Byrokracie – esej

Úvod:

Byrokracii jako koncept dokonalé organizace vybudoval M. Weber jako typický prvek moderní společnosti. Byrokratická organizace se chová podle přísně daných pravidel, která se musí striktně dodržovat. Taková pravidla pak zajišťují zcela profesionální chování, nezaujatý postoj k věci a neúplatný výkon rolí ve formálních sdruženích. Ideální typ Weberovy byrokracie je postaven na pěti pilířích. Hlavním z nich je striktní dodržování psaných pravidel na všech hierarchických úrovních. Za žádných okolností neexistuje jejich porušení. Druhým znakem dokonalé byrokracie je ostrá hranice mezi profesionálním a osobním životem. V práci by se neměly utvářet přátelské svazky a každý by se měl řídit pravidlem „v práci jen práce“. Hierarchie autorit je jasně oddělená, vyšší autority dohlížejí nad těmi nižšími a nikdy ne naopak. Mají jasně ohraničené své pravomoci, jejichž hranice nesmí překročit. Úředníci pracují za plat v určité výši a na plný úvazek a nevlastní materiální zdroje, s nimiž disponují. Byrokratická organizace je tzv. společnost pod dozorem.

Hlavní stať:

V roce 2003 jsem absolvovala odbornou praxi v Úřadě průmyslového vlastnictví. V době mé přítomnosti jsem se stala svědkem zajímavého případu, kdy se úředník musel rozhodnout, zda se zachová „lidsky“ nebo bude postupovat podle psaných pravidel, tedy jako byrokrat. Nyní jsem se opět s tímto úředníkem setkala a prokonzultovala s ním daný případ znovu.

Majitel ochranné známky převedl svá práva na jinou osobu, ale tuto skutečnost neoznámil (nepožádal o převod ochranné známky v rejstříku ochranných známek u Úřadu průmyslového vlastnictví). Z Věstníku nový majitel ochranné známky zjistil, že cizí osoba ohrožuje jeho práva tím, že si podává přihlášku ochranné známky téměř totožného znění s týmž označením, k němuž vlastní práva on. Proto se rozhodl podat námitky proti zápisu do rejstříku ochranných známek (dále jenom námitky). Nový majitel podal námitky jako osoba, která sice je majitelem ochranné známky (získala ji smluvně), ale není zapsána v rejstříku ochranných známek, resp. neproběhla změna – převod práv nebyl vyznačen, nový majitel nepožádal o vyznačení v rejstříku ochranných známek.

Byrokrat postupuje striktně podle litery zákona, tzn. že neporuší žádné konkrétní ustanovení zákona o ochranných známkách, proti tomu nerespektuje obecné zásady, které je povinen dodržet. Zda a kdy se o obecnou zásadu jedná, záleží na znalosti úředníka a jeho okamžitém vyhodnocení situace. Kdyby se tedy úředník zachoval podle byrokratických pravidel, nevyvinul by iniciativu, nerespektoval by zásadu správního řádu o zjištění materiální pravdy, aby zjistil, že namitatel je majitelem ochranné známky, neboť v rejstříku Úřadu průmyslového vlastnictví nebyla změna provedena. Správní řád obsahuje zásady, které prolínají jakékoliv správní řízení – zjištění materiální pravdy; považovat za účastníka toho, kdo se jím prohlásí, než se prokáže opak (v našem případě to znamená, že by úředník pohlížel na  namitatele jako na skutečného majitele ochranné známky do doby, než by se tato skutečnost prokázala/ neprokázala). Referent/úředník by postupoval podle zákona o ochranných známkách a námitky by zamítl s odůvodněním, že namitatel neměl zvláštní subjektivitu k podání námitek – nebyly splněny podmínky pro podání námitek dle zákona o ochranných známkách.

Daný referent/úředník se však rozhodl postupovat ve prospěch namitatele, tj. jako by byly splněny podmínky pro podání námitek dle zákona o ochranných známkách. Tudíž se odchýlil od ideálního typu byrokratického jednání.

Referent/úředník po obdržení námitky proti zápisu do rejstříku ochranných známek zjistil dle zákona o ochranných známkách, že nebyla dodržena podmínka pro podání námitky, tj. namitatel nebyl zapsaný v rejstříku Úřadu průmyslového vlastnictví. Referent/úředník písemnou formou požádal namitatele o doložení dokladu o vlastnickém právu k ochranné známce, která je důvodem k podání námitek proti zápisu zveřejněné (ve Věstníku) ochranné známky v rejstříku Úřadu průmyslového vlastnictví. Vzhledem k tomu, že namitatel obratem zaslal příslušné doklady o zákonném nabytí práv k výše zmiňované ochranné známce, referent/úředník mohl pokračovat v řízení o podané námitce proti zápisu do rejstříku ochranných známek, tak jak mu ukládá zákon o ochranných známkách č. 441/2003 Sb.

Závěr:

Z uvedeného příkladu jsem pochopila, že byrokracie není dokonalý typ organizace. Psaná pravidla jsou důležitá pro plynulý chod organizace, ale někdy je téměř nezbytné tato pravidla upravit nebo dokonce porušit. Byrokracie počítá s formálním chováním každého jednotlivce, ale racionálně myslící člověk se nemůže vždy zachovat jako stroj a nebrat ohledy na citlivost situace. V dané situaci se hranice mezi ryze profesionálním a osobním životem musí odstranit, jinak bychom žili ve světě pravidel a sankcí a veškerá lidskost by se vytratila.

Rozhodnutí zmiňovaného úředníka, nepostupovat přesně dle psaných pravidel, nýbrž upřednostnit jednu z hlavních zásad správního řízení – tj. nalézt materiální, nikoliv formální pravdu, zabránilo tomu, že namitatel nemusel požádat soud o to, aby mu právo na ochrannou známku, kterou vlastní, nikdo nevzal. Podmínka pro to, aby námitkové řízení proběhlo je, že námitka bude podána do 3 měsíců od zveřejnění namítaného označení ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví. Kdyby tuto lhůtu namitatel nestihl, ochranná známka by byla zapsána a namitatel by musel požádat příslušný soud, aby  právní cestou narovnal spor mezi majitelem práv k „staré“ ochranné známce a majitelem práv k „nové“ ochranné známce. Celá věc by se časově značně protáhla, zkomplikovala a byla by finančně náročnější než původní podání námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku Úřadu průmyslového vlastnictví. Referent/úředník se sice nezachoval zcela profesionálně, ale vhodně zhodnotil situaci a zvolil takový postup, který byl v dané situaci nejpřínosnější pro všechny.