Lehká mozková dysfunkce

Je to porucha chování, která se může vyskytovat i pod jiným názvem např. malá mozková dysfunkce, lehká dětská encefalitida, hyperaktivní nebo hypoaktivní syndrom. Tento syndrom se vztahuje na děti téměř průměrné, průměrné nebo nadprůměrné obecné inteligence s určitými poruchami  chování či učení v rozsahu od mírných po těžké poruchy, které jsou spojeny s odchylkami funkce centrální nervové soustavy.  U dětí s nižším IQ je výskyt LMD výrazně vyšší a jedná se zde již o závažnější postižení a to o dysfunkci postihující samotnou inteligenci

Rozdíly mezi lehkou a těžkou mozkovou dysfunkcí jsou velmi výrazné. V oblasti vnímání u lehké mozkové dysfunkce dochází k poruchám zrakovým či k poruchám sluchové analýzy, syntézy a rozlišování, k potížím v prostorové orientaci nebo k snížení citlivosti k bolesti. U těžké dysfunkce může dojít k centrální slepotě nebo hluchotě,  k astereognózii či k výpadkům čití.

V oblasti rozumových schopností těžká dysfunkce zapříčiňuje mentální retardaci. Lehká dysfunkce vyvolává nerovnoměrnost ve vývoji schopností, zapříčiňuje obtíže ve sféře tvarové představivosti, v grafických projevech, v bezprostředním zapamatování. V oblasti řeči a komunikace u těžké dysfunkce dochází k afálii nebo afázii. U lehké dysfunkce to jsou : dysfázie, poruchy při tvoření pojmů.

Těžká dysfunkce vyvolává záchvatovité onemocnění , u lehké dysfunkce je to abnormní nález ne EEG.

U těžké dysfunkce v regulaci chování dochází k eretikému chování, k torpidnímu chování. U lehké dysfunkce je to  hyperaktivita, neklid, hypoaktivita, převaha útlumu, nízká frustrační tolerance, afektivní záchvaty, impulzivita, poruchy koncentrace pozornosti, perseverace.

Při těžké dysfunkci dochází k mozkovým obrnám. U lehké dysfunkce je to vývojová neobratnost, artikulační neobratnost, obtíže v  mikromotorice očních pohybů a svěračů.

Příčina a období vzniku LMD

Vznikají většinou drobným poškozením centrální nervové soustavy v raných vývojových obdobích, v době před, během a časně po porodu. Může se zde projevovat i vliv genetických odchylek. Známý vliv na dítě má stav těhotné matky. Bylo zjištěno , že  příčinou může být například obezita, cukrovka nebo závislost. I vlastní porod je velice důležitý. Určitá rizika nesou například dvojčata, dlouho trvající porody, překotné porody, císařský řez, kvůli narkóze, klešťový i uměle vyvolaný porod.

Co dělat s těmito dětmi?

Přestat děti kárat, nadměrně trestat a moralizovat. V přístupu k dítěti  být klidný, laskavý, ale důsledný. Dítě pozitivně motivovat, chválit i za snahu. Dodržovat pravidelný režim.

Projevy LMD

U zvýšeného motorického neklidu si dítě neustále s něčím hraje, nevydrží chvilku v klidu, vrtí se kope nohama, houpe se na židli. S těmito dětmi je třeba neustále střídat činnosti různého druhu, netrestat drobný psychomotorický neklid při vyučování. Drobný neklid můžeme ovlivnit i jemným dotykem. Více se věnovat tomuto dítěti ve chvílích, kdy je klidnější (lépe vnímá).

U motorické neobratnosti má dítě obtíže v hrubé motorice, špatně koordinuje pohyby, bývá i grafomotoricky neobratné.u těchto dětí bychom neměli snižovat známku za nepečlivost, nenechávat dítě zbytečně přepisovat. Při tělesné výchově nezařazovat soutěže pojené s hodnocením jednotlivců, dát dítěti možnost vyniknout v tom , co dovede.

Poruchy řeči úzce souvisí s poruchami motoriky. Při poruše řeči dochází k artikulační neobratnosti, k potížím s vyslovováním delších a obtížnějších slov. Mívají poruchy při tvorbě pojmů a s tím spojené potíže v českém jazyce. Dochází k špatné komunikaci s ostatními. S těmito dětmi je třeba ve škole dělat artikulační a rytmická cvičení, rozvíjet slovní zásobu – hry se slovy.

U poruch s koncentrací a pozorností a paměti jsou děti nepozorné, nesoustředí se jsou těkavé. Jejich pozornost ulpívá na jednom předmětu a mají opožděné reakce na pokyny.  Tyto děti je vhodné usadit na klidná místa – přední lavice- , aby měli na lavici pouze nezbytné pomůcky. Je třeba je častěji kontrolovat a pokyny opakovat v klidu.

Děti s poruchami vnímání můžou mít potíže ve zrakovém i sluchovém vnímání. Mají poruchy s orientací pravá – levá, ale i v čase. Špatně vnímají souvislosti, nemají smysl pro systém, posloupnost. U těchto dětí je třeba vytvořit určitou pravidelnost, řád až stereotyp. Při školní práci stanovit cíle a jejich postupné dosažení po jednoduchých úsecích

Při poruchách emocí mají děti impulzivní chování, jsou zbrklé, mívají afektivní záchvaty, prudce reagují na maličkosti. Mají prudké výkyvy nálad i celkové duševní výkonnosti, jednají bez rozmyslu, snadno se unaví. Chybí jim cit pro sociální styk.  U těchto dětí by se nemělo trestat impulzivní chování, spíše by měla být snaha o jeho usměrnění. Správné chování vždy posílit pochvalou.

U poruch vývoje, nápadně nerovnoměrného vývoje je dítě v některých oblastech průměrně i nadprůměrně vyspělé. V oblasti sociálního chování se někdy jeví jako vývojově slabé.  U těchto dětí je třeba posilovat sebedůvěru, zadávat úkoly na které dítě stačí. K hypoaktivním u dítěti přistupovat s tolerancí.

Výchova v rodinách

Taková správní rodinná výchova by měla být v rovnováze. Členové rodiny by měli umět svoje osobní zájmy a potřeby sladit s nároky postiženého dítěte. Tak dítě pozná, že se svět sklání k němu a vychází mu vstříc, nebo že ono samo se musí přizpůsobovat, začleňovat se do něj. Špatná je nejednotná výchova, kdy jeden z rodičů chce řešit věci tvrdě a druhý zvolí přecitlivělý  přístup. V některých rodinách je  výchova perfekcionalistická a příliš náročná, autoritativní nebo úzkostlivá či příliš povolná. Všechny typy těchto rodin mají neblahý vliv na vývoj dítěte a dítěti tím vlastně ubližují.

Použitá literatura:

Černá , M. a kol. :Lehká mozková dysfunkce, Praha 1994, 158 s.

Jucovičová, D., Žáčková, H.: Metody práce s dětmi s LMD, Praha 1996, 8 s.