Dramatická výchova – příprava na hodinu
dospělých založený na využití základních principů a postupů dramatu a divadla, limitovaných primárně výchovnými či formativními a sekundárně specificky uměleckými požadavky na straně jedné a individuálními i společnými možnostmi dalšího rozvoje zúčastněných osobností na straně druhé.“
Na počátku je vždy důležité stanovit si CÍL – tedy co mají žáci/účastníci pochopit, jakou novou dovednost se mají naučit, co je smyslem… jaké mají předchozí zkušenosti… jakým způsobem, prostřednictvím jakých činností můžeme cíle dosáhnout… jak budeme řešit případné problémy.
Při práci s konkrétní skupinou je důležité zjistit si o účastnících co nejvíce informací, poznat je. Důležité je u jednotlivců sledovat např. submisivitu-dominanci, extravert-introvert, schopnost spolupracovat, tolerance a respekt k druhým, citovost a ohleduplnost, soustředěnost, pasivitu, vyjadřovací schopnosti, motivaci, míru inteligence a tvořivost.
U skupiny sledujeme také vzájemné vztahy – sžitost skupiny, věk, rozdíly v sociálním zázemí, v postavení, schopnostech, zájmech, postojích a motivaci.
Eva Machková uvádí jako příklady cílů dramatické výchovy:
Dramatické cíle – uvést do divadelního umění, osvojit si hru v roli, rozvíjet schopnost výrazu pohybem, schopnost komunikovat verbálně/neverbálně, poznat divadelní techniku, zvládnout dramatický prostor,
Sociální rozvoj – rozvíjet sociální porozumění a spolupráci, dosáhnout vysoké úrovně tolerance, empatie, naučit se naslouchat druhým, hodnotit sebe i druhé, osvojit si práci ve skupině/kooperaci,
Osobnostní rozvoj – osvojit si pozitivní hodnoty a postoje, vyjadřování vlastních myšlenek, naučit se řešit problémy, kontrolovaně uvolnit emoce, svobodně rozvíjet a uplatňovat nápady, obrazotvornost, fantazii, tvořivost, vnímavost.
Skupina:
Práce se skupinou dětí na týdenním soustředění oddílu karate.
Skupina je různorodá, věkové rozpětí 7-14 let, děti se znají z tréninků, kterých se pravidelně účastní 2x týdně po 60 minutách.
Cíl:
Osvojení si dovednosti – jednání v krizové situaci, vedení skupiny vs. odpovědnost za druhé, empatie, pomoc, práce s panikou…
Situace:
Představte si, že jsme na výletě v horách a náhle se blíží bouřka.
Jak se zachováme …
Rozdělení rolí:
Vedoucí skupiny – členové skupiny – panikář
Každý z účastníků si po přidělení své role představí, jak bude jednat – předem si probereme možné scénáře individuálně – jak se budeš chovat, co budeš navrhovat, proč si myslíš, že to tak má být.
Vždy musí být jasně dáno : kdo, co, kdy, kde, jak … proč
Realizace:
Následuje sehrání scénky (v ideálním případě je možné pro následný rozbor natáčet na videokameru, případně část skupiny zůstává mimo děj, jako nezúčastnění pozorovatelé).
Popis možných reakcí :
Někteří členové skupiny mohou reagovat panikou – útěk – co nejrychleji se dostat do „bezpečí“ – schováme se pod stromem …
Vedoucí musí umět zvládat stres – pracovat s emocemi ostatních – přesvědčit – vysvětlit
Může se objevit i přirozená autorita některého z řadových členů skupiny – ten pak přebírá vůdčí roli event. pomáhá vedoucímu se zvládnutím situace
Rozbor, reflexe, diskuse po aktivitě :
Formulace otázek – propojení zážitku ze scénky s reálnými zkušenostmi – popis emocí, postojů, proč- důvodů.
- jaké byly vaše pocity když začala bouřka, popište co nejpodrobněji co jste pociťovali
- kdo – co na vás na počátku nejsilněji zapůsobil
- jak jste se chtěli zachovat
- co vás ohrožovalo
- co vás uklidnilo – kdo vás uklidnil – čím – jakými slovy/činy
- jaký jste se cítili po bouřce
- o čem jste přemýšleli – co by se stalo, kdyby jste se zachovali jinak
- jaké z toho plyne ponaučení
- co je vždy třeba udělat nejdříve – co potom – a co potom…
- proč právě v tomto pořadí
Zpětná vazba:
Podstata této techniky spočívá ve skutečnosti že dochází ke zveřejnění výsledků intelektových a emočních procesů a učitel/lektor provádí korekce a to :
- ve vztahu k cíli, jehož chce dosáhnout
- ve vztahu k procesům, jimiž dosahování tohoto cíle probíhá
Valenta uvádí : „ Obsah zpětné vazby se vztahuje v podstatě ke všemu, co se v dramatu děje :
- k tématu (idei apod.) a
- k obsahu (ději apod.) hry (analýza experimentování s tématem může přinést jeho přehodnocení a následně ovlivnit další kroky managementu)
- ke způsobu hry – metodě
- k technicko-prostorovému a časovému zabezpečení hry
- k činnosti učitele
- a konečně k osobnímu vkladu a osobnímu rozvoji žáka (včetně reflexe zážitku, definice a analýzy dramatem získané zkušenosti apod.) tedy k tomu, co je ve vyučování stěžejní.