Úvod

Naše seminární práce se bude týkat konformity. Pokusíme se uvést nejen čisté teoretické poznatky o konformitě, ale také se pokusíme uvést, jak na vybrané poznatky nahlíží různí autoři odborné literatury, jak se ve svých pohledech liší a čím se shodují. Již v první kapitole budeme porovnávat definice konformity podle čtyř různých autorů.  V dalších kapitolách budeme porovnávat pohledy na formu konformity, na faktory, které konformitu ovlivňují a funkci konformity. Pokusíme se také do práce zařadit pár subjektivních názorů na to, jak chápeme daný výklad vybraných autorů a na závěr práce máme v plánu udělat experiment, který bude ověřovat funkčnost konformity i za předpokladu, kdy její porušení může znamenat nějaký materiální zisk.

1         Konformita (definice konformity)

Konformita je sociální fenomén, se kterým se setkáváme prakticky v každodenních situacích a to ve vlaku, ve škole, na ulici, v pracovním kolektivu atd. Pojďme se ale podívat na to, co to vlastně konformita je.

Podle docenta Jana Laška z University Hradec Králové, který se konformitě věnuje ve svých skriptech Sociální psychologie 2, je konformita „podrobení se jedince v úsudku a chování skupinovému tlaku.“ (Lašek, 2007, s. 45)

Americký psycholog Saul Kassin, který napsal komplexní učebnici psychologie, říká, že konformita je „Lidská tendence omezovat své chování mantinely skupinových norem.“ (Kassin, 2007, s. 480)

Podle Taťány Stránské je konformita „Zastávání a projevení shodného cítění, myšlení i jednání s ostatními členy skupiny.“ (Stránská,  s. 18) O této autorce toho bohužel mnoho nevíme. Skripta pocházejí z doby socialismu a není na nich uvedeno ani datum vydání, ani universita.

Podle slovenského profesora Jána Čecha z university Jana Ámose Komenského je konformita „všeobecná tendence přizpůsobovat svoje názory a konání, názorům a konáním ostatních členů skupiny či společnosti.“ (Čech, 2008, s. 2019)

Pojďme se teď pokusit, na základě těchto definic, napsat vlastními slovy, co to vlastně konformita je. Konformita je schopnost člověka přizpůsobit svoje chování a jednání skupině, která se nachází v naší blízkosti. Potkáváme se s ní prakticky denně ve vlaku, na ulici i ve škole. Můžeme být konformní už jen tehdy, jestliže slepě následujeme skupinu spolucestujících k náhradnímu vlaku nebo, když se v oboustranném výtahu postavíme čelem k těm dveřím, ke kterým čelem stojí všichni. A důvod? Nechceme ze skupiny vyčnívat, chceme se chovat normálně, tedy podle norem skupiny, nechceme vypadat hloupě, bojíme se konfliktů. Těch důvodů je tedy nespočet, ale podle mého názoru je ten pravý důvod zakotvený v našem podvědomí, instinkt přežít. O tom však až v příští kapitole.

 

 

2         Výzkumy a experimenty týkající se konformity

Konformita je asi tak stejně starým fenoménem a jevem, jak lidstvo samo. Už v pravěku bylo nutností přizpůsobovat se skupině, jelikož právě soudržnost se skupinou nás držela při životě. Ten, kdo se nějakým způsobem odchyloval od názorů a norem většiny, hrozilo mu vyloučení a následná smrt v divoké přírodě. Konformita je tedy naše schopnost, která je z hlediska přežití nepostradatelná. Nyní se budeme věnovat stručnému popisu dvou známých experimentů, z čehož je nejznámější právě ten druhý.

2.1        Sherif a jeho experiment

Muzafer Sherif se věnoval zjišťování, jak vznikají sociální normy a provedl pokus s takzvaným zdánlivě pohyblivým paprskem světla. Účastnící pokusu seděli v tmavé komoře a v domnění, že se jedná o optický pokus, sledovali paprsek světla. Jejich úkolem bylo po zhasnutí a opětovném rozsvícení paprsku odhadnout, o kolik centimetrů se tento paprsek pohnul. Když seděli v tmavé místnosti po jednom, jejich odhady se pohybovali od 2,5 do 25 centimetrů. Pokud však seděli v této místnosti po třech, jejich odhady se najednou ustálili mezi 5 až 10 centimetrů. Tito lidé si podle Sherifa vytvořili jakési normy odhadů a podle těchto norem se řídili. (Kassin, 2007)

2.2       Solomonův experiment

Solomon Asch byl sociální psycholog, který o šestnáct let později provedl podobný experiment, který se věnoval úplnému přizpůsobování odhadům skupiny.

