1.    Úvod

Tématem mojí seminární práce pro předmět sociologie je „nezaměstnanost jako sociální problém.“ Toto téma jsem si zvolil zejména proto, že sám pracuji v personální agentuře, tudíž je mi problematika nezaměstnanosti, hledání zaměstnání a zprostředkování zaměstnání uchazečům o zaměstnání velmi blízká a domnívám se, že vzhledem ke své praxi v tomto oboru můžu v této seminární práci poskytnout nejen teoretické odborné znalosti, ale mohu také přispět vlastními poznatky z praxe.

Tato seminární práce bude rozdělena na dvě části, kterými budou část teoretická a část praktická. V první kapitole této seminární práce se zaměřím na nezaměstnanost obecně, na druhy nezaměstnanosti a důvody nezaměstnanosti. Ve druhé kapitole se pak budu věnovat přímo nezaměstnanosti jako sociálnímu problému a negativním jevům, které jsou s nezaměstnaností velmi často spojeny a dále také dopadům na společnost, které nezaměstnanost bezesporu má. První a druhá kapitola budou tvořit teoretickou část této seminární práce a budou vycházet především z odborné literatury, místy budou informace doplněny mojí vlastní praktickou zkušeností z oboru.

V analytické části se pak zaměřím zejména na charakteristiku typického nezaměstnaného člověka. V této souvislosti dám několika nezaměstnaným vyplnit krátký anonymní dotazník. Z těchto dotazníků pak budu především vycházet při zpracování analytické části této seminární práce. Do analytické části této seminární práce také zařadím krátkou kapitolu, ve které se pokusím zamyslet nad prognózami do budoucna v oblasti nezaměstnanosti.

Cílem této seminární práce je zejména charakterizovat typického nezaměstnaného a v této souvislosti se zaměřit na problematiku nezaměstnanosti jako sociálního problému, neboť se domnívám, že souvislost mezi nezaměstnaností jako sociálním problémem a charakteristikou nezaměstnané osoby je možné dovodit.

 

 

Teoretická část:

2.    Nezaměstnanost obecně

2.1   Definice nezaměstnanosti

Nezaměstnanost je nejvýraznějším projevem poruch na trhu práce. Rozsah nezaměstnanosti bývá vyjádřen prostřednictvím míry nezaměstnanosti.[1] Za nezaměstnaného je v ekonomii považován ten, kdo je schopný a ochotný pracovat, avšak nemůže najít placené zaměstnání. Obecně se za nezaměstnaného považuje osoba, která: je starší patnácti let, aktivně hledá práci a je připravena k nástupu do práce do 14 dnů.[2]

Jinou definicí nezaměstnaného je definice, která uvádí, že za nezaměstnaného se považuje osoba, která se uchází o zaměstnání, přičemž uchazečem o zaměstnání je osoba, která není v pracovním poměru nebo v obdobném vztahu, nevykonává samostatnou výdělečnou činnost, ani se soustavně nepřipravuje na budoucí povolání. Taková osoba musí za účelem splnění kritéria nezaměstnanosti požádat o zprostředkování vhodného zaměstnání na příslušném úřadu práce v místě svého trvalého bydliště.[3]

Ačkoli je ze společenského pohledu nezaměstnanost nežádoucím jevem, popř. sociálním problémem, je nezaměstnanost v tržní ekonomice přirozeným jevem, který nelze a ani není žádoucí zcela eliminovat. Jedná se o setrvalý projev nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou na pracovním trhu.[4]

2.2   Druhy nezaměstnanosti

Celková nezaměstnanost je složena z různých specifických částí, které se od sebe liší zejména důvodem, který jedince přivedl do pozice nezaměstnaného.[5] Nezaměstnanost v zásadě členíme na nezaměstnanost frikční, sezónní, strukturální a cyklickou. Z jiného hlediska lze nezaměstnanost dělit také na nezaměstnanost krátkodobou a nezaměstnanost dlouhodobou. Dalším druhem dělení nezaměstnanosti je pak dělení na nezaměstnanost dobrovolnou a nedobrovolnou.[6] Níže se na tyto typy nezaměstnanosti zaměřím podrobněji.

