Konflikt v Dárfúru – Zdroje konfliktů na Blízkém Východě

Tato práce pojednává o zdrojích konfliktů na Blízkém Východě, konkrétně konfliktem v Dárfúru, který naplno eskaloval v roce 2003 a dodnes zůstává neukončený. V úvodních kapitolách se práce věnuje popisu stavu věci, geografii a definicemi, které jsou v práci dále použitívány.
Jsou uvedeny jednotlivé příčiny konfliktu a rozděleny dle své povahy a charakteristiky do specifických částí. V práci je popsán průběh konfliktu i jeho další predikce. Vzhledem také k povaze konfliktu a jeho dostupných informacích má proto tato práce za cíl dát ucelený a stručný přehled konfliktu v Dárfúru a seznámit její čtenáře se základními atributy dění v tomto nestabilním regionu v širokých souvislostech.

Úvod
Súdán patří mezi jedny z nejdchudších zemí světa, na jehož území probíhají různé druhy konfliktů takřka neustále, přičemž se mění pouze jejich charakter a intenzita. I v předkoloniálním období na jeho území existovaly regiony, v nichž docházelo k potyčkám a násilným střetům. Období koloniální a zejména postkoloniální přinesly řadu politických a společenských dopadů. Které jen umocnily už tak velké napětí mezi jednotlivý prvky společnosti, které vedle sebe nemohou fungovat.
Důvody a příčiny vzniku konfliktů na území Súdánu se různí a mohou být jak religiózního, tak etnického, či evriromentálního charakteru. Právě v posledním uvedeném případě se v konfliktech odráží poloha tohoto státu a jeho územní integrita.
Súdán je zemí vysoce heterogenní ve všech ohledech. Zde také můžeme hledat příčiny konfliktů. Navíc se až do nedávna jednalo o největší africkou zemi, a tak i zde platí úměra, že čím je větší rozloha státu, tím je pravděpodobnost konfliktu větší.
Ačkoliv si země prošla dlouhotrvající občanskou válkou, ne všechny společenské a politické aspekty byly vyřešeny ke spokojenosti všech stran kofliktů. Proto je i dnes Súdán zmítán občanskými nepokoji, které zapříčiňují, že je jednou z nejméně nastabilních a nejproblematičtějších zemí světa.
Jedním z takových konfliktů, o kterých bylo obecně hovořeno v předchozí části, je i tzv. „konflikt v Dárfúru“ – západní provincii Súdánu, která je již po léta zdrojem velkého napětí a dějištěm bojů, které jsou dnes označovány jako jedny z nejkrvavějších po druhé světové válce.
Konflikt, jehož vznik se datuje začátkem roku 2003 má na svědomí obrovskou humanitární katastrofu, několik uprchlických krizí a do nestability zatáhl i okolní země.
Protože není znám přesný počet obětí a vlastně ani konkrétní dění v Dárfúrském regionu, stojí mimo širokou pozornost světových médií. K nepřehledné situaci nepochybně přispívá i fakt, že autoritářský režim prezidenta al-Bašíra neumožňuje přítomnost nezávislých pozorovatelů, či novinářů.

Vymezení pojmů
Pro přehlednost a komplexnost porozumění textu této práce je nutné vymezit nebo „osvětlit“ několik základních termínů, které jsou v práci používány v souvislosti s ozbrojeným konfliktem v súdánském Dárfúru.
Konflikt
Dnes je možné se setkat s řadou definic, které popisují různé druhy konfliktů a dělí je do jednotlivých kategorií. Často jsou redukovány popisem konfliktu ozbrojeného. Nejčastěji je možné se setkat s definicemi, které udávají vzdělávací instituce, jejichž předmětem zkoumání jsou právě konflikty. V případě Dárfúru je možné koflikt definovat jako zbrojený. Tedy jako situaci dvou nebo více skupin lidí, které vedou vzájemný boj s určitými cíly. Tyto skupiny jednají jménem hodnot, které sou vzájemně nesmiřitelné a cílem jejich aktérů je poškození, či eliminace druhé strany. [1]
Humanitární krize
Humanitární katastrofa je ad hoc, nenadálá krize, která zasáhne geograficky vymezenou oblast (obydlenou aglomeraci, část země, evt. části několika zemí) a zanechá po sobě oběti na životech, zraněné, nezvěstné či jinak trpící lidi i značné materiální škody. [2] V případě Dárfúru tedy jednoznačně můžeme hovořit o humanitární krizi, a to dokonce dalekosáhlých rozměrů.