Tento experiment se odehrává v místnosti s neznámými lidmi, kdy experimentátor všem ukáže dvě karty. Na jedné kartě je jedna svislá čára a na druhé kartě jsou další tři různě dlouhé čáry. Úkolem je říci nahlas, která z čar na kartě dva je nejvíce podobná čáře na kartě jedna přičemž na první pohled je jasné, která to je. Když ale první ze skupiny nahlásí chybnou možnost, druhý a třetí mu odpověď potvrdí a pak je na řadě pokusná osoba, není si už svou původně jasnou odpovědí tak jistý. A jak se nakonec rozhodli?

Po několika opakování tohoto experimentu uvedl, že 74% pokusných osob přizpůsobilo svůj odhad skupině alespoň jednou a 32% pokaždé. Tím jasně a přesvědčivě dokázal existenci tohoto jevu, který se jmenuje konformita.(Cumminsová, 1998)

Docent Lašek uvádí ve svých skriptech příklady výpovědí pokusných osob při závěrečném rozhovoru. Uvádí, že většina pokusných osob zaznamenala rozdílný názor většiny a tato skutečnost je dovedla až do takových těžkostí, že o sobě začali pochybovat, báli se, že budou negativně posuzováni, a že si o nich ostatní budou myslet, že jsou divní a nemožní. Ti co se nepřizpůsobili názoru většiny se, ale také cítili velice špatně. Měli pocit, že budou muset se svým názorem přestat a podřídit se, měli pocit strachu ze selhání a pocit nesounáležitosti se skupinou. (Lašek, 2007)

 

 

3         Formy konformity

Konformita, ačkoliv je jevem přirozeným a běžným, neprojevuje se vždy za všech okolností úplně stejně. Různé situace si vyžadují různou hloubku a formu konformity. Pak už záleží, vždy na povaze člověka a situace, která forma konformity se právě teď vyskytne. Různí autoři odborné literatury pak uvádějí různé formy konformity právě z hlediska hloubky přizpůsobení se společnosti.

3.1       Formy podle Saula Kassina

Saul Kassin nám poskytuje dvě formy konformního chování podle vlivu aktuálního tlaku skupiny na naše chování.

Vliv informativní, kdy nás skupina přesvědčí o správnosti daného chování a rozhodování, my pak dané skupině opravdu věříme, zde můžeme uvést dobrý příklad z druhé světové války, kdy všichni lidé, pod tlakem přesvědčivých názorů skupiny a autorit ve skupinách skutečně uvěřili tomu, že židi jsou špatní, méněcenný a bez práva na život. (Kassin, 2007)

Vliv normativní, kdy jen navenek předstíráme názorovou soudržnost se skupinou, abychom se neznemožnili, ale náš vnitřní názor je jiný. Zde je typický příklad již zmiňovaného Solomonova experimentu, kdy si lidé byli jisti svou odpovědí, opačný názor skupiny je však přinutil svůj vlastní odhad potlačit. (Kassin, 2007)

3.2       Formy podle docenta Laška

Teď se pojďme podívat na to, jak pojímá formy konformity docent Lašek ve svých skriptech Sociální psychologie 2. Docent Lašek rozděluje formu konformity na formu vyhovění, internacionalizace a identifikace.

Vyhovění by se dalo přirovnat k formě normativní, kdy má jedinec nějaký svůj vnitřní názor a přesvědčení, ale vlivem tlaku skupiny jedinec svůj názor na venek mění a přebírá názor skupiny. (Lašek, 2007)

Internacionalizace by se dalo přirovnat k informativnímu vlivu. Jedinec se tedy podvolí názorovému tlaku skupiny a uvěří v pravdivost daného názoru. (Lašek, 2007)

Identifikace je určitá forma, dosud nezmíněná, kdy se jedinec plně ztotožní s nějakou subjektivně obdivovanou osobou, přebírá její názory a chování. Tuto formu konformity známe všichni z dětství, kdy jsme se ztotožňovali s hrdinou v komiksu, nebo v televizi. (Lašek, 2007)