Frikční nezaměstnaností rozumíme tzv. normální, běžnou nezaměstnanost. Míra takové nezaměstnanosti je obvykle okolo 1-2%. Tento typ nezaměstnanosti vzniká v případě, kdy zaměstnaná osoba opustí své zaměstnání, protože si v určitém životním období hledá jiné pracovní místo. Délka takové nezaměstnanosti je určena časem, který je nutný k tomu, aby si taková osoba našla nové zaměstnání.[7]

Sezónní nezaměstnanost je krátkodobá nezaměstnanost, kterou způsobuje diskontinuita produkce v určitých odvětvích, ve kterých je množství práce závislé např. na počasí, ročním období. Jedná se typicky o obory jako stavebnictví, zemědělství nebo třeba lesnictví. Může se však vztahovat také na odvětví na tyto obory navazující.[8]

Strukturální nezaměstnanost je nezaměstnanost, která vzniká v případě, kdy nabídka pracovních sil (členěno podle věku, oboru, regionu) je vyšší než poptávka po nich v uvedené struktuře. Vzniká také v situaci, kdy osoby hledající zaměstnání nejsou dostatečně mobilní a flexibilní, aby si zaměstnání sháněly na jiných trzích práce, tedy například v jiném regionu či v jiném oboru práce.[9]

Cyklická nezaměstnanost, jinak nazývaná také konjunkturní nezaměstnanost, je vyvolána cyklickými změnami v oblasti ekonomie a hospodářství. Tato nezaměstnanost vzniká v případě, že je poptávka po zboží a službách při určitých mzdových sazbách a určité produktivitě práce nižší, než by bylo potřeba k tomu, aby mohli být zaměstnaní všichni ekonomicky aktivní jednotlivci na daném trhu práce.[10]

Dobrovolná nezaměstnanost je taková nezaměstnanost, kdy nezaměstnaný hledá zaměstnání, ovšem obvykle za vyšší mzdu než je běžná mzda na daném trhu nebo za lepších podmínek a tudíž je po dobu, než takové zaměstnání najde dobrovolně bez zaměstnání. Charakteristickým znakem tohoto typu nezaměstnanosti je, že je tím vyšší, čím jsou vyšší sociální dávky v nezaměstnanosti.[11]

Nedobrovolná nezaměstnanost je nezaměstnanost, kdy nezaměstnaný hledá práci za mzdu, která na daném trhu převládá, ale přesto ji nemůže najít. Příčinou takové nezaměstnanosti mohou být zejména překážky, které brání poklesu mezd popř. i uzákoněná minimální mzda, která tomuto snižování mezd brání.[12]

Krátkodobá nezaměstnanost je nezaměstnanost, která obvykle trvá několik týdnů či maximálně měsíců. Dlouhodobou nezaměstnaností se pak rozumí nezaměstnanost, která trvá déle než rok.[13] Z hlediska nezaměstnanosti jako sociálního problému lze říci, že dlouhodobá nezaměstnanost je závažnějším sociálním problémem než nezaměstnanost krátkodobá, která v celé řadě případů ani sociálním problémem být nemusí, což se týká například frikční nezaměstnanosti.

3.    Nezaměstnanost jako sociální problém

V souvislosti s otázkou nezaměstnanosti jako sociálního problému bych úvodem chtěl uvést několik faktů, které se k této problematice neoddělitelně vztahují. Zaměstnání zaujímá v životě člověka velmi důležité a lze rovněž říci, že prakticky nezastupitelné místo.  Zaměstnání je zdrojem materiálního zajištění, ale jeho role spočívá také v tom, že dává jednotlivci možnost seberealizace a s tím související pocit společenské užitečnosti. Právě toto jsou důvody, proč je zaměstnání prakticky podmínkou důstojné existence člověka. V rámci zaměstnání se také vytváří sociální kontakty, právě pracovní vztahy jsou do určité míry zdrojem identity člověka.[14]

