Pasivní chování z pohledu asertivity

Existují tři základní typy jednání – asertivní, agresivní a pasivní.

Při pasivním jednání člověk ustupuje a pociťuje ztrátu vlastní hodnoty a sebeúcty. Pasivní chování je stejně jako chování agresivní určitým druhem obrany. Používáme je většinou tehdy, když se cítíme nejistí, máme strach nebo obavy. Pasivní i agresivní chování mají hodně společného. Vedou k neuspokojivým lidským vztahům¨, i k bludnému kruhu osamělosti. Pokud si uvědomíme, kdy těchto obranných reakcí používáme, objevíme tím důležitý stupeň pro tvůrčí sebepoznání a předpoklad pro asertivní jednání.

Charakteristika projevů pasivního chování v klíčových oblastech

Výchovné prostředí, v němž jedinec vyrůstal

Rodiče jsou pasivní či agresivní. Učí dítě slušnosti za každou cenu, stejně tak jako ústupnosti a ponechání si názoru pro sebe.

Postoje k právům

Jedinec nereaguje adekvátně na nepřiměřené nebo nevhodné nároky či požadavky druhých lidí. Ostatní lidé ho využívají. Nedokáže jasně a zřetelně projevit své názory. Nechává rozhodovat za sebe. Má pocit, že je stále ve vleku událostí, a svých cílů se předčasně vzdává.

Sociální chování

V této oblasti pasivního člověka nejlépe charakterizují přídavná jména jako podrobiv, nejistý, osamělý, izolovaný od okolního světa. Často se projevuje napětí a hněv u partnera. Věty začínají slovy „nevím“, „hmm“, „proč“.

Reakce na konflikt

Člověk se sklony k pasivnímu chování na konflikt reaguje únikem, popřípadě se tento únik snaží maskovat. Prožívá sám za sebe nepříjemné pocity. Snaží se vyhnout konfrontačním situacím.

Emoce

Pasivní člověk své emoce nezvládá. Do popředí se dostává pocit úzkosti a deprese, strach ze sebe i druhých. Má obavy z hodnocení a odmítnutí druhými lidmi.

Hodnocení okolím

Z počátku je jedinec hodnocen příznivě, později je považován za nekompetentního člověka s mnoha osobními problémy.

Verbální a neverbální komunikace

Pasivní jedinec má často ochablé, shrbené tělo. Navenek se projevuje psychomotorický neklid, nadměrné přikyvování, nervózní gesta, nápadné pohyby, nevýrazná mimika. Z jedince vyzařuje strach a obava. Vyhýbá se pohledu z očí do očí, dívá se úzkostně stranou, mívá sklopené oči. Rozmlouvá přerušovaně, odpovídá po delší pauze, hryže si rty, třese se mu hlas. Rozmlouvá přerušovaně, odpovídá po delší pauze, hryže si rty, třese se mu hlas, mluví tiše, nejistě, váhavě…

Seberespekt a sebedůvěra

Jedinec má snížený seberespekt. Podepisuje se na něm lítost nebo hněv od druhých a jeho nenaplněné potřeby. Často se cítí zraněný, uražený, dotčený, nedoceněný, a doufá že někdo uhodne, co chce, anebo co si myslí.

Pasivní dítě

Možné projevy

Dítě se může jevit jako „mouchy snězte si mě“. Vyhýbá se činnostem, pokud jsou při nich přítomni další lidé. Například si nedojde pro lístky na oběd, a vymlouvá se že v kanceláři nikdo nebyl. Má až panický strach z nových situací a nových lidí. Mluví tak tiše, že mu nikdo nerozumí.

Předsudky a co nedělat

Je důležité nepokládat tuto pasivitu za jednoznačně pozitivní charakteristiku.

Možné příčiny

Dítě může být takové díky temperamentu. Vliv může mít také komplex méněcennosti, a to především tehdy, když má dítě úspěšné rodiče či sourozence, a cítí že takového úspěchu samo dosáhnout nemůže. Příčinou může být také handicap – např. vada řeči, obezita, brýle a posměch, se kterým se dítě setkává.

Vhodné formy přístupu

Je důležité zvyšovat sebevědomí dítěte a pracovat na zlepšení jeho sebehodnocení. Je důležité, aby odmalička cítilo oporu, uznání, úctu a respekt, zejména potom lásku blízkých osob.

Je dobře, když umí něco, v čem je dobré jenom ono. Skoro nezáleží na tom, o jakou činnost se jedná, ale je důležité, aby byla dobře akceptovaná vrstevníky. Další možností je trénink a nácvik potřebných dovedností. Nejdříve si ujasníme co dítě umí, co zvládne, a od toho se odvíjí co by se mělo zkoušet dál.

Další cestou je odstranění příčin samotných příčin sníženého sebehodnocení (kontaktní čočky místo brýlí, mírný úbytek na váze).

Když už není jiných možností, je žádoucí vést dítě k akceptování vlastní osoby, i s potížemi, které má…“Jsem nesmělý, a co má být“.

Použitá literatura

• Šimanovský, Z. a Mertin V. Hry pomáhají s problémy. vyd. Praha: Portál, 1997.
• Novák. Asertivně do života.