Jak je tedy vidět, oba tito autoři pohlíží na formy konformity velice podobně, akorát je různě pojmenovávají. Oba autoři pak na základě podobného názoru uvádějí dvě formy konformity. Konformitu  pravou a nepravou. Pravá konformita by se dala přirovnat k informativnímu vlivu a k internacionalizaci, konformita nepravá pak k normativnímu vlivu a k formě vyhovění. (Lašek, 2007)  (Kassin, 2007)

 

 

4         Faktory, které ovlivňují konformitu

Představme si, že se vás někdo veřejně ptá na váš názor v následující ilustrované události. Jste doktor a máte dva nemocné pacienty. Jedním z nich je malé dítě, které pochází z milující rodiny, druhý pacient je svobodná matka dvanáctileté holčičky bez přátel a bez příbuzných. Vy jako doktor máte jen jednu dávku léku, pomocí kterého se lze uzdravit. Tudíž můžete vyléčit jen jednoho pacienta či pacientku. Kterému z nich tedy darujete život? Představme si, že téměř všichni přítomní budou toho názoru, že vyléčí matku holčičky. Nebo si zkusme představit, že polovina z přítomných bude pro maminku a druhá pro dítě. Anebo si představme, že místo maminky by tam ležel sériový vrah. Rozhodovali bychom se za všech těchto okolností vždy stejně?

4.1       Faktory podle Denise Cumninsové

Denise Cumninsová ve své knize Záhady Experimentální psychologie uvádí následující faktory, které ovlivňují konformitu. Je to dvojznačnost situace, počet přítomných lidí a počet protichůdných názorů z celkového počtu přítomných lidí. (Cumminsová, 1998)

Za dvojznačnou situaci bychom mohli pokládat následující ilustrovanou událost. Matka i dítě budou vždy někomu chybět a jde jen těžko posoudit, kdo si lék zaslouží víc. V této situaci by se lidé nejspíš nechtěli vyjádřit jako první a měli by tendenci být daleko více konformní. Lze tedy říci, že čím je situace dvojznačnější, tím více roste konformita. (Cumminsová, 1998)

Počet přítomných lidí, kteří naše názory registrují, dokážou konformitu značně ovlivnit ale jen do určitého bodu. Denise Cumninsová uvádí, že konformita razantně stoupá, když se v jednom okamžiku počet lidí rozroste do tří nových členů. Pokud jich přibude v téže situaci více, konformita už tak razantně nestoupá. (Ve chvíli, kdy se s přítomné tříčlenné skupinky, před kterou se mám za chvíli rozhodnout, stane šestičlenná skupinka, mám tendenci být více konformní.) (Cumminsová, 1998)

Čím více protichůdných názorů zazní, než se máme rozhodnout mi, máme větší tendenci odpoutat se od názoru vlastního a souhlasit s většinou. Konformita zákonitě klesá v případě, kdy by se tři členové rozhodli pro maminku a další tři pro dítě. (Cumminsová, 1998)

4.2       Faktory podle Saula Kassina

Saul Kassin v knize Psychologie uvádí čtyři faktory ovlivňující konformitu. Jsou jimi velikost přesily, přítomnost spojence, vnímání sociálních norem a kulturní faktory. (Kassin, 2007)

Velikost přesily můžeme porovnat s počtem protichůdných názorů z předchozího výčtu faktorů. Lidé se často bojí, že se dostanou do konfliktů a proto se rádi přizpůsobí v případě většího počtu přesily s opačným názorem. (Kassin, 2007)

Přítomnost spojence je faktor nový, v této práci zatím neuvedený, a dle mého názoru ne každý člověk se za přítomnosti jednoho spojence postaví proti zbytku skupiny. (Kassin, 2007)

Vnímání sociálních norem dané skupiny je velice specifický faktor, který tu opět v předchozím výčtu nezazněl. Vezměme si následující příklad ze studentského života. Představme si, že jeden jediný student ze třídy neopsal test z dějepisu a také z něj dostal nejhorší známku ze třídy. Tento student cítí obrovskou nespravedlnost z toho, že on sám vynaložil ze všech největší úsilí a přesto byl nejhůře ohodnocen a to jen proto, že byl poctiví. Půjde ale tento student žalovat? Anebo dokonce při vyšetřování podezřelého podvodu s testem bude tento žák odpovídat popravdě na přímé dotázání, zda ostatní studenti podváděli? Ve většině případů ne. On nepotřebuje slyšet názor ostatních a stejně je konformní protože cítí, že je od něj mlčenlivost očekávána. (Kassin, 2007)