V důsledku ztráty zaměstnání dohází jednak ke ztrátě určitého sociálního statusu, který je obecně spojen s tím, že je člověk zaměstnaný. Ztráta zaměstnání však znamená rovněž přijetí statusu nového, kterým je podřadný status nezaměstnaného, přičemž tento status bývá obecně spojován s negativními skutečnostmi.  Nezaměstnaný člověk se v důsledku ztráty zaměstnání dostává do ekonomické tísně, která brání nejen uspokojování jeho potřeb, které jsou určovány úrovní spotřeby zboží, ale v ekonomické problémy brání nezaměstnanému i v tom, aby mohl potvrzovat svoji pozici v současné konzumní společnosti, ve které je udržování určitého životního standartu prakticky morálním závazkem.[15]

V důsledku výše uvedených informací je již celkem zjevné, že ztráta zaměstnání může mít, pokud se jedná o dlouhodobý stav, velké důsledky, nezřídka se člověk díky ztrátě zaměstnání dostává na samý pokraj společnosti, přičemž v krajním případě může být jedním z následků např. i trestná činnost.[16]

Důvodů, proč je nezaměstnanost považována za sociální problém, je ovšem celá řada. Na tomto místě se tedy pokusím nastínit alespoň ty nejdůležitější, přičemž se zaměřím zejména na jejich negativní vliv na člověka. Nezaměstnanost má kupříkladu významný negativní vliv na sociální život. S poklesem příjmů totiž klesá i životní úroveň nezaměstnaného a nezaměstnanost má důsledky také v oblasti společenských vztahů, neboť dochází k přerušení vazeb s bývalými spolupracovníky, přičemž nové nezaměstnaný dosud nemá, negativní vliv má pokles příjmů a životní úrovně stejně jako pokles společenské prestiže i na rodinu nezaměstnaného.

Je to především dlouhodobá nezaměstnanost, která je považována za nežádoucí jev. Zatímco krátkodobou nezaměstnanost jedinec poměrně snadno překlene, jak z finančního hlediska, tak i z hledisek společenských kontaktů (má například čas na rodinu, přátele, apod.). Dlouhodobá nezaměstnanost však staví člověka do celé řady nepříznivých životních situací. Negativními důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti jsou například chudoba, krize v rodině, negativní sociální status nezaměstnaného a dochází také ke snížení sebevědomí a k vyloučení nezaměstnaného ze společenského života. V důsledku uvedených faktorů se pak objevují negativní sociální jevy, mezi které patří, například trestná činnost, kterou si nezaměstnaný začne opatřovat finanční prostředky, nebo třeba alkoholismus či užívání omamných látek, v případě žen či mladých dívek může být negativním důsledkem také prostituce apod.[17] Vedle výše uvedených problémů bych ze zkušeností doplnil, že častým důsledkem dlouhodobé nezaměstnanosti a finančních problémů s ní spojených je zadlužování a neschopnost splácet půjčky a úvěry, s čím v řadě případů souvisí i exekuce na majetek nezaměstnaného. S tím může v krajních případech souviset i problematika bezdomovectví, která ve svém důsledku vede k tomu, že člověk opět má ztíženou možnost najít nové zaměstnání.

V rámci dlouhodobé nezaměstnanosti jako sociálního problému je možné identifikovat čtyři stěžejní aspekty. Je-li člověk dlouhodobě nezaměstnaný, a ačkoli se snaží práci najít, nedaří se mu to, dochází u něj ke ztrátě motivace hledat si dále nové zaměstnání. V důsledku toho se stává, že nezaměstnaný na hledání nového zaměstnání rezignuje a tím se prakticky definitivně vyloučí z pracovního procesu. Dlouhodobá nezaměstnanost má také negativní vliv na člověka jako na lidský kapitál, neboť většina nezaměstnaných si neudržuje svoji kvalifikaci, nedoplňuje ji ani nerozšiřuje, což vede ke ztrátě znalostí a pracovních dovedností člověka. V důsledku toho, že je člověk nezaměstnaný, dochází paradoxně k tomu, že u potencionálních zaměstnavatelů, u nichž se uchází o zaměstnání, budí často určitou nedůvěru. Zaměstnavatelé totiž nezaměstnané jedince leckdy považují za problémové jedince se zastaralou kvalifikací, mohou se domnívat, že se jedná o jedince nespolehlivé, kteří třeba nemají vhodné pracovní návyky. Výše uvedené skutečnosti tak mohou vést k tomu, že pro dlouhodobě nezaměstnaného je čím dál tím obtížnější najít nové zaměstnání. Nelze také opomenout, že dlouhodobá nezaměstnanost má negativní vliv na sebevědomí a sebeurčení člověka, což souvisí se skutečností, že současná společnost je z velké části organizovaná právě prostřednictvím zaměstnání, od kterého se odvíjí rovněž společenské postavení každého člověka.[18]

