Downův syndrom

Downův syndrom je nejrozšířenější ze všech dosud známých forem mentální retardace. V literatuře se udává, že lidí s tímto syndromem je okolo 10% ze všech lidí s mentální retardací.

Termín Downův syndrom nebo také trizonie se nyní používá místo dříve užívaného pojmenování „mongolismus“, které vzniklo na základě určitých zvláštností lidí s Downovým syndromem.

1.  Co je Downův syndrom

Downův syndrom byl poprvé popsán v roce 1866, když si anglický pediatr John Langdon Down všiml určitých podobných opakujících se rysů u některých pacientů s opožděním vývoje a popsal je.

Vlastní podstatu Downova syndromu objasnil až v roce 1959 francouzský genetik Jerome Lejeune. Odhalil, že lidé s Dawnovým syndromem mají nadbytečný chromozom č. 21.

2.  Příčiny vzniku Downova syndromu

Proč dochází ke vzniku Downova syndromu zatím věda nedokáže vysvětlit. Rozhodně ale nelze hledat vinu u nikoho z rodičů. Vznik tohoto onemocnění není závislý ani na zdravotním stavu matky, kvalitě její stravy, přísunu vitamínů, ani na způsobu života v těhotenství. Ani alkohol, nikotin a drogy vznik Downova syndromu neovlivňují. Určitá souvislost byla prokázána pouze u faktoru věku rodičů. Bylo vyzkoumáno, že matky starší 35 let a otcové starší 50 let jsou narozením dítěte s Downovým syndromem více ohroženi než rodiče mladší.

Downův syndrom vzniká náhodným chybným dělením genetického materiálu. Nadbytečný chromozóm může pocházet od otce i od matky, v podstatě jde o genetickou nehodu, za níž nenese odpovědnost žádný z rodičů.

3.  Charakteristika dívky s Downovým syndromem

Dívka se narodila jako druhé dítě do úplné, harmonické rodiny. Matka je učitelka na základní škole, otec je podnikatel ve stavebnictví. Bratr je starší o 3 roky, v současné době studuje na gymnáziu.

Těhotenství matky probíhalo bez komplikací, porod nastal v termínu. Hned po porodu, lékař oznámil matce, že má u dívky podezření na Downův syndrom. Po odběru krve se během 24 hodin podezření potvrdilo. Několik dní byla v inkubátoru. Hned při prvním ultrazvukovém vyšetření jí zjistili špatně vyvinuté srdíčko. K tomu se přidala silná poporodní žloutenka. Pobyt se tím v porodnici protáhl na 14 dní.

Od 1. měsíce zvedá hlavičku, na začátku 3. měsíce ji pěkně drží. Postupně začala přitahovat nožičky k bříšku, otáčet se na bok, pak i na bříško, vzpírat se na ručičkách. Po roce kojení se naučila pít z lahvičky a jíst plastovou lžičkou, kterou si sama drží. Od roka se snaží povídat. Ve dvou letech mluví, napodobuje zvuky zvířat, rozumí všemu co po ní rodiče chtějí. Také začala chodit, přestala nosit plenky a o půl roku později už neměla plenky ani v noci. S matkou cvičila Vojtovu metodu a byla sledována lékaři kvůli nemocnému srdci.

V šesti letech byla přijata do běžné matěřské školy pak v osmi letech přešla se svojí asistentkou do první třídy běžné školy. Měla stejné učebnice a sešity, mírnější známkování, psala méně řádků a počítala méně příkladů, četla Otíkovu čítanku společně se třídou. První třídu zvládla úspěšně a nyní chodí do druhé třídy základní školy. V kolektivu je oblíbená, hezky píše, zvládne jednoduchý diktát slov, počítá do osmi, čísla porovnává od 0 – 10, číselnou řadu zvládne do 60. Baví jí tělocvik, těší se na kurz plavání. Dívka hraje na flétnu, pěkně zpívá a ráda tancuje. Také ráda chodí do kina a na výlety, navštěvuje baletní přípravku, ráda kreslí. Někdy je paličatá a vzteklá. Ve škole je ráda, má spoustu kamarádů. Se svým bratrem má pěkný vztah. Bratr jí ochraňuje a rád jí pomáhá. V lednu ji čeká operace srdce a dále pak operace ploché nožičky. Po dobu rekonvalescence má dívka domluvenou 2x týdně návštěvu asistentky u ní doma, která se jí bude věnovat v rámci školní přípravy. A tak až čas ukáže, zda dívka zvládne další ročník základní školy a zda bude schopná pokračovat na této základní škole nebo bude muset přejít do speciální školy.

4.  Závěr

Pomalejší mentální vývoj není důvodem myslet si, že dítě s Downovým syndromem se nebude umět učit. To jsou tvrzení zastaralá a pohodlná, kdy se děti s postižením odkládaly jako věci. Děti s Downovým syndromem se učí poněkud pomaleji, ale existuje mnoho speciálních metod a postupů k jejich rozvoji. Proto není důvod, proč by neměly navštěvovat běžnou mateřskou školu a podle možností dítěte déle volit mezi integrací do běžné školy nebo vzděláváním ve speciální škole.

Většina lidí s Downovým syndromem se pohybuje v pásmu lehké mentální retardace. V praxi to znamená, že tyto děti čile komunikují se svým okolím, naučí se číst, psát. Postupně se odkládá i tvrzení, že nejsou schopny počítat. Lidé s Downovým syndromem zvládají dobře běžné domácí práce, jsou společenští, rádi sportují, touží být zaměstnáni.

Není neštěstí mít nějaké handicapované dítě, ale neštěstí je žít s lidmi na tomto světě, kteří nedovedou pochopit, že jsou to také lidské bytosti. Tyhle děti jsou milé, usměvavé, lásku a péči vrátí úsměvem.

5.    Seznam použité literatury

Ivana Švarcová: Mentální retardace

Jan Vančura: Zkušenost rodičů dětí s mentálním postižením

internet