Konspekt k DOUMA, Pyt. Poverty, relative deprivation and political exclusion as drivers of violent conflict in Sub Saharan Africa

Vybraný text:             DOUMA, Pyt. Poverty, relative deprivation and political exclusion as drivers of violent conflict in Sub Saharan Africa. Journal on Science and World Affairs. 2006.

Práce se svým obsahem věnuje otázce příčin kofliktů v regionu Subsaharské Afriky. Jedná se o metodický stať s řadou výchozích hypotéz, které jsou dokládány na iluistrativních příkladech dvou afrických státech – Nigeru a Senegalu.

Úvodní kapitola se věnuje se obenému popisu stavu africké subsaharské společnosti, která nese charakteristiky politické nestability, sociálního napětí a společenské deprivace ve vztahu k ozbrojeným konfliktům a násilí, kterým je zmítána velká část afrických zemí. Autor se snaží podat vysvětlení v nedostatku respektu a vzájemné komunikaci mezi jednotlivými místními entitami, které nazývá jako chybějící „společenská smlouva,“ na základě které se ve standartní občanské společnosti tvoří politický život.

V následujících kapitolách jsou popisovány jednotlivé důvody, které autor pokládá za stěžejní příčiny špatného stavu africké společnosti, ekonomiky i rozvoje. Mezi takové patří především chudoba. Ta je výsledkem nerovnoměrné distribuce zdrojů, která se však záměrem afrických politiků. Pramení právě z výše zmíněných důvodů, jimiž je špatná komunikace a boj o moc mezi lídry jednotlivých skupin na bázích etnických, náboženských, jazykových a sociálních. Je uvedena komparace mezi zemědělským a urbanizovným charakterem života a existencí nerostných a vzácných surovin, které jsou komplementární součástí příčin a zdrojů konfliktů.

Ilustrace rozdílné úrovně řešení konfliktů, jejich příčin a průběhu je podána na příkladu Nigeru a Senegalu. Nerovonměrná distribuce zboží, malé politické zastoupení jednotlivých entit společnosti a  zejména  ekologické a klimatické faktory, které znemožnily řádnou obživu obyvatel jsou dle autora prvotním stádiem pro vznik kofliktu jako takového. Nespokojenost s řešením výše uvedených problémů, zažité mechanismy koloniálních vlád a přítomný neokolonialismus tak vedl k politické krizi. Zdůrazněna je však propojenost všech těchto faktorů, nikoli konstatování, že dominantní příčinou je právě chudoba. Ta je dle autora spíše mobilizačním faktorem vzniku konfliktu. Značnou váhu autor přisuzuje spíše v sociální selektivitě a nerovnosti mezi skupinami a také malé snaze tento fakt zvrátit.

Závěrem je konstatováno, že africké státy postrádají schopnost extrahovat dostatečné zdroje, aby bylo možné zajistit minimální úroveň služeb pro obyvatelstvo jako celek, což autor vidí jako strukturální problém. Řešení vidí autor v nové definici státu jako takového a přijetí dlouhodobých strategií, které se budou společnosti jako celku, nikoli jeho dílčích částí.