Etický kodex PČR

Etický kodex Policie ČR
                                                               (vyjádření pravidel a norem policejní práce)

Etika je filosofická disciplína, která se zaobírá otázkou dobra a zla

Policejní etika = klíčový prostředek budování důvěry mezi policií a občanskou veřejností. Evropský kodex policejní etiky byl přijat 19. září 2001 Výborem ministrů Rady Evropy. Cílem je prosazení jednotných principů do policejní ráce v zemích Evropy.

Efektivita policejní práce bezprostředně závisí na podpoře veřejnosti. Veřejnost musí policii důvěřovat, aby jí mohla svěřit ochranu svého života jako jednoho ze základních lidských práv. Důvěra veřejnosti v policii je podmíněna postojem a chováním policistů vůči občanům, zejména tím, jak policisté respektují lidskou důstojnost, jak dodržují základní práva a svobody občanů a jak vůči nim uplatňují principy rovnosti a spravedlnosti.

Tato důvěra je mnohdy důležitější než statistické výsledky úspěšnosti policejní práce. Většina občanů se bezprostředně setká s policií pouze několikrát za život, a tato setkání mají rozhodující význam pro jejich utváření si představy o policii.

Základními hodnotami Policie České republiky je
a) profesionalita
b) nestrannost
c) odpovědnost
d) ohleduplnost
e) bezúhonnost

Cílem Policie České republiky je
a) chránit bezpečnost a pořádek ve společnosti,
b) prosazovat zákonnost,
c) chránit práva a svobody osob,
d) preventivně působit proti trestné a jiné protiprávní činnosti a potírat ji,
e) usilovat o trvalou podporu a důvěru veřejnosti.

Závazkem Policie České republiky vůči společnosti je
a) prosazovat zákony přiměřenými prostředky s maximální snahou o spolupráci s veřejností, státními a nestátními institucemi,
b) chovat se důstojně a důvěryhodně, jednat se všemi lidmi slušně, korektně a s porozuměním a respektovat jejich důstojnost,
c) uplatňovat rovný a korektní přístup ke každé osobě bez rozdílu, v souladu s respektováním kulturní a hodnotové odlišnosti příslušníků menšinových skupin všude tam, kde nedochází ke střetu se zákony,
d) při výkonu služby jednat taktně, korektně a vhodně uplatňovat princip volného uvážení,
e) používat donucovacích prostředků pouze v souladu se zákonem; nikdy nezacházet s žádnou osobou krutě, nehumánně či ponižujícím způsobem,
f) nést odpovědnost za každou osobu, která byla omezena Policií České republiky na osobní svobodě,
g) zachovávat mlčenlivost o informacích zjištěných při služební činnosti,
h) zásadně odmítat jakékoliv korupční jednání, netolerovat tuto protizákonnou činnost u jiných příslušníků Policie České republiky, odmítnout dary nebo jiné výhody, jejichž přijetím by mohlo dojít k ovlivnění výkonu služby,
i) zásadně se vyhýbat jakémukoliv jednání, které by mohlo být střetem zájmů.

Smysl

Smyslem etického kodexu policie a důsledkem jeho dodržování by
mělo být prohloubení důvěry občanů v policii, zlepšení image policie a její
profesionalizace. Optimalizace vztahu veřejnosti a policie je nezbytnou podmínkou
úspěšného plnění sociálních funkcí policie v demokratickém právním
státě. Není však podmínkou jedinou. Dokud naše policie nebude dostatečně
vybavena moderní technikou, dokud nebude dostatečně personálně zabezpečena, dokud
bude existovat právní chaos, dokud pojem „schopný podnikatel“ bude interpretován
ve smyslu „schopný všeho“, důvěru občanů ve stát a potažmo v policii
nepomůže nastolit žádný, sebeefektnější etický kodex.

Policie České republiky plní své funkce v demokratickém a právním státě, který deklaruje dodržování lidských práv. Práva a povinnosti příslušníků Policie České republiky jsou vymezeny národními i mezinárodními právními normami a služebními předpisy.

Etickými pravidly se musí policista řídit především v přístupu k veřejnosti, obětem trestných činů, nadřízeným, podřízeným i kolegům. Souhrn těchto etických pravidel tvoří etický kodex. Přijetím etického kodexu policie vyjadřuje chápání nutnosti, že policisté při výkonu svých povinností musí postupovat v souladu se zákonem, ale zároveň spravedlivě, humánně a uvážlivě. Policisté se musejí pohybovat v mezích zákona, ale v praxi jim často nestačí pouhá znalost jejich práv a povinností tak, jak jsou vymezeny v právních normách, protože existují situace, kde je třeba zapojit i vlastní úsudek. Tento úsudek je ovlivněn vztahem policistů k etickým normám a zásadám, které předurčují úlohu policie ve společnosti. Pevně stanovené etické normy jsou velmi potřebné hlavně pro formování úsudku mladých příslušníků policie, jejichž etický hodnotový systém ve vztahu k policejní práci se teprve tvoří a kteří často v konkrétních situacích potřebují praktický návod jak postupovat.

Osobním a profesionálním přístupem příslušníků Policie České republiky je
a) nést osobní odpovědnost za svoji morální úroveň a svůj profesionální výkon,
b) chovat se bezúhonně ve službě i mimo ni tak, aby důstojně reprezentovali Policii České republiky svým jednáním, vystupováním i zevnějškem.

