Katedrála sv. Víta

Katedrála svatého Víta je největším a nejvýznamnějším pražským chrámem. Kromě bohoslužeb se zde odehrávaly i korunovace českých králů a královen. Je místem uložení ostatků svatých zemských patronů, panovníků, šlechticů a arcibiskupů.

Chrám je třetím kostelem stejného zasvěcení na témže místě. Kolem roku 925 zde kníže Václav I. založil románskou rotundu, která byla po roce 1060 přestavěna v trojlodní baziliku se dvěma věžemi. Význam katedrály vzrostl zejména po zřízení pražského biskupství (r. 973) a založení sboru kanovníků – kapituly svatovítské, pozdější významné kulturní i administrativní instituce.

Roku 1344 zahájil Karel IV. stavbu gotické katedrály. První stavitelé, Matyáš z Arrasu a později Petr Parléř, postavili chór s věncem kaplí, Svatováclavskou kapli, Zlatou bránu a spodní část hlavní věže.

Po staletí pak chrám zůstal nedokončen, přestože se někteří panovníci pokoušeli pokračovat ve stavbě. Hlavní věž byla završena renesanční helmicí a byla postavena hudební kruchta. Průčelí chrámu bylo provizorně uzavřeno.

Teprve ve 2. polovině 19. století zahájila Jednota pro dostavění chrámu sv. Víta opravu původní části a dostavbu katedrály v novogotickém slohu. V roce 1929 byl chrám slavnostně vysvěcen. Ještě v pozdějších letech byl upravován interiér katedrály.

Kaple sv. Václava

Kaple sv. Václava je kultovním centrem Svatovítské katedrály. Nádherná výzdoba a odlišné pojetí architektury zdůrazňuje výjimečnost kaple, ústředního bodu chrámu s hrobem nejvýznamnějšího zemského patrona. Obklad stěn z drahých kamenů a nástěnné malby pašijového cyklu jsou částí původní výzdoby kaple ze 14. století. Výjevy ze života sv. Václava, tvořící druhý pás výzdoby, jsou připisovány dílně Mistra litoměřického oltáře (cyklus je datován rokem 1509).
Dveře v jihozápadním rohu kaple vedou do korunní komory, v níž jsou uloženy české korunovační klenoty.