Úvod

STRAKONICE

Jihočeské město Strakonice leží na soutoku dvou šumavských řek, Otavy a Volyňky. Je vzdálené asi 60 km od Českých Budějovic, 80 km od Plzně a 110 km od Prahy. Tří a půl tisícové hektarové město se dělí do osmi městských částí ( Strakonice I, Strakonice II, Přední Ptákovice, Modlešovice, Virt, Hajská, Střela, Dražejov), ve kterých dohromady žije asi dvacet čtyři tisíc obyvatel. Dominantou města je mohutný kamenný hrad, který byl postaven rodem Bavorů ve 13. Století ( od roku 1995 je národní kulturní památkou ). V jeho prostorách můžeme najít Šmidingerovu knihovnu, ZUŠ a Muzeum středního Pootaví, kde lze získat informace z historie regionu, poslechnout si dudáckou muziku a zavzpomínat na zašlou slávu světoznámých motocyklů a zbraní ČZ. V renesanční věži Jelence pak můžeme najít výstavy významných malířů, grafiků či sochařů. Pokud si vyšlapeme šestadevadesát schodů v gotické věži Rumpál, naskytne se nám neobyčejný výhled na celé okolí Strakonic.

Při procházce městem můžeme najít i další významné památky. Rozhodně nepřehlédneme renesanční kostel sv. Markéty postavený v letech 1580-1583, který se nachází poblíž Palackého náměstí. V roce 1997 prošlo celkovou rekonstrukcí a zaujme především svou barevností fasád původních domů. Jeho dominantou je barokní morový sloup s plastikami světců, andílků a dominantní sochou Panny Marie z let 1730 – 1740. V letních měsících zde lákají k posezení zahrádky s občerstvením.

Na Velkém náměstí, které je jen pár kroků odtud, stojí za věnování našeho pohledu historická budova bývalé radnice postavená v roce 1903, jejíž výzdobu podle návrhů Mikoláše Alše provedl malíř Josef Bosáček.

Přímo naproti stojí honosná budova České spořitelny z roku 1905 s bohatě členěnou fasádou . Na jejím průčelí se nachází pamětní deska jednoho se slavných rodáků P. Josefa Šmidingera*.

O pár budov dál narazíme na barokní Papežovy domy. Na opačné straně náměstí zas stojí za zhlédnutí mastné krámy. Pokud se odtud vydáme uličkou na Stráži směrem nahoru, projdeme kolem sokolovny, která se od roku 2004 pyšní novou fasádou, dojdeme k Rennerovým sadům. Zde ve středověku končilo město hradbami a mohutným příkopem, dnes zbyla z opevnění pouze dvoumetrová polokruhovitá bašta se zbytky hradebních zdí.

Původní severní branku zvanou fortna dnes připomíná jen prodejna potravin nesoucí stejné jméno. Na místě příkopu byl v 19. století založen městský park. Na umělém pahorku byl v roce 1837 postaven klasicistní gloriet. Dnes park slouží jako příjemné místo pro odpočinek.

Příjemnou procházku kolem řeky Otavy nabízí přírodní lokalita Podskalí s naučnou stezkou. Malebná zákoutí střídají pohledy na město s kostelem sv. Markéty. Socha nad pravým břehem řeky připomíná dalšího slavného rodáka F. L. Čelakovského* ( 1799 – 1852) , jejímž autorem je akademický sochař Vojtěch Šíp.

Zlatonosná a dříve i perlorodá řeka Otava, která sloužila až do 60. Let minulého století jako dopravní cesta zejména pro splavování dřeva, dnes ožívá vodáckým sportem.

Strakonice jsou také městem bohatým na kulturní tradice. V povědomí většiny však zůstávají díky bájnému dudákovi Švandovi především městem dudáků.

*F. L. Čelakovský  – Narozen 7. března 1799, Strakonice. Úmrtí  5. srpna 1852, Praha. Byl českým básníkem, kritikem a překladatelem v době národního obrození.

