Historie lyžování

Nejstaršími sporty jsou ty, které vznikly z životních potřeb člověka v boji o zlepšení životních podmínek a přežití. Šlo o činnosti, původně prováděné z kategorické nutnosti, celá tisíciletí před tím, než se staly radostí a potěšením. Jsou to např. běh, různé formy soubojů, jezdectví, veslování a také lyžování. V oblastech, po valnou část roku pokrytých sněhem a ledem, byla příroda k člověku velice krutá. Kočovník před 4-5000 lety však musel přežít. Aby to dokázal, zhotovil si potřebné nářadí – sněžnice, později lyže. Za nejstarší lyži pokládají vědci tzv. hotingskou lyži, nalezenou 1921 v Hotingu ve Švédsku. Délka lyže 110 cm je zachována, původní šíře 16 cm je však z jedné třetiny zničena.

Sněžnice a později lyže sloužily do roku 1860 jako užitkový předmět prostému venkovskému lidu, dopravní prostředek, lovecké náčiní nebo jako součást vojenské výzbroje. Jen sporadicky sloužily také k „tělesným hrám“, převážně k běhu a ke skoku. Užitné lyžování lovců, sedláků a vojáků se postupem času měnilo ve sport městského obyvatelstva, ve sportovní lyžování. Střediskem tohoto sportovního hnutí se stala Kristiania (dnešní Oslo). Jinak je za kolébku sportovního lyžování považován Telemarken, hornatý kraj ve středním Norsku. Zde se zdokonalil tvar lyží (tzv. telemarský tvar – používá se v podstatě dodnes). V druhé polovině 19. stol. dosáhlo lyžování v Norsku vysoké technické úrovně. Telemarčané zdokonalili techniku běhu i skoku na lyžích a zavedli první technicky propracované způsoby zatáčení – telemark a kristianii.

První zmínka o lyžařských cvičitelích, bratrech T. a M. Hemmestveidtových, pochází z roku 1881. Roku 1861 byl založen nejstarší lyžařský klub Norska a současně světa Trysil Skitter og Skilöberforening, 1877 (1875) pak následoval významný Kristiania Ski Club. 1883 byl ustanoven Spolek pro rozvoj lyžařského sportu – Foreningen til Ski – Idrettens Fremme.

Koncem 19. stol. se ve Skandinávii, především v Norsku, konala řada významných závodů v běhu a ve skoku, např. velký závod ve skoku v Kristianii (1868). Roku 1879 pořádal Kristiania Ski Club první slavné skokanské závody na Husbey Hill, 1883 uskutečnil Foreningen til Ski – Idrettens Fremme na Husebybakkenu (můstek na Husbey Hill) lyžařskou slavnost za účasti 68 závodníků. První královský pohár získali bratři Hemmestveidtovi. V roce 1892 přemístil pořadatel závody na Holmenkollen a založil nejslavnější klasický závod světa – Holmenkollen.

V 90. letech minulého století pod vlivem výpravy F. Nansena napříč Grónskem (1887) rozšířila tzv. lyžařská turistika. 1903 vzniká první národní lyžařský svaz v Evropě – Svaz lyžařů v Království českém. Na sklonku 19. století se v lyžařském sportu také rychle rozvíjí i závodní forma. Zpočátku na národní, později i na mezinárodní úrovni. Mimo již zmiňovaného závodu na Holmenkollenu, se pořádaly mnohé závody i mimo Skandinávii, především ve střední Evropě. Pořádání mezinárodních závodů nutně vyžadovalo jednotná závodní pravidla. Mohla je vydat jen národní lyžařská organizace, podobná mezinárodním federacím existujícím už v jiných sportech. O duchovním otci mezinárodní lyžařské federace není zcela jasno a prameny se v tomto směru značně rozcházejí. U příležitosti závodů na Holmenkollenu v roce 1910 byl pak podán návrh na založení Mezinárodní lyžařské komise. Jejím členem byl i přes protesty Rakušanů a Němců náš Svaz lyžařů v Království českém. První mezinárodní lyžařský kongres se sešel 18. února 1910 v Kristianii (Oslo) na pozvání Norského lyžařského svazu. Na 5. kongresu v roce 1914 zazněl poprvé požadavek pro zařazení lyžařství do olym- pijského programu. Na poslední, 7. kongres se sjeli do Prahy zástupci 11 zemí, mezi nimi poprvé také Američané.