 

 

Analytická část:

Analytická část této seminární práce je zpracována na základě výsledků anonymních dotazníků, které jsem dal vyplnit celkem deseti nezaměstnaným. Zjišťována byla délka nezaměstnanosti dotyčných osob, jejich vzdělání, věk, jak nezaměstnanost ovlivnila jejich život, co považují za největší problém své nezaměstnanosti, dále jim byly položeny otázky, jak samy hodnotí svoje šance na trhu práce a jakým způsobem se nezaměstnaní se svojí nezaměstnaností vyrovnávají a jak se s tímto problémem vyrovnává jejich okolí. Z výsledků uvedeného dotazníku pak byla vytvořena níže uvedená charakteristika.

4.    Charakteristika typického nezaměstnaného člověka

Dotazníky, které jsem dal vyplnit několika nezaměstnaným respondentům, vyplnilo celkem 10 osob, přičemž 4 z nich byli nezaměstnaní po dobu několika týdnů či několika měsíců, tudíž jsem je zařadil do kategorie krátkodobě nezaměstnaných. Zbylých 6 bylo nezaměstnaných po dobu 1-3 let, tudíž jsem je zařadil mezi dlouhodobě nezaměstnané. Jak již bylo uvedeno, sociálním problémem je především nezaměstnanost dlouhodobá, tudíž těmto respondentům bude v této kapitole věnováno více pozornosti.

4.1   Charakteristika krátkodobě nezaměstnaného

Charakteristika krátkodobě nezaměstnaných, kterým jsem dal vyplnit dotazník, byla poměrně různorodá. Jednalo se o tři ženy a jednoho muže, přičemž dvě z těchto žen měly vysokoškolské vzdělání, třetí žena měla středoškolské vzdělání a muž, který dotazník vyplnil, měl rovněž středoškolské vzdělání. V jednom případě se jednalo o ženu, ve věku 24 let, která byla středoškolsky vzdělaná a pracovala v obchodě s kosmetikou, přičemž měla smlouvu na dobu určitou, která jí po uplynutí stanovené délky nebyla prodloužena. Nezaměstnaná byla asi 2 měsíce. Středoškolsky vzdělaný muž, kterému je 47 let, pracoval dříve jako účetní, dostal výpověď ze zaměstnání v rámci hromadného propouštění, nezaměstnaný byl v době vyplňování dotazníků 5 měsíců. Jedna z žen měla vysokoškolské vzdělání, bylo jí 31 let a ze zaměstnání odešla, protože má v úmyslu si najít lépe placené zaměstnání. V době provádění výzkumu byla bez práce 6 týdnů. Poslední žena měla rovněž vysokoškolské vzdělání, její věk byl 35 let a byla z pozice asistentky propuštěna z důvodu zrušení jejího pracovního místa po návratu z mateřské dovolené. Nezaměstnaná byla 8 měsíců.

Za největší problém vnímala většina z výše uvedených nezaměstnaných nedostatek finančních prostředků. Jedna z žen příklad uvedla, že má sice hodně volného času, nicméně vzhledem k tomu, že v dnešní době prakticky vše stojí nějaké peníze, nemůže si tento volný čas užít tak, jak by chtěla, protože na své koníčky nemá peníze. Paní po mateřské dovolené v zásadě nevadilo zůstat doma s dítětem déle, nicméně nedostatek finančních prostředků se negativně projevuje v její domácnosti. Jedna z žen uvedla jako problém i výčitky ze strany partnera, že nemá práci. Jediný muž z této skupiny považoval vedle nedostatku finančních prostředků a obavy z toho, že nebude schopen finančně zabezpečit svoji rodinu také skutečnost, že ve věku 47 let není pro zaměstnavatele příliš atraktivní.

