Byzantská kultura na území dnešní Makedonie – esej

Postavení Makedonie v rámci balkánského areálu bylo vždy obtížné a složité. Na její území si po celou její historii kladly nároky nejrůznější balkánské národy, odmítaly uznat její svébytnost, přičemž samostatnost jí byla oficiálně přiznána teprve nedávno. Přesto si jistou dobu dokázala udržet svoji osobitou kulturu. Ta se projevovala bohatým kulturním životem a duchovním vývojem. Vpádem byzantského elementu do makedonského prostoru začíná období vyznačující se stagnací původní slovanské kultury. Dřívější slovanská centra postupně zanikala díky neustálým helenizačním zásahům a přestavbám. Pouze ochridskému arcibiskupství se podařilo udržet si po určitou dobu jistou dávku nezávislosti. Ale i tam se v 11.století projevil řecký vliv, který se v Makedonii ubíral specifickým směrem a zanechal během dvou století mnoho architektonických a výtvarných památek. Ochridské arcibiskupství přetrvalo až do roku 1767, kdy už nebylo schopno čelit tlaku ze strany Osmanské říše. Za více než 700 let své existence se stalo největším kulturním centrem na území Makedonie v celé její historii. Slovanská kultura se uchýlila do menších monastýrů, které se ale v žádném případě nemohly stát jejím nositelem. Nicméně právě vlivem roztříštěnosti těchto center se byzantská kultura neprojevila tak silně a výrazně jako třeba v Srbsku nebo Bulharsku.

Literatura počátečního období byzantské nadvlády si slovanský ráz zachovala nejvíce , přesto své náměty čerpala převážně z byzantských a latinských předloh. Nejoblíbenější byly spisy světského charakteru jako středověké romány s motivy Tróji nebo vyprávění o Alexandrovi.

Znatelnou změnu přineslo až 12. století, které pro Byzanc znamenalo opětovné upevnění moci a dočasné uklidnění poměrů. To mělo za následek obnovu a následný rozvoj kulturního dění v Makedonii tentokrát již zřetelně ovlivněné byzantskými tendencemi. Přesto byla stále rozpoznatelná makedonská specifika. Vznikající architektonické skvosty a jejich vnitřní výzdoba si zachovaly po celé 13. století byzantské rysy, ačkoli se v jednotlivých oblastech Makedonie často měnila politická nadvláda. V tomto období bylo vybudováno množství památek převážně sakrálního charakteru v nichž se zachovaly fresky byzantských, ale i slovanských malířů. Postavy zde ztvárněné nesou ve tváři smutek a utrpení, což je onou typickou makedonskou zvláštností. Mezi nejstarší a nejkrásnější památky tohoto období patří například kostely v Nerezi z roku 1164. Z tohoto období rovněž pochází druhá vrstva fresek v ochridské katedrále svaté Sofie. Nedílnou součástí této dekády je kostel Panny Marie v Ochridu, kam byly po příchodu Turků přeneseny ostatky svatého Klimenta a následně došlo k jeho přejmenování na kostel svatého Klimenta. Kromě fresek se v době byzantských uměleckých vlivů důrazně rozvíjelo také ikonomalířství, které se rozvíjelo ve všech makedonských klášterech. Nejvýznamnějším centrem byl však opět Ochrid, kde se dodnes zachovala vzácná ikonomozaika z roku 1262 vypodobující Krista.

Po zapojení Makedonie do bulharského státu nastalo nové kulturní oživení spjaté se vstupem nových podnětů na kulturním poli. Makedonská kultura tohoto období procházela prolínáním byzantských vlivů a pozdějších vlivů srbských, přičemž ale i srbské vlivy byly znatelně ovlivněny byzantskou tradicí. Centrem byl i nadále Ochrid, který spojoval kulturní a náboženské zvyklosti. O kulturnosti této oblasti svědčí především zdejší bohatá byzantská architektonická výstavba.

Po krátkém období bulharského nadvládí přechází Makedonie do srbského područí. Cílem nové vlády bylo politické zničení Byzance a převzetí historické úlohy v dobách jejích největšího rozkvětu, což znamenalo zachování naprosté většiny jejího kulturního odkazu. Počala výstavba nových klášterů, přičemž původní zůstaly zachovány. Do tohoto období se datuje vznik kláštera Matejče, který je v severní Makedonii. Další významnou památkou je mimo jiné i Markův monastýr.

Během celého 14. století docházelo k upevnění tureckých pozic, což předznamenalo novou epochu, která ve velké míře ovlivnila kulturní obraz nejen v Makedonii, ale na celém Balkáně. Osmanská říše byla založena především na náboženském principu, z čehož jasně vyplývalo ohrožení byzantské kultury soustředěné především v monastýrech. Následovala poměrně značná destrukce byzantských památek, zejména klášterních středisek nejen na území Makedonie, ale i Srbska a Bulharska. Některým monastýrům se dařilo čelit turecké hrozbě a tento boj je natolik posílil, že se staly jádrem kulturního odporu proti osmanské nadvládě. Tato křesťanská centra byla neustále zatlačována do méně přístupných oblastí, kde se dostala do jisté izolace, která zapříčinila upevnění byzantských tradic.

Paradoxně největší nebezpečí pro byzantskou kulturu znamenaly novodobé dějiny, nešetrné zacházení a nedostatečná úcta před jejími památkami a odkazy. V současnosti, za nepříznivých ekonomických podmínek a hospodářské situace, Makedonie není schopná zhodnotit svůj historický a kulturní potenciál, který je opravdu bohatý a rozhodně ne zanedbatelný pro zbytek Evropy.