Československo v období po druhé světové válce
Československo utrpělo po útoku fašistické strany velké lidské, hospodářské, kulturní majetkové ztráty. Začala obnova hospodářství a lidé se snažili aklimatizovat v situaci, která nastala. K velkým změnám došlo v národnostním složení obyvatelstva. Po válce značně ubyl počet židovského obyvatelstva. Po roce 1945 bylo v Česku zhruba 24000 židů. Nejzávažnější demografickou změnou byl odsun Němců.
Obyvatelstvo Československa německého původu bylo zbaveno československé národnosti a majetek byl zkonfiskován. Pohraničí Čech, bývalé Sudety začali osidlovat Češi a Slováci.
Poválečné změny v politice
Ihned po skončení války se začala vláda zabývat situací v Zemi. Vláda proklamovala vytvoření národního státu plně rovnoprávných Čechů a Slováků. Zamýšlené politické a sociálně-ekonomické reformy měly směřovat k odstranění značných sociálních rozdílů mezi lidmi. Hovořilo se o vytváření nového systému, pro který se užívalo ideologického označení lidově demokratický režim. Šlo o výrazné zúžení demokracie.
První poválečná vláda působila do konce října roku 1945. Zabývala se na politickou a hospodářskou obnovu státu. Při neexistenci parlamentu plnily funkci zákonů dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše, podepisované tímto státníkem po jejich schválení vládou. Průběžně se vyvíjelo státoprávní uspořádání republiky. Slovensko pořád vykonávala zákonodárnou a výkonnou moc Slovenská národní rada.
Zásadní změny zaznamenal také politický systém. Prezident a další vedoucí činitelé zdůrazňovali kontinuitu České republiky. Převládalo přesvědčení, že politická roztříštěnost a nesvornost patřily k hlavním příčinám zániku ČSR. Dohodli se proto na vytvoření Národní fronty Čechů a Slováků. Na její půdě se měla určovat státní politika a závazně řešit případné problémy. Po osvobození ji vytvářely Československá strana sociálně demokratická, Československá strana národně socialistická, Československá strana lidová, Komunistická strana Československa, Komunistická strana Slovenska a na Slovensku nově vzniklá strana Demokratická strana. ČSL a DS vystupovaly jako strany sociálně reformní. Ostatní se hlásily k socialismu.
Studená válka
Na konci 40. a v první polovině 50 let se politické a společenské klima už proměnilo zásadním způsobem. Vzájemné obviňování obou supervelmocí z touhy ovládnout svět se dotýkalo života téměř všech občanů. Po roce 1945 byl v sovětském svazu budován ještě ostřejší režim. Zasloužil se o to hlavně J. V. Stalin.
Sovětské vedení po roce 1945 pozorně sledovalo dění v komunistickém hnutí i vývoj v satelitních zemích. Ostře odsuzovalo zejména názory, jež by mohly vést k oslabení mezinárodního vlivu SSSR. Proto odmítlo myšlenku na vytvoření federace či konfederace evropských lidově demokratických zemí.
Předpoklad pro zlepšení mezinárodních vztahů už ale přinesla změna ve vedení obou supervelmocí počátkem roku 1953. Šlo o potlačování komunismu a osvobození východní evropy.
Státní převrat
Významnou úlohu v komunistických plánech zaujímala bezpečnost podřízená ministerstvu vnitra. Po roce 1945 byly dřívější útvary rozpuštěny.
Došlo i k rozkladu národní fronty. Šlo o porušování demokratických principů komunisty.
V období přeskupování sil na politické scéně dala o sobě vědět ve zvýšené míře znovu bezpečnost.stála v pozadí provokací- tzv. krčmáňského případu a později i mostecké aféry.
Počátkem roku 1948 se politické napětí v Československu ještě více vystupňovalo. KSČ přicházela s nepřijatelnými požadavky pro opozici- se znárodněním všech továren nad 50 zaměstnanců, velkoobchodu a s provedením pozemkové reformy nad 50ha. Nekomunistické strany se sjednotily. Měly podmínku, že budou mít další spolupráci v Národní frontě.
Začala vládní krize v Československu. Ministři z národně socialistické, lidové a demokratické strany poté podmínili svou účast ve vládě zastavením komunistického kroku. Ministři podali 20. Února 1948 demisi. Odstoupili z funkce, slibovali že to prezident nepřijme a posílí je tak vahou své osobnosti i v blížících se volbách.
Komunisté díky tomuto přednesli mocensko-politický zápas. Opozice udělala národní hnutí za udržení demokracie.
Charakteristickým rysem poúnorové situace byl i militarismus a byrokratismus.
Do února 1948 vstupovali lidé do KSČ převážně dobrovolně, především na základě sympatií k levici. Potom tak činili z vypočítavosti, protože si mysleli, že jim členství přinese různé výhody v zaměstnání nebo osobním životě. Ostatní, o které měla KSČ zájem, byli ke vstupu do strany nuceni pod výhružkou osobního pronásledování.
Strana KSČ chtěla dosáhnout hlavně moci ve státě a po únoru 1948 se tato strana zaměřila především na nepřátele z nekomunistických stran a organizací. Po roce 1950 se KSČ snažila o totální převrat společnosti za pomoci komunistické ideologie stalinovského modelu socialismu. Významnou úlohu v komunistických plánech zaujímala bezpečnost, podřízená ministerstvem vnitra. V nově vytvářeném Sboru národní bezpečnosti, státní bezpečnosti a zpravodajství zastávali postupně komunisté téměř všechna rozhodující místa. SNB sledovala jednání politických odpůrců KSČ a narušovala vnitrostranický život nekomunistických členů Národní fronty.
Začala taky řada politických procesů. Některé začali už v roce 1948. V roce 1950 byl největší proces s Miladou Horákovou. Ta byla odsouzena za velezradu a spiknutí proti republice.
Další procesy byly proti funkcionářům, církví, diplomaty…
Procesy
Devizní generál Heliodor Píka byl odsouzen za to, že vyzradil britské Inteligence Servis věci, které měli zůstat utajeny pro obranu republiky. Heliodor Píka byl šéfem československé vojenské mise, kde se snažil o to, aby sověti propustili týrané Čechoslováky. Také byl jedním z organizátorů, kteří pomáhali emigrantům a pomáhal i židovským uprchlíkům. Nejvíce komunisty pobouřilo, že prosazoval politickou ideu prezidenta E. Beneše.
Na jednání Státního soudu v Praze byl Píka odsouzen k trestu smrti oběšením. Píka byl zbaven všech čestných vyznamenání a odznaků. Žádost o milost byla K. Gottwaldem zamítnuta, a tak 21. 6 1949 byl popraven na dvoře věznice na Borech v Plzni.
Veliké napětí bylo mezi církví a komunisty. Komunisté se snažili zničit celou církev. Komunisté zabavovali církvi majetek, omezovali její činnost a nesměly se šířit náboženské texty. Došlo k likvidaci mužských řádů a k obsazení klášterů a řeholních domů. Perzekuce komunistického režimu se netýkala pouze katolické církve, ale také evangelické církve a náboženských sekt. Tvrdě pronásledovaní byli příslušníci Svědků Jehovových a Adventistů, kteří měli zákaz činnosti.
Po procesu, kdy byla církev ostře sledována, se terčem stíhání stali biskupové. Před soudem bylo obžalováno devět lidí, mezi nimi byl i biskup Stanislav Zela. Soud probíhal od 27. 11 do 2. 12. 1950. Obžalovaní se u soudu přiznávali k nejhorším činům, jako je velezrada špionáž. Proces se Stanislavem Zelou patřil k největším procesům proti představitelům církve.