Nejsnáze nesla nezaměstnanost žena, která odešla ze zaměstnání dobrovolně za účelem najití si nového zaměstnání. Tato žena z práce odešla dobrovolně, na rozdíl od ostatních, kteří ze zaměstnání museli odejít nedobrovolně, tedy nesla svoji nezaměstnanost po psychické stránce lépe. Nezaměstnanost této ženy lze zařadit do kategorie frikční nezaměstnanosti. V případě této ženy byl také důležitý faktor, který zaručoval, že nepropadala beznaději fakt, že již na předchozí pozici pobírala výrazně nadprůměrný plat a tudíž měla ušetřeno dost peněz na překlenutí období, než si najde novou práci, čímž ji jako jedinou netížila finanční stránka nezaměstnanosti. Tato žena také vnímala svoji možnost uplatnění na trhu práce pozitivně, zatímco většina ostatních, zejména starší muž a paní po mateřské příliš nevěřili v možnost získat novou práci za dobrých podmínek, byli by ochotni se spokojit i s prací, která vyžaduje nižší kvalifikaci a je méně placená, než jejich dřívější zaměstnání.

Za stěžejní sociální problémy související s krátkodobou nezaměstnaností se tedy na základě vyplněných dotazníků dá označit zejména finanční situace a otázka finančního zabezpečení, dále se zde objevovala ztráta sebedůvěry a také partnerské problémy.

4.2   Charakteristika dlouhodobě nezaměstnaného

Z osob, které vyplnily můj dotazník, bylo šest osob nezaměstnaných déle než jeden rok, maximální doba nezaměstnanosti byla skoro tři roky. V této skupině se nacházeli rovněž různí lidé, nicméně většina z nich měla středoškolské vzdělání, jen jedna žena měla vzdělání vysokoškolské a jedna žena byla jen vyučená. Jednalo se o 3 ženy a 3 muže. Všichni tito lidé pracovali původně v oboru služeb, z mužů jeden jako řidič taxi, druhý jako prodavač, třetí jako grafik. Z žen byla jedna lékařka, která dlouhou dobu pracovala ve farmaceutických firmách, jedna z nich byla manikérka a třetí byla nezaměstnaná od ukončení studia na zemědělském učilišti.

Mezi dlouhodobě nezaměstnanými panovala výrazně větší skepse vůči možnosti najít si nové zaměstnání, většina z nich uváděla, že obešla desítky pohovorů, v jednom případě bylo uvedeno, že jeden muž obešel dokonce cca 100 pohovorů, přičemž přesto se těmto lidem nepodařilo sehnat si zaměstnání. Velmi často tito nezaměstnaní uváděli ztrátu motivace hledat si nové zaměstnání, psychické problémy, pocit, že nejsou užiteční a ztrátu sebedůvěry. V odpovědích na moje dotazy se objevovaly také obavy z budoucnosti. Jeden z nezaměstnaných mužů se začal již v období nezaměstnanosti léčit s depresí. Je tedy zřejmé, že nezaměstnanost má negativní vliv na lidskou psychiku a sebepojetí.

Stejně jako v předchozím případě většinu z nich tížil nedostatek finančních prostředků, nicméně na rozdíl od skupiny krátkodobě nezaměstnaných, kteří nedostatek finančních prostředků často pocítí jako první problém, který je s nezaměstnaností spojený, jej leckdy nepovažovali za problém nejzásadnější, popř. minimálně považovali další problémy spojené s nezaměstnaností za prakticky stejně závažné jako nedostatek financí. V této oblasti třem z nezaměstnaných přispívali rodiče, jeden příležitostně pracoval brigádně a dvě ženy podporoval finančně manžel. Tyto dvě ženy však také uváděly, že tato situace je zdrojem sporů mezi nimi a partnerem.

Ačkoli mají nezaměstnaní lidé poměrně dost času na sociální kontakty a jejich udržování, bylo poměrně časté, že díky své nezaměstnanosti celou řadu kontaktů třeba na bývalé přátele z práce, nebo na finančně dobře situované a společensky uznávané známé prakticky ztratili, neboť jak uváděli nezaměstnaní, často nebylo o čem mluvit, neboť lidé se velmi často baví ve společnosti o práci, navíc nezaměstnaným bylo nepříjemné sdělovat známým, kteří to dosud nevěděli, že jsou nezaměstnaní a nemohou najít práci, takže se společenským setkáním často i vyhýbali. Dalším důvodem pro nedostatek společenského života byl opět nedostatek financí, kdy jedna z nezaměstnaných žen například uvedla, že odmítla jít s přáteli slavit konec roku do restaurace, protože se jí za to nechtělo utrácet peníze apod.