Autoritářský režim
Definice autoritářského režimu dobře ilustruje G. Sartori jako politický režim, který ponechává minimální prostor svobodě. Lepší definici nabízí Juan J. Linz kde hovoří o autoritářských režimimech jako o politických systémech „povolující vyjadřování omezeného a nikoli odpovědného pluralismu, postrádající vypracovanou a vůdčí ideologii, nepraktikující intenzivní nebo extenzivní politickou mobilizaci a v nichž vůdce nebo popřípadě úzká skupina vykonává moc ve špatně definovaných, ale přesto rozeznatelných hranicích.“ [3]
V případě Súdánu tedy můžeme hovořit jako o režimu autoritářském.
Charakteristika území
Súdán
Súdán do svého rozdělení v roce 2011 na Jižní a Severní byl největší africkou zemí, s rozlohou okolo 1,8 milionuů km2 a 41 miliony obyvatel. Hlavním městem je město „Chártúm.“ Osídlen je zejména v městských částech. Mimoměstské části jsou osídlené velice řídce. Země hraničí s Egyptem, Lybií, Čadem, Středoafrickou republikou, Eritreou, Ugandou, Keňou a Etiopií (viz příloha č. 1. – Mapa Súdánu). [4] Severní Súdán se nachází jižně od pouště Sahara, v oblasti Sahelu a je pokryt libyjskou a núbijskou pouští, které jsou od sebe odděleny úrodným údolím řeky Nil. Většinovou populaci tvoří Arabové (zhruba 70 % obyvatel), zbytek obyvatel tvoří hlavně afričtí černoši. Náboženstvím většiny obyvatel je islám (místy až 97 %), zbytek tvoří malé komunity křesťanů a animistů. Islám je základem zákonodárství a státním náboženstvím. [5]
V minulosti zasáhl do formování státu hlavně sousední Egypt. Severní část Súdánu byla ve starověku jeho součástí a v období kolonialimu se Súdán stal britsko-egyptským kondominiem.
Po získání nezávislosti v roce 1956 země prošla dlouhou občanskou válkou mezi arabským severem a černošským jihem. Pro nedodržování příměří, uzavřeného roku 1972 se rozhořela opětovná občanská válka, která fakticky byla ukončena až rozdělením Súdánu na jeho jižní a severní část. I po vzniku nového státu (Jižního Súdánu) však boje neustaly a dodnes se na jeho hranicích válčí. [6]
Súdán je zemí s autoritářskou vládou prezidenta Omara al-Bašíra a dlouhodobě prochází řadou vnitřních krizí a politické nestability. Země prochází častými hladomory a místní správa není schopná situaci v dlouhodobém horizontu řešit. Proto se dnes Súdán stále řadí k jedněm z nejzaostalějších oblastí planety s velkou mírou chudoby a politické nestability. [5]

Dárfúr
Dárfúr je západní provincií Súdánu (viz. Příloha č. 2. – Mapa Dárfúru), s rozlohou 493 km2 a přibližně 6,5 milionu obyvatel a hlavním městem „Al Fašír“. Území Dárfúru se dělí na pět administrativních částí. Jsou to: Severní (s centrem El Geneina), Jižní (s centrem Nyala), Západní Dárfúr (s centrem El Fasher) a nově Střední (s centrem Zalingei) a Východní (s centrem Ed Daien). Osídlen je řídce a zejména zemedělským obyvatelstvem. Provincie hraničí na severu s Libyí (Libyjskou pouští), na jihu je ohraničena řekou Bahr-el-Ghazal, na západě s Čadem a Středoafrickou republikou a na východě pohořím Kordofán. V překladu název znamená „Domov Fúrů,“ tedy zdejších tradičních obyvatel. Kmen Fúrů je vůbec největším etnikem v této oblasti a zaujímá třetinu veškerých obyvatel Dárfúru. [7] Právě severní oblast je tvořena polopouštním prostředím, které je součástí Sahary a je nejméně obydlenou oblastí ze všech částí Dárfúru. V této oblasti můžeme často nalézt vyschlá řečiště – tzv. vádí, která se v době dešťů plní a jsou využívány přechodně k zemědělství, avšak jejich využívání a kvalita půdy mají velmi nízkou hodnotu. Obyvateli severní