Funkce hodnocení a známkování žáků

Úvod

Předmětem mé zápočtové práce je téma funkce hodnocení.

Hodnocení by mělo mít dvě základní funkce. Informační a motivující. Mělo by podávat obraz o tom, co student umí, jak intenzívně pracuje, a také by ho mělo motivovat k další práci a jejímu zlepšování. U nás je nejrozšířenější a zažitý systém hodnocení – známky. Známky a škola. Tyto pojmy máme tak pevně spojené, neodmyslitelně patřící k sobě, že pro mnohé z nás je škola především místem, kde se rozdávají známky.

1   Funkce hodnocení

 Motivace – Motivace je souhrn hybných momentů v činnostech, prožívání, chování a osobnosti žáka. Žák musí mít k učení motivaci. Ať už vnější nebo vnitřní. Vnitřní motivací bychom mohli rozumět např. sebehodnocení žáka, žák se chce učit, učební předmět ho zajímá. Vnější motivací bychom mohli rozumět to, že za dobré známky dostane malou odměnu. Pokud se to ale přehání, může tato vnější motivace selhávat. Hlavní motivací žáka k učení by mělo být uspokojení životních potřeb. Jednou z nejdůležitějších funkcí motivace je zpětná vazba. Tím jak žáka hodnotíme, ovlivňujeme jeho další práci. Žák potřebuje vědět, co dělá dobře, kde dělá chybu, a čím pečlivější tato zpětná vazba je, čím přesněji sleduje výkony žáka a koriguje jeho chyby, tím lze tušit jeho rychlejší pokroky. Problémem je, jakou formu pro tuto zpětnou vazbu použít, aby žák získal dostatečně přesný obraz o kvalitě vlastní práce a přitom jí bylo kladně motivováno. Jestli formou známkování, nebo ústním hodnocením či jiným.

Emoce – Emoce jsou těsně spjaté s motivací. Emoce mohou podněcovat, motivovat k učení.

Sociální aspekt – Je to vztah učitele a žáka. Žák se nesmí učitele bát, musí mít z něj však přirozený respekt. Musí ale cítit uznání své práce ze strany rodičů a učitele. Také učitel by měl dbát na to aby žák jeho výklad správně pochopil. Jak uvádí J.A.Komenský. Učitel by měl užívat takových učebních metod aby žák zapojil co nejvíce ze svého smyslového vnímání. Učení by mělo být jednoduché, na sebe navazující, musí v žákovy probouzet přirozenou zvídavost.

Sociální zkoušení – Je to vlastně systém hodnocení. Jak je již v úvodu  uvedeno u nás je nejčastějším systémem hodnocení známkováním.

2   Funkce známkování

V první řadě si musíme dát otázku, co známkou vůbec zjistíme, jaká je tedy její funkce? Je známkování opravdu spravedlivé ohodnocení dosažených výsledků žáka.

Funkcí známkování je několik.

Administrativní – Vysvědčení. Je to vlastně jedním z nejhmatatelnějších a nejviditelnějších příkladů hodnocení. Obsahuje hodnocení za práci v jednotlivých předmětech za určitý časový úsek.

Řídící – Tato funkce by měla učiteli poskytnout odpovídající informace o tom, do jaké míry jednotlivý žáci zvládli nejdůležitější cíle tématického celku. Na základě této informace může učitel rozhodnout, zda bude určitou látku opakovat, zvláště pokud další učivo na tuto látku bezprostředně navazuje a vyžaduje její zvládnutí.

Informační – Učitelé a rodiče by potřebovali mít ve známce zachyceno, kam až žák pochopil a zvládl učební látku a kromě toho vidět pokrok, kterého žák dosáhl za určitou dobu.

Motivační – Měly by být zhodnoceny individuální schopnosti každého žáka vůči ostatním žákům. Stejných známek mohou dosahovat různí žáci za vynaložení naprosto odlišného úsilí. Hodnotit nadaného, ale líného lépe než průměrného, pracovitého žáka je nemorální, hodnotit je obráceně je nesmyslné. Je přece paradoxem, když žák, který nemá velké nadání, je po celou dobu studia hodnocen podprůměrně, ačkoliv pracuje ze všech svých sil, a někdo jiný má bez jakékoliv námahy jedničky. Jak potom takové známky vychovávají?

Výchovná – U některých žáků ničí známkování jejich sebevědomí, vychovávají  z nich „outsidera“ a navíc je naučí, že výsledky nijak nesouvisí s množstvím vložené práce a je docela dobře možné být úspěšný bez jakékoliv snahy a námahy. Míra sebevědomí přitom značně ovlivní kvalitu práce. Dítě, které se považuje za špatného čtenáře, bude číst nerado a opravdu hůř, než když jej přesvědčíme, že čte dobře. Dítě, které si bude věřit, že je docela dobrý čtenář, udělá méně chyb atd. Výsledky psychologických testů pro zjištění schopností i didaktických testů zjišťujících míru znalostí a dovedností jsou důležitou informací pro učitele a rodiče, nelze podle nich však žáky hodnotit, protože každý má schopnosti různé a každý bude pracovat s různou úspěšností a rychlostí. Hodnotit ve smyslu výchovném jde jen podle třetího kriteria – intenzity práce, jak žák využívá své schopnosti. Žák mající např. pro matematiku menší nadání si zaslouží dobré známky za úplně jiné tempo než žák nadaný.

Sebehodnocení – Je to hodnocení sebe samotného.  Je základem práce na sobě. Nestranné sebehodnocení zahrnuje i kritický pohled na vlastní práci a dosažené výsledky.

Diagnostická – Známkování rozděluje žáky ve třídě na tři skupiny. Slabé, průměrné a silné.

Závěr

Závěrem bych se chtěl zmínit, že v hodnocení žáka by měl učitel brát v úvahu několik aspektů. Inteligenci žáka, věk, nadání, potenciál, psychická zátěž, apod. Hodnocení by mělo konkrétně jmenovat, co žák umí, co neumí, ale celkově by mělo být vždy povzbuzující, nesmí žáka odrazovat od učení, Učitel by v hodnocení neměl srovnávat žáky mezi s sebou. Ne každému žáku vyhovuje známkovací systém.

Málokoho napadne, aby uvažoval o tom, je-li systém známkování, který je u nás tak vžitý, správný a spravedlivý. Ve světě funguje několik způsobů hodnocení známkami. Všechny jsou si ovšem velmi podobné : známky mají obrácené pořadí, známky jsou jen dvě, je jich dvacet nebo sto. Někde se jim říká body. Známkuje se i písmeny. Velmi častým hodnocením je také slovní. Všechny tyto hodnocení mají však stejnou funkci. Dovézt pokud možno co nejšetrnějším a nejprogresivnějším způsobem člověka ke vzdělání.

Použité zdroje

Marvin Pasch a kol.; Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině; Nakladatelství Portál, 1998; ISBN 80-7178-127-4

Tomáš Houška; Škola je hra vydal; Tomáš Houška, 1993; ISBN 80-900704-9-3

http://www.osops.cz/download/files/gender1/gvs2-5-vyucovaci-metody.pdf