Magická Praha coby práh mezi mrtvými a živými ve fantastickém světě Gustava Meyrinka

Gustav Meyrink a jeho povídky, to je svět alchymistů, magie, záhadných rituálů, nečekaných odhalení, šílených vědců a v neposlední řadě také legendárního Golema. Nádech esoterického tajemna a postupného napínání čtenářových nervů pomocí promyšlené zápletky charakterizuje dílo, jež se svou originalitou řádí právem do fondu toho nejlepšího, co mohlo v žánru fantastické literatury počátkem 20. století vůbec vzniknout.

Autor rakouského původu, narozený ve Vídni, prožil v Praze své dospívání, jakožto i část dospělého života. Praha pro něj byla městem takřka osudovým, jelikož zde zažil největší životní zklamání a pády. Poté, co byl roku 1902 neprávem nařčen z bankovního podvodu, dokonce strávil několik měsíců ve vězení. V Praze se ve 24 letech pokusil o sebevraždu. Praha však byla i místem, kde zažil duchovní uvědomění díky studiu okultismu, hermetismu a východních nauk. Jeho pocity k tajemnému městu zůstaly dokonce života ambivalentní:  „Neznám jiné město, které by člověka – bydlí-li v něm a zvětrá-li s ním duchovně – k sobě tak podivuhodně kouzelně vábilo a jež by tak neodolatelně vybízelo k návštěvě míst jeho pohnuté minulosti – jako Praha,“ píše autor v povídce „Neviditelná Praha“. Starobylé město pro něj znamenalo doživotní inspirací.

Z hlediska struktury textu je povídková antologie rozdělena na několik pasáží, které seskupují jednotlivé povídky do 4 oddílů, z nichž poslední je věnován tématu magické Prahy a její roli v Meyrinkově tvorbě. Součástí povídek je rovněž předmluva Jeana-Jacquese Polleta.

Jedná se celkem o 10 novel psaných v duchu fantastické literatury, jež se odehrávají v kontextu historické města pražského. V každém z vyprávění dojde v průběhu děje k šokujícímu odhalení zrůdné hrůznosti, která je výsledkem prolnutí reality s fantastickým světem legend, surreálna a vědy. Původce této hrůzy je nejčastěji vědec, doktor či alchymista; tedy někdo, kdo má vysoký stupeň znalostí, jichž často manipulativně využívá ve svůj prospěch. Všeobecně se jedná o postavy démonického charakteru či exotického původu, které mají ve vyprávění funkci podvratného živlu. Co se týče podrobnější analýzy, zvolila jsem povídku „Albinos“, která nás zavádí do života středověkého duchovního řádu ukrývajícího ve svém nitru strašlivé tajemství.

Tento duchovní řád má vlastní hierarchii, která se skládá ze dvou generací. Na začátku povídky si staří členové řádu uvědomují, že se v jejich kruhu děje cosi nekalého, co se vzdaluje na míle hodnotám původních zakladatelů. Jedná se o mravní úpadek způsobený zločinem zrady a cizoložství, jichž se dopustil jeden ze členů řádu, bratr Arioste. Ten totiž zplodil dítě se ženou svého nejlepšího přítele doktora Kassekanariho. Dítě považované za bastarda je doktorem mučeno za účelem jeho transformace v bytost zbavenou citů i zdravého úsudku – albína. Pod jménem Iranak – Essak se schovává uvnitř řádu a tajně připravuje pomstu. Ta spočívá ve vraždě jeho nevlastního bratra Korvína, legitimního potomka doktora Kassekanariho. Na konci vyprávění Korvín umírá způsobem, jakým byla předpovězena smrt tomu, kdo by se pokusil otevřít zapečetěný dopis náležející do sbírek řádu.

Hlavní postavy novely jsou k sobě poutány mezigeneračními svazky, což představuje jedno z hlavních témat Meyrinkovy tvorby. Takové pouto existuje mezi potomky doktora Kassekanariho a bratra Ariosta, kteří jsou nuceni zaplatit za hříchy svých rodičů. Za vedlejší témata povídky by se daly považovat mravní zhýralost a osudovost, jíž se musí podvolit Korvínus jakožto dědic hříchu svého otce. Příběh je vyprávěn ve třetí osobě pomocí tradičního vypravěče, který stojí nad rámcem vyprávění. Zápletka je postupně gradována až do chvíle vraždy Korvína. Po celou dobu je však čtenář udržován v napětí, které je vytvářeno především odhalením tajemného proroctví zapečetěného dopisu. Povídka „Albinos“ se tedy dá považovat za klasický případ novely. Vyprávění má rychlý spád a ústí v překvapivý závěr.

Meyrinkovy povídky jsou psány velmi čtivým stylem, obsahují množství zajímavých informací z oblasti esoteriky, a nesporně se řadí do toho nejlepšího, co mohlo v oblasti fantastické literatury vzniknout. Všeobecně se dá Meyrinkovo dílo považovat za odraz tehdejší doby (počátek 20.století), která byla poznamenána stoupajícím vlivem různých transcendentálních směrů, filozofie a spiritismu. Na jeho díle je rovněž pro českého čtenáře velice zajímavý kontext Prahy, coby místa s duchovní symbolikou, jemuž autorova představivost přisuzuje funkci portálu mezi světem živých a mrtvých. Celkově by se daly Meyrinkovy povídky doporučit čtenářům, které zajímá žánr fantastické literatury a samozřejmě těm, kterým je stověžatá Praha domovem.