Úvod

Tato krátká esej je reflexí knihy Mysl, mozek a věda [1]. Zaměřil jsem se pouze na jediný aspekt knihy, který mě nějakým způsobem motivoval k vlastním úvahám – problém determinismus vs. svobodná vůle.

Determinismus – důkaz nedokazatelnosti jak determinismu tak svobody vůle

V úvodu svého pojednání o svobodě vůle, Searle velmi správně uvádí, že problém vyřešen není. Tato krátká úvaha ukáže, že ani vyřešen být nemůže.

Začněme Laplaceovým mechanistickým pohledem: vědoucí pozorovatel, který v jistý okamžik má k dispozici stav vesmíru, může podle mechanistických zákonů predikovat jak budoucnost tak minulost (včetně lidské historie, osudu – mysl by byla jen synergickým efektem práce atomů neuronů).

Naproti tomu stojí názor každodenní existenciální skutečnosti, která nám tvrdí, že můžeme rozhodovat mezi alternativami a nejsme jen pasivními herci svého osudu, že máme odpovědnost za svá rozhodnutí. Tento názor sdílejí i mystické kruhy. Je nutno ovšem poznamenat, že tento názor je nutně postaven na jedné skutečnosti – mentální energie je vyššího řádu energie hmoty – jinak by ji nemohla ovládat pomocí „svobodné vůle“.

Na svých přednáškách jste tvrdil, že osoba, které by dokázala (vyvrátila) existenci svobodné vůle, by si tím „zadělala“ na Nobelovu cenu – bylo to nejen vtipné ale i pravdivé. Jde o to, že z běžného fyzikalistického světa konce XX. století nelze tento problém řešit.

Jak člověk může dokázat, že má svobodnou vůli? Představte si, že jste v oné Platónově jeskyni uvězněn a jediné, co můžete činit, je pozorovat ony stíny na protější stěně. Dejme tomu, že jeden ze stínů je na té stěně relativně delší dobu a vy se s ním ztotožníte, „vplynete“ do něj, stanete se jím … A teď si představte, že v celém vašem životě jste jen hlavní postavou jedné z mnoha her společnosti … v té roli (jednoho stínu, s kterým vám bylo dáno ztotožnit se) máte napsáno, že se narodíte, budete žít a nakonec zemřete … a mimo jiné budete při tom dostávat myšlenky … i ty, které vám budou říkat, že máte možnost volby, že máte špatné svědomí, protože jste volil v rozporu se svými hodnotami … myšlenky, že máte svobodnou vůli a osud je ve vašich rukou.

Můžete dokázat, že nehrajete nějakou takovou roli s danou partiturou, přičemž vaše vlastní ego je jen „netečný divák“ jako ony spoutané duše v Platónově jeskyni, bez možnosti vlastního pohybu, bez možnosti ovlivnit cokoli „ze sebe“, pouze s posláním zahrát bez chyby danou partituru?

Důkaz k dané úloze může pocházet pouze z „metafyzických“ sfér, protože „zevnitř“ našeho světa je nedokazatelný. Připomíná mi to důkaz oné domněnky, že vesmír se alespoň 4x za vteřinu zvětší a zase zmenší. Lze to dokázat? Z tohoto světa určitě ne, protože nemáme měřítko, které by se nezvětšovalo a nezmenšovalo zároveň s celým vesmírem. Tento důkaz je přístupen pouze pozorovateli, který je „vně“ našeho fyzikalistického vesmíru. Nemusí být „vně“ fyzicky, ale musí mít schopnosti reflektovat fyzikalistický vesmír jakoby z „vně“.

Problém determinismu jsem již kdysi řešil. Můj návrh je: věřme ve svobodnou vůli, protože je to logicky přínosnější …

Problém z logického, fyzikalistického hlediska zní: nevíme, jaká je skutečnost, ale chceme zaujmout nějaký názor na ní. Co bude přínosnější?

1.) Přijmu názor, že vše je determinováno.

Pokud je skutečnost determinována, pak je to správný názor. Ale já sám „an sich“ se z toho moc těšit nemohu, protože mi tento názor daly sudičky a já ho jen trpně převzal. Takže výsledný emocionální efekt je nula.

Pokud realita reaguje na moji mentální energii, mám „svobodnou“ vůli, pak to, že jsem zvolil determinismus znamená, že jsme se pěkně „sekl“ a nemám moc být na co hrdý – protože je to můj názor, takže i moje prohra – výsledný emocionální efekt je záporný.

2.) Přijmu názor, že ve světě panuje svobodná vůle.

Pokud je realita plně determinována, pak jsme sice vedle, ale není to moje chyba – bylo mi to souzeno. Vzhledem k sobě samému musím říci, že je to indiferentní  – efekt je nula.

Pokud je v realitě svobodná vůle, pak jsem získal správný názor, který navíc ovlivní vlastně veškerý můj „pobyt“ na světě. Výsledkem je jedno obrovské plus, možná něco, co je zásadním předpokladem jakéhokoli bytí na světě …

Shrnutí

Pokud volím názorový determinismus, pak součet efektů přes obě varianty (o kterých nevím, která platí) je zápor, ztráta. Pokud sázím na svobodnou vůli, pak výsledkem je obrovské plus, a možná něco nezbytně nutné k plnohodnotnému životu.

Je lépe volit svobodnou vůli, protože když ji zvolíme a realita nám ve skutečnosti dává prostor pro naše vlastní činy, tak volíme správně. Je-li realita determinována, pak možnost volby vůbec nemáme …

Literatura

[1] Searle, J. R.: Mysl, mozek a věda. Mladá fronta, 1994. ISBN 80-204-0509-7