oblasti jsou skupiny jak afrických černošských Zaghawů a Meidopů, tak také arabských kmenů Rizeigatů a Zayadiyů, kteří se živí pastevectvím s velbloudy a taktéž pěstováním prosa na písčitých půdách. [8] Středem oblasti Dárfúr prochází úrodný pás s relativně častými srážkami, obsahující stálé vodní toky vhodné pro zemědělství a je proto oblastí, která je nejvíce obydlenou a proto zde žijí převážně skupiny Fúrů a Masalitů, živících se jako zemědělci, až po jih území je tato část obývána převážně arabskými obyvateli (existuje zde více kmenů, souhrně označených do jednoho názvu – Baggarové). [9] V každém ze 3 administrativních regionů Dárfúru je jmenován súdánskou vládou jeden guvernér, který je podřízen vládě Súdánu. Dárfúru byla propůjčena přechodná a částečná regionální správa, kterou zabezpečuje přechodný orgán tzv. TDRA (Transitional Darfur Regional Authority). Celkově je Dárfúr vládou Chártúmu zanedbáván, což zhoršuje už tak tristní situaci. Typické pro místní politiku je diskriminace černošského nearabského obyvatelstva. [8]

Obyvatelstvo
Obyvatelstvo Dárfúru je značně pestré a heterogenní. V regionu se nachází až 80 etnicky odlišných kmenů (počet kmenů se však dle materiálů různí) a obyvatelstvo se dělí na dvě základní významné etnické skupiny – původní černošské negroidní obyvatelstvo, kterého je zhruba jedna polovina z celkového počtu (3,1 mil.) a obyvatelstvo arabské. [10] Arabské obyvatelstvo si v minulosti černošské obyvatelstvo podmanilo a díky tomu také dokázalo prosadit drtivě nejvýznamnější náboženství v této oblasti, což je sunnitský islám. Ten proto dnes vyznává jak arabské, tak obyvatelstvo černošské. [10] Dalšími významnějšími náboženstvími jsou animismus a křesťanství. Nejčastější obživou obyvatel je právě zemědělství (až 70-80%). Zatímco africké kmeny žijí více usazeně, arabské kmeny vyznávají spíše nomádství a proto jsou typické svým pastevectvím a kočovným životem. Celkově je toto území značně diversifikováno, a to jednak množstvím jazyků, které se v běžné řeši standardně používá, tak také rozdílnou kulturou jednotlivých společenství. [8]
Historie
První zmínky o samosprávném zřízení se datují do 9 – 12. století, ky se v tomto regionu objevovala četná království. Ve 14. Století dochází k nahrazení tradiční africké kultury kulturou arabskou, v důsledku s probíhající islamizací a expanzí arabů. Významnou osobnosti v historii sehrál je sultán Dali, který dokázal vytvořit společnou unii mezi arabským a černošským africkým obyvatelstvem a na relativně dlouhou dobu držel tento region v prospěritě a bez válečných kofliktů. [11] V roce 1640 na tomto území vyhlásila nově nastupující dynastie Keira nezávislý sultanát, jehož samostatná vláda trvala až do roku 1874 kdy byla svržena Osmanskou říší a dosazeno byla turecko-egyptská vláda. Po delší době nestability, rozvrácení Dárfúru a četném odporu se vlády chopil Ali Dinar, jež se prohlásil sultánem, pod potronátem vlády v Chártúmu, a to až do roku 1916, kdy byl Dárfúr pod anglo-egyptskou nadvládou s převážným vlivem Britů připojen k Súdánu. [11]

V roce 1956, kdy Súdán získává nezávislos, zůstává Dárfúr zenedbávanou oblastí, bez zájmu vlády a tento stav trvá dodnes. [8]