Sami nezaměstnaní někdy uváděli, že si již nejsou jisti svými znalostmi a pracovními dovednostmi, žádný z nich přitom neprojevoval snahu se dále vzdělávat ve svém oboru nebo si rozšiřovat kvalifikaci, někteří to považovali za zbytečné, jiní uváděli, že je to finančně nákladné a další muž uvedl, že o tom nepřemýšlel, resp. ho něco takového vůbec nenapadlo. S tím souvisí skutečnost, že tito nezaměstnaní ztrácejí svoji kvalifikaci a pro zaměstnavatele tak nejsou zajímaví.

Lze tedy shrnout, že v případě dlouhodobě nezaměstnaných osob podle provedeného průzkumu docházelo k psychickým problémům, k finanční závislosti na blízké rodině, k obavám z budoucnosti, důležité byly také finanční problémy, ztráta motivace hledat novou práci stejně jako ztráta společenských kontaktů, nezájem o společenský život a ztráta kvalifikace a pracovních dovedností.

5.    Prognózy do budoucna

Zaměříme-li se na základě provedeného průzkumu na prognózy do budoucna v oblasti nezaměstnanosti, domnívám se, že většina z krátkodobě nezaměstnaných má reálnou šanci najít v dohledné době zaměstnání, neboť tito lidé si doposud neodvykli od pracovních návyků a jejich život se v důsledku nezaměstnanosti ještě příliš nezměnil.

Naopak u dlouhodobě nezaměstnaných se domnívám, že v některých případech jako např. u dívky, která je nezaměstnaná od doby, kdy dostudovala je šance najít práci poměrně malá, neboť nemá žádné pracovní zkušenosti, nemá pracovní návyky a kvalifikaci si nedoplňuje, tudíž zaměstnavateli nemá příliš co nabídnout. Celkově lze říci, že dlouhodobě nezaměstnaní hledají práci již obtížněji než nezaměstnaní krátkodobě, neboť jejich život se již v důsledku nezaměstnanosti proměnil natolik, že pro ně může být i obtížné vrátit se opět k životu zaměstnaného člověka. S tím souvisí nejen ztráta pracovních návyků, ale také ztráta návyků sociálních, komunikačních a dalších, neboť tito lidé v důsledku nezaměstnanosti ztrácejí i své sociální kontakty a nejsou tudíž již zvyklí na kontakt s jinými lidmi, na určitý způsob komunikace atd.

Dlouhodobě nezaměstnaným bych tedy doporučil si začít alespoň doplňovat či rozšiřovat kvalifikaci, učit se jazyky, nastoupit do rekvalifikačního kurzu nebo se třeba přihlásit k dálkovému studiu vysoké školy. Bylo by také vhodné neztrácet motivaci a snažit se do každého pohovoru vložit maximální úsilí. K získání a udržení pracovních zkušeností a dovedností lze doporučit i dobrovolnickou neplacenou činnost.

6.    Závěr

V této seminární práci jsem se věnoval nezaměstnanosti jako sociálnímu problému. V teoretické části jsem vymezil určité pojmy a předpoklady, které jsem se v analytické části snažil ověřit prostřednictvím vyhodnocování dotazníků, které jsem dal vyplit deseti nezaměstnaným lidem.

V této seminární práci jsem dospěl k závěru, že krátkodobá nezaměstnanost často nemusí být příliš velkým sociálním problémem a kromě nedostatku financí a nedostatku pracovní náplně nemá na většinu nezaměstnaných příliš velký vliv. Krátkodobě nezaměstnaní mají obvykle šanci najít vhodnou práci v dohledné době, takže není třeba tuto nezaměstnanost považovat za sociální problém. Naopak nezaměstnanost dlouhodobá ovlivňuje život nezaměstnaného významněji, neboť mu prakticky postupně promění celý život a šance na najití vhodného zaměstnání se pokud nezaměstnaný nezmění i svůj přístup a nezačne na sobě pracovat, s dobou trvání nezaměstnanosti snižuje. Dlouhodobá nezaměstnanost je také bezesporu významným sociálním problémem.

