Analýza výroku „Co neubrzdíš, neukecáš.“ – esej
Na otázku, zda výrok „Co neubrzdíš, neukecáš.“ je či není interakční vzorec, se mi neodpovídá snadno. Dlouho jsem o tom přemýšlel, několikrát si četl definice interakčních vzorců, přesto si nejsem jistý. Nakonec se však kloním k závěru, že se o interakční vzorec nejedná. Myslím si totiž, že to není zažité pravidlo, kterým by se většina lidí řídila. Navíc je známa velká zkorumpovatelnost dopravních policistů, takže mnoha lidem pomohly z maléru úplatky či protekce. Pokud však někdo způsobí nehodu, při které dojde k usmrcení či vážnému zranění nějaké osoby, tak se z toho asi „úplně ukecat“ nedá. Mnoha vysoce postaveným lidem však peníze či známosti pomohly k tomu, že jejich trest byl mnohem mírnější, než by byl u obyčejných lidí. Na veřejnosti je např. znám případ podnikatele Bulawy z Českého Těšína, který opilý ve vysoké rychlosti smetl policejní auto, a zavinil tak smrt tří policistů.
Ale abych se vrátil k onomu výroku. Popravdě řečeno jsem nálepku s tímto textem dosud neviděl. Řídím sice auto jen občas, ale i tak se pohybuji jako chodec v rušném provozu ve městech, chodím přes parkoviště atd. Domnívám se však, že její význam chápu. Podle mě je to ironická věta, která chce řidičům naznačit, aby se chovali na silnicích ohleduplně a nehazardovali a nejezdili příliš rychle.
Zrovna tento týden mě nemile překvapila zpráva, že rakouská policie po honičce dostihla muže, který na dálnici, kde byla povolená rychlost 100 km/h, jel 235 km/h, a že se z něj vyklubal slovenský ministr hospodářství Pavol Rusko. Zarazilo mě, že se tomu posléze před televizní kamerou smál a tvářil se jako hrdina. Je špatné, že jediným trestem pro něho byla peněžitá pokuta a že pokud by byl náhodou posléze vyšetřován, trestu snadno unikne díky imunitě a diplomatickému pasu. V důsledku takových událostí se pak ve společnosti vytváří atmosféra, kdy ti, co předpisy a zákony dodržují, jsou považováni za hlupáky a ti, co je porušují, za hrdiny. A to rozhodně není dobré.
Z vlastní zkušenosti však mohu potvrdit, že výrok „Co neubrzdíš, neukecáš“ není prázdnou frází a že se v podstatě jedná o velmi závažný problém současnosti. Lidé mnohdy zbytečně riskují, aniž by si předem dostatečně uvědomili možné tragické důsledky svého jednání. Nyní je bohužel doba, kdy se takoví hazardéři vyskytují téměř na každém kroku. Jejich lehkovážnost se jim mnohdy stává osudnou.
O tomto tématu se mi nepíše zrovna snadno, protože několik mých kamarádů se stalo obětí dopravních nehod. Přesto si myslím, že o nebezpečí, které číhá na silnicích, by se na veřejnosti mluvit mělo.
Před pár lety v červenci mě hluboce zasáhla zpráva o tragické dopravní nehodě, kdy osobní auto značky Mercedes nedalo při odbočování na hlavní silnici přednost, a tak do něho narazila závodní motorka. Řidič motorky, můj kamarád Dušan, byl mrtvý na místě. Bylo mu 25 let. Jeho o 10 let mladší synovec a spolujezdec, který byl jen na prázdninách u svého strýce, zemřel o tři dny později v nemocnici. Stalo se jim osudné to, že jeli moc rychle, střízlivý odhad je 130 až 150 km/h. Hlavní vinu však nese řidič mercedesu, který se vracel domů z oslavy v podnapilém stavu. Navíc neposkytl první pomoc a z místa nehody v šoku utekl. Další den se prý šla jeho manželka přiznat na policii, že vůz řídila ona, protože díky těmto okolnostem by jejímu manželovi hrozil daleko větší trest.
Nepoučen z předchozí tragédie koupil jeden podnikatel v autodopravě v naší obci svému třináctiletému synovi (znal jsem ho, ale moc jsem se s ním nekamarádil) motocykl značky Cagiva. Marně někteří otce varovali, marně říkali, že je to další adept na zabití, bylo jen otázkou času kdy a kde? O tři týdny později se rovněž zabil – shodou okolností jen pár desítek metrů od místa, kde zahynul kamarád Dušan. Ale to na tom nebylo to nejhorší. Asi si hned v duchu kladete otázku, co může být horšího, než když se člověk zabije? Když zaviní smrt jiného člověka. On, třináctiletý kluk, při předjíždění auta narazil do protijedoucího mladého muže na babetě, kterého rovněž usmrtil. Ten byl ženatý a čekal druhé dítě.
Důsledky obou nehod, které jsem popsal výše, byly určitě hodně tragické. Nabízí se otázka proč? A odpovědí je příliš vysoká rychlost. Není žádným tajemstvím, že naprostá většina řidičů rychlých motocyklů povolené limity rychlosti nedodržuje. Samozřejmě i zde platí fyzikální zákony a právě o jeden z nich mi jde: Ek = ½ m * v2. Na první pohled se to zdá složité, ale není tomu tak. Jde o to, že kinetická energie přímo úměrně závisí na hmotnosti a druhé mocnině rychlosti. Zkrátka když zvětšíme rychlost dvakrát (např. z 50 na 100 km/h), bude kinetická energie, a tedy i následky případné nehody, větší čtyřikrát. Proto hodnotím jako pozitivní, že došlo ke snížení maximální povolené rychlosti v obci ze 60 na 50 km/h. Pokud se však budou lidé chovat na silnicích nezodpovědně, budou dál ohrožovat zdraví a životy své i ostatních.