení. Odsouzený si osvojuje nejen poznatky o svých právech a povinnostech, o organizaci celého zařízení, o chodu věznice, ale současně je vtahován do neformálního systému života spoluvězňů.
Po určitém čase je každý odsouzený postaven před nevyhnutelnou volbu, zda se přikloní na stranu organizovaného výchovného působení, nebo podlehne vlivu vězeňské subkultury. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat osobám, které jsou ve výkonu trestu poprvé, pro které má kontakt s dosud neznámým prostředím mimořádnou povahu a celý konflikt probíhá intenzivněji. Recidivisté však svým způsobem také začínají znovu, i když s „výhodou“ předchozích zkušeností.
Praktické problémy postpenitenciárního poradenství
Před zpracováním návrhu poradenského postupu je nutno si uvědomit, co je smyslem péče o nepřizpůsobivé občany. Cílem sociální péče je začlenit klienta do společnosti. Toho lze dosáhnout výchovným působením, při němž musí být klient veden k vlastní aktivitě. Než začne kurátor s klientem pracovat, musí si uvědomit, že sociální problémy klientů pramení z narušených vnitřních a vnějších vztahů a postojů klienta k jeho nejbližšímu okolí. Proto je třeba zjistit ty skutečnosti, které měly vliv na vytváření jeho osobnosti. To zjistí kurátor anamnézou zaměřenou na důležitá období jeho života. Vlastní poznatky a údaje si zaznamenává kurátor na zvláštní arch papíru.
Je nutno zdůraznit, že vztah kurátora musí být profesionální a musí jej budovat cílevědomě. Je nutno vyloučit své subjektivní pocity a dokázat navázat kontakt i s klientem, který je třeba nesympatický. Kurátor musí dodržovat zásady poradenského rozhovoru a klienta nejen chápat, ale udržet si také od něj odstup.
Kromě začlenění klienta do společnosti má postpenitenciární péče další cíle:
- podílet se na dosažení nápravy odsouzených po propuštění z VTOS
- pomoc při hledání pracovního zařazení
- pomoc při zprostředkování ubytování
- finanční podpora
- sociálně výchovné a poradenské působení.
Subjekty kontinuální sociální péče:
– sociální pracovník – pracovník vězeňské služby – zpracovává sociální anamnézu pro účely resocializace
– sociální kurátor – pracovník okresního nebo obvodního úřadu poskytuje rannou sociální péči a pro dospělé pomoc jedincům ve fázi vyšetřování vazebního i nevazebního
– zmírňuje sociální důsledky pobytu ve vazbě
– spolupracuje se sociálním pracovníkem věznice
– připravuje odsouzeného na život v extrémních podmínkách
– státní subjekty
– speciální školní zařízení
– státní zdravotní instituce určené pro ochranné léčení
– úřady práce, správy sociálního zabezpečení
– nestátní subjekty
– církevní a charitativní sdružení (Červený kříž, Naděje, Armáda spásy, Azylové domy, Domy na půl cesty)
Problémy:
- obtížné řešení materiálních podmínek života klientů
- malé možnosti pro stupňovité integrování klienta do společnosti
- velké administrativní zatížení
Formy postpenitenciární péče:
Nucená – má zákonem vymezená pravidla a do značné míry je pokračováním (v oslabené podobě) omezení klienta (u nás to byl ochranný dohled).
- Dobrovolná – nemá přísná pravidla a její využití náleží na klientově svobodné vůli.
Osobnost propuštěného z VTOS
Po propuštění ze sociální izolace prochází propuštěný adaptační fází, která je individuální, ne delší než dva roky. Závisí na podmínkách, do kterých se vrací, na motivaci k „bezúhonnému životu“, na adaptační kapacitě osobnosti a na eventuálních poruchách osobnosti. V adaptační části dochází často k recidivě kriminálního chování, což je způsobeno „šokem ze svobody“, nárazem na realitu života, dlouhodobou frustraci potřeb, nemotivací k prosociálnímu chování, prázdnotu sociálního prostoru. Z postpenitenciární péče často profitují ti, kteří ji nejméně potřebují. Dobrovolný vstup je pozitivním ukazatelem motivace klienta. Asociální jedinci péče nevyužívají, a když, tak aby z ní profitovali, zahájení systematické práce je pro ně signálem k ukončení návštěv kurátora.
Jako perspektivní se jeví:
- mladí
- prvotrestaní
- bez poruch chování v anamnéze (záškoláctví, útěky, kontakt s policií)
- po krátkodobém trestu
- s bohatšími a nenarušenými extramurálními vazbami (dobré soc.zázemí)
- s pevnými a kvalitními pracovními návyky
- dobře motivovaní při současné absenci poruch osobnosti či psychopatologie obecně (alkohol, drogy, sexuální deviace)
Literatura
NEVŘALA, Jan. Poradenství v oblasti penitenciární a postpenitenciární. OU, Ostrava 2007