Poslání příslušníků Policie České republiky spočívá ve službě veřejnosti, založeného na úctě a respektu k lidským právům. Toto povolání je velmi náročné. Nejen po stránce
profesionální a psychické, ale i po stránce mravní. Jen málokteré jiné povolání
vyžaduje v takové víře morální hodnocení, rozhodování a přináší tolik
morálních dilemat jako policejní profese. Morální rozhodování je součástí policejní práce od pochůzkáře po policejního ředitele. Jestliže prvým požadavkem, kladeným na
policistu v totalitním státě byla bezvýhradná poslušnost vůči
nadřízeným, na policistovi v demokratickém, právním státě je ve stále
větší míře požadována samostatnost v rozhodování.

Zásady PČR

Princip volného uvážení
Důsledné a moudré použití principu volného uvážení, založené
na profesionální policejní způsobilosti, udělá mnoho pro zachování dobrých
vztahů a udržení důvěry veřejnosti. Je ale důležité si zapamatovat, že někdy
Přátelská domluva může být účinnější pro dosažení žádoucího cíle, než
zatčení, které za jiných okolností může být správné.
Důvěrnost
Cokoliv policista vidí, slyší, nebo pozná, co má důvěrný
charakter, by měl držet v tajnosti, pokud to výkon služby nebo zákonné
opatření nebude vyžadovat jinak.
Použití síly
Policista nebude nikdy používat nadbytečné síly nebo násilí a
bude při plnění svých povinností používat pouze takové síly, která je za všech
okolností rozumná. Síly může být použito pouze s největším omezením a
pouze poté, co diskuse, vyjednávání a přesvědčování se ukázaly nedostatečné a
neefektivní. I když je použití síly někdy nevyhnutelné, každý policista se musí
vyvarovat zbytečného působení utrpení a nikdy se nesmí dopustit krutého,
degradujícího nebo nelidského zacházení s jakoukoliv osobou.
Bezúhonnost
Policista nesmí podlehnout úplatkářství a angažovat se
v korupci, ani nesmí tyto protizákonné činy tolerovat u jiných policistů.
Policisté musejí odmítnout jakékoliv dárky, pozornosti, úpisy, laskavosti, odměny
nebo sliby, které by mohli být interpretovány jako snaha přimět policistu, aby
upustil od čestného a zákonného výkonu svých pravomocí. Policisté nesmějí mít
soukromou nebo zvláštní výhodu, vyplývající z jejich oficiálního postavení.
Respekt veřejnosti se nedá koupit, může být pouze zasloužený a rozvíjený.

Policista se často musí chovat podle momentální situace. Vlastní úsudek nastupuje tehdy, jestliže policista při rozhodování o vhodném postupu zvažuje všechny okolnosti. Existují situace, kdy je vlídné slovo účinnější než tvrdý, i když oprávněný, postih. To se týká i rozhodování o možném použití donucovacích prostředků. Jejich použití je na místě pouze tam, kde je to nezbytně nutné a přiměřené okolnostem, tj. tehdy, kdy by se mírnější prostředky minuly účinkem. Avšak i při oprávněném a legitimním použití donucovacích prostředků je nepřípustné, aby policista zacházel se svým okolím krutě, nelidsky nebo ponižujícím způsobem. Jeho zásah musí být vždy přiměřený a humánní.

Tato zásada, vycházející z mezinárodních lidsko-právních dokumentů, tvoří páteř současné policejní etiky prakticky ve všech evropských zemích. Na ni se nabalují další podpůrné, více méně tradiční zásady policejní etiky, které se v té či oné formě opakují ve všech policejních etických kodexech.

Evropský kodex policejní etiky pojímá etiku v širokém kontextu a snaží se hledat odpovědi na otázky, jako je úloha policie v demokratické společnosti a její místo v systému trestní spravedlnosti, úkoly policie v rámci právního státu, struktura, organizace a řízení policie apod. V oddíle věnovaném přímo policejní etice se zabývá řešením konkrétních situací, ve kterých se policista dostává do kontaktu s lidskými právy, jako jsou například: výslech podezřelých a další aspekty vyšetřování, omezení a zbavení osobní svobody, použití donucovacích prostředků, etické aspekty řízení v rámci policie, místo etiky ve výchově a vzdělávání policistů apod.

Na závěr je třeba zdůraznit, že policejní etika vyjádřená v etickém kodexu by v žádném případě neměla být pouhým výčtem příkazů a zákazů doplněným o disciplinární opatření pro případ porušení jejích zásad. Neměla by být „strašákem“, ale pomocníkem a návodem pro policisty.

Poté co jsme stručně charakterizovali základní principy etického
kodexu policie položíme si základní otázku: Etický kodex policie je jistě pěkná
věc, avšak kdo se jím bude řídit a proč? Není snad etický kodex pouhým
prostředkem, krášlícím image policie, prostředkem, který však v reálném životě
nemá žádný význam, platnost a závaznost? Jaký je praktický význam etického
kodexu policie? Tvrzení, které se pokusíme obhájit zní: Důsledné dodržování
etického kodexu policie každým jednotlivým policistou má vést k optimalizaci
vztahu policie a občanské veřejnosti, ke zvýšení důvěry občanů v policii.

                Každý příslušník Policie České republiky, který jedná v souladu se zákonem a Etickým kodexem Policie České republiky, si plně zaslouží úctu, respekt a podporu společnosti, jejíž bezpečnost chrání i s nasazením vlastního života.

Seznam použité literatury:
Herzogová, Z. Základy filosofie a profesní etiky.:Policejní
akademie ČR, 1997. 111 s.

Internet

Soubor učebních dokumentů ZOP, ministerstvo vnitra, odbor vzdělávání a správy policejního školství