Konflikt v Dárfúru Oficiální začátek konfliktu je datován začátkem roku 2003, kdy Súdánská osvobozenecká armáda (SLA) a Hnutí pro rovnost a spravedlnost (JEM) zaútočila na vládní pozice v oblasti. Reakcí súdánského prezidenta al-Bašíra byla odveta a likvidace dvou zmíněných skupin prostřwednictvím nevládní militantní skupiny, označované jako Džandžavíd. Již v dávné minulosti na totmo území však probíhaly střety mezi kočovným a usedlým obyvatelstvem, jehož příčinami byly především spory o půdu. Později se tento střet přelil v linii konfliktu mezi černochy a araby. [8] Do konfliktu, který trvá prakticky dodnes byly zataženy i všechny okolní státy a v souvilosti s jeho důsledky se hovoří o jednom z nejkrvavějších konfliktů na území Afriky, jehož počet obětí se odhaduje na 300 tis. A 2,5 milionu uprchlíků. Súdánská vláda oficiálně mluví o 10 tis. obětí. V průběhu konfliktu došlo k roztříštění Sudánského osvobozenecké hnutí, armády, nevládních milicí Džandžavíd i hnutí pro rovnost a spravedlnost na řadu frakcí, které dnes samostatně vystupují. Za dvanáct let trvání konfliktu došlo k uzavření řady příměří a mírových dohod, které však byly dodržovány buďto velmi krátce nebo dokonce nikdy. [12] V souvilosti s represivní politikou prezidenta al-Bašíra došlo ze strany OSN k obžalobě z válečných zločinů a zločinů proti lidskoti a vydáním zatykače. Prezident Omar al-Bašír je tak dosud jediným představitelem státu, na které byl v historii takový nástroj použit. [12]
Příčiny konfliktu
Enviromentální faktory
Zdejší ráz krajiny neumožňuje dlouhodobé zadržování vody a oblast je proto suchá a tvoří ji polopouště. V důsledku klimatických změn je přítomno stále méně dešťů a půda proto vysychá a přestává být úrodnou. To způsobuje nedostatek vody a potravin a obyvatelé proto migrují do úrodnějších krajů. [8] Tyto problémy však nejsou v Dárfúru ničím novým a trvají takřka neustále po dlouhou dobu. V minulosti však neměly tak široký rámec a byly proto řešeny na lokální úrovni ke spokojenosti obou stran, tedy jak kočovníků, tak usedlých zemědělců. První větší spory o půdu se objevily v roce 1932, a však i ty byly v relativně krátké době zdárně vyřešeny. [8] Postupem času však docházelo ke zhoršování klimatických podmínek a tím i nárustu konfliktů, až do fáze, kdy vlivem dalších okolností spory přerostly v dalekosáhlý válečný konflikt.
Etnické faktory a charakter obyvatelstva
Jak už bylo řečeno, charakter obyvatelstva tvoří kočovní arabští nomádi a usedlí kmenoví afričané. Postupující polopoušť způsobuje, že arabští nomádi ze severu se postupně přesouvají k jihu a napadají černošské obyvatele. Usedlíci tak vytvářejí své domobrany a dochází ke krvavým střetům. Velkou změnu v chování zdejších obyvatel zapříčnil vznik Arabského shromáždění, ve kterém figurovali právě arabští vůdci, kteří položili základ v chápání afrického obyvatelstva. To bylo označeno za ignorantské a naopak arabové za „moudré.“ [13] Došlo tak ke změně etnického chápání obyvatel, které umocnili evropští kolonizátoři, resp. Britové, kteří uměle tribalizovali Dárfúr a rozdělli jeho obyvatele na „původní“ a „osadníky.“ Po roce 1980, kdy došlo k hladomorů a přelidnění oblasti, ketrá nebyla schopna obyvatelstvo uživit a latentní konflikt se tak rozhořel a stal se otevřeným. Napětí mezi obavteli eskalovali mezi lety 1987 – 1989, kdy vypukl násilný boj mezi Araby a Fúry. Došlo tím k razantní změně vztahů, které se napodařily napravit ani centrální vládou v Chártúmu. Ta se přiklonila vlivem politické ideologie na stranu Arabů. Násilná arabizace tak přispěla k pocitu „méněcennosti“ černošských obyvatel. [8] V letech 1996 – 1998 tak došlo k opětovným masakrům, tentokrát mezi Araby a Massaleity. Spor však i rozměr politický, neboť šlo v druhé řadě i o kontrolu nad územím. [13] Polarizace kmenových skupin tak vedla k etnické nesnášenlivosti mezi Araby a černošským obyvatelstvem.

