Hlavní politické ideologie

Ideologie vyvolávají u lidí často podezřívavé postoje jako cosi nepatřičného, jednostranného, falešného přesto však k politice neodmyslitelně patří. Slovo ideologie je spjato s politickým stranictvím. Jako si nemůžeme představit demokracii bez politických stran, nemůžeme si představit politické strany bez ideologií. Ideologie se zabývají základními problémy společnosti a státu, otázkami vnitřní i mezinárodní politiky a v neposlední řadě problematikou hospodářského a sociálního vývoje. Ideologie má 4 základní funkce, v prvé řadě je to funkce vysvětlovací. Ideologie pomáhají vysvětlit si složité politické události, avšak ideologie se ve svém předkládání značně liší, událost je předkládána rozdílnými způsoby. Těsně související další funkcí je poskytnutí pomocí ideologie kritéria a žebříček hodnot. Třetí funkcí je funkce identifikační, pomáhá uvědomění straníků, s kým sympatizují, kam patří a kdo jsou protivníci. Poslední funkcí je funkce programotvorná, každý politický program obsahuje ideologii a řešení problémů. Závisí však na časově dané programu. Např. u krátkodobých jako jsou volební, se ideologická stránka potlačuje, u dlouhodobějších programů se spíše zdůrazňuje. V demokracii se neustále střetávají 3 základní ideologie konzervatismus, socialismus a liberalismus.

Liberalismus se spojil s politikou až v 19 století, dříve měl mnoho významů štědrý, otevřený, svobodomyslný, nyní se ustálil jako volba a svoboda. Cílem liberálů je možnost svobodného rozhodování každého z nás podle svých politických, náboženských a etických názorů. Stát ve spojení s liberalismem má mít úlohu omezenou jen na zajišťování správného svobodného vývoje rozhodování, právní rovnosti. Liberalismus se stal parlamentní demokracii, kde se vytváří svobodné organizace, svobodné diskuse a rovná hlasovací práva. V 19.stol se liberalismus jako takový přetvořil do liberalismu moderního, kde si liberálové určili přestat zasahovat do života občanů co nejméně, naopak by měli převzít větší odpovědnost především v důchodové, sociální a zdravotní péči o občany.

Konzervatismus vznikl jako nesouhlas šlechty s liberálními ideologiemi. Konzervativci se vyznačují nedůvěrou k idejím, umíněné opatrné chování, odmítání, strach ze změn, upřednostňuje především tradiční hodnoty a instituce.

Socialismus, jeho cílem bylo vytvořit harmonickou společnost, zlepšení pracovních podmínek pro dělníky a jejich vzdělání.

V minulém století výrazně ovlivňovaly historický vývoj jiné tři ideologické směry. Těmi jsou fašismus, anarchismus a komunismus. Jedno mají tyto ideologie společné, jasného nepřítele. Jedná se tedy o totalitní ideologie, které více či méně popírají demokratické myšlenky. Nejvíce je to očividné u fašismu.

Fašismus vychází z nacionalismu, poprvé se výrazně objevuje jak v teorii a praxi v meziválečné Itálii, vedené Benitem Mussolinim. Ideologie byla převzata z mnoha myšlenek filosofických myslitelů a učitelů. Významnou úlohu sehrála Nietzscheho představa o nadčlověku, vůli k moci a dvojí morálce a teorie Pareta objasňující uplatnění vůdcovského principu. Fašismus na rozdíl od demokratických ideologií nadřazuje zájmy celku (státu, národa) nad zájmy každého jedince. Přistěhovalce a jedince národnostních menšin nepovažuje za jedince se základním právem a to právem svobodného života. Usiluje o totalitní stát, který je založený na plném udržení disciplíny jedince a na snaze o plynulý chod státu. K potlačení jakékoli opozice se nebojí využívat násilí, propagandu či dokonce cenzuru. Za příčinu vítězství fašismu ve 20. století, vznik 2. světové války, v evropských zemích je možné považovat nestabilitu a nejednotnost místních vlád, přetrvávající ekonomickou, politickou a společenskou krizi, nedůvěru veřejnosti k demokratickým principům.

Anarchismus se zrodil v 19. století na půdě vznikajícího dělnického hnutí. Jeho charakteristickým znakem je odmítání všech politických autorit, a to i státu. Cílem anarchistů bylo vytvořit společnost s maximální osobní svobodou bez jakéhokoliv donucování, spravedlivé rozdělování hmotných statků a rozhodování na základech dobrovolného souhlasu. Anarchismus nepochybně přispěl k rozvoji dalších ideologických směrů. Prvky anarchismu lze nalézt u pacifismu, feminismu i enviromentalismu. Počátkem 90. let 20. století došlo k oživění anarchismu v některých částech Evropy a to po zániku komunistických režimů.

Komunismus, jehož základní myšlenkou je, že lze dokonale naplánovat a realizovat ideální zřízení společnosti založené na společném majetku. V tomto ideologickém směru se uskutečňuje zásada:  „Každému podle svých schopností, každému podle jeho potřeb.“[1]

V této práci bylo mým cílem přiblížit problematiku hlavních politických ideologií nejen ze současnosti, ale také z historického hlediska. Zabývala jsem se třemi ideologickými směry, které se objevují v dnešní politické sféře nejčastěji a jsou považovány za vhodné a bezpečné. Do druhé poloviny seminární práce jsem pro porovnání zařadila tři nejnebezpečnější ideologické směry, které velmi negativně ovlivňovaly vývoj v Evropě.

Použitá literatura:

PhDr. Čmejrek J. : Moderní společnost a problémy politiky, Česká zemědělská univerzita v Praze, 2007 – vydání III.

[1]    Locke, J. : Listy o toleranci, in: Čmejrek J. :Moderní společnosti a problémy politiky, s. 185