*Josefa Šmidinger byl český kněz a vlastenec, šiřitel českých knih, zakladatel Šmidingerovy knihovny v jihočeském městě Strakonice, učitel, přítel básníka Františka Ladislava Čelakovského. ( staženo z internetu http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_%C5%A0midinger)

1              Historie

Historie Strakonic

U zrodu města z původní osady stál rod Bavorů ze Strakonic. O počátcích tohoto rodu se

nedochovalo bohužel mnoho zpráv. Jelikož se ve 12. století běžně nepoužívaly predikáty¹, zmínky o Bavorech na Moravě nejsou stoprocentní. Jako jeden ze znaků, který vede ke spojení Bavorů na Moravě s Bavory ze Strakonic, je považována jejich náklonnost k řádu johannitů, jehož byli velkými donátory².

Linie Bavorů začíná tzv. Bavorem I. V té době spolu se svou ženou Bolemilou a svým synem Bavorem II. tvořili druhý nejmocnější rod jižních Čech. Ve třetí generaci ( Bavor III. a jeho bratr Vilém ze Strakonic) se stává rod díky sňatku Bavora III. s Markétou z Rožmberka příbuzným svého mocného souseda. Přesto spolu příliš dobře nevycházeli – Jindřich I.  z Rožmberka připravil Bavora III. o správu hradu Zvíkova a Bavorova vdova Markéta zajistila Rožmberkům městečko Bavorov, které patřívalo, jak už z názvu vyplývá, Bavorům.  Vilémem ze Strakonic vymírá strakonická větev pánů erbu střely a správy strakonického majetku se ujímá syn Vilémova a Bavorova ( III. ) bratra Mikuláše ( pána na Blatné ), Bavor IV.  Právě tento muž povolil měšťanům vařit pivo, díky  kterému se později Strakonice staly známé.

¹(predikát = součást šlechetných jmen),

²(donátor = dárce svého majetku)

2              Znak města

 

Znak byl městu udělen asi roku 1525, a to se symboly johanitů, jimž Strakonice po Bavorech náležely. Na modrém štítě je stříbrná kvádrová hradební zeď se dvěma klíčovými střílnami po každé straně. Uprostřed vystupuje brána a nad ní je cimbuří. I po stranách brány je cimbuří o čtyřech stínkách. V otevřené bráně je vytažená zlatá mříž. Nad branou stojí rovněž stříbrná věž se dvojím cimbuřím a dvěma okny nad sebou, ukončena nahoře červenou valbovou střechou se zlatými makovicemi. Po stranách věže nad hradbou jsou štítky se zlatými šňůrami. Vpravo je na červeném štítku stříbrný kříž, vlevo je na rovněž červeném štítku stříbrná Landštejnská růže se zlatým středem a zelenými lístky kališními. Tato růže je zde umístěna buď omylem nebo z výtvarných důvodů, ač žádný z pánů z Landštejna nebyl nikdy v čele johanitského řádu, kde naopak byli páni z Rožmberka, a to právě v době vzniku znaku. Nezachovaly se žádné staré malby znaku, ale pokud máme nějaké doklady barev, udává se důsledně právě stříbrná růže na červeném štítku. I když tedy vlastně co do původu nesprávně, přece však odedávna náleží tato Landštejnská růže do strakonického znaku.

   

3              Památky

Ve Strakonicích se nachází spousta památek. Zde jsou ty nejhlavnější.

• Strakonický pivovar

Pivo se na Strakonicku vařilo již před rokem 1308. Várečné právo však získali zdejší měšťané až v roce 1367 díky listině Bavora IV. Samotný pivovar byl založený v roce 1649, kdy město poznamenala třicetiletá válka. Zchudlí právovářečníci² spolu s obcí přistoupili ke zřízení společného pivovaru v domě č. 47 na strakonickém hradě. Byl zakoupen ze společných prostředků. Postupem času zájem o pivo vzrůstal a kvůli zastaralým, malý prostorům a nevyhovujícímu zařízení muselo dojít v roce 1873 k výstavbě nového pivovaru na strakonickém Podskalí. Provoz v hradním pivovaru byl definitivně ukončen v roce 1909. Avšak nový závod se stal velkým přínosem pro pivovarnictví. Poptávka po pivu byla obrovská, již v roce 1884 se v novém pivovaru uvařilo více jak 14 000 hl piva. První pokles výroby byl zaznamenán až během 1. Světové války. Nové podmínky pro pivovar přinesl konec 2. Světové války. K 1. lednu byl znárodněn a začleněn do n. p. Jihočeské pivovary České Budějovice. Avšak po roce 1989, po patnáctiletých soudních jednání, byl vrácen zpět do vlastnictví města.

