Analýza textu – KRASNER D. S. Rethinking the sovereign state model
Vybraný text: KRASNER D. S. Rethinking the sovereign state model. In: Review of International Studies 27/2001, str. 17 – 42.
Práce se svým obsahem dotýká jedné z nejdůležitějších otázek postavení státu ve společnosti. Zaměřuje se na nejdůležější jeho jeho atribut, kterým chápe vlastní suverenitu státu. Vymezuje ji na základě modelu a definouje i její patřičné náležitosti, jako je teritorium, vzájemné uznání, autonomie a kontrola. Autor se v této souvilosti snaží osvětlit základní principy jejího vymezení a důraz klade na principiální otázky, spíše filozofického rámce chápání suverenity, než jejího technického fungování, které naopak kritizuje. Svou kritiku obhajuje odkazy na důležité mezinárodní smlouvy jako je:
- smlouva o Westfálském míru,
- smlouvy z Münsteru a Osnabrücku,
- Daytonská dohoda,
- smlouva z Versailles a zásady sebeurčení národů.
Do rámce jakéhosi porušování jednotlivých základů a z toho plynoucích následků však také zahrnuje další důležité smlouvy jako:
- úmluvy o lidských právech,
- státní kontrakty,
- závěry Helsinské konference.
Tyto akty vnímá jako nežádoucí a jako faktory, který činí disparity v suverenitě státu. Autor si však uvědomuje fungování mezinárodní spolupráce a postavení státu na tomto poli, proto podotýká, že teoretické vymezení a fungování praxe jsou dvě rozdílné věci. Originální suverenita v původní slova smyslu je tak nejenže neustále porušována, ale dokonce přenechána gesci nadnárodních celků a paktům. Zdůrazňuje nevýhody, které z těchto závazků plynou a uvádí omezení v jednotlivých kapitolách správy věcí veřených. Velmi zajímavou pasáží je srovnání ideologií (neoliberalismu vs. neorealismu) a jejich aplikace na konkrétní příklady.
Práce však není omezená pouze na historické vazby, ale věnuje se i aktuálním a anovodobým záležitostem mezinárodních vztahů (uspořádání Bosny a Hercegoviny, či politikou mezi Západem a Východem).
Závěrem jsou konstatovány samotné principy suverenity. Prostor je věnován otázkám jako jsou jednotlivá řešení problémů států, pozornost je zaměřena na úkol vnitřní a vnější úrovně a jeich vzájemné závislosti. Je jasně řečeno, že ve své podstatě suverenita neexistuje, neboť vše je podmíněno faktory uzavírání dohod a paktů. Tyto jendoznačně suverenitu státu omezují.