 

 

Seznam použité literatury:

Bibliografické zdroje:

BROŽOVÁ, D. Společenské souvislosti trhu práce, Praha: SLON, 2003. ISBN 80-86429-16-4

BUCHTOVÁ, B a kol., Nezaměstnanost: psychologický, ekonomický a sociální problém, Praha, Grada, 2002. ISBN 80-247-9006-8

DVOŘÁKOVÁ, Z. a kol. Management lidských zdrojů. Praha: C.H.Beck, 2007.  ISBN 978-80-7179-893-4

HOLMAN, R. Ekonomie. 5. vyd. Praha: C.H.Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-006-5

KEŘKOVSKÝ, M. Ekonomie pro strategické řízení. Teorie pro praxi. Praha: C.H.Beck, 2004. ISBN 80-7179-885-1

MAZOUCH, P., FISCHER, J. Lidský kapitál. Měření, souvislosti, prognózy. Praha: C.H.Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-380-6

Internetové zdroje:

BENEŠ, R. Vývoj nezaměstnanosti. E-polis.cz [online]. 2003 [cit. 2012-12-27]. Dostupné z: http://www.e-polis.cz/nezarazene-clanky/28-vyvoj-nezamestnanosti.html.

Nezaměstnanost. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation,  [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Nezam%C4%9Bstnanost.

[1] KEŘKOVSKÝ, M. Ekonomie pro strategické řízení. Teorie pro praxi. Praha: C.H.Beck, 2004. s. 166.

[2] Nezaměstnanost. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation,  [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Nezam%C4%9Bstnanost.

[3] DVOŘÁKOVÁ, Z. a kol. Management lidských zdrojů. Praha: C.H.Beck, 2007. s. 73.

[4] DVOŘÁKOVÁ, Z. a kol. Management lidských zdrojů. Praha: C.H.Beck, 2007. s. 72.

[5] MAZOUCH, P., FISCHER, J. Lidský kapitál. Měření, souvislosti, prognózy. Praha: C.H.Beck, 2011. s. 49.

[6] DVOŘÁKOVÁ, Z. a kol. Management lidských zdrojů. Praha: C.H.Beck, 2007. s. 73-74.

[7] DVOŘÁKOVÁ, Z. a kol. Management lidských zdrojů. Praha: C.H.Beck, 2007. s. 73.

[8] DVOŘÁKOVÁ, Z. a kol. Management lidských zdrojů. Praha: C.H.Beck, 2007. s. 73.

[9] DVOŘÁKOVÁ, Z. a kol. Management lidských zdrojů. Praha: C.H.Beck, 2007. s. 73.

[10] DVOŘÁKOVÁ, Z. a kol. Management lidských zdrojů. Praha: C.H.Beck, 2007. s. 74.

[11] HOLMAN, R. Ekonomie. 5. vyd. Praha: C.H.Beck, 2011. s. 297.

[12] HOLMAN, R. Ekonomie. 5. vyd. Praha: C.H.Beck, 2011. s. 297.

[13] HOLMAN, R. Ekonomie. 5. vyd. Praha: C.H.Beck, 2011. s. 297.

[14] BUCHTOVÁ, B a kol., Nezaměstnanost: psychologický, ekonomický a sociální problém, Praha, Grada, 2002,  s. 75.

[15] BUCHTOVÁ, B a kol., Nezaměstnanost: psychologický, ekonomický a sociální problém, Praha, Grada, 2002,  s. 129 a násl.

[16] BENEŠ, R. Vývoj nezaměstnanosti. E-polis.cz [online]. 2003 [cit. 2012-12-27]. Dostupné z: http://www.e-polis.cz/nezarazene-clanky/28-vyvoj-nezamestnanosti.html.

[17] BROŽOVÁ, D. Společenské souvislosti trhu práce, Praha: SLON, 2003, s. 77.

[18] BROŽOVÁ, D. Společenské souvislosti trhu práce, Praha: SLON, 2003, s. 77.