Pachatelství, spolupachatelství v trestním právu – referát

Pojem, znaky a trestnost spolupachatelství a nepřímého pachatelství v trestním právu.

Spolupachatelství je spáchání TČ společným jednáním § 9 odst. 2 trestního zákona to formuluje takto: Byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jakoby TČ spáchala sama (spolupachatelé).

Znaky spolupachatelství:

• Společné jednání dvou anebo více osob, přímo zaměřené proti individuálnímu objektu téhož TČ;
• Společný úmysl (ke spáchání úmyslného TČ-§ 3 odst. 3 trestního zákona).

Případy společného jednání:

• každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu
• každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil některý ze znaků skutkové podstaty TČ a ta je naplněna teprve souhrnem těchto jednání.
• Jednání každého ze spolupachatelů, je článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti teprve ve svém celku tvoří skutkovou podstatu TČ.

Úmysl při spolupachatelství musí směřovat ke spáchání TČ společným jednáním, přičemž dohoda o spolupachatelství nemusí být výslovná. Stačí, když si je spolupachatel vědom, že jednání ostatních spolupachatelů směřuje společně s jeho vlastním jednáním ke spáchání TČ, a je s tím v daném případě srozuměn.

Spolupachatelství je možné jen u úmyslných TČ.Spolupachatelé se posuzují z hlediska trestnosti tak, jako by TČ spáchal každý sám (proto se např. přičítá celá způsobená škoda každému ze spolupachatelů).

Spolupachatelství je třeba odlišovat od souběžného pachatelství, při kterém několik pachatelů jedná zaviněně, např. na stejném místě v podstatě stejným způsobem, avšak chybí jim úmysl společným jednáním spáchat TČ.

Nepřímí pachatel je ten, kdo úmyslně užije ke spáchání TČ jiné osoby, která sama nejedná zaviněně. Tato osoba je v rukou pachatele „živým nástrojem“.

Za nepřímého pachatele se označuje ten, kdo užil ke spáchání TČ úmyslně:

• osoby nepříčetné,
• osoby trestně neodpovědné pro nedostatek věku,
• osoby, která pro skutkový omyl nemohla poznat význam svého jednání,
• donutil jinou osobu k jednání fyzickým násilím či pohrůžkou násilí,
• zneužil svého práva vydávat rozkazy,
• zneužil osoby, která jedná z nedbalosti.

Podstatným znakem nepřímého pachatelství je úmysl pachatele spáchat TČ prostřednictvím jiného. Osoba použitá jako tzv. „živý nástroj“, není odpovědna vůbec. Nepřímí pachatel je trestný tak, jako by TČ spáchal sám.