Asertivita

 Obsah

1. Co je asertivita?
2. Agresivita – pasivita – asertivita.
3. Manipulace – druhy manipulací.
4. Asertivní práva a
5. Asertivní techniky.
6. Různá členění asertivity.

 

V životě se často dostáváme do nám nepříjemných situací, kdy po nás někdo něco chce, něco, co je pro nás nepřijatelné vykonat, někdo nás do něčeho nutí nebo nám naopak něco odpírá, nemůžeme se shodnout s blízkou osobou, a tak bychom mohli v tomto výčtu ještě dlouho pokračovat. A právě v řešení takovýchto situací by nám mohla pomoct asertivita.

 

Co je to asertivita?

Asertivita je způsob komunikace a jednání, kterým člověk vyjadřuje a prosazuje upřímně, otevřeně a přiměřeně své myšlenky, city, názory a postoje, jak pozitivní tak i negativní podoby. Postupuje tak, aby neporušoval asertivní práva svá ani ostatních lidí.

Asertivita je velmi důležitou podmínkou rovnoprávnosti vztahu dvou lidí a je zároveň i předpokladem dalšího prohloubení jejich vztahu. Asertivitu tedy nesmíme chápat jen jako cvičení taktických manévrů na druhého člověka. Skutečný význam má jako součást zdravého, čistého a přímého jednání. Není tedy jen cestou k vítězství za každou cenu, ale měla by být významnou cestou ke kooperaci v mezilidských vztazích.

Asertivní jednání se většinou definuje jako jednání, které není ani pasivní ani agresivní.

 

Agresivita – pasivita – asertivita

Agresivně

jednající člověk se prosazuje na úkor jiných. Nedbá na jejich práva a oprávněné požadavky. Ponižuje a sráží sebedůvěru ostatních. Agrese není jen fyzické napadení či silná a hlasitá slova. Agresivně působí sarkasmus a ironizování, ale i třeba tiché, někdy až přesládlé sdělení, které není k věci, jen degraduje osobu, které je určeno.

Pasivně jednající člověk nedovede jasně sdělit svá přání a potřeby. Stejně je ovšem „bezbranný“ vůči požadavkům druhých. Chybí mu jistota v jednání, trápí ho, že se nedovede

 

přiměřěně uplatnit. Neodolá manipulativním trikům. Stačí,

v projevu druhé strany byla špetka kritiky, a místo toho, aby trval na svém, začne se omlouvat, vysvětlovat, vymlouvat. Někdy se snaží situaci zvládnout manipulací druhými, což je ovšem ve své podstatě rafinovaná skrytá agrese.

Pasivní a agresivní jednání je na první pohled značně od­lišné. Má však stejný základ. Protistrana je považována za nepřítele, který nemá jiný zájem, než škodit. Rozdíl v agre­sivním a pasivním jednáním je pouze v tom, že agresor předem preventivně útočí, pasivní člověk jako by dával najevo, že nemá nárok prosadit se proti zlým lidem.

Asertivně jednající člověk dokáže přesně a jasně definovat, o co mu jde, jak situaci vidí, co si o ní myslí a jak ji prožívá. Chová se přiměřeně sebejistě, umí naslouchat druhým a přistoupit na kompromis. Je schopen změnit svůj názor pod tlakem argumentů. Asertivní vystupování je klidné, člověk celkově působí uvolněným dojmem – jak jeho slovní tak i mimoslovní projev je bez jakéhokoli napětí a tenze. Asertivní člověk vytváří kolem sebe pohodu. Když se mu něco nepovede, neviní ze svého neúspěchu druhé ani nepřesvědčuje sebe sama, že to byl vlastně zdar. Umí rozpoznat manipulaci a ubránit se jí. Respektuje morální zásady do té míry, že co je nemorální, nepovažuje ze asertivní.

 

Manipulace – druhy manipulací

Manipulace je řeč nepřímá, skrytá, někdy nečestná, podlá, podvodná, nezdvořilá, egoistická, bere ohled pouze na sebe a přitom se tváří, že jde o blaho všech nebo toho druhého.

Druhy manipulací:

1. Nečestné jednání k dosžení vlastního cíle – prosazení si neoprávněné potřeby, úlevy v povinnostech, získání neoprávněného nebo nepřiměřeného ocenění.
2. Snaha vyvolat v druhém pocit viny – „slušný člověk, dobře vychovaný manipulací se přece musí o mě postarat, musí se zajímat o druhé, číst jejich požadavky a myšlenky“.
3. Ohlupování, odvolávání se na zvyklosti, morálku podle svého výkladu, poukazování na úspěchy druhých lidí a požadavek je napodobit.
4. Získávání vlastního komfortu, pohody na úkor druhého, využívání jeho dobroty a laskavosti, snaha uvolnit se na druhém, přenést na druhé část své bolesti, neúspěchů a neštěstí.
5. Snaha mít jen práva a druhý má jen povinnosti, přenášení zodpovědnosti na druhé.

