Lidský kapitál
Úvod
Lidský kapitál představuje lidský faktor v organizace; je to kombinace inteligence, dovedností a zkušeností, co dává organizaci její zvláštní charakter. Lidské složky organizace jsou ty složky, které jsou schopny učení se, změny, inovace a kreativního úsilí, což – je-li řádně motivováno – zabezpečuje přežití organizace.
Termín lidský kapitál pochází od Schulze (1961), který rozpracovat tento pojen v roce 1981 následujícím způsobem: „Vezměte v úvahu všechny lidské schopnosti, ať už vrozené či získané. Vlastnosti …, které jsou cenné a mohou být vhodným způsobem investováním rozšířeny, budou tvořit lidský kapitál.“
- Pracovníci jako jmění (kapitál)
- pracovníci by měli být považování za pasivní jmění, které lze koupit, prodat a nahradit podle rozmaru jeho vlastníků,
- názor, že podniky vlastní lidské jmění stejně jako stroje, není z principu přijatelný a v praxi použitelný; poškozuje lidi tím, že je zařazuje do stejné kategorie jako provozovnu a její vybavení,
- žádný systém „účetnictví lidského jmění“ ještě neuspěl vytvořit přesvědčivou metodu přiřazování finančního hodnoty lidským zdrojům
- Měření lidského kapitálu
- cíl – kvantifikovat ekonomickou hodnotu lidí pro organizaci, jak účinně organizace využívají svůj lidský kapitál a odhadnout či ocenit hodnotu budoucí příležitostí k výdělku,
- ve své základní modelové formě se modely účetnictví lidských zdrojů pokoušejí vypočítat příspěvek, který lidské jmění přináší firmám kapitalizací mzdových výdajů,
- klíčové faktory = soulad – měří, zda je řízení lidských zdrojů ve shodě s celkovými cíli podniku,
náklady – měří současné skutečné náklady na lidské zdroje, vč. nákladů získávání, mzdových a za personální práci,
hodnota – odhaduje hodnotu výsledků, které lidské zdroje přinášejí,
- kritické lidské dimenze – struktura, postupy, rozhodování, tok informací a odměna.
Zájem o lidský kapitál by neměl odvádět pozornost od jiných stránek intelektuálního kapitálu, které se týkají rozvoje a osvojování si znalostí, které má lidský kapitál dané organizace.
III. Společenský kapitál
- rysy společenského života – sítě vztahů, normy, očekávání a závazky, které umožňují účastníkům společně efektivněji pracovat při sledování sdílených cílů,
- společenský kapitál lze vnímat jako řadu horizontálních spojení mezi lidmi, která vytvářejí společenské sítě a jím odpovídající normy, které působí na společenství, produktivitu a blahobyt,
- společenský kapitál představuje znalosti propojované a rozvíjené pomocí vztahů mezi pracovníky, partnery, zákazníky a dodavateli, vytváří se výměnou těchto znalostí.
- Organizační kapitál
- organizační neboli strukturální kapitál tvoří spíše znalosti vlastněné organizací než jednotlivými pracovníky,
- jakýkoliv proces či postup v organizaci je vybudován ze znalostí jednotlivých lidí,
- organizační kapitál vytvářejí lidé, ale je zároveň interakcí společenského kapitálu.
- Teorie lidského kapitálu a postupy v oblasti lidských zdrojů
- strategie získávání, výběru a stabilizace lidských zdrojů,
- strategie rozvoje lidských zdrojů,
- strategie odměňování.
Závěr
Aktivity v rámci personální práce nezlepšují přímo tvorbu hodnot v organizace, ale spíše napomáhají vytvářet znalosti, dovednosti a schopnosti pracovníků, usnadňují interakce a předávání znalostí mezi skupinami a uchovávají znalosti v systémech, postupech a kultuře organizace, které jsou hnacími motory tvorby hodnot.
Seznam literatury
Michael Armstrong, přeložil: prof. Ing. Josef Koubek, CSc., Řízení lidských zdrojů, Grada, 2002