Alkoholismus jako sociální problém z pohledu sociální patologie
V této analýze bych se chtěla zabývat alkoholismem v České republice jako sociálním problémem. Jako metodu analýzy jsem si zvolila teorii sociální patologie. Alkoholismus jsem si zvolila zejména proto, že se jedná o problém poměrně častý a nebývá často veřejností považován za natolik škodlivý, aby mu byl dostatečně řešen, bývá často bagatelizován.
Objektivní stránka
Obecně z pohledu sociální patologie jsou sociální problémy nemoci společnosti. Sociální problémy jsou nežádoucí a patologické jevy vyskytující se ve společnosti. Sociální patologie vnímá sociální problém jako nákazu, která má charakter epidemie, kdy zlo plodí další zlo, sociální problém se šíří ve formě nápodoby.
V konkrétní rovině lze alkoholismus, tedy závislost na alkoholu skutečně v naší společnosti považovat za chorobu společnosti, protože alkoholismus je ve společnosti poměrně rozšířený a bývá společností často tolerován a zlehčován. Konzumace alkoholu nebývá společností často odsuzována, je považována za společensky přijatelnou, v některých situacích i za žádoucí nebo normální. Nadměrná konzumace alkoholu resp. závislost na alkoholu je ovšem bezesporu škodlivá a nežádoucí a lze ji tedy označit jako sociální problém.
S ohledem na poměrně kladný vztah naší společnosti ke konzumaci alkoholu lze alkoholismus považovat za typickou chorobu celé společnosti. Epidemický charakter alkoholismu lze spatřovat v tom, že pokud je obvyklé, že se v určitých situacích pije alkohol, i osoba, která není zvyklá alkohol pít, si dá často s ostatními alespoň skleničku, alkohol je v těchto situacích nabízen, leckdy téměř vnucován, takže si člověk snadno zvykne pít alkohol a nepovažuje to za něco špatného, časem si ovšem může vypěstovat návyk. Pokud tedy okolí konzumuje alkohol v nadměrné míře, může to člověka ovlivnit a způsobit, že začne alkohol také konzumovat v nezdravé míře. Totéž se může projevit pokud, např. rodiče konzumují alkohol, resp. jsou závislí na alkoholu a dítě je toho svědkem, může to dítě považovat za normální chování a v dospělosti může mít rovněž problém s alkoholismem. Řada lidí má sklon řešit pitím alkoholu své problémy a tito lidé rovněž někdy vybízejí své okolí k tomu, aby své problémy šlo „zapít.“ Tak se alkoholismus ve společnosti šíří jako nákaza, zdraví jedinci se mohou doslova nakazit alkoholismem, pokud mají špatné vzory ve svém okolí.
Mezi základní společenské příčiny alkoholismu lze tedy řadit nevhodné vzory chování v rodině nebo v okolí, které jedince negativně ovlivňují a leckdy utvrzují v tom, že tím, že konzumuje alkohol, nedělá v zásadě nic špatného. Rovněž neutrální, leckdy až kladný postoj ke konzumaci alkoholu ve společnosti může být příčinou alkoholismu. Je faktem, že lidé leckdy ostatní v pití alkoholu spíše podporují, než aby své okolí od alkoholu odrazovali, jedná se např. o řešení problémů alkoholem, kdy okolí člověka přesvědčuje, že když si dá skleničku alkoholu, bude mu lépe nebo o nabízení, často až nucení alkoholických nápojů na večírcích, oslavách apod., kdy je odmítnutí někdy považováno za nezdvořilé nebo nevhodné. Společnost tedy místo aby pití alkoholu potírala, ho tímto někdy spíš podporuje. Jinou příčinou na straně společnosti je skutečnost, že lidé jsou často např. v zaměstnání tlačeni k co nejlepším výkonům v co nejkratším čase, jsou pod tlakem a ve stresu. Tyto negativní pocity se snaží po pracovní době odbourat alkoholem a tak snadno vznikne závislost.
Mezi nejčastější individuální příčiny alkoholismu lze pak řadit fakt, že někteří jedinci nejsou schopni, pod vlivem okolí nebo z důvodu přesvědčení, že jim alkohol dělá krátkodobě dobře, se ovládnout a konzumovat alkohol v přijatelném množství popř. s jeho konzumací včas přestat, čímž se mohou časem stát závislými. Problémem je tedy nedostatečná zdrženlivost a sebekontrola takových jedinců při konzumaci alkoholu.
