Úvod

 Tématem své odborné eseje jsem zvolil problematiku globálního terorismu. Globální terorismus je celosvětově diskutovaný problém současné doby, kterému je potřeba věnovat dostatečnou pozornost ve všech sférách společnosti, ať už se jedná o politiku, přípravu armády a policie nebo školství.

Ve své práci se pokusím osvětlit některé základní aspekty terorismu, čítaje mimo jiné důvody jeho vzniku, některé jeho stručné charakteristiky a způsoby boje s ním.

Globální terorismus

 Pod pojmem globální terorismus je třeba představit si komplexní charakteristiku společně s podmínkami jeho vzniku, cíly a způsobem jeho vedení. Terorismus obecně je jakýkoli útok silou, zejména na civilní sektor společnosti, za účelem dosažení požadavků útočníka a jeho ideologických či politických cílů. Útočícím subjektem obvykle bývá skupina lidí snažící se dosáhnout svého cíle za použití síly, což je většinou způsobeno politickou bezvýznamností této skupiny, bez které není možnost dosáhnout svého cíle oficiálním způsobem, tudíž jednáními v míru. Cíle těchto skupin jsou však někdy natolik nelegální nebo nedosažitelné, že ani politický vliv nebo konexe nemusí mít zásadní význam k řešení situace. Zde můžeme rozlišovat několik základních typů. Nejčastějším je snaha o nezávislost vlastního území, kdy teroristické skupiny provádějí útoky za cílem zlomit určitou politickou autoritu, která má pravomoc této skupině vyhovit. Toto je příklad teroristické organizace IRA nebo ETA, jejichž cílem byla autonomie určitého území. Podobným příkladem je i Taliban a Al-kaida. Jejich cílem sice není autonomie územních celků, ale záměr je velice podobný, tudíž „vyčistit“ islámský svět od západních vlivů, zejména pak od vlivu USA. Jiným typem cílů je dosažení vyhovění vlastním požadavkům vůči jiným subjektům (jako jsou finanční částky, propuštění zadržených osob nebo vydání jiných věcí) nebo pouhá záškodnická činnost vůči významným cílům za účelem poškození nebo zničení jiného subjektu.

Obecně lze říci, že terorismus vzniká v zemích ekonomicky slabých, nábožensky i jinak extrémistických, zaostalých, nedodržujících lidská práva, s nízkou úrovní infrastruktury, společenského a právního systému, diskriminovaných cizí státní mocností, s vnitřním politickým útlakem nebo probíhajícím ozbrojeným konfliktem, a že je způsobem vedení boje slabého proti silnému. Způsobů vedení terorismu je mnoho a mezi základní z nich patří zejména smrtící útoky na obyvatelstvo nebo na významná místa, únosy obyvatelstva nebo významných osobností, hrozby útokem na obyvatelstvo a významná místa, napadání nebo sabotáže politických, ekonomických a informačních objektů důležitých pro daný subjekt. Charakteristický pro teroristické útoky je způsob jejich vedení. Neexistují zde totiž žádná pravidla, omezení ani konvence, které by chránily životy civilních obyvatel nebo majetek subjektů útoku. Záměrem teroristů je způsobit co největší ztráty na životech, paniku mezi obyvatelstvem a jeho demoralizaci nebo škody na majetku, aby dodali váhu svým požadavkům a dosáhli tak svého cíle.

Nejčastější příčinnou terorismu je zásah mocensky silnějšího státu do vnitřních záležitostí jiného státu. Tyto zásahy většinou vyvolávají nenávistné reakce určitých skupin ve společnosti a extrémním projevem je právě terorismus. Silnější státy, pokud možno lišící se ve více společenských sférách od státu slabšího, mívají často tendence uplatňovat svůj vliv a snaží se jiné státy přetvářet k obrazu svému. Příkladem by mohly být opět muslimské země, do jejichž záležitostí již odedávna zasahuje Evropa a v posledních několika desetiletích hlavně USA, což vyvolává vlnu extremistických reakcí, zejména pak útoků na USA.