Periferní postavení regionu
Dárfúr je dlouhodobě zanedbávanou oblastí, která stojí mimo pozornost centrální vlády, což je reklit, ještě z koloniálních dob. Na tomto území tak důsledku malé nebo žádné kontroly došlo ke vzniku „práva silnějšího.“ V roce 1994 došlo k rozpalcelování Dárfúru a k novému správnímu rozdělení na několik částí, které ignorovaly zdejší zvyklosti. Do čela každého z těchto regionů byl navíc postaven guvernér (walí), jmenovaný ústřední súdánskou vládou a i přes parcelaci na okresy byla upřednostněna arabská správa a uzákoněno islámské právo „šaría.“ [7] Centrální vláda také nikdy komplexně neřešila problémy spojené s enviromentálními krizemi, což přispělo k velké nedůvěře zdejších obyvatel směrem k vládě. V roce 2001 propukl na území Dárfúru další konflikt, týkající se sporů o půdu a vzhledem k opětovné neschopnosti centrální vlády problémy řešit nebo se jimi alespoň zabývat došlo k totální ztrátě důvěry ze strany arabských obyvatel. V Dárfúru se proto začaly formovat nevládní milice Janjaweed (Džandžavíd), které drancovaly místní vesnice a za použití násilí si vynucovaly respekt. [14]
Politické faktory
Mimo nemožnost vlastní správy místními obyvateli se na příčinách konfliktu podepsaly také důsledky autoritářského režimu v Súdánu. Súdán je jedna z nejrepresivnějších zemí světa, kde je státní moc slabá a zkorumpovaná. Jeho obyvatelům jsou odňata politická práva a existuje zde i tolerance k porušování lidských práv. Vymahatelnost práva prakticky neexistuje a na místě je proto i otázka legitimity centrální i lokální vlády. Jednou ze zmiňovaných příčin je také fakt, že povstalci dlouhou dobu zdůrazňovali, že centrální vláda špatně rozděluje podíly z nerostného bohatství země (především ropy). Další rozměrem je politické vedení země. V roce 200 došlo v Súdánu k pokusu o převrat, včele s Hassanem al-Turabim, univerzitním profesorem a vůdcem JEM. Hassan al-Turabi pochází právě z Dárfúru a JEM tvoří v podstatě skupina jeho studentů a sympatizantů. Po neúspěšném převratu byl zatčen a uvězněn. To vedlo k polarizaci JEM a vypuknutí protestů, které přerostly v konflikt. Dá se tak říct, že boj o Dárfúr je vlastně dějištěm bojů o vládu v celém Súdánu. [8]

Vnější faktory
Mezi další podstatné faktory lze zařadit angažovanost okolních zemí do již otevřeného konfliktu a interesování světových mocností. Již před kofliktem do dění aktivně zasahoval především Čad, který podporoval osvobozenecké hnutí i armádu. Taktéž Libye, Středoafrická republika a Eritrea, které pomáhaly jak se zajištěním žoldáků, rekrutací noých bojovníků, tak dodávkami zbraní. Ze světových mocností můžeme uvést příklad Číny a Ruska, o kterých bylo prokázano, že aktivně ovlivňují zdejší politiku a dodávkami zbraní podporuje určité frakce povstalců. [15]
Aktéři konfliktu
Aktéři konfliktu figurují jednak na straně povstalců, které tvoří hlavně SLM/A – Sudan Liberation Movement/Army (Súdánské osvozenecké hnutí/armáda) a JEM – Hnutí za rovnost a spravedlnost. Dnes jsou obě skupiny povstalců rozděloené do mnoha frakcí, často bez kontroly. Na straně centrální vlády můžeme hovořit o provládních milicích Janjaweed (Džndžavíd), které postihl stejný osud. Mimo těchto hlavních aktérů se do dění v Dárfúrském konfliktu zapojily okolní země, světové mocnosti, OSN, Africká Unie a řada dalších mezinárodních institucí. [8]
Súdánské osvozenecké hnutí/armáda (SLM/A)
Súdanské osvobozenecké hnutí/armáda byla založena v roce 2003 pod názvem Dárfúrská osvobozenecká fronta (DFL) a byla separatistickým hnutím, které požadovalo úplnou samostatnost Dárfúru, později usilovala zejména o demokracii v Súdánu a pluralismus ve spoelčnosti. Vznikla propojením 2 povstaleckých složek – SLM a SLA. Značné zastoupení zde mají členové kmene Fúrů, Masalité a kmen Zaghawa. Jejich cílem je především arabská vláda. Hnutí se v roce 2006 poprvé rozdělilo pro rozdílné názory v utvoření mírové dohody. [16]

Hnutí za spravedlnost a rovnost (JEM)
Hnutí za spravedlnost a rovnost vzniklo již v roce 1989 v důsledku státního převratu, pod vedením Hassana al-Turábího, vůdce Národní islámské fronty a jeho ideologií. Hassan al-Turábi přislíbil nearabským muslimským kmenům participaci na politické moci. Až do roku 2000 byl spojencem súdánského prezidenta al-Bašíra. Po následných volbách však mezi oběma došlo k ideologickým rozkolům a dnes jsou největšími oponenty v zemi. Členy hnutí jsou zejména příslušníci kmene Zaghawa, kteří jsou podle některých informací podporovány i sousedním Čadem. K nutí inklinují především mladí lidé a studenti. Politicky bylo mnohem stabilnější než SLM/A. [8] Vůdcem hnutí je bývalý ministr vlády Ibrahim Muhammad. JEM usiluje především o nastolení stejných podmínek pro všechny obyvatele Dárfúru a působí v rámci celého Súdánu. Poukazuje na to, že oblasti jako Dárfúr jsou marginizovány a některé skupiny obyvatel diskriminovány na úkor menšiny vládnoucích. Mezi cíle hnutí patř jednotný federativní Súdánský stát bez diskriminace a s rovnými pravidly pro všechny. Poprvé se rozdělilo v roce 2004 na dvě frakce, avšak pořád je významné na politické scéně, což dokládá i podpis mírových dohod v roce 2011.