Pokud sociální problém ve společnosti přetrvává a není řešen, hrozí jeho rozšíření, sociální patologové říkají, že hrozí zachvácení celé společnosti. Není-li alkoholismus ve společnosti řešen, hrozí, že počet závislých na alkoholu poroste a alkoholismus zachvátí celou společnost, rovněž hrozí, že s ohledem na velký počet závislých na alkoholu ve všech společenských vrstvách a skupinách, nebude alkoholismus veřejností považován za negativní a patologický jev. Sociální patologové se na vizi budoucnosti dívají negativně, přímo katastroficky. Realitou je, že pokud je alkoholismus častým jevem ve společnosti, bude v takové společnosti patrně docházet častěji např. k dopravním nehodám pod vlivem alkoholu nebo k pochybením v zaměstnání, ke kterým by nemuselo dojít nebýt vlivu alkoholu na člověka a které mohou mít leckdy závažné až tragické následky. Vzhledem k tomu, že alkoholismus je poměrně častý sociální problém a v určitých společenských skupinách není považován za problematický, resp. je často okolím bagatelizován a není řešen, lze se s názorem sociálních patologů ztotožnit.
Řešení sociálního problému by podle teorie sociální patologie mělo spočívat v léčbě choroby společnosti, začít by se mělo od změny jednotlivců. Řešením by měl být návrat k tradičním hodnotám, izolace problematických jedinců a jejich morální převýchova. Sociální patologie považuje za řešení i radikální zásahy např. zákazy nebo násilná resocializace.
Zaměříme-li se na alkoholismus, řešení by mělo začít od jednotlivců, kteří by měli dostatečně kontrolovat své pití alkoholu a neměli by si tudíž vypěstovat závislost, pokud již závislí na alkoholu jsou, měli by se léčit a po léčbě zdržet konzumace alkoholu, aby se k návyku již nevrátili. K tomu musí být lidé dostatečně motivováni.
Motivací pro jednotlivce i řešením sociálního problému alkoholismu ve společnosti může být návrat k tradičním hodnotám, které společnost bude uznávat. Společnost by měla uznávat a vyzdvihovat abstinenci jako prospěšnou hodnotu a vyjadřovat kritický postoj ke konzumaci alkoholu. Také by měla být vyzdvihována disciplína, bez které se návyku na alkoholu zbavit nelze a je důležitá i k tomu, aby závislost na alkoholu vůbec nevznikla. Toho lze docílit např. prezentováním tradičních hodnot a negativního postoje k alkoholu v médiích.
Dalším způsobem řešení by měla být osvěta, která by zahrnovala informování veřejnosti o škodlivosti konzumace alkoholu, možnosti stát se závislým a o následcích, které může alkoholismus na lidský organismus i osobnost a schopnosti člověka mít. Tato osvěta by mohla probíhat jednat jako prevence proti alkoholismu např. ve školách, v médiích apod., jednak jako převýchova jedinců, kteří již jsou závislí na alkoholu zejména ve zdravotnických zařízeních, psychologických poradnách a podobných institucích. Cílem této osvěty by měla být převýchova jedinců, kteří jsou ohroženi závislostí na alkoholu nebo jedinců, kteří již jsou závislí a odrazení ostatní části populace od nadměrné konzumace alkoholu.
Radikálnějším řešením může být izolace jedinců závislých na alkoholu od ostatní (zdravé) populace. V demokratické společnosti toto nelze snadno provádět. Lze trestně postihovat osoby, které se dopustili nějakého trestného činu pod vlivem alkoholu, k čemuž také v praxi dochází, bylo by ovšem vhodné považovat vliv alkoholu za jednoznačně přitěžující okolnost a udělovat za trestné činy spáchané pod vlivem alkoholu více trestů odnětí svobody a tím izolovat tyto jedince od společnosti. Na podobném principu fungují rovněž ochranná opatření, jakými jsou ochranné léčení a zabezpečovací detence, kam lze umístit osobu, která pod vlivem alkoholu spáchala trestný čin a nebyla příčetná nebo je nebezpečná sobě nebo svému okolí apod. Rovněž tento způsob lze použít k izolaci závislých od společnosti, k jejich léčbě a převýchově. Jiným řešením by mohlo být zbavení způsobilosti k právním úkonům, ke kterému v současné době dochází v naší zemi minimálně. Dle sociálních patologů by bylo patrně vhodné rozšířit podmínky, kdy lze takové opatření uložit.
Sociální patologie se ovšem nebojí ani radikálnějších řešení jakými mohou být zákazy a násilná resocializace, mezi které patří např. úplný zákaz produkce a distribuce alkoholu tzv. prohibice, která dříve v některých státech (př. USA) existovala, nicméně již byla všude zrušena. Podobným řešením může být omezení konzumace alkoholu, např. zákaz konzumace na veřejnosti, který funguje do jisté míry i u nás, na základě vyhlášky se na určitých veřejných místech nesmí konzumovat. Omezení může mít formu vysokých cen alkoholu a jeho vysokého zdanění nebo omezení okruhu podniků, které mohou alkohol prodávat jako např. v některých státech severní Evropy. Omezení může být rovněž časové, alkohol by bylo možné prodávat např. až v odpoledních nebo večerních hodinách, nikoli již dopoledne, rovněž by bylo vhodné nepodávat alkohol v zábavních podnicích až do časných ranních hodin.
