Naučená bezmocnost a naučený optimismus
Naučená bezmocnost a naučený optimismus ve škole, explanační modely
Naučená bezmocnost
Naučená bezmocnost je subjektivní přesvědčení a očekávání neúspěchu. Dochází ke stavu pasivity, apatie a rezignace na základě předešlých negativních zkušeností.
Koncept naučené bezmocnosti sestavil Matrin E. P. Seligan na základě pokusů se psy. Samotný koncept posléze přenesl na školní prostředí.
Naučená bezmocnost se u žáků objevuje v případě, kdy žák opakovaně nezvládá zátěž a výsledky jsou stále negativní. Postupně získává pocit, že není problém v jeho kompetencích řídit „cestu“ k příznivým výsledkům. Ve chvíli, kdy je čas od času žák úspěšný, důsledkem naučení bezmocnosti si není schopen vzpomenout, jaké kroky vedly k jeho úspěšnosti.
Naučená bezmocnost, nejen u žáků, souvisí s nízkým nebo negativním sebehodnocením. Žáci jsou tak přesvědčeni, že jejich neúspěchy vycházejí jejich nedostatečných předpokladů a že nelze chod událostí předcházejících neúspěchu změnit.
Často s naučenou bezmocností souvisí sebeuskutečňující předpověď okolí. Pro žáka je pak jednodušší být považován za neschopného než za nesvědomitého nebo líného.
Naučený optimismus
Stejně tak jako naučenou bezmocnost i naučený optimismus rozvinul Seligman. Naučený optimismus je opakem bezmocnosti. Může být jakousi prevencí a bezradností.
Díky naučenému optimismu je pro nás pak snadnější zvládat zátěžové situace.
Celá teorie naučeného optimismu je založena na tom, že člověk může sám sebe změnit k lepšímu.
Explanační modely (Naučená bezmocnost)
V 70. letech je vytvořil L. Y. Ambramson na základě Seligmanovy koncepce. Upozornil na způsoby, jak si žák (lidé) vysvětlují své neúspěchy.
- Pesimistický model – žák má tendenci pokládat vlastní neúspěch za stálý stav a úspěch za nestabilní
- Optimistický styl – žák má tendenci neúspěch pokládat za nestabilní a dobré výsledky jako stabilní. „Úspěch je moje zásluha, ale neúspěch je zásluha ostatních.“
Model naučeného optimismu – model ABCDE (přechod z nepříjemného do přijatelného)
A – Adversity – nepříjemná událost, prožitky
B – Beliefs – přesvědčení spojená s nepříjemnou událostí
C – Consequences – následky A + B
D – Disputation – přehodnocování A, B i C, realistický pohled na skutečný význam A
E – Energization – navázání potřebným optimismem
Zdroje:
ČÁP, Jan a Jiří MAREŠ. Psychologie pro učitele. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 655 s. ISBN 978-807-3672-737.
NAKONEČNÝ, M. Motivace lidského chování. Praha: Academia, 1996, 270 s. ISBN 80-200-0592-7.
NAKONEČNÝ, Milan. Encyklopedie obecné psychologie. 2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1. Praha: Academia, 1997, 437 p. ISBN 80-200-0625-7.