Kulturní a sociální antropologie

HISTORIE

Pod pojmem folklor si každý z nás vybaví projev tradiční lidové kultury. Nejčastěji hudbu, tanec, vše co obsahuje nemateriální povahu včetně lidových obyčejů. S folklorem se přiřazuje lidová slovesnost. Bývá spojována s obyčeji, jako jsou regionální oslavy a masopusty. V neposlední řadě zde patří existence lidových souborů, které pořádaly tradiční jízdy králů nebo stavění májů. Naše obecnější povědomí se tak do značné míry upnulo ke spojování folkloru s představou tanečního vystoupení, které v sobě spojuje krásu lidového kroje a tradiční muziky s bujarým veselím. Skrze tento půvabný a veselý obal se u nás málokomu podařilo proniknout hlouběji, k podstatě lidové tradice. A přitom možná, že je to právě sama lidová kultura ve své podstatě, kterou nechápeme, a kterou dnes zjevně postrádáme.

Tradiční lidová kultura byla ostatně opomíjena po celá staletí. Lidstvo se dělilo na elity, což byl národ sám, a na lid neurozený, čili prostý. Tato středověká propast, pojištěná patentovanou stavovskou příslušností, byla přes veškerý universalismus či humanismus nepřekonaná. Jistý významný posun v zájmu o prostý lid, spíše o jeho pozvednutí na racionálních základech nastal v Evropě za osvícenství. Hlubší zájem o kulturu prostého lidu však přinesl až nástup romantismu v 19. století. Dodejme, že mnozí romantici objevovali nejen evropský venkov, ale na svých cestách bývali okouzleni také koloritem exotických zemí.

Mnozí badatelé folkloristiky preferují rozdílné teorie kultury. Zkoumali folklor po stránce koncepční – Jak si máme představit pojem kultura a co je vůbec folklor? Právě proto je teorie kultury pro folkloristiku tak důležitá. Folklor dobře zapadá do sociálně-kulturní evoluce. Je základním kamenem rané historie lidstva a právem zařazen do vývoje lidské společnosti. V bývalých socialistických krajinách se folkloristika přiřazovala k etnologii. Specifický obraz odráží severoamerická folkloristika. Prolíná se s antropologií a spojuje se s anglickou literaturou. Vzniklo více teorií zkoumání. K nejznámějším badatelům patří Richard Dorson a Alan Dundes. Dorson ve své studii uvedl, že „žádný předmět studia ve Spojených Státech dnes je nepochopený než folklor“ (Folklore and Folklife, 1972).[1] Oproti tomu Alan Dundes zkoumá pojem „lidový“, kdy vznikl a kde jsou jeho počátky. V knize Interpreting Folklore si klade otázku „co je lid“. Popisuje vývoj termínu v počátku 19. století, uvádí negramotné sedláky z venkova a hledá mezi nimi společný znak. Jeho definice se stala pro teoretický vývoj základem americké folkloristiky.[2]

Z osvícenského a romantického pojetí vzešlo moderní chápání národa a nacionalismus. Při svých protiglobalizačních tendencích se obrátil k vlastní lidové kultuře, i když se to možná při současném vztahu k tradicím zdá k nevíře, byl náš národ obrozen právě na kultuře venkovského lidu. Ve třicátých letech se objevuje umělecká reportáž, která nemá za cíl zachytit světlé stránky života prostých lidí, ale zabývá se každodenními problémy. Zájem o lidovou tradici se přesouvá výrazně do oblasti etnografie. Tvůrčím způsobem se k ní staví umělci, kteří v ní hledají krásu umělecké tvořivosti a nový trend.

