Odkaz Tomáše Garrigue Masaryka dnešní době – úvaha

Mým původním záměrem bylo popsat odkaz TGM dnešní době nejen z hlediska historicko-politického, ale poukázat na kvality této osobnosti českých dějin z pohledů dalších humanitních věd. Avšak nakonec jsem si zvolil tu část Masarykova přínosu, která je mi nejbližší. Na mysli mám samozřejmě jeho myšlenky, které mohou (a zároveň nemusí) ukázat cestu dnešním, jak říká Petr Pithart, představitelům umění možného, tedy politikům. V následujících řádcích bych se nerad zabýval činností prvního československého prezidenta, ale pouze jeho přínosem pro dnešek.

Přestože podle průzkumu (březen 2000) ví jen čtvrtina žáků základních škol, kdože TGM byl, nemusím uvádět, že tento muž sehrál v našich dějinách nezanedbatelnou úlohu, a že si jej proto velmi vážím.

Bylo by urážkou Masaryka, kdybych se pouštěl do zevrubného popisu jeho života a práce. O tom, jak komplikovanou osobností TGM byl, svědčí, že do dnešního dne neexistuje jeho komplexní a kvalitní životopis. Ačkoli se Zdeněk Nejedlý do této práce pustil, nevytvořil Masarykův úplný obraz. Jak uvádějí kritici, Nejedlý se utopil v záplavě faktů a popsal jen určitá významná období v životě tohoto velikána.

I když Stanislav Polák, současný Masarykův životopisec, úspěšně pokračuje ve svém díle, je mu vytýkáno, že osobnost TGM nepopisuje do jejího nitra, a že „…bezděčně opakuje Masarykův pozitivní obraz.“ (Recenze MF Dnes, 2001)

Následující řádky využiji k tomu, abych uvedl několik případů výhradně pozitivního chápání Masarykova odkazu, jenž se často nezdá být vhodným vzorem.

Přestože bych se rád opřel o názory ekonoma prof. Václava Klause, toho času předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, není jediným důvodem mého pohledu na věc právě slovo V. Klause.

Ze všech stran (škola, tisk, televize, literatura aj.) nám (veřejnosti) je podsouvána myšlenka, že Tomáš Garrigue Masaryk byl demokrat a jeho pojetí moderního demokratického státu si můžeme brát jako příklad pro dnešní „moderní“ dobu. Pro období první republiky a vlády TGM jsou charakteristické jiné problémy a jen těžko srovnatelné s těmi, jenž musíme řešit dnes.

Masarykova demokracie není dokonalá. Možná, že v letech, kdy byla aktuální, se zdála jako nejlepší možné řešení, ale dnes bychom se s praktikami TGM jen těžko vypořádávali.

Za celou první republiku vzniklo na 18 vlád. Přitom volby se konaly pouze čtyřikrát. Tři vlády byly dokonce úřednické, tedy nevzešly z výsledku voleb. Podle Klause tato skutečnost přispěla k povědomí, že volby nejsou až tak důležité.

TGM se obklopoval tzv. hradní skupinou, jejíž pomocí se snažil ovlivňovat dění ve státě. Není tajemstvím, že většina důležitých rozhodnutí vznikala v úzkém kruhu jeho „věrných.“ Kritika prezidenta v době vlády TGM byla výsadou bulvárních plátků. V těch „serióznějších“ byly prezidentovy činy a prohlášení ospravedlňovány a brány za obecně pozitivní. Jedním z hlavních důvodů bylo zřejmě to, že si kolem sebe Masaryk vytvořil seskupení novinářů, kteří o něm psali dle jeho představ. I širší veřejnosti je znám fakt, že Masaryk u nás chtěl zavést absolutismus, který by se odvíjel od jeho osoby.