Za překážky řešení alkoholismu považuji zejména fakt, že mnozí alkoholici si svůj problém neuvědomují, svoji závislost nepovažují za problém a řešení a léčbě se brání. Zároveň k tomu přispívá i fakt, že se problém často bagatelizuje, nad občasným alkoholovým excesem jedince často jeho okolí přimhouří oko a nepovažuje jej za problém. Další podstatnou překážkou řešení problému je otázka financování léčby závislých na alkoholu. Vzhledem k tomu, že léčba, zejména ta ústavní je poměrně nákladná a osob závislých na alkoholu je v populaci velký počet, není udržitelné plošné financování z veřejných financí a závislí sami si léčbu často nemohou dovolit nebo se ani nechtějí léčit. Ten samý problém se vyskytuje rovněž v otázce osvěty, i na pořádání přednášek a sezení jsou třeba určité finanční prostředky. Překážkou řešení pomocí izolace nebo jiných radikálních zásahů je už samotná úprava lidských práv a svobod, která značně limituje možnost postihovat alkoholismus izolací a umožňuje to jen v těch nejmarkantnějších případech, stejně jako je tímto způsobem značně omezená možnost léčit závislého proti jeho vůli.
Mezi výhody řešení dle sociální patologie lze řadit zejména skutečnost, že neváhá užít radikálnější metody, které mohou odstrašovat a být tak účinné jako např. osvěta a převýchova, která ukáže lidem negativa a rizika alkoholu nebo přísnější tresty v případě spáchání trestného činu pod vlivem alkoholu a snadnější možnost převzít závislého k léčení bez jeho souhlasu.
Subjektivní stránka
Alkoholismus jako sociální problém definuje sama společnost, která ačkoli je v současné době velmi tolerantní považuje alespoň v některých situacích nadměrné požívání alkoholu za problematické.
Za vznik alkoholismu jako sociálního problému je dle mého názoru zodpovědná zejména společnost jako celek, protože konzumaci alkoholu toleruje, leckdy k ní i vybízí, také stres a tlak z dnešní uspěchané doby orientované na úspěch a špatné vzory v okolí (rodina, přátelé).
Oběťmi přetrvávání sociálního problému alkoholismu ve společnosti jsou nejen samotní závislí na alkoholu, ale zejména jejich rodinní příslušníci a okolí, často také zaměstnavatelé nebo klienti, protože alkoholik může mít značně nevyrovnané výkony v zaměstnání, často jsou obětí i cizí lidé, kteří se náhodou setkají s alkoholikem, který může být agresivní nebo třeba zaviní dopravní nehodu.
Alkoholismus by měl být řešen komplexně, v ideálním případě by stát měl vytvořit podmínky pro činnost nestátních organizací, jakými jsou třeba obecně prospěšné společnosti, které by měli problém účinně řešit v místě a čase, kde je potřeba. Aby tento způsob řešení fungoval, je třeba spolupráce mezi státem, organizacemi a občany a dostatečná finanční podpora a zázemí pro takové organizace. Důležitá je rovněž komunikace mezi výše uvedenými subjekty.
Z přetrvávání alkoholismu ve společnosti mají prospěch zejména výrobci, distributoři a prodejci alkoholu, kteří na jeho konzumaci vydělávají. Do jisté míry z něj má finanční prospěch i stát, protože jsou vybírány spotřební daně z lihu, z piva a vína, které jsou příjmem státního rozpočtu.
Problém alkoholismu patrně existoval ve společnosti v určité míře vždy, alkohol se vyrábí už mnoho tisíc let, postoj lidí a společnosti se ovšem v různých dobách měnil. To, že si lidé brzy začali problém alkoholismu uvědomovat je patrné z toho, že v určitých kulturách byl alkohol zakazován a jeho pití tvrdě postihováno, např. islámské země nebo USA v období prohibice, v jiných se patrně umírněné pití alkoholu tolerovalo. S uvolňujícími se pravidly v celé společnosti ve 20. století se i postoj k alkoholu změnil, alkohol se také stal snáze dostupným a byl více tolerován, čímž zákonitě začalo docházet i k narůstání osob závislých na alkoholu. To vedlo k mobilizaci a hledání řešení. Následně započaly snahy alkoholismus plánovitě léčit, zaváděly se normy, které měli zakázat pití alkoholu v určitých situacích (př. na pracovišti, za volantem). V současné době je postoj společnosti k alkoholu dost liberální, což může být problémem z hlediska tolerance jeho nadužívání.