Podstata kulturních faktorů je ta, že lidé z různých koutů světa jsou různě přizpůsobivé a konformní. Kassin uvádí příklad západní kultury (USA, Austrálie atd.) jejichž členové mají menší tendenci být konformní, v těchto místech je totiž více ceněn vlastní názor a nezávislost (umět se o sebe postarat) a v Africe nebo Asii je soudržnost a harmonie důležitá, tudíž mají tito členové větší tendenci být konformní. (Kassin, 2007)

4.3       Faktory podle Jána Čecha

Rád bych tu uvedl ještě jedno členění faktorů ovlivňující konformitu podle autora Jána Čecha, který ve své knize Sociálna psychológia pre učitelov uvádí, že na konformitu má vliv schopnost skupiny přesvědčit jednotlivce, že je pro něho tato skupina atraktivní, dále míra jednoty skupiny při tomto přesvědčování, míra tolerované nezávislosti jedince, Velikost sankcí skupiny vůči jednotlivci a v poslední řadě možné zisky při podřízení se skupinovým normám a ztráty, za jejich porušování. (Čech, 2008)

Čech se svým členěním od prvních dvou autorů na první pohled výrazně liší, ale přesto můžeme najít shodný základ, na kterém bylo členění vystavěno. První dva autoři podle mého názoru vidí hlavním důvodem konformity, jako určitý strach ze selhání, špatného hodnocení a strach z konfliktů se skupinou, a na těchto důvodech své členění stavějí. Poslední autor také staví na těchto důvodech a to hlavně v posledních třech bodech svého členění, ale bere v potaz navíc také význam skupiny pro jedince a to hlavně v prvním a druhém bodu svého členění. Je tedy určitě pravda, že budeme více konformní a přizpůsobivý v chování a názorech své rodiny, nebo party přátel, než v náhodně vytvořené skupině ve frontě u pokladny, nebo při cestě vlakem a to už jen z toho důvodu, že se s lidmi z fronty už s největší pravděpodobností nepotkáme.

 

 

5         Funkce konformity

V této kapitole se pokusíme vysvětlit dle vlastního názoru i za použití literatury, „k čemu nám vlastně tento jev je?“ „čím je nám tak prospěný?“ lze konformitu využít v nějakých situacích, aby nám hrála v náš prospěch?“ „a má konformita také nějaká negativa?.“

5.1       Positivní funkce

Konformita je lidem prospěšná celkem ke třem důležitým užitkům. Prvním užitkem je fakt, že díky konformitě máme větší šanci na přežití. Když bude kmen v divokém pralese spolupracovat, naděje na přežití automaticky stoupne. Konformita nás také chrání před sociálním vyloučením a usnadňuje nám zalíbit se druhým lidem. Je totiž obecně prokázáno, že lidé mají raději konformisty a dokazuje to experiment jistého nejmenovaného výzkumníka. Tento výzkumník rozpoutal diskuzi o případu mladistvého delikventa a o jeho potrestání. V osmičlenné skupině byli tři skrytí spolupracovníci. První se přizpůsoboval názoru většiny, druhý byl zastánce opačného názoru většiny a třetí se vyznačoval přelétavými názory. Když pak jednotliví členové byli vyzváni, aby zhodnotili subjektivně jednotlivé členy diskuze. První spolupracovník (konformista) dopadl nejlépe ze všech spolupracovníků. Na druhém místě byl spolupracovník s přelétavými názory a třetí (nonkonformista) dopadl nejhůře. Důvodem, proč nechceme být vyloučeni je rovněž strach ze smrti (viz kapitola č. 2). (Cumninsová, 1998)

Druhým užitkem je soudržnost skupiny. Opravdu je moc pěkné, když skupina drží při sobě. Člověk je ve skupině přijímán a má pocit, že někam patří. To samozřejmě nese i svou daň, být občas konformní. Ve skutečnosti je, ale, podle mého názoru, konformita nikoliv daní za soudržnost, ale skutečný iniciátor soudržnosti. Jak již bylo řečeno v minulé kapitole, být konformní nemusíme jen ze strachu, ale hlavně z toho důvodu, že nám na skupině záleží. Skupina má pro nás velký význam a proto máme tendenci se jednotlivým členům ukazovat, v co nejlepším světle. Pak už záleží na faktorech ovlivňující konformitu, které uvádí Ján Čech, jestli si dovolíme se v něčem odchýlit, nebo ne.