Boj o zařazení zimních sportů do programu olympijských her byl velice tvrdý. O obohacení programu OH zimními sporty se však uvažovalo. Poté co bylo Francii svěřeno konání letních OH v roce 1924, dostala i právo uspořádat v tomtéž roce v Chamonix týden zimních sportů. Tento podnik proběhl pod záštitou MOV. Týden zimních sportů v Chamonix skončil obrovským úspěchem, proběhl ale ještě bez statutu zimních olympijských her (ZOH). Tento první Týden byl však dobrým počátkem pro zimní hry. To byla velká chvála z pera „otce“ novodobých OH. Pierra de Coubertaina. Tyto hry byly pak zpětně uznány za akci olympijskou a tudíž za první ZOH.

V rámci tohoto historicky významného závodu se 2. února 1924 sešel v Chamonix VIII. mezinárodní lyžařský kongres s hlavním bodem programu – realizovat rozhodnutí pražského kongresu z předchozího roku – založit Mezinárodní lyžařskou federaci. Dosavadní Mezinárodní lyžařská komise byla v podstatě přeměna na Mezinárodní lyžařskou federaci. Nová organizace obdržela oficiální označení: La Fédération Internationale de Ski a oficiální zkratku – FIS.

Začátky závodního sjezdování

             Prvopočátky sjezdového lyžování spadají do doby vzniku lyžování sportovního zaměření. Jak známo, Telemarčané se v 60. letech minulého století bavili po nedělích nejen během a skokem, ale sjížděli také svahy, dokonce s vybudovanými umělými překážkami. Nesprávně bývá uváděno, že první závod ve sjezdu byl Roberts of Kandahar Cup – Pohár Roberta z Kandaharu, který se jel r. 1911 v Crans Montaně. Byli to totiž nepochybně Rakuša- né, kteří první zavedli čistý sjezd, tj. bez rovinek a protisvahů. V Rakousku se také poprvé setkáváme se závodní formou sjezdování. V Kitzbühelu se jel v r. 1905 první závod – Mistrovství Tyrol. Všechny konané závody se vždy nazývali Rendez-Vous. Arlberg-Kandahar Rennen (AK) byl prvním velkým sjezdovým závodem, který se stal jednak prubířským kamenem pro uznání sjezdového sportu ze strany FIS, jednak zahájil řadu významných sjezdových soutěží v dalších letech, např. Lauberhornrennen ve Wengenu, Hahnenkammrennen v Kitzbühelu a další. První FIS závody se pořádaly 1929 v Zakopaném.

V r. 1930 se jel dodnes slavný Lauberhornrennen ve Wengenu. Závod probíhal jak ve sjezdu, tak i ve slalomu. První závod vyhrál domácí závodník Christian Rubi. Mezi vítěze tohoto těžkého závodu se postupně zařadila taková jména jako Willy Bogner, Jean-Claude Killy, Franz Klammer, Ingemar Stenmark a také nyní všem známý Hermann Maier.

Během II. sv. války se vývoj lyžování v podstatě zastavil. Rozkvět nastal až po válce, kdy začala vznikat nová sdružení a kluby. Od doby poválečné až po současnost nebyl rozvoj lyžování tak drastický. Konalo se ale podstatně více závodů (národních i mezinárodních) a lyžování se stalo běžným sportem dostupným každému. Pravidelně se konalo MS, ZOH a závody světového poháru. Lyžování později již tolik neuspokojovalo a lidé toužili po něčem novém. Začalo se jezdit na snowboardech, snowbladech, bigfootech a jiných odvozeninách lyží.

Literatura:

Kulhánek, O. (1989). Zlatá kniha lyžování. Praha: Olympia

Kolektiv autorů (1988). Encyklopedie tělesné kultury. Praha: Olympia