Provládní milice Džandžavíd
Tyto milice (volně přeloženo jako ozbrojení muži na koních či velbloudech) jsou následovníky arabského kmene Baggarů a částečně také bývalých libyjských žoldáků. Súdánská vláda pro svou malou schopnost vojensky čelit povstalůcm je postavila do boje proti dvěma výše zmiňovaným povstaleckým hnutím. Ačkoliv je považováno za arabské vojsko, mnoho z jejich členů jsou Afričané černošského původu a mnoho Arabů se od jejich činnosti naopak distancuje. Jejich činy jsou kryty vládou a nejsou potrestány, a vláda Súdánu nikdy přímo nepřiznala, že by oficiálně s touto organizací spolupracovala, či měla její mandát. Tyto milice prosluly masivním porušováním lidských práv, zahrnujícím vraždy, masakry obyvatel, cílená genocida a také rabováním a znásilňováním. Dnes jsou tyto jednotky nekontrolované, ale hlavně nekontrolovatelné.

Vnější aktéři
Mezi vnější aktéry konfliktu můžeme zahrnout zejména Africkou Unii, která již na počátku konfliktu vyslala do oblasti několik pozorovatelských a také vojenských misí. Dále OSN, zejména Radu bezpečnosti OSN která v roce 2004 uvalila na Súdán zbrojní embargo, několik rezolucí, odsuzujících násilí, mírovou UNMIS a UNAMID a Mezinárodní trestní tribunál, který v roce 2009 vydal zatykač na prezidenta al-Bašíra.
Průběh konfliktu
Počátky konfliktu
Již na začátku roku 2003 SLM/A i JEM deklarují možnost otevřeného konfliktu a předkládají vládě ultimátum, ve které vyzývají k řešení problémů v oblasti a spravedlivějšímu přerozdělení národního bohatství. Toto ultimátum bylo centrální vládou ignorováno a proto došlo v dubnu 2003 k napadením vládních cílů v Al Fašíru, zejména vojenské základny, a na dalších místech země. Likvidovány a zapalovány byly policejní stanice, napadány vojenské konvoje. Povstalecké skupiny dobyly město Golo v severním Dárfpru a pokračovaly v ofenzivě na jih regionu. [17] Chártumská vláda na útoky odpověděla četnými kobercovými nálety na Dárfúr a vypravením několika vojenských konvojů. Pozemní síly obklíčily strategicky významnou oblast Džabal Marra, ale přes nedostatečnou kapacitu nebyly schopny zjednat v Dárfúru klid. Súdánská vláda zjistila, že sama není schopna konflikt vyřešit a proto bylo přistoupeno k neoficiální výzvě arabů a mandátu milic Janjaweed. Ti decimovali výhradně africké obyvatelstvo. [8] Na území Dárfúru dochází k uprchlické a humanitární krizi. Kongres USA na konci roku 2004 vyzývá amerického prezidenta Bushe k vojenské intervenci a na půdě OSN i EU se poprvé mluví o genocidě na místním obyvatelstvu. Situace v regionu se zdá být na mrtvém bodě a nedochází k zásadním vojenským zvratům.