V současné době zásobuje přes tisíc odbytišť , a to nejen v okrese Strakonice, ale i v sousedních regionech a Brně. Milovníci piva si přijdou na své, mohou si vybrat z bohaté nabídky. Pivovar se totiž může pochlubit těmito kousky: nealko pivo, Švanda světlé výčepní pivo, svou Měšťanskou desítkou, ležáky 10% , 12% a 16%, Otavský zlatý světlý ležák.

• Strakonické Fezko

Historie textilního průmyslu ve Strakonicích započala před více než pěti sty lety. Vyráběla se zde vlněná sukna, punčochy, rukavice a pokrývky hlavy. V 19. století však poptávka po punčochách klesla, naštěstí přišel do Strakonic nový výrobní artikl – turecká čepička zvaná fez. Takže produkce světoznámých fezů začala až v roce 1812. Letošním rokem tedy Fezko oslavilo 200 let své výroby. Dnes je tato společnost známá především výrobou autopotahů pro různé světové automobilky. Objekt není památkově chráněn, přestože představuje velmi kvalitní příklad průmyslové architektury u nás.

 

• Strakonický hrad

Strakonický hrad je výjimečnou památkou, a to jak po stránce historické, tak i z hlediska architektonického. V minulosti jej obtékala řeka Volyňka a Otava, takže se mu říkávalo „vodní hrad“. Dnes tomu již tak není.

Nejstarším jádrem hradu je část zvaná kapitulní síň s přiléhajícími ambity, čili křížovou chodbou. Ambity pravděpodobně vznikly v první fázi stavby hradu, tedy již za Bavora I.. Avšak Odborníci se domnívají, že fresková výzdoba pochází až z dob, kdy hrad obýval Bavor III.. Tyto fresky byly restaurovány v 50. letech 20. století  Františkem Fišerem.

Dalším nejstarším místem hradu je tzv. hradní palác. Zejména jeho západní blok byl zřejmě prvotním sídlem rodu Bavorů. K této části postupně přibývaly další místnosti a hrad se postupně rozrůstal. Zakončen byl stavbou bergriftu* ( Rumpál ). Věž je vybavena břitem, který měl zajistit sklouznutí střely a zabránit tak poškození zdiva.

Na počátku 15. století byla postavena věž Jelenka. Na sklonku 16. století došlo k přestavbě velkopřevorových místností v II. patře. V 19. Století , kdy již na hradě velkopřevoři nesídlili, proběhly četné změny ve využití těchto místností . Velkopřevorské pokoje byly upraveny pro úředníky a pro potřeby muzea.

V roce 1937 byla v zadní části hradu zřízena vinárna. V této podobě zůstal hrad do dnešní doby.

Severní křídlo hradu je mladší než jižní část. Nejstarší budovou v tomto křídlu je tzv. purkhrabství ( dnes je sídlem Šmidingerovy knihovny ).

Zámecká rezidence náleží mezi nejmladší. Její počátky spadají do doby velkopřevorátu Ferdinanda Leopolda Dubského z Třebomyslic ( 1714 – 1721 ),  jenž započal se stavbou zámecké rezidnece. Ta měla nahradit již nevyhovující velkopřevorské místnosti v jižním křídle.  Tato patrová budova byla spojena s chórem kostela sv. Prokopa přemostěním, po jehož jižní straně se nacházely dvě oratoře.

Po vyřešení vlastnických práv v hradním areálu město Strakonice na počátku 21. století požádalo o dotaci z Evropské unie a provedlo rozsáhlou rekonstrukci Šmidingerovy knihovny, hradebního příkopu, přilehlého parku a uzavření hradu na III. nádvoří.