 

Asertivní práva a povinnosti

Při rozpoznání manipulace a obraně proti ní nám může významným způsobem pomoct znalost asertivních práv. Asertivní práva vyvracejí tzv. manipulační pověry, které máme zakotvené v našem vědomí vlivem výchovy (jak od rodičů tak i od pedagogických pracovníků) v podobě jakýchsi společenských dogmat. Asertivní práva jsou tudíž reakcemi na tzv.manipulační pověry.

 

Asertivní práva:

1. Mám právo sám posuzovat své vlastní chování, myšlenky a emoce a být si za ně a jejich důsledky sám zodpovědný.

(Reakce na manipulační pověru: neměl bys bezohledně a nezávisle na jiných posuzovat sebe a své chování, musíš být ve skutečnosti posouzený autoritou, která je moudřejší, než jsi ty sám.)

Nelze manipulovat našimi emocemi či chováním, pokud to sami nepřipustíme.

2. Mám právo nenabízet žádné výmluvy, vysvětlení ani omluvy svého chování.

(Reakce na: za své chování jsi zodpovědný druhým lidem, máš jim skládat účty a měl bys všechno, co děláš, zdůvodnit a omluvit.)

Nepoužívat sebeponižující omluvy či nadbytčné výmluvy pro své chování i názory.

3. Mám právo posoudit, zda a nakolik jsem zodpovědný za řešení problémů druhých lidí.

(Reakce na pojetí výchovy, kdy vlastně ty máš větší závazky vůči některým institucím a lidem než vůči sobě, máš tedy podle toho obětovat vlastní hodnoty a přizpůsobit se.)

Zbavit se tendencí řešit vše za druhé a zbavit se pocitů viny, pokud se rozhodnete jinak.

4. Mám právo změnit svůj názor.

(Reakce na: jakmile sis už jednou přisvojil určitý názor na věc, nikdy bys ho už neměl měnit, musel by ses omluvit nebo přiznat, že ses zmýlil, tzn. že jsi neschopný sám rozhodovat.)

Změnu vlastního názoru můžeme dolnit vysvětlením.

5. Mám právo dělat chyby a být za ně zodpovědný.

(Reakce na: nesmíš dělat chyby, jakmile je děláš, musíš mít pocit viny, jiní by měli kvůli tomu kontrolovat tebe i tvá rozhodnutí.)

Zbytečně se neomlouvat, zvládat svoje vlastní chyby bez emocí. Nutné klást důraz na snahu chybu napravit.

6. Mám právo říct: „Já nevím.“

(Reakce na: měl bys umět odpovědět na každou otázku, pokud to nedokážeš, jsi nezodpovědný a špatný.)

7. Mám právo být nezávislý na dobré vůli ostatních.

(Reakce na: lidé ve tvém okolí by měli mít k tobě kladný vztah, potřebuješ druhé, bez nich se nedá žít, je velmi důležité, aby tě měli všichni rádi.)

Ikdyž se protějšek upřímně snaží a mně se jeho návrh nezdá, nehodí, nelíbí, je naším právem mu to slušně, asertivně sdělit.

8. Mám právo dělat nelogická rozhodntí.

(Reakce na: máš se držet logiky, rozumnosti, racionality a zdůvodňování toho, co děláš. Platí, že logické je rozumné.)

9. Mám právo říct: „Já ti nerozumím.“

(Reakce na: musíš být vnímavý a citlivý na potřeby blízkých i druhých lidí, číst jejich myšlenky, neděláš-li to, jsi bezcitný ignorant a nikdo tě nemůže mít rád.)

10. Mám právo říct: „Je mi to jedno.“

(Reakce na: musíš být stále lepší, dokonalejší, asi se ti to sice nepodaří, ale měl bys o to stále usilovat, máš povinnost držet se zásady dokonalosti a snažení se o ni, neposlechneš-li, jsi líný, bezcitný a nezasloužíš si ničí úctu ani respekt.)

Nedbat na to, aby byl člověk perfektní a dokonalý a aby se tak jevil každému.