V roce 2005 dochází k největší intenzitě bojů a v obou rebelských skupinách začínají ideologické rozkoly, což vede k tomu, že na konci roku v regionu Dárfúr operuje až 16 různých skupin, Na konci roku 2005 byl do konfliktu také zatažen i sousední Čad, poté, co čadští rebelové (údajně podporovaní Súdánem a se základnami v Súdánu) napadli město Adré (poblíž hranic se Súdánem). Interesovanost Čadu nepochybně souvisí s uprchlickými tábory, na jeho území, čítajícími asi 200 000 lidí z Dárfúru, kteří začali z regionu prchat již při začátcích bojů. Na konci roku taktéž OSN vyhlašuje zbrojní embargo a ustavuje vyšetřovací komisi pro Dárfúr. [13]
První mírová jednání
V květnu 2006 se situace se začala jevit nadějnější a začala série jednání mezi vůdci rebelů a súdánskou vládou, což souviselo s rozpadem obou hnutí do několika frakcí. Jednání bylo zakončeno misí, vedenou Minni Arkoi Minnawim (SLM/A), který podepisuje v Nigérii první mírovou smlouvu. Konkrétního výsledku však dosaženo nebylo a uzavřené přímeří bylo ihned porušováno oběma staranami. V srpnu 2006 Rada Bezpečnosti OSN schvaluje vyslání mise UNAMID (rezoluce č. 1706, která přislíbila vyslání 26000 vojáků na pomoc vojákům Africké Unie). Bojkotována je však Čínou, která již v té době dodává Súdánské vládě zbraně (potvrzeno 31. 8. 2008 důkazy stanicí BBC), odebírá ropu a bojí se zpřetrhávním ekonomických vazeb. [8] Za pomoci Lybie se v říjnu 2006 uskutečňují nová mírová jednání v Syrtě. Všechny povstalecké skupiny je však ignorují. [13] V březnu 2007 mise OSN obvinila súdánskou vládu za hrubé porušování lidských práv v Dárfúru, a vyzvala k realizaci naléhavých mezinárodních opatření k ochraně civilistů v oblasti. V tomto roce dochází také k rozpadu Janjaweed a zemí se šíří hladomor. 14. července 2008 podal žalobce u Mezinárodního trestního soudu deset obvinění z válečných zločinů proti súdánskému prezidentu Omaru al-Bašírovi. Obvinění zahrnovala tři obvinění z genocidy, pět zločinů proti lidskosti a dvě vraždy. Prokurátoři Mezinárodního trestního soudu tvrdí, že prezident al-Bašír měl v plánu vyhubit 3 významné kmenové skupiny v Dárfúru kvůli jejich etnické příslušnosti. [18]

Mrtvý bod konfliktu
Rok 2009 je charakterizován naprosto mrtvým bodem konfliktu,a to i přesto, že v únoru byla podepsána nová mírová smlouva mezi JEM a Súdánskou vládou, nikdy však nenabyla platnosti. Dne 4. března 2009 Mezinárodní trestní tribunál na prezidenta al-Bašíra vydal zatykač. Reakcí je vyhoštění 13 humanitárních organizací ze země. Po těchto letech následovalo období série mírových dohod, které jsou pravidelně porušovány, až do roku 2012, kdy se konflikt stává natolik roztříštěných, že jde spíše o lokální boje mezi jednotlivými frakcemi, střety mezi arabskými kmeny a opětvnými vlny uprchlíků. Jedinným regionem, kde dosud panuje válka v pravém slova smylsu je region Džabal Marra. [8] Zatím poslední fází konfliktu jsou mírové rozhovory, uskutečněné v roce 2014 za pomoci bývalého prezidenta JAR Thabo Mbeki, kde obě strany dorazily ve velké skepsi. [13] Aktuální situace a predikce vývoje
Dnes je situace v Dárfúru jeví jako velmi nepřehledná. Všechny strany konfliktu jsou rozdrobené. a probíhají spíše lokální boje, zejména o suroviny a potraviny. Nadále probíhají etnické čistky a vidina mírových dohod, které by respektovaly všechn ystrany konfliktu není příliš nadějná. V parlamentních a prezidentských volbách roku 2010 potvrdil své prezidentství Omar al-Bašír. Konflikt je tak neukonečný a nejspíše i bude.

Závěr
Súdán je zemí s autoritativním vedením prezidenta Omara al-Bašíra a jednou z neojzaostalejších částí planety. Dárfúr, už tak sužovaný deforestací a desertifikací, pod útlakem centální vlády, se za relativně krátkou dobu, z mnoha příčin, stal konfliktní oblasti několika etnik a územím naprosté chudoby, s nemožností prosadit své regionální zájmy a s nemožností řešit své vnitřní problémy. Tyto faktory přispěly k tomu, že větší kmeny začaly organizovat své vlastní milice a vesnice tvořily domobrany. Jedinci jsou ochotni bránit svou bezpečnost svépomocí.
