Interaktivní model výuky na základní škole

Dnes jsme měli poprvé možnost navštívit vyučovací hodinu p.uč. Eibenové, a to za účelem jejího pozorování z hlediska interakcí mezi učitelem a jeho žáky.

Na úvod snad stojí za zmínku uvést, že tématem dnešní hodiny byla óda, jako oslavná próza nebo poetická báseň, a vše, co s tímto literárním prvkem souvisí.

V prvé části vyučovací jednotky vystoupilo několik žáků s básní, kterou si sami měli možnost vybrat, a po jejím přednesení učitelka dávala vždy možnost ostatním žákům se k tomuto výstupu vyjádřit. Nechávala jim svobodu při hodnocení spolužákova projevu, kritice výběru básně i vyjádření jejich subjektivního dojmu, přitom však požadovala, aby toto hodnocení dokázali zdůvodnit. Případně připustila, aby se na toto téma rozvinula mezi žáky debata, kterou však sama řídila a usměrňovala tak, aby si žáci osvojili nejen základní pravidla uměleckého projevu, ale zároveň i vzájemné komunikace.

Co se týká verbální komunikace, tak jsme měli možnost – snad i díky tomu, že navštěvujeme právě hodinu českého jazyka – sledovat takřka neustálou komunikaci (zejména verbální) mezi učitelem a žáky. Paní učitelka má příjemný hlas, posazený ve střední rovině, a intonaci hlasu střídá podle toho, jak to momentální situace vyžaduje. Verbální projev mívá klidný, až přátelský. Zároveň však vyjadřuje jistotu vlastních slov, zdůrazňující přirozenou autoritu, která je příčinou toho, že žáci jsou schopni jejímu projevu naslouchat, a odpovídají, jen pokud jsou k tomu vyzváni.

Neverbální projev paní Eibenové často provází její slova, a zdůrazňuje jejich význam. Dokáže se usmívat i dát najevo svou nelibost, a při výkladu buď stojí před tabulí nebo pod okny v blízkosti katedry; zřídkakdy chodívá mezi lavicemi. Náznaky haptiky se z její strany vyskytují – vzhledem k tomu, že výuka probíhá v IX. třídě – jen v omezené míře.

Komunikaci činem jsme mohli pozorovat například v situaci, když v úvodu vyučovací hodiny učitelka zapálila svíčku, postavenou na talířku na katedře, za svou žákyni, která tehdy nebyla ve třídě z důvodu reprezentace školy na olympiádě.

Myslím si, že z hlediska součinnosti učitele a žáků byla tato kooperace nabízena učitelem ve vyvážené míře – to znamená, že jim učitelka dávala možnost projevit se, aktivně se zapojovat do vyučovacího procesu, ale přitom zůstávala tím, kdo toto vyučování vede, a kdo jej cílevědomě řídí podle stanovených vyučovacích, a výchovných cílů.

Při pozorování vztahu učitele k žákům, a vůbec vzájemných vztahů v této třídě, jsme nepozorovali žádné závažné poruchy sociální percepce, jako např. tzv. Halo efekt, výrazný Pygmalion efekt ani tzv. Golem efekt; domnívám se, že se znají už natolik dobře, že o Halo efektu už zde nemůže být řeč (paní Eibenová je českému jazyku učí údajně již od šesté třídy), a díky spravedlivému přístupu ke všem žákům bez výjimky si měla možnost získat jejich přízeň, a těm, kteří mají zájem vyvíjet v hodině češtiny aktivitu, dává možnost se projevit, a jejich snahu dokáže vždy kladně ocenit. Myslím si, že dává přednost pozitivní motivaci, odměně, a případně sociální soutěži před tresty a domlouváním.

Jednotlivé fáze výuky jsme mohli pozorovat například na domácích úkolech, které paní učitelka vždy zadává ke konci vyučovací hodiny, a jenž jsou obvykle završením tématu dané hodiny, anebo se týkají tématu hodiny následující. Pak plní buď funkci fixační, anebo funkci motivační. Při jejich následném hodnocení nastupuje fáze diagnostická, během které učitelka zjišťuje, nakolik si žáci učivo z minulé hodiny osvojili.

Při již zmíněném osvojování učiva paní Eibenová používá několik významných vyučovacích stylů, jako např. vyprávění, výklad s poznámkami na tabuli, užití názorných příkladů, spolupráce žáků s učitelem, překážka s cílem jejich motivace, sociální soutěž (viz např. hra Chcete být milionářem?), a neváhá kupř. použít pro ukázku uměleckého přednesu (jako výchovného vzoru) ani žáky nižších ročníků.

Z mého pozorování vyplývá, že paní učitelka Eibenová zaujímá demokratický styl výuky, při níž přirozená autorita učitele ve spojení s určitým režimem ve třídě tvoří funkční základ vyučovacího procesu v tomto třídním kolektivu.