Činnost výchovného poradce
Jsou to učitelé pověřeni úkolem organizovat a integrovat profesionální úsilí školy.
Představují prvý stupeň výchovného poradenství. Spolu s ostatními učiteli se podílí na výchově k volbě povolání.
- Profesionální informovanost (informace o povoláních, nynějších možnostech uplatnění na tru práce)
- Sebepoznávání (z hlediska volby povolání)
- Rozvíjení osobnostních vlastností vhodných pro výkon povolání
Organizuje s třídními učiteli exkurze na různá pracoviště, besedy, filmy, divadelní představení. Podle žádoucích vlastností pro profesi může jednotlivcům radit na základě znalosti jejich dosavadního vývoje, školní úspěšnosti, zdravotního stavu a společenské potřeby, zda je zvolená profese pro ně vhodná. Vede kartotéku problémových žáků
Funkce výchovného poradce
- Řeší problémy (prospěchové, kázeňské, rodinné, zdravotní) vyplývající z klasifikačních porad nebo na základě podnětu třídního učitele
- Poradce žáků v případě vztahových, citových či rodinných problémů a zprostředkovává další odbornou pomoc jako např. pedagogicko – psychologické vyšetření, konzultaci s psychologem, návštěvu u sexuologa nebo psychiatra, radu u právníka nebo sociálního pracovníka a podobně
- Vyřizuje dotazy a stížnosti rodičů, které se týkají výchovného působení školy, na požádání jim poskytuje i rady ohledně výchovy v rodině
- Je poradcem ředitele školy ve výchovných otázkách a případě zjištěných nebo hrozících patologií v chování žáků i v působení jeho rodiny je oprávněn obrátit se na příslušné odborníky, po případě na sociálního kurátora pro mládež
- Informuje ostatní výchovné poradce i rodičovskou veřejnost o výchovných a vzdělávacích cílech určité školy (př. Podmínky přijetí do 1. Ročníku příslušné střední školy)
- Iniciátorem preventivních (výchovně – preventivních) opatření a aktivit na škole a organizuje cílené přednášky (př. O drogách, AIDS, sexualitě, náboženských sektách,…)
- Pomáhá absolventům školy při rozhodování o další profesionální či studijní orientaci a informuje je o možnostech dalšího studia (maturitní, pomaturitní, vysokoškolské, kurzy)
Historie
Od roku 1959 se kolegium ministerstva školství a kultury ČSR několikrát zabývalo přípravou mládeže pro volbu povolání. Na základě usnesení 21/60 Kolegia ministerstva školství bylo pokusně započato ve školním roce 1960/61 s rozvíjením výchovy k povolání, a to na třiceti vybraných školách v ČSR. Ke zhodnocení pokusu došlo na poradě v Bratislavě v dubnu 1961.
Porady se zúčastnili psychologové, pedagogové a lékaři. Zvláštní pozornost byla věnována profesní orientaci. Experiment provedený na vybraných školách potvrdil správnost předpokladu pověřit koordinací výchovného poradenství k volbě povolání specializovaného odborníka ve škole. Měl to být pracovník s novým typem kvalifikace – výchovný poradce. Současně byl navržen předběžný plán studia výchovných poradců na univerzitních katedrách psychologie.
Současně byl také vysloven požadavek vytváření jednotlivých okresních psychologických poraden. To bylo zdařilým počátkem spolupráce psychologů s učiteli a lékaři i zástupci průmyslu v otázkách výchovného poradenství.
V roce 1961 zřídilo ministerstvo školství komisi pro výchovné poradenství. Pozornost začala být věnována i výchově talentových žáků.
Výsledkem jednání komise bylo vydání směrnic o budování soustavy výchovného poradenství na ZDŠ (1962) a na středních školách (1963) a některá opatření na úseku vědecké a vědecko-výzkumné práce.
Experimentální postgraduální studium výchovných poradců ze škol I. cyklu bylo zahájeno na pedagogické fakultě UK v Praze ve spolupráci s psychologickým ústavem UK ve školním roce 1965/66.
V téže době bylo zavedeno studium výchovného poradenství rovněž na katedře psychologie fakulty univerzity v Brně. Toto studium mělo charakter postgraduálního studia pro ty, kteří měli vysokoškolské učitelské vzdělání, a charakter vysokoškolského kurzu pro ty, kteří neměli vysokoškolské učitelské vzdělání.
Od roku 1963 vychází časopis výchovný poradce.
Výchovní poradci na ZŠ jsou metodicky vedeni pracovníky Středisek pro volbu povolání okresních pedagogicko – psychologických poraden.