Ontogenetický vývoj jazyka

1 Úvod

Předmětem této práce je ontogenetický vývoj řeči. Cílem bude shrnout dosavadní poznatky o vývoji lidské řeči. Hlavním zdrojem  této práce je kniha Jiřiny Klenkové Logopedie.

2 Ontogenetický vývoj řeči

Ontogenezí jazyka rozumíme vývoj jazyka dítěte.

2.1 Předřečové období

Toto období trvá přibližně do jednoho roku života, dítě si osvojuje návyky, na jejichž základě se později vyvíjí skutečná řeč.

2.1.1 Prenatální období

Již v prenatálním období (období vývoje plodu v matčině těle) se objevuje tzv. nitroděložní kvílení (vagitus uterinus).

2.1.2 Období křiku a broukání

První projev novorozence je křik, jde o reflex a nemá signální význam. Kolem šestého týdne života dostává křik citové zabarvení. Tvrdý hlasový začátek je signálem nelibosti. Tento projev lze nazvat pláčem (mezi druhým a třetím měsícem). Měkký hlasový začátek signalizuje spokojenost. Postupně dítě objevuje možnost pohybu jazyka a rtů. Tyto zvuky spolu s měkkým hlasovým začátkem jsou označovány jako broukání.

2.1.3 Období žvatlání

Dítě opakuje při tvorbě hlasu sací a polykací pohyby, i když nepřijímá potravu, neuvědomělá činnost – tzv. pudové žvatlání, trvá asi půl roku. V této době se ztrácejí z repertoáru různé mlaskavé zvuky, pokud nejsou součástí mateřského jazyka.^[1] V druhé polovině prvního roku života začíná období nápodobivého žvatlání. Poslední období před nástupem vlastní řeči je nazýváno obdobím porozumění řeči, nastupuje okolo desátého měsíce. Dítě nechápe obsah slov, vznikají asociace na konkrétní situace.

2.2 Vlastní vývoj řeči

Začátek vlastní řeči datujeme okolo jednoho roku života dítěte.

2.2.1 Emocionálně-volní stádium

Dítě vyjadřuje své prosby, přání, city. Nejprve jsou to jednoslovné věty → slova, která mají komplexní význam věty.

2.2.2 Asociačně-reprodukční stádium

Nejprve dítě přiřazuje slovo ke konkrétnímu předmětu, rychle se však přenáší i na jevy podobné, např. haf už není jenom náš Alík, ale i ostatní psi. Řeč je na prvosignální úrovni, zůstává spojení výrazu s konkrétním jevem.

2.2.3 Stádium logických pojmů

Slova, která byla doposud úzce spjatá s konkrétními osobami, předměty, jevy (např. máma – jen jedna) se postupně pomocí zevšeobecňování, abstrakce stávají všeobecným označením. Podle Sováka[2] znamená toto stádium přechod z první do druhé signální soustavy.

2.2.4 Stádium intelektualizace řeči

Počátkem čtvrtého roku života dítě vyjadřuje své myšlenky obsahově i formálně dostatečně přesně. Prohlubuje a zpřesňuje obsahy slov, slovní zásoba se rozšiřuje.

2.3 Jazykové roviny v ontogenezi řeči

V ontogenezi řeči se jazykové roviny prolínají, jejich vývoj probíhá v  jednotlivých úsecích současně.

2.3.1 Morfologicko-syntaktická rovina

První slova jsou neohebná, neskloňují se, nečasují, podstatná jména jsou v prvním pádě, slovesa v infinitivu, ve třetí osobě či v rozkazovacím způsobu. Skloňovat a tvořit souvětí začíná někdy mezi druhým a třetím rokem.

2.3.2 Lexikálně-sémantická rovina

Přibližně okolo desátého měsíce začíná dítě „rozumět“ řeči, rozvíjí se pasivní slovník (dítě rozumí, aktivně tato slova však samo nepoužívá). Od dvanáctého měsíce se postupně utváří aktivní slovník. Bylo prováděno mnoho výzkumů zabývajících se aktivní a pasivní slovní zásobou. Bylo dokázáno, že největší nárůst slovní zásoby je do třetího roku života dítěte.

2.3.3 Foneticko-fonologická rovina

Nejdříve se v dětské řeči fixují samohlásky, pak souhlásky, a to v pořadí: závěrové, úžinové, jednoduché polozávěrové a úžinové se zvláštním způsobem tvoření.

2.3.4 Pragmatická rovina

 „Lechta (1990) uvádí, že pragmatická rovina představuje rovinu sociální aplikace, sociálního uplatnění komunikační schopnosti, do popředí vystupují sociální a psychologické aspekty komunikace.“  (Klenková, 2003, s. 40)

 

3 Faktory ovlivňující vývoj řeči dítěte

Vývoj dětské řeči ovlivňují obratnost mluvních orgánů, vyzrálost fonematického sluchu,[3] společenské prostředí dítěte, mluvní vzor a množství stimulů řečových i psychických. Vývoj řeči je ovlivněn nářečím. „Nejvýraznější nářečí (srovnáme-li je se spisovnou češtinou) jsou na Moravě a ve Slezsku.“ (Mašková, 2006, s. 15)

4 Závěr

Tato práce se zabývá vývojem řeči v závislosti na vývojových etapách lidského života (pouze do období ukončeného vývoje řeči – přibližně mezi rokem života), ale také z hlediska vývoje jazykových rovin. Text vychází téměř výhradně z  publikace Jiřiny Klenkové Logopedie. Mým cílem bylo shrnout dosavadní poznatky o vývoji dětské řeči. K vypracování práce jsem použila odborné literatury a internet.

5 Resumé

The work deals with the perspective of the development of the language plane. The text stems almost entirely from the publication by Jiřina Klenková Logopedie.

 

6  Literatura

KLENKOVÁ,  J. Logopedie.  Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1110-9.

KUTÁLKOVÁ, D. Logopedická prevence. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-115-0.

KUTÁLKOVÁ, D. Vývoj dětské řeči krok za krokem. Praha: Grada Publishing, 2005.

ISBN 80-247-1026-9

[online] http://www.stripky.cz/nemoci/logopedie/mluvit.html [cit. 2007-11-23].

[online] http://www.brisko.cz/rubrika/zvuky_a_rec [cit. 2007-11-23].

 

Převzato z:

MAŠKOVÁ, D. Český jazyk: přehled středoškolského učiva. Třebíč: Petra Velanová, 2006. ISBN 80-902571-5-1. Str. 15

[1]  Tyto zvuky, tzv. „clics“, existují pouze v jazycích některých primitivních národů Afriky a Austrálie.

[2] Prof. MUDr. PhDr. Miloš Sovák, DrSc – významný český logoped, foniatr a speciální pedagog.

[3] Fonematický sluch = vnímání a přesně rozlišování (diferencování) významotvorných hlásek (foném) např. koza:kosa, váš:náš, paže:páže.