Neúsnosná situace vedla v roce 2003 ve vypuknutí konfliktu, který i po řadě mírových jednáních není ukonečný a stále pokračuje. Po rozpadu hlavních aktérů kofliktu a jejich frakcionalizaci probíhají zejména lokální boje a Dárfúr zůstává dějištěm války a genocidy.

Zdroje
[1] PŠEJA, Pavel. Konflikt. 2012, 1. Dostupné z: http://is.mendelu.cz/eknihovna/opory/zobraz_cast.pl?cast=69512 [2] MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Základní přehled humanitární pomoci. 2010. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/humanitarni_pomoc/prirucka_WFP_pro_nevladni_organizace/zakladni_prehled_humanitarni_pomoci.html
[3] ELIÁŠ, Jiří. 2012. NEDEMOKRATICKÉ POLITICKÉ SYSTÉMY. Základní skripta politologie. 1. [4] ABUSHARAF, Rogaia Mustafa. Transforming displaced women in Sudan : politics and the body in a squatter settlement. Chicago ; London : University of Chicago Press, 2009. ISBN 9780226001999. [5] COLLINS, Robert O. A history of modern Sudan. Cambridge : Cambridge University Press, 2008. ISBN 978-0-521-67495-9. [6] BURR, J. Millard; COLLINS, Robert O. Revolutionary Sudan : Hasan al-Turabi and the Islamist state, 1989-2000. Leiden ; Boston : Brill, 2003. ISBN 90-04-13196-5. [7] BĚLONOŽNÍKOVÁ, Jana . Reakce na ozbrojený konflikt v Darfúru. Brno, 2008. 69 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Dostupné z WWW: <http://is.muni.cz/th/107773/pravf_m/DP_Jana_Belonoznikova.pdf>. [8] KRÁLOVÁ, Adéla. Konflikt v Súdánu. Olomouc, 2014. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Miloš Fňukal. [9] HOŘÍNEK, Oldřich . Analýza konfliktu v Súdánu [online]. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 58 s. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita Brno. Dostupné z WWW: <http://is.muni.cz/th/143788/fss_b/FSS.Bakalarska_prace.Ol.Horinek.pdf>.
19
[10] Classic Encyclopedia [online]. 2007 [cit. 2010-04-23]. Darfur. Dostupné z WWW: <http://www.1911encyclopedia.org/Darfur>.
[11] Darfur Australia Network. Darfur Australia Network [online]. 2009 [cit. 2010-04-25]. Dostupné z WWW: <http://www.darfuraustralia.org>. [12] Darfur’s Tribes. Justice African Sudan [online]. 2009, [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: <http://www.justiceafricasudan.net/site2/index.php?option=com_docman&task=doc_download&gid=6&Itemid=94&lang=en>. [13] HOŘÍNEK, Oldřich . Analýza konfliktu v Súdánu [online]. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 58 s. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita Brno. Dostupné z WWW: <http://is.muni.cz/th/143788/fss_b/FSS.Bakalarska_prace.Ol.Horinek.pdf>. [14] KI-MOON, Ban. 2007. Viníkem v Darfúru je klima. UN Bulletin, 2007, 5-6.Dostupný na: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/casopis/soubory/UN_607.pdf [15] Strejčková, Květa. 2008. Dárfúr – místo vleklého konfliktu. Cevrorevue, 2008, 8-9. Dostupný na: http://www.cevro.cz/cs/cevrorevue/aktualni-cislo-on-line/2008/8-9/208655-darfur-misto-vlekleho-konfliktu.html (28.10.2010). [16] Tesař, Filip. 2007. Etnické konflikty. Praha: Portál, 36-40. [17] International Crisis Group (2004): Darfur rising. Sudan´s New Crises, ICG Africa Report N. 76, 25. March 2004, on-line text (http://www.ciaonet.org/wps/icg40/icg40.html). [18] Patey, L.A. (2006): A Complex Reality: The Strategic behaviour of multinational oil corporations and the new wars in Sudan, DIIS REPORT 2006:2, s. 32-34, on-line verze (http://www.ciaonet.org/wps/dii028/dii028.pdf).