Kazuistika dívky s lehkou mentální retardací

Úvod

Diagnóza není jen vyjádřením současného stavu vývoje, ale představuje i východisko dalšího výchovného působení na dítě. Diagnostické poznatky pracovníků školních zařízení mohou přispět k lepší spolupráci těchto institucí, stejně jako ke spolupráci s rodinou dítěte. Případová studie se týká dívky s lehkou mentální retardací.

Mentální retardace

Porucha, která svou vážností zasahuje nejen do oblasti medicíny, ale ve svém důsledku hlavně do oblasti sociální. V oblasti pedopsychiatrie patří k těm defektům, kde důležitost a důraz jsou kladny na definici poruchy. Není to jen otázka snížení IQ, ale vždy jde též o komplexní narušení adaptivního chování.

Mentální retardace je problémem multidisciplinárním. Nižší inteligence je provázena behaviorálním syndromem, který vzniká jak kvalitativním, tak kvantitativním poškozením vývoje celé struktury jedince. Jde o globální poškození intelektových funkcí  spolu s narušeným vývojem celé osobnosti.Narušení adaptivního chování však – v chráněném prostředí s výraznou podporou – nemusí být u lehké mentální retardace na první pohled nápadné.

MR představuje kontinuum, které je uměle uděleno na lehkou, středně těžkou, těžkou a hlubokou. Vodítkem ke specifikaci postižení je úroveň IQ.

U dětí s lehkou mentální retardací nalézáme lehce opožděn psychomotorický vývoj, malou slovní zásobu, sníženou zvídavost, nekonstruktivní, repetitivní hru, sníženou schopnost předvídat, poznat nebezpečí. Myšlení je mechanické, nesamostatné, povrchní, nepřesné, bez rozlišení podstatného. Opoždění je patrné již v předškolním věku, ale defekt se jasně projeví až ve věku školním. Při dobrém vedení a podpoře jsou však lehce retardovaní schopni absolvovat zvláštní školu i zvláštní učební obor. Mají dobrou mechanickou paměť a jsou schopni pochopit jednoduché kauzální souvislosti. Dosahují úrovně asi dvanáctiletého zdravého dítěte, jsou však zvýšeně sugestibilní, se sklonem ke zkratkovitým reakcím.

Osobní charakteristika žákyně s lehkou mentální retardací

Naší školu  začala žákyně navštěvovat od 2. pol. I. ročníku, kam přestoupila ze ZŠ, která je v místě jejího bydliště a to na žádost rodičů. Tento typ školy jí zřejmě nevyhovoval svou kolosálností, neboť byla velmi tichá, bez sebevědomí v roli outsidera. Bylo patrné, že žákyně potřebuje zcela individuální přístup, jakého se jí v naší škole dostalo. Po přestupu odmítala pracovat samostatně a jako důvod velice často uváděla, že „neumí“ nebo že „nezvládne“. Dělala jí dobře starost a péče děvčat z vyššího ročníku a vžila se do pozice, „o kterou se pečuje“.

V letošním školním roce zmíněná starší děvčata již na škole nejsou a žákyně zaujala své místo v kolektivu třídy jako samostatná osobnost. Děti jí berou „jaká je“, až na její žalovací chvilky, které jí neradi odpouštějí, s ní vycházení dobře. Chvilkami si stále cucá palec, či pero nebo pastelky a během přestávky někdy i některé hračky.

Má ráda v hodině uvolňovací aktivity, ráda rozdává sešity, počítadla aj. Má strach z bouřky, je velice emotivní, velmi ráda soutěží, není urážlivá, nenafukuje se, nelže, je bezprostřední a důvěřivá. Při výtce sklopí oči, ale vždy ji přijme slovy: „ano paní učitelko“ a je vidět, že ji výtka mrzí.

Žákyně již v prvním ročníku nezvládla učivo dle osnov ZŠ v plném rozsahu, proto ročník opakovala. Od druhého je žákyně integrovaná pro předměty ČJ, M a Prv – ke má vypracovaný individuální vzdělávací program dle osnov Základní školy praktické.