Třetím užitkem je soutěživost. Toho se hlavně využívá v pracovním procesu na některých pracovištích, kde je důležitá rychlost vykonané práce (hlavně ve výrobnách), kde lidé pracují společně na jednom pracovišti, konformita pomáhá udržovat pracovní tempo (nikdo nechce zůstávat pozadu). (Stránská)

 

5.2       Negativní funkce

Ačkoliv je zřejmé, že bez konformity by to na světě nemohlo fungovat, má i ona svá významná negativa. Tím prvním je ztráta vlastní identity, a druhým je snížená objektivita v posuzování situace.

Ke ztrátě naší identity dochází typicky v davu. Pokud jsme uprostřed šíleného a agresivního davu rozbíjející stadion, je pro nás daleko snadnější se přizpůsobit a také začít ničit věci, ačkoliv za normálních okolností bychom si to nedovolili. Máme určitý pocit anonymity, ztrácíme svůj strach z trestu a zapomínáme na to, kdo jsme. Přebíráme zkrátka identitu celého davu. (Čadová, Petrželová, Čermáková, 2008)

Druhé negativum je snížená objektivita v posuzování situace. Typický příklad situace, kterou vlivem konformity chybně vyhodnotíme, je situace krizová, kdy někdo na rušné ulici omdlí a zůstane ležet na chodníku. Pravděpodobnost, že někdo zastaví a celé situace se ujme, je daleko menší právě na rušné ulici, než například někde na poloprázdné vesnici, kde projde jen malý počet lidí. Pokud se tedy na místo nějaké takové nehody dostaneme jako jediní, máme určitý pocit zodpovědnosti za danou situaci, kdežto na rušné ulici předpokládáme, že pomůže někdo jiný. Toto pravidlo dokazuje experiment, který provedl Bibb Latané a zjistil několik zajímavých poznatků.

5.2.1        Experiment-Za jaké situace jsou lidé schopni pomáhat?

V tomto experimentu vystupuje jedna osoba potřebující pomoc a pokusná skupina lidí.

Experimentátor rozdá účastníkům experimentu dotazník a požádá je o vyplnění. Mezitím se omluví, že musí pro něco do kanceláře. Vyjde na chodbu a zavře za sebou dveře. Najednou je slyšet rána, jako kdyby někdo na chodbě upadl, a hlasité sténaní. Po dvou minutách se vrátí experimentátor zpět a oznámí konec experimentu.

Proč lidé nedělali nic? Proč se nepokusili zraněnému za dveřmi pomoci?

Bibb Latané provedl tento experiment několikrát a pokaždé za trošku jiných podmínek a zde jsou výsledky:

• 70% lidí poskytlo pomoc, když byli v místnosti o samotě.
• 40% lidí poskytlo pomoc, když čekali po dvojicích.
• 7% lidí poskytlo pomoc, když pokusná osoba byla v místnosti s tajným pomocníkem, který nedělal nic.

Bibb Latané díky tomuto pokusu vydedukoval faktory ovlivňující chování lidí při krizové situaci.

1) Pluralitní ignorace-lidé nevěří, že je situace tak vážná, když ostatní nedělají nic.

2) rozptýlení zodpovědnosti-necítíme se zodpovědní za danou situaci (věříme, že pomůže někdo jiný). (Cumminsová, 1998)

 

 

6         Praktická část

Pro svou praktickou část jsem zvolil experiment, který vychází z mé zkušenosti z minulosti. Když jsem jel jednou z Prahy vlakem, seděl jsem v přeplněném kupé, hned vedle pána, který po chvilce odešel. Po nějaké době jsem si, ale všiml, že na jeho místě leží docela veliká hromádka kovových mincí. Tyto mince přitahovali můj pohled celou cestu. Tak moc bych je chtěl vzít, nebo alespoň část z nich, ale nešlo to. Zde bylo nádherně vidět, jak se v kupé všichni strašně moc hlídají, stačilo by jen pohnout rukou směrem k mincím, a všechny pohledy by směřovali na mě. Mince nakonec zůstali ležet v kupé, nevzal je nikdo, ale viděl jsem, že si je chtěl přivlastnit každý. Všichni účastníci se totiž snažili zůstat v kupé, jako poslední. Lidé se tedy navzájem kontrolovali, aby mince nikdo nevzal, ale co by se asi stalo, kdyby tuto normu někdo porušil?