Jedná se tedy o jeden z nejstarších, ale taky nejzachovalejších hradů, který díky zde umístěným kulturním zařízením žije po celý rok.

*( stavba bergriftu = okrouhlá hlavní věž hradu )

4       Dudácká tradice na Strakonicku

Město Strakonice je spojeno s dlouholetou dudáckou tradicí a s dudami vůbec. Už obrozenecký básník a strakonický rodák František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852) ve svých dílech uvádí známé pojmy jako „strakonické dudy“, nebo „strakoničtí dudáci“. Dudácký věhlas města podpořily také pověsti a lidové písně o strakonických dudách, zejména Tylova divadelní hra Strakonický dudák, aneb hody divých žen.

Se stoupající oblibou modernější taneční hudby začal počátkem 20. století na Strakonicku zájem o dudy uvadat. Dudácká muzika tak ve městě i okolí zaznívala jen ojediněle. Naštěstí se ve Strakonicích vždy našlo několik nadšenců, kteří dudáckou tradici dokázali oživovat. Byli to Josef Formánek, Josef Slavíček, Jan Matásek, Alois, Karel a Jiří Malkovští či Josef Režný. Dnes ve Strakonicích udržují dudáckou tradici hned dva soubory. Prácheňský soubor písní a tanců a Prácheňáček. Repertoár souborů čerpá z bohatství písní, tanců, her i lidových zvyků z oblasti jižních a jihozápadních Čech – především z Prácheňska. Zásluhu na strakonické dudácké tradici má taky hned několik dudáckých kapel – Mladá dudácká muzika, Strakonická dudácká muzika, Švandova dudácká muzika, Pošumavská dudácká muzika.

Největší a nejznámější kulturní akcí ve Strakonicích je mezinárodní dudácký festival, který se koná jednou za dva roky vždy poslední týden v srpnu a trvá 4 dny. První ročník se uskutečnil v roce 1972, letos se tedy uskutečnil jubilejní 20. ročník . Na tuto slavnost jsou pozváni muzikanti, tanečníci, zpěváci ze všech koutů světa, aby předvedli své folklorní a dudácké dovednosti. Spolu s nimi se do města sjíždějí turisté z celé České republiky, ale i ze zahraničí. Celé město touto slavností žije a po celou dobu festivalu se z nejrůznějších míst ozývá dudácká muzika a panuje výborná nálada.

 

4              Pověst O furiantském dudákovi Švandovi

Dudák Švandy, i když miluje Dorotku, se o posvícení  rozhodne odejít do světa, aby dobil slávu a peníze, které stojí pro něho na prvním místě. Ke slávě mu pomohou lesní panny, které vdechnou do jeho nástroje kouzelnou moc. Švanda se dostává do ciziny a potkává zde svého krajana, kterým je světoběžník Vocilka. Po příchodu do paláce princezny Suliky se dostává dudák zásluhou Vocilky do vězení, Zde se s překvapením setkává se svou matkou – lesní pannou Rosavou, která byla odsouzena královnou vil Lesanou za její mateřský vztah k synovi a proměněna v divou ženu.

Matka vysvobodila Švandu z vězení a dudák se opět vrací domů. Tam se setkává se svou milou – Dorotkou.

Vydává se však na šibenici pro zázračnou bylinu do pustého lesa, kde ho chtějí lesní panny utancovat. Dorotka se však dozví, jaký osud milého čeká a rozhodne se ho zachránit. To se jí také podaří. Když Lesana uviděla matčinu věrnou lásku, odpustila Rosaně všechnu vinu. Dudy měly opět svůj hlas a jejich kouzlo zmizelo.

• Seznam použité literatury a internetových zdrojů

Strakonice, 150 let textilní výroby Strakonice 1962,

Strakonice – Osudy jihočeského města a jeho okolí,

www.strakonice.eu – oficiální portál města

Strakonický dudák, aneb hody divých žen – J. K. Tyl