Náš první prezident nebyl ani ideově neutrálním ani nestranickým, jak se s oblibou uvádí. Během své politické kariéry působil jako poslanec za Mladočechy, také za Českou stranu pokrokovou (pův. Česká strana lidová). Dle dobových zdrojů vyjadřoval Masaryk jako prezident sympatie levicovým stranám. „Faktem je, že Masaryk většinou volil sociální demokraty, a když v roce 1925 vyhráli v Británii volby labouristé, bral to s uspokojením jako další důkaz pro své přesvědčení, že liberalismus a buržoazie ve světové politice selhaly,“ uvádí publicista Jan Lipold.

Masaryk se vždy odvracel od pravicových idejí a liberalizovaného trhu. Podle jeho výroků by se dalo usuzovat, že sympatizoval především s dělníky a dělnickými hnutími.

„Chci k vám promluvit, dělníci – a hlavně k vám socialistům se obracím – několik, řekl bych skoro dělnických slov. Já sám jsem byl dělníkem a cítil jsem vždy s vámi a cítím.“

Těmito větami začíná kapitola O bolševictví (TGM: O Bolševictví, Nakl. Listopad 1990). Opět upozorňuji, že nekritizuji tyto výroky. Ale, podobně jako Václav Klaus, upozorňuji na skutečnost, že brát tohoto politického génia první republiky jako vzor dokonalého politika dneška je nereálné, a věřím, že i nežádoucí.  Masaryk kritizuje sovětský bolševismus. To je pravda. Mám však pocit, že nekritizuje cíle a ideály této ideologie ve vznikajícím SSSR, ale především principy k dosažení dokonalého socialistického státu.

Masaryk ve svých dílech příznivě nahlíží na Marxův vědecký socialismus. Kritizuje jeho východní pojetí za to, že se jako socialismus pouze tváří, nikoli jím doopravdy je. Podle Masaryka se v Rusku nevyskytoval (reálně, na papíře ano) komunismus, jelikož tam existuje soukromé vlastnictví. „Rusko je sedlák a sedlák nemá komunismu, tam je soukromé vlastnictví,“ uvádí Masaryk v již zmíněném díle. V dalších dílech mj. naráží na nižší kulturní stupeň a ne příliš rozšířené zdělání ruského prostého lidu. Těžko říci, co zde autor kritizuje (ač uvádí: „Nekritizuji – pouze konstatuji…“).

První český prezident si také velmi nedemokraticky určil svého nástupce. Veškerá činnost ve státě se tak prakticky odvíjelo od jediné osoby. Václav Klaus ve svém knize „Narovinu“ uvádí šest mýtů o Masarykovi. Záměrně jsem se vyhnul vyvracení zažitému podvědomí o tom, že se TGM podílel na kultivaci Evropy. Tuto skutečnost uvádí Klaus v bodě 5: „Mýtus o Masarykově světovosti a o jeho kultivaci Evropy.“ Bohužel nemám k dispozici další materiály, kterými bych své postoje zdůvodnil a opírat se pouze o názor jediné osoby mi nepřipadá správné. V ostatních bodech se, po prostudování materiálů pocházejících z různých zdrojů, s Václavem Klausem shoduji.

Mýty o Masarykovi se staly významným tématem nejedné diskuse především kolem 150. výročí narození T.G. Masaryka, kdy předseda sněmovny vystoupil právě se svým projevem.

Idealizování této ústřední postavy ČSR souvisí s idealizováním celého období první republiky. Do dalších úvah o tomto problému bych se však již nerad pouštěl. Přesto stojím za svými názory o TGM. Jeho způsob politiky je pro dnešní dobu skutečně neakceptovatelný a lidé by měli přestat brát jeho myšlenku jako návod k úspěšnému vládnutí. Stejně jako Benešovy dekrety, Masarykovy názory a jeho činnost, svůj účel už splnily. Přestože někteří historici uvádí, že samostatný československý stát by vznikl i bez iniciativy TGM, vážím si toho, co pro český národ během svého života udělal.

Prameny:

T.G. Masaryk: O Bolševismu

T.G. Masaryk: Ideály humanitní

Archiv MF Dnes

Václav Klaus: Narovinu

Další prameny: Internet, učebnice dějepisu