6.1       Popis experimentu

Svůj experiment jsem se snažil provést tak, aby se podobal co nejvíce mému zážitku. Chtěl jsem zkrátka vědět, jestli je opravdu silnější konformita, nebo lidská touha po něčem, co máme přímo na dosah ruky.

Na stoleček u okna jsem tedy položil dvě pětikoruny a jednu desetikorunu. Tyto mince jsem přikryl novinami a čekal, až někdo přijde. Vybírám si místo, co nejdál od stolečku, aby bylo vidět, že mi nic na něm nepatří. Ve chvíli, kdy se vagón zaplnil lidmi, jsem se zeptal paní, co seděla naproti mně, jestli jsou ty noviny její a jestli si je mohu vzít. Vzal jsem noviny a odkryl mince, pak už jen stačilo sledovat, jak se budou lidé chovat a jestli mince někdo vezme.

Je pravda, že mincí nebylo tolik, jako tenkrát v kupé, takže ani pozornost lidí nebyla tak obrovská. Někteří si četli, jiní koukali z okna, ale do třetí zastávky si mincí nikdo ani nevšiml. Mě ale zajímalo, co se stane, když před zraky ostatních část mincí vezmu a naruším tím konformní chování ostatních. Přidají se? Půjdou se mnou do konfliktu? Budou se jen dál dívat?

6.2      Výsledek

Záměrně jsem se pro mince natahoval velice pomalu, aby byla dostatečná šance, že si toho všimne co nejvíce lidí a vzal si deset korun. Dvě pětikoruny na stolečku zůstaly. Lidé si toho všimli, koukali na mě, ale nikdo proti tomu nějak nezasáhl, nikdo se ke mně ani nepřidal a ani se mnou nešel do nějakého konfliktu. Mé očekávání toho, že se lidé začnou přidávat a mince si brát, nebo mi začnou nadávat, se bohužel nepotvrdilo. Zato byl k vidění jiný známí efekt, takzvaný efekt přihlížejícího, který zkoumal již zmíněný Bibb Latané, kdy se lidé necítí být zodpovědní za situaci a věří, že situaci vyřeší někdo jiný (což také spadá do konformního chování).

 

 

Závěr

Tato práce nám přinesla řadu zajímavých poznatků o konformitě, která je tak běžná a projevuje se v každodenních situacích v různých skupinách, zato je ale tak tajemná a zajímavá, že stojí za prozkoumání i v odborné literatuře. Myslím, že se nám celkem povedlo pochytit některé pohledy vybraných autorů, vzájemně je porovnat, a subjektivně na tyto pohledy zareagovat. I závěrečný pokus, ačkoliv nedopadl podle mé hypotézy, potvrdil konformní jev, takzvaný efekt přihlížejícího. Tato práce mě tedy osobně obohatila o nové poznatky i zkušenosti a jsem velice rád, že jsem si mohl toto téma zvolit.

 

 

Seznam použité literatury

• LAŠEK, Jan. Sociální psychologie II. Vyd. 2. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007, 142 s. ISBN 978-80-7041-968-7.
• ČECH, Ján. Sociálna psychológia pre učiteľov. Vyd. 1. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2008, 292 s. Edícia spoločenských vied. ISBN 978-80-86723-59-4.
• CUMMINSOVÁ, Denise D. Záhady experimentální psychologie. Co psychologové zjistili o myšlení, citech a chování člověka. 1. vyd. Praha: Portál, 1998, 237 s. ISBN 80-717-8186-X.
• KASSIN, Saul M. Psychologie. Vyd. 1. Překlad Dagmar Brejlová, Veronika Sobotková, Helena Šolcová. Brno: Computer Press, 2007, xxiii, 771 s. ISBN 978-802-5117-163.
• ČADOVÁ, Barbara, Jana PETRŽELOVÁ a Miroslava ČERMÁKOVÁ. Maturitní otázky – občanský a společenskovědní základ. 1. vyd. Praha: Fragment, 2008, 224 s. Maturitní otázky. ISBN 978-80-253-0600-0.
• STRÁNSKÁ, Taťána. Sociální psychologie. Hradec Králové: Okresní výbor socialistické akademie.