Josef Václav Sládek a dětská poezie

1. Život a dílo

Josef Václav Sládek (1845-1912) se odjakživa snažil hovořit k prostému lidu a k dětem. Jako jeden z mála nejlépe pochopil, jak významné jsou pro národ děti, jak důležité je jejich slovesné vzdělávání, které zpětně působí na obrození národa. Jeho typickým tématem je český venkov, kde se postava rolníka stává symbolem národa a jeho odolnosti i vyjádření hlubokého vztahu k přírodě. Ve svých dílech hledá lidské hodnoty, častým námětem je pro něj domov, rodný kraj a dětství.

Sládek je známý jako básník zpěvného verše, překladatel, zakladatel moderní dětské poezie. Narodil se r. 1845 ve Zbiroze na Berounsku do rodiny zednického mistra. Nejvíce na jeho povahu a tvořivost působila matka prostřednictvím lidových písní, pohádek a knížek lidového čtení. Po maturitě se přihlásil na filosofickou fakultu, zapsal se na přírodní vědy, ale nejvíce se věnoval literatuře. Kromě toho se zabýval četbou zahraničních autorů, učil se cizí jazyky a pokusil se o vlastní překlady oblíbených básníků. Své první básně uveřejňoval v časopise Lumír, Světozor, Květy a význačněji potom v almanachu Ruch, jehož byl sám redaktorem.

Sládka hodně ovlivnil pobyt ve spojených státech, kde pobýval dva roky, přičemž definitivně ukončil svá studia na vysoké škole. V Americe zastával nejrůznější profese, pohyboval se v nejrůznějším prostředí a stačil se dostatečně seznámit se zdejšími poměry hospodářskými, politickými i kulturními, byl prvním českým básníkem, který mohl vidět oceán, pralesy, prérie, prostě svět úplně jiný, než byl náš. To vše ho vedlo k tomu, aby začal srovnávat tuto moderní zemi se zaostalým Rakousko-Uherskem, prohlubovaly se tím jeho demokratické názory, byl odhodlaný bojovat za společenský pokrok ve svém rodném kraji.

Po návratu do vlasti si našel Sládek přechodné zaměstnání v redakci Národních listů, kde se osobně sblížil s Janem Nerudou. Od něj později převzal časopis Lumír. Trvale také působil jako profesor na obchodní akademii a vysokoškolský lektor angličtiny. V době, kdy se Sládek vrátil z ciziny, vznikly jeho první básnické sbírky, které poutaly nezvyklou tématikou, byly to právě motivy z básníkovy cesty za oceán a jeho pobytu v Americe.

K těmto lyrickým sbírkám patří Básně (1875) a Jiskry na moři (1879). Je to poezie převážné smutná, elegická, protože v té době mu zemřela jeho první manželka (Emilie Nedvídková). Objevují se v ní ale také první náznaky motivu venkovského, zpracovaného slohem lidové písně. Už od Jisker na moři pěstoval Sládek také drobnou epiku, baladu a romanci. K dalším jeho dílům patří sbírky  Světlou stopou (1881), Na prahu ráje (1883) nebo Ze života (1884) ze které je už dost dobře znát hluboké vlastenecké cítění. Ve sbírce Sluncem a stínem (1887) se objevuje poezie intimní, lyrika milostná, elegická i meditativní a je zde zachycen koloběh života s jeho světlými i temnými stránkami. Kromě toho se věnoval také písni a znělce. Největšího ohlasu dosáhl Selskými písněmi a Českými znělkami (1890), kde se symbolem národní síly stává pracující rolník. Z posledních básníkových sbírek bych mohla připomenout V zimním slunci (1897) a Za soumraku (1907), což byly sbírky opět elegické, kde se básník zamýšlí nad smyslem bytí. Po jeho smrti vyšla ještě kniha Americké obrázky (1913), která obsahovala nejrůznější články, črty a fejetony popisující krajinu, zvyky i kulturní život spojených států. Kromě toho jsou zde otisknuté básně, které Sládek posílal z Ameriky do Čech. Všechen materiál shromáždil a nechal vydat Ferdinand Strejček.

Sládek byl také významným překladatelem, díky dobré znalosti jazyka překládal hlavně anglickou a americkou literaturu, např: Byrona, Longfellowa, od Shakespeara přeložil 33 dramat, z poezie ruské Lermontova.

Ke konci života byl už těžce nemocný, vzdal se řízení časopisu Lumír a dožívá v ústraní v nejbližším kruhu své rodiny, umírá v místě, kde se narodil, r 1912.

