Hrozba přelidnění světa – Afrika, Indie a Čína
Populační problém
Dnešní svět se vyznačuje mnohými paradoxy. Zatímco vyspělé a bohaté státy mají dnes velké potíže se zajištěním byť i jen prosté reprodukce své populace, chudé rozvojové země prožívají nebývalou populační explozi. Milióny lidí žijí v obludných megalopolích, milióny živoří na půdě zničené špatným hospodařením.
Od počátku našeho letopočtu to trvalo 1700 let, než se počet obyvatel Země zdvojnásobil. K dalšímu zdvojnásobení došlo však už za 150 let, k dalšímu už za 95 let a k dalšímu za pouhých 28 let, v roce 1988. Počet obyvatel tak dosáhl pěti miliard. Dnešní omezené zdroje jsou nerovnoměrně rozděleny mezi 5.3 miliard lidí, přičemž počet obyvatel Země se zvyšuje každou sekundu o tři. Průměrný minutový přírůstek je 177 lidí, což představuje 93 miliónů lidí ročně. Nejnižší odhad OSN je 7.5 miliard lidí na světě v roce 2100. Toto číslo je však nereálné. Pravděpodobnější je, že počet obyvatel na Zemi bude asi 11-14.2 miliardy. Tzv. neomalthusiánci očekávají 10 miliard lidí na Zemi už v roce 2025. V každém případě, převážná většina těchto lidí bude žít v rozvojových zemích, ve kterých je a bude ohromný nedostatek všeho.
Země třetího světa
Z dříve uvedených faktů vyplývá, že největší problém s populační explozí je v tzv. zemích třetího světa. Nepodaří-li se zvládnout situaci v těchto zemích, to znamená udržet přírůstky populace na nynějších hodnotách, vzroste počet lidí Země na 14 miliard. Naopak, podle nejpříznivějšího scénáře by se měl počet obyvatel ustálit na 7.5-8 miliardách, to však pouze tehdy, budou-li rozvojové země následovat země vyspělé, kterým se podařilo v minulých dvaceti letech snížit přírůstek obyvatel. Rozvojové země mají ve svém demografickém vývoji zpoždění za vyspělými státy asi 75 let a proces demografické revoluce by v nich měl být zakončen zhruba za 50 let. Ani to ovšem nebude znamenat zastavení početního růstu populace, ke kterému bude zapotřebí minimálně dalších 50 let. To znamená, že definitivní řešení této problematiky lze očekávat v druhé polovině 21. století.
Velmi problémovou oblastí je Afrika, ve které, pokud se nesníží růst populace činící nyní 2.9 %, počet obyvatel se zdvojnásobí za pouhých 24 let. Dalšími kritickými oblastmi jsou Latinská a Jižní Amerika a Asie. Do roku 2000 se počet lidí v Asii zvýší asi o 70 %, takže koncem století bude mít sama jižní Asie 2.2 miliardy obyvatel, což je stejný počet jako veškeré lidstvo v roce 1950. Mnoho záleží na tom, jak se podaří tuto kritickou situaci zvládnout v zemích, jako jsou Indie a Čína.
Indie do konce století téměř dostihne Čínu v počtu obyvatel a Japonsko, v roce 1975 ještě sedmá nejlidnatější země světa, bude předstižena Bangladéšem, Pákistánem, Nigérií a možná i Mexikem.
Samotným demografickým gigantem je Čína. V roce 1979 přijala Čína opatření na kontrolu porodnosti. Oficiálním heslem se stalo „Jeden pár- jedno dítě“. Výsledky byly povzbudivé jen ve větších městech, např. Peking se stal velkoměstem s nejnižším populačním přírůstkem na světě. Avšak na venkově byla tato politika v podstatě ignorována, i dnes je zde rodinný standart 2-3 děti. V samotné Číně žije přibližně 84 % obyvatel východní Asie.
Celkem povzbudivé výsledky při snižování populačního přírůstku lze sledovat např. v Jižní Korei, Tchaj-wanu, Srí Lance, Thajsku a jinde. Odhady OSN uvádějí, že až jedna třetina těhotenství v zemích třetího světa je buďto nežádoucí v určité době, nebo je nechtěná vůbec. Pokud by tedy měla být naplněna poptávka po antikoncepci, bylo by třeba zhruba zdvojnásobit současné výdaje, a to asi ze tří na 6 miliard amerických dolarů ročně.
Závěr
Ve vývoji populací v jednotlivých oblastech můžeme sledovat v průběhu dlouhých časových úseků střídání dvou základních fází: prudký růst počtu obyvatelstva- tzv. demografická exploze a ustálený růst počtu obyvatel, tzv. stabilizace. Do těchto dvou základních fází občas zasahují náhlé úbytky populace vyvolané válkami, epidemiemi nebo např. přírodními katastrofami. Tyto úbytky jsou však v porovnání počtu lidí na světě minimální.
Myslím, že sama příroda se snaží hledat prostředky, které by mohly omezit počet lidí této planety (v minulosti to byl např. mor, dnes tvrdí mnozí odborníci, že současnou metlou lidstva je AIDS). Nyní se musíme snažit o ustálení počtu obyvatel na Zemi. Počet narozených by se měl vyrovnat počtu zemřelých. Toho můžeme dosáhnout kvalitnějším vzděláním a plánovaným rodičovstvím.
Bude ještě třeba nějakou dobu regulovat růst obyvatel nejen výchovou, ale i pomocí různých ekonomických opatření. Jinak by se mohlo stát, že za sto let, až demografická revoluce po světě odezní, zjistíme, že se světová populace na světě stabilizovala, ale na tak vysoké úrovni, že na každého člověka připadá už jen pár metrů čtverečních životního prostoru.
Použitá literatura:
PYRAMIDA, vydavatelství Obzor, Bratislava VTM, vydavatelství Svoboda, Praha