11. Mám právo sám se rozhodnout, zda budu jednat asertivně nebo ne.

Pro skutečně rovnocenný vztah je však potřeba dodržovat i určité obecné zásady asertivního stylu komunikace a jednání vůči druhému. Při prosazování a uplatňování našich asertivních práv nesmí dojít k omezování nebo porušení asertivních práv partnera. Měli bychom proto dodržovat také určité zásady asertivní komunikace neboli

 

Asertivní povinnosti:

1. Učme se kontrolovat své emoce
2. Respektujme a tolerujme i osobní práva druhého
3. Stručně a upřímně vyjadřujme své pocity
4. Snažme se vidět sebe i druhého reálně
5. Pokusme se poznat stanovisko druhého
6. Naslouchejme druhému a vyslyšme ho
7. Važme si názorů druhých a jejich přesvědčení
8. Nemějme navrch za každou cenu
9. Učme se nacházet kompromis
10. Přiznejme omyl a pokoušejme se jej napravit
11. Uvědomme si včas, co vlastně chceme

Jako prostředek pro dosažení cíle uplatňujeme v asertivní komunikaci

 

Asertivní techniky

1. Volná informace – učí rozpoznávat v konverzaci prvky, které ukazují, co je pro partnera zajímavé a důležité, a současně nabízet „volné“, nevyžádané informace o sobě.
2. Sebeotevření – usnadňuje sociální komunikaci. Redukuje manipulaci pomocí sdělování kladných i záporných aspektů osobnosti.
3. Asertivní „NE“ – nácvik odpovědi „ne“ na nepřijatelné požadavky, a to bez pocitu viny.
4. Pokažená gramofonová deska – vytrvalost opakovat stále dokola požadavek (odmítnutí), aniž bychom jakkoli dali najevo své rozrušení, úzkost, nejistotu a ještě lépe, aniž bychom tyto pocity vůbec měli.
5. Přijatelný kompromis – snaha o nalezení společného řešení problému.
6. Otevřené dveře – učí akceptovat manipulativní kritiku tak, že přiznám svému kritikovi, že v tom, co říká, může být něco pravdy. Zůstávám však konečným soudcem toho, co dělám.
7. Negativní aserce – učí souhlasit s oprávněnou kritikou, přijímat svoje chyby a omyly jednoznačným souhlasem s kritikou.
8. Negativní dotazování – aktivní podpora kritiky s cílem použít získané informace. Požadování další kritiky sebe nebo svých činů.
9. Selektivní ignorování – záměrně nereagujeme a skutečně vytěsňujeme informace, které jsou pro nás nedůležité a o kterých víme, že je druhý sděluje v afektu.

 

Různá členění asertivity

Asertivita se projevuje v komunikaci lidí a jejich celkovém jednání v různé intenzitě:

1. Základní asertivita – jednoduché vyjádření citu, myšlenek, názorů, postoje. Nezahrnuje v sobě další specifické dovednosti.
2. Empatická asertivita – obsahuje i vnímání a citlivost vůči ostatním lidem. Proniká do vztahu k jinému člověku, respektuje jeho názory, hněv i radost.
3. Stupňovaná asertivita – uplatníme, když protějšek ignoruje naše stanoviska, porušuje naše osobní práva.
4. Konfrontativní asertivita – uplatníme při rozporu mezi slovy a skutky partnera. Neútočíme, ale žádáme doplňující, vysvětlující informace k vyřešení problému.

Přestože asertivita je velmi kvalitní způsob mezilidské komunikace, nelze ji bohužel uplatnit ve všech situacích a s každým komunikačním partnerem. A nelze ani nijak generalizovaně stanovit, kdy je vhodné jí použít a kdy ne. Každý už si musí sám rozvážit, zda za dané situace je pro dosažení společného cíle vhodná právě asertivita.

 

Ukázka a asertivní komunikace:

33letá inženýrka přichází žádat o místo:

 

I.S.: „Dobrý den, hledám ing. Nováka.“

I.N.: „Prosím, to jsem já.

I.S.: „Jsem ing. Stará: předevčírem jsme si dohodli schůzku.

I.N.: „Ano, hledáme provozního ekonoma, jste ekonom?“

I.S.: „Ano, jsem absolventka ekonomické fakulty VŠZ a mám 5 let praxe.“

I.N.: „Předpokládám, že umíte pracovat s osobním počítačem.“

I.S.: „Hm… to je u vás podmínkou…“

I.N.: „Máme víc podmínek. Třeba tu, že chceme, aby pracovník byl v práci, když má co dělat. Takže se vám v  týdnu může stát, žebudete nastavovat noci a víkendy. A  pak si můžete vzít náhradní volno.“

I.S.: „A jaké máte další podmínky?“

I.N.: „Někdy byste musela zaskočit za mzdovou účetní.“

I.S.: „Děkuji vám za informace. Vašim podmínkám bych nemohla dostát. Zřejmě bych pro vaši firmu nebyla přínosem. Děkuji vám za čas, který jste mi věnoval.“

 

Použitá literatura:

Alena Vališová: Asertivita v rodině a ve škole, Praha 1992

Věra Caponni, Tomáš Novák: Asertivně do života, Praha 1994

PhDr. Miroslav Pospíšil: Asertivita, 1996