Největší potíže jí působila matematika.Žákyně mívá dny, kdy je v hodinách velmi aktivní, ale také dny, kdy vůbec „neslyší“. Její pozornost je velmi kolísavá a nesoustředěná. V hodinách jí vyhovují uvolňovací aktivity, ráda rozdává sešity, počítadla aj.

V odpoledních hodinách mimo výuku navštěvuje LŠU kde chodí do dramatického oboru a na zpěv. Oblíbenou píseň zpívá stále dokola delší časové období. U zpěvu se ráda pohybuje, zbožňuje tanec a používá ho jako výrazového prostředku, bez studu tančí a předvádí své taneční kreace ostatním dětem, ale i dospělým.

Rodinná anamnéza

Je bezvýznamná. Rodiče a starší sestra zdrávi, sestra ve 4. třídě na škole s rozšířenou jazykovou výukou. Prospěch výborný. Rodinné prostředí pečující.Rodina spolupracuje se všemi institucemi a má snahu, aby žákyně vše zvládla a podmínky má vytvořené. Je zde i velká spolupráce s prarodiči.

Osobní anamnéza

2. fyziol. těhotenství. Porod měsíc po termínu. Raný psychomotorický vývoj v normě. Vývoj řeči opožděn, ve 2 letech pár slůvek, věty od 4 – 5 let.

V 7 měsících silný zánět průdušek, vysoké teploty, přestala jíst, poté ekzém, ve 3 letech astma, po lécích bez problémů. Odmalička hyperaktivní, ráda skládá puzzle, vybarvuje, kreslit, ale moc nechce.

MŠ navštěvovala od 4 let, dle dotazníku divoká, musela být neustále usměrňovaná, napomenutí respektovala, pochvala jí motivovala, nepozorná při samostatné práci potřebovala dohled.

ZŠ nástup do školy v 7 letech po OŠD, při nástupu do školy obtíže se zvládáním školního učiva. Žákyně je společenská, psychomotoricky neklidná, vysoce unavitelná, netrpělivá, složitější instrukce chápe obtížně, plní je zčásti, přizpůsobuje svým schopnostem. Ke konci  vyšetření vzdychá, pokládá tužku, smlouvá. Pochvala jí motivuje .

Řeč – lehce dyslalická, artikulačně neobratná, obsahově chudá.

Grafomotorika – retardovaná, takže VM koordinace, nesprávné držení tužky. V rozumových zkouškách podává výkon rovnoměrně snížený v obou oblastech – slovně pojmové i názorově praktické – do pásma hraničícího s defektem.

Zdravotní stav

Děvčátko prodělalo běžné dětské nemoci.  Z podmětu PPP realizováno vyšetření děvčátka na dětské neurologii se závěrem ADHD (porucha pozornosti). Dále je děvčátko v péči logopeda, alergologa a endokrinologa. V letních měsících 2006byla dívenka vyšetřena ve FN v Plzni – odborná vyšetření pro vypracování integračního posudku.

Závěr

Děvčátko má mentální retardaci do pásma hraničícího s defektem, výrazné projevy ADHD zejména v oblasti chování – psychomotorický neklid, vysoká psychická unavitelnost. Výukové obtíže souvisejí se sníženým nadáním a poruchou pozornosti. U dívenky se musíme řídit výchovnými zásadami encefalopatických dětí, respektovat její limitované rozumové schopnosti, hodnocení je slovní. Psychiatrem je podávána medikace stimulující mozkovou činnost.

Ve výuce je nutné dodržovat využívání názorných pomůcek, dodržování psychohygienických zásad učení – nepřetěžovat. Dívenka potřebuje velmi citlivý a tolerantní přístup.

Dívenka je na naší škole velice spokojená a během doby, kterou navštěvuje naši školu se komplexně zklidnila, výrazně se zlepšil její výtvarný projev a učivo dle osnov praktické školy zvládá bez větších obtíží.