Co se týče boje proti terorismu, názory na něj se ve společnosti různí. Terorismus jako takový má mnoho podob v závislosti na jeho zdroji, cíli a způsobu provádění útoků či hrozeb. Z tohoto důvodu nelze jednoznačně říci, jakým způsobem proti terorismu bojovat. Existují dva zásadní názory, jak terorismu čelit. Jedním z nich je způsob nepřímé reakce na útok, čímž může být cokoli kromě vojenského zásahu, což je způsob druhý, užívaný hojně v současnosti vůči zemím blízkého východu (tyto země kategoricky splňují veškeré atributy již zmíněné výše jako je chudoba, extremismus, zásahy do vnitřních věcí zvenčí atd.) a proklamovaný zejména prezidentem Bushem jako nejefektivnější způsob likvidace hrozby globálního terorismu. Výhodou USA v tomto směru je technická vyspělost jejich armády a schopnost rychlých a přesných zásahů na velké vzdálenosti, čímž je schopna vyřadit nepřítele dřív, než ten si uvědomí, co se děje.

Nejdůležitější otázkou však stále zůstává jak čelit terorismu globálně a dlouhodobě. Zde opět závisí na cílích teroristické skupiny, kterých se snaží útokem dosáhnout. Zde se vždy naskýtá několik způsobů okamžitého řešení od vyhovění požadavkům (zaplacení finančních částek, vydání zadržovaných osob, upuštění od určitých činností atd.) až po úplnou likvidaci teroristické skupiny speciální silou. Vyhovění požadavkům není příliš žádaným způsobem řešení, ačkoli je pravděpodobně nejjednodušším, avšak v případě větších a složitějších požadavků často nemožným (viz případ vlivu USA na muslimské země). V takových případech se stává vojenská síla často jediným nástrojem k řešení, protože bránící se subjekt od svých záměrů zpravidla neupustí a teroristická skupina neodstoupí od svých požadavků, i když výjimečně k takovéto situaci dochází. Toto jsou však řešení jednorázová a málokdy se stane, že by teroristická organizace byla zničena do základu. Jejím základem totiž často bývá pouhá myšlenka rovnající se cíli této organizace. Pokud se tedy silou povede organizaci zničit do jejího posledního člena, nic nebrání tomu, aby časem její myšlenky nepřebral někdo jiný a nepokračoval v činnosti této organizace o nějakou dobu později.

Pokud se jedná o teroristickou akci typu: [únos rukojmí/ hrozba útokem-> požadavek výkupného/ požadavek splnění jistých podmínek], je samozřejmostí akce zásahové protiteroristické skupiny a následná činnost vyšetřovací protiteroristické skupiny za účelem dopátrání se zdroje. Nicméně v případě globálního terorismu se daleko výhodnějším nakonec zdá být ono nežádoucí vyhovění cílům teroristické organizace. Zde  je však třeba specificky přihlédnout k situaci. Některým požadavkům lze vyhovět vcelku bez obtíží a poměrně rychle bez vzniku újmy na zájmech daného subjektu (stažení jednotek z určitého území, poskytnutí materiálních nebo finančních prostředků určeným skupinám), ale u některých požadavků je toto vyhovění problémové, viz akce USA na blízkém východě. Zde se potom musí uplatnit diplomatická činnost a přistoupení ke kompromisům, aby došlo k uspokojení jak teroristické skupiny tak daného subjektu. Není tak třeba nasazovat vojenskou sílu, což vede jen k dalším ztrátám na životech a nikoli likvidaci teroristické organizace, ale stačí postupně a pomalu přistupovat na některé požadavky teroristů, přičemž je také třeba vyjednávat nějaké ústupky od teroristické organizace, čímž s největší pravděpodobností dojde k pozastavení až úplnému zrušení útoků vůči danému subjektu. Pokud budou nově nastolené podmínky dodržovány ze strany daného subjektu, nebude třeba dalších útoků ze strany teroristické organizace, čímž zmizí myšlenka a s ní i organizace sama. Tuto metodu však nelze využít vždy, protože povaha teroristických organizací často nepřipouští ústupky, čímž se opět vracíme k vojenskému zásahu.

Závěr

 Závěrem nezbývá než konstatovat, že globální terorismus je problematika s širokou škálou atributů a nelze nalézt jednotné řešení, protože se jedná o věc rozdílnou jak geograficky, tak sociologicky, tak politicky. Dalo by se pouze nalézt několik obecných metod či postupů, vedoucích k řešení problematiky terorismu, které je pak potřeba individuálně přizpůsobit vzniklé situaci. To vše však musí být činěno v souladu s právem, válečnými konvencemi a s ohledem na lidská práva a humanitu.