1.      Úvod

Mentální bulimie je relativně mladou diagnostickou kategorií, diagnostikována začala být teprve v 80. a 90. letech minulého století. V reálném životě se však vyskytovala stejně jako mentální anorexie, jen nebyla považována za samostatnou psychickou poruchu. Může se vyskytovat samostatně nebo v kombinaci s mentální anorexií nebo může přímo navazovat na mentální anorexii.

2.      Základní anamnéza

Jedná se o 22 letou dívku, která v současné době studuje střední zdravotnickou

školu. Rodiče jsou rozvedeni. Ze začátku žila s matkou, nyní žije s otcem a dvěma nevlastními sourozenci. Udává hmotnost 42 kg při výšce 160 cm (BMI = 16,4).

Její jídelníček je velice chudý: ráno nesnídá a až v 15 hod. si dává zeleninový salát, ve 20 hod. sní jeden grep. K tomu cvičí několik hodin denně.

3.      Rodinná anamnéza

Dívka vyrůstala do 4 let v úplné rodině. V této době dochází k rozvodu rodičů,

kdy je svěřena do péče matky. V 5 letech narození nevlastního bratra. Sama matka trpěla od dětství pár kily navíc, a proto dceru pečlivě hlídala. Nekupovala žádné sladkosti ani nic sladkého nepekla. U babičky se proto začala přejídat sladkostmi, nemusela totiž neustále poslouchat, že bude tlustá. Přesto byla normální dítě, nevyhublé ani s nadváhou.

Ve školce i ve škole prospívala dobře. Byla komunikativní až hyperaktivní. V 15 letech přestoupila na střední ekonomickou školu, moc jí nebavila, bylo to především přání matky. V této době se vrátila z letních prázdnin od babičky s 10 ti kily navíc (62 kg, 170 cm). Matka šílela a tak se rozhodla, že zhubne. Přestala jíst, držela hladovku, něco zhubla a vzápětí vše nabrala. Pak viděla v televizi talk show na téma „Bulimie“. Dozvěděla se, že může jíst všechno jen je třeba hodně pít a vždy po jídle se jít vyzvracet. A tak jedla za čtyři a pak šla rovnou zvracet do koupelny, kde si pustila rádio aby matka nic neslyšela. V 16 letech experimentovala s drogami a také nechtěně otěhotněla. Matka jí přinutila k potratu, pokus o sebevraždu. Na to matka reaguje žádostí o umístění do dětského domova. Z tohoto důvodu si jí bere do péče otec, který nesouhlasil s umístěním dcery do dětského domova. Dochází u ní ke změně osobnosti: je obezřetná, smutná, nevyjadřuje své pocity, emoce a názory. Objevují se pocity nenávisti vůči vlastnímu tělu, nemá pochopení ze strany rodiny, chybí podpora v krizových situacích. Snaží se utéct od rodiny, a proto v 18 letech přerušuje studium, opouští domov a odchází do bytu po prababičce. Vše co si vydělá je schopná utratit za jídlo. V19 letech si našla přítele, ale jídlo u ní zůstává na prvním místě a přítel jí proto opouští. Začíná si uvědomovat, že má problém. Bojí se svěřit odborníkům, aby jí nezavřely do léčebny a tak raději odjíždí na roční stáž do zahraničí. Ze začátku neměla pro spoustu práce čas na jídlo a tak zhubla za 3 měsíce 10 kilo. Ale potom se vše uklidnilo a ona se opět vrací ke svému rituálu. Došlo to tak daleko, že začala krást jídlo svým spolubydlícím. Vrací se tedy domů, k otci a je ochotna jít se poradit k odborníkovi. Nastupuje dobrovolně do léčebny, kde se jí však nelíbí. Podvádí a kategoricky odmítá jíst, až je pak závislá na umělé výživě. Objevila se u ní řada zdravotních problémů typických pro mentální bulimii.

Po třech měsících odchází z léčebny v dobrém zdravotním i duševním stavu. Chce začít znovu, dodělat si maturitu. Je přijata na střední zdravotní školu, žije u otce a vše vypadá, že se jí to povede. Ve 20 letech nastává zlom. Z otce se stává alkoholik a již odmítá platit ubytování na internátu. Dívka se tedy vrací do bytu, kde nemá vlastní soukromí, nikdo se o ní nezajímá, nikdo si o jejích problémech nepovídá. Opět dostává záchvaty neovladatelného přejídání a následného zvracení. Až skoro po roce si tohoto chování všimne nevlastní matka a začne situaci řešit. Dívka je pod neustálým dohledem, musí zapisovat vše co jí. I přes tak velkou kontrolu dívka jednoho dne zkolabuje při hodině tělesné výchovy  a je odvezena opět do léčebny a vše začíná zase znovu. Tentokrát je pevně přesvědčena, že konečně tento problém překoná a začne normální život.

4.      Závěr

Z tohoto příběhu je patrné, že mentální bulimie je závažná porucha příjmu jídla.

Velkou roli zde hraje rodina, která musí být funkční a problémy řešit hned jakmile se vyskytnout a to nejde bez zájmu, bez naslouchání a především bez pocitu podpory, lásky a porozumění. I když dojde k vyléčení, tak není vyhráno, protože jako vyléčený alkoholik je jednou provždy alkoholikem, tak s bulimikem to je to samé!

5.    Seznam použité literatury

Nývltová Václava: Psychopatologie pro speciální pedagogy

Kopřivová Martina: Zpověď modelky – Ať si na to každém přijde sám

Březinová Ivona: Holky na vodítku – Jmenuji se Martina

Lindsey Hall, Leigh Cohn:Rozlučte se s bulimií