Dětský hrdina v historických dobrodružných románech Eduarda Štorcha

Historický dobrodružný román

Ačkoli dobrodružný román není prvotně určen dětem a mládeži, mnoho malých čtenářů jej má ve veliké oblibě. Zvláště pak, pokud má román hrdinu přibližně stejného věku, jako je věk čtenářův.

Stejně je tak tomu i u historického dobrodružné románu. Tento typ románu  vychází z historie, autor používá historickou událost či dobu a do ní zasazuje příběh. Postavy i jejich osudy jsou smyšlené, podobnost se skutečností bývá náhodná, avšak autor chce docílit toho, aby si dětský čtenář dokázal dobu vykreslit a uvěřil, že se příběh skutečně stát mohl. Touto cestou se děti mohou snadno seznámit s neznámým prostředím a získat zájem o literaturu a historii. Více se jim tak přiblíží např. pravěk či středověk, získají představu o tom, jak se dříve žilo, jaké zvyky, módu, zbraně a jídlo tehdy lidé měli.

Dobrodružná tvorba, nejen s historickými prvky, má pozitivní výchovný efekt, a proto je pro děti vhodná. Literatura dobrodružná je tematicky i hodově různorodá, avšak díky pozitivnímu výchovnému efektu, zmíněnému výše, vede často k jejich nadčasovosti. Jako příklady si zde můžeme uvést Robinsona Crusoe od Daniela Defoa, či Vinetuovské knihy Karla Maye. Zde si děti vytváří představu o exotických krajích, zvycích a kultuře. Věci, které jsou jim jen povrchně známé, si nyní dokážou díky četbě lépe vybavit, představit, vžít se do nich, později si na hrdiny v tomto prostředí i hrát a tím dále rozvíjet svou představivost a ukotvovat načtené vědomosti. Tato četba je oblíbená jak u dětí tak u dospělých.

Mezi další příklady historického dobrodružného románu můžeme řadit Tři mušketýry od Alexandra Duma, Olivera Twista od Charlese Dickense. Z českého prostředí pak zejména Eduarda Štorcha.

Eduard Štorch je známý zvlášť díky svým knížkám z období pravěku. Jako archeolog měl k problematice velmi blízko. Knihy situované do období pravěku jsou tyto: Osada Havranů, Volán rodu a Lovci mamutů. Asi nejznámějším a zároveň nejlépe hodnoceným dílem jsou Lovci mamutů, přesto však tyto knihy mají společné rysy. Jako ústřední postava je zvolen mladý chlapec –  v Lovcích mamutů je to Kopčem, ve Volání rodu Vlček a v Osadě havranů Havranpírko.
Lovci mamutů popisují putování pravěké (starší doba kamenná) tlupy po území Čech, konkrétně v okolí dnešní Prahy. Autentičnost Štorch podložil použitím skutečných archeologických nálezů. Kniha tedy popisuje putování a každodenní problémy tlupy – obstarávání potravy – střídání hladovění a přejídání, rozložení tehdejší společnosti. Kopčem spolu se svým kamarádem Veverčákem se učí být dobrým lovcem. Na konci knihy se Kopčem naučí rozdělat oheň pomocí luku a dřívek.

Osada Havranů se posouvá do mladší doby kamenné. Havranpírko je jako novorozenec „adoptován do rodu Havranů. Rod Havranů je však chudý a v zimě hladoví. Divous kvůli hladu zradí svůj rod, sousední kmen Havrany okrade o zvířata a Divous je z osady vyhnán. Rod Havranů chce prodat krásnou dívku Veveřici za zvířata, Havranpírko nabídne deset krav, které koupil u kupců za žluté kamínky – zlato.

Zde vidíme společné rysy Kopčema a Havranpírka – chlapci jsou mladí, touží být přijati mezi lovce, jsou velmi zarmouceni, když nemohou s muži na lovecké výpravy a musí zůstávat doma – oba mohou být v přibližně stejném věku. Havranpírko objeví, že žluté kamínky- zlato mohou sloužit jako platidlo, Kopčem objeví jak rozdělat oheň.

Volání rodu je situováno do doby bronzové. Popisuje příběh Vlčka, jeho mladšího bratra Špulíčka a matky Luby.

Stráže je přivedou do Čechova rodu, stařešina v nich pozná rodinu nyní již zesnulého slévače Vlka, která se rozhodla zůstat v Lužici s několika ostatními členy tlupy a nejít s ostatními hledat hojnější končiny. Po tomto úvodu se vracíme zpět v čase a pozorujeme putování této trojice za kmenem. Cesta v kruté zimě je detailně popisována. Luba si musí odříznout kus masa z nohy, aby jej použila jako návnadu k chycení kořisti. Ke konci cesty Vlček málem umírá, ale stihnou jej i s jeho bratrem a matkou zachránit muži z Čechova rodu. Po zotavení se Vlček díky prokázanému hrdinství při vedení rodiny na cestě přidává k výpravě, která má přivést zbytek skupiny, která zůstala v Lužici k Čechovu rodu.

Opět si můžeme ukázat společné rysy Vlčka, Kopčema a Havranpírka – mladí chlapci prokazující odvahu, vynalézavost, považováni za opravdového hrdinu (Vlček provede rodinu krutou zimou, Kopčem dokáže rozdělat oheň, Harvranpírko zachrání Veveřici a objeví, že žluté kamínky jsou zlato – a tedy platidlo.

Historický dobrodružný román a dobrodružné prózy s dětským hrdinou nejsou primárně žánrem pro děti, ale mnoho dětí je s oblibou čte, nebo si je předčítat nechá. Avšak zdá se mi, že tato díla – a zejména pak Lovce mamutů od Eduarda Štorcha – čtou převážně dětští čtenáři, byť je kniha určena dospělým. Dospělí ji totiž čtou většinou z důvodu určité nostalgie, když vzpomínají, jak to vlastně bylo a znovu sáhnou po knize, kterou četli, když byli ještě děti.