 SOUČASNOST

Jaká je vlastně současná tvář folklorního hnutí? Začněme u festivalů, kde se vyloženě počítá s veřejností, čili publikem. Z vesnických tancovaček se stávají společenské události. Účastnici tančící i netančící, s dětmi i prarodiči si pestří sobotní či nedělní odpoledne a vychutnávají si jaksepatří představení, což z folkloru udělala novodobá kultura. Největší známou show je Strážnice, někdy hanlivě označovaná za folklorní Spartakiádu. Přestože na ni nikoho nenutí hromadně nacvičovat, stala se tradicí a každoročně má mnoho návštěvníků. Na příkladu tohoto velkého festivalu se nakonec ukázalo, že to folklor přežije, přičemž jistou výhodou festivalů zůstalo, že nejsou ryze komerční záležitostí. Zahraniční soubory přijedou za své a jako návštěvě se jim hradí jen pobyt, honoráře apod. se prakticky nevyplácejí.

Z větších akcí stojí za připomenutí např. letní cyklus velkých i malých festivalů ve Valašském muzeu v Rožnově pod Radhoštěm. Vynikají mezi nimi Rožnovské slavnosti, a to zejména pro spojení folklorního festivalu s cyrilometodějskou poutí na Radhošti a myšlenkou slovanské vzájemnosti. Nesmíme opomenout zase ne tolik známé Horňácké slavnosti. Ty se zvlášť vyznačují regionálními interprety. Tato oblast stojí za zmínku, poněvadž děti od útlého věku již v předškolním zařízení jsou vedeny k folklorní hudbě. Snad neexistuje na Horňácku rodina, kde by neuměl člen hrát na housle, basu či harmoniku. Hra na cimbál tam taktéž není zvláštností.

Jižní Morava je geografickým prostorem, který je v podvědomí široké veřejnosti dlouhodobě spojován s vínem a lidovými tradicemi. Folklorní velmocí, ale stále zůstává východní Morava. V této situaci začala citelně chybět instituce, která by sdružovala folklorní soubory, přispívala k vytváření možností a podmínek činnosti kolektivů a skupin. Chyběla organizace, schopná zastupovat folklorní soubory vůči jiným partnerům v lokálním, regionálním, celostátním i mezinárodním měřítku. Chyběl také koordinátor aktivit folklorních souborů, který by pro jejich činnost vytvářel potřebné informační zázemí. Toto účinně zastává Folklorní sdružení dětí a mládeže, které se zaměřuje na uchování a rozvíjení lidových tradic. Sdružení pravidelně vydává časopis Folklor, roční Kalendář akcí, pořádá každoroční folklorní slavnosti a mezinárodní folklorní festivaly v České republice a další informační a repertoárové tiskoviny. V současné době hrozí tomuto sdružení zánik. Stojí před insolventním řízením a potýká se s finančními potížemi. Kde skončily všechny peníze a dotace? Je překvapivé, že to neví ani členové výboru. Takže, upřímně řečeno, nevíme o nikom, kdo by měl detailní informace o výdajích a příjmech Folklorního sdružení v posledních letech.

Samozřejmě je to mrzuté, že současná pověst a problémy Folklorního sdružení poškozují celkově folkloristy, protože nemálo lidí si myslí, že mezi folkloristy a Folklorním sdružení je nějaké rovnítko, což není pravda. Tato zhoršená pověst by se mohla promítnout také do poskytování dotací a dalších peněz folkloristům. Ne každý ví, že za pochybné či nejasné hospodaření vedení Folklorního sdružení vůbec nemůžou členové folklorního sdružení ani obecně folkloristé. Vznikne tedy nové sdružení? Nevím. Každopádně jakékoliv sdružení musí být naprosto transparentní a v jeho financích nemůžou být absolutně žádné nejasnosti. Kdo by mohl takové sdružení vytvořit či zastupovat? Nebo každý festival, folklorní kroužek, region, budou bojovat na vlastní pěst?

[1] Dorson, Richard M., 1972. Folklore and Folklife, Chicago: U. of Chicago Press,  ISBN: 0-226-15871-3, s. 574

[1] Dundes, Alan, 1980.  Interpreting Folklore, Indiana University Press, ISBN: 0-253-14307-1, s. 304