1. Dětská poezie

Sládek je považován za zakladatele moderní poezie pro děti. Vydal celkem tři dětské sbírky básní: Zlatý máj (1887), Skřivánčí písně (1888) a Zvony a zvonky (1894). Básník se snažil vžít svou myslí do mysli dítěte, přiblížit se k jeho představám, názorům a pojmům a tímto prostřednictvím vštípit dětem ušlechtilé zásady, smysl pro krásu i radost ze života, čímž překonal dřívější násilnou funkci výchovnou.

Moderní básnictví pro českou mládež začíná v letech čtyřicátých, věnovali se mu Karel Vinařický a František Doucha. Přišli s tím, že do poezie pro děti se má vkládat určitý záměr a program. Chtěli působit na mládež výchovně, zařazovat především prvky národní a náboženské, až v poslední řadě přibrat funkci estetickou. Sládek si byl dobře vědom, že z dítěte vyrůstá občan a i on chtěl na děti působit literaturou, uměním a kladl velký důraz na to, aby literatura pro děti nebyla suchá, mravokárná, plná napomínání a pohrůžek. Sládek zahajuje novou epochu v dějinách dětské poezie tím, že vědomě bojuje proti pouhému prázdnému veršování, že vytváří skutečnou poezii, že děti získává pro umění, pro literaturu, že z nich tak vychovává lidi kulturní a ušlechtilé. Sládkovy básně pro děti byly jiné, protože do nich dával část sebe samého. Za zdroj si bral vzpomínky na své dětství, kromě toho na něj působila láska k vlastní dceři.

O svém přístupu k dětem se Sládek jednou vyjádřil takto: „My ve svých spisech učíme děti býti starými; umění psáti pro děti jest však to, vžiti se do mysli dětské a býti sám dítětem.“

Každá sbírka je trochu jiná, Sládek postupně získává zkušenosti a zdokonaluje se v psaní dětské poezie. První sbírka Zlatý máj, byla určena ke zhudebnění, proto jsou básně obohaceny hudebními prvky. Jsou melodické, hudebnost je zvýšena častým opakováním a zdůrazňováním slov, která jsou pro zvolené téma důležitá. Těmi tématy jsou především příroda, dětský svět a zvířata. Najdou se zde ale i nedostatky, básník se v této sbírce ještě zcela nevžil do role dítěte, některé básně jsou vážnější, příliš dlouhé a málo humorné s nedostatkem vlasteneckých námětů. Druhá knížka pro děti, Skřivánčí písně, vcelku předčila tu první. Rytmus básní navazuje na dětské říkanky, ukolébavku a podobně. Námětem byl život nejmenších dětí na české vesnici a novým přínosem byly verše vlastenecké, i když jich nebylo příliš. Vše je psáno radostným, optimistickým tónem a melodickým veršem. K vlastenectví nejsilněji směřuje poslední dětská sbírka Zvony a zvonky, určená proto dětem o něco straším. Stejně tak silná je i výchovná stránka, ale protože Sládek dobře věděl, jaký odpor mají děti k napomínání a kárání, hledal útvar, kterým by mohl nenápadně poučovat, vychovávat a předávat zkušenosti. Tím útvarem byla bajka, do které je promítnut krátký, živý a humorný děj, autor se ale vyhýbá přímím mravním poučkám a nechává je lehce vyplynout z příběhu. K básním vlasteneckým patří např. Jsem Čech, Čeští hoši nebo Svatý Václav, objevují se i prvky sociální v básních Chudý hoch, Statný voják i téma náboženské – básně Hvězdy nebo Srdce.

Milan Jankovič – Odkazy

„Ve třech sbírkách dětské poezie se básník přibližuje představivosti, hravosti a citovosti dítěte, jeho důvěrnému vztahu k věcem i k živé přírodě. V lyrických verších, říkankách a popěvcích i v drobných veršovaných příbězích, bajkách, vede dítě k poznávání okolního světa a snaží se v něm obrazem, humornou pointou, méně šťastně přímým poučením utvářet kladné návyky a povahové vlastnosti: poměr k rodičům, k přírodě, k práci – cítění vlastenecké i sociální. Také v dětské poezii se projevily Sládkovy iluze sociální i náboženské. Přesto vynikla nebývalou životní pravdivostí. V tom, jak se do vede přiblížit dětskému chápání a ideově na ně působit, i mistrovství, s jakým rozvíjí citovou vnímavost – méně dětskou fantasii -, uchovává si Sládek podnes přední místo v básnické tvorbě pro děti.“

Použitá literatura:

 BULÁNEK, František – Sládkovo místo v poezii pro mládež

JANKOVIČ, Milan – Odkazy

POLÁK, Josef – Doslov, In: O dětech a s dětmi (J.V. Sládek)