Úvod

Jednou z nejdůležitějších proměnných našeho profesionálního, ale i běžného života často bývá naše osobní výkonnost a schopnost, s níž jsme schopni plnit určité úkoly. Nejde jenom o množství práce, kterou jsme schopni v určitém čase udělat, ale především její kvalita. Výkonnost každého však člověka kolísá a to se projevuje v jeho přirozeném biologickém a psychickém rytmu. Pokud bychom měli tento jev zevšeobecnit  existují zde dva základní typy lidí. První je typ ranní jimž se někdy říká ranní ptáčata a druhým typem jsou sovy.

„Ranní typy“ pracují raději a lépe v ranních hodinách a bývají unavení odpoledne. Chodí mnohem dříve spát a stávají velmi brzy. Proto by měli začínat pracovat dříve a pokud možno dříve chodit odpoledne z práce domů.

„Večerním typům“ vyhovuje postup opačný – pomaleji se dostávají do tempa, vrchol pracovní aktivity mívají obvykle až v pozdních dopoledních hodinách, ale o to déle jsou schopni pracovat odpoledne, večer a někdy i pozdě do noci.

Absolutní výkonnostní maximum a minimum je značně individuálně rozdílné, liší se od člověka k člověku, můžeme zde ale vypozorovat určité zákonitosti, které platí pro všechny bez výjimky. Je to především ten fakt, že na fáze nejvyšší aktivity pokaždé navazují zhruba dvouhodinová období útlumu, v nichž si potřebuje organismus odpočinout, obnovit energii a v této fázi by neměl proto být nadměrně zatěžován.

Výkonnostní křivka

Význam výkonnostní křivky pro pracovní dobu je naprosto jednoznačný. V dopoledních hodinách nastává výkonnostní vrchol, při němž všechny orgány v těle pracují velmi aktivně a sousledně. U všech lidí, ať už mají jeden nebo více výkonnostních vrcholů během dne, je tento první vrchol dosažený v dopoledních hodinách nejvyšší, takovéto úrovně soustředění a připravenosti na práci už organismus podruhé v jednom dni nedosáhne. Z toho jasně plyne, že v tuto dobu, kterou by všichni měli znát, musíme začít pracovat na nejdůležitějších úkolech (tedy na úkolech A).

Výkonnostní minimum se zpravidla dostavuje po poledni, po příjmu hlavní denní stravy. V tuto dobu aktivně pracují orgány podílející se na trávení (zejména žaludek, tenké střevo a žlázy produkující enzymy) a organismus se dostává do odpočinkové fáze, ve které by měl zůstat v klidu a nepřemáhat se. Nejen z hlediska pracovní výkonnosti, která v tuto dobu zpravidla bývá na jedné z nejnižších úrovní za den, ale i z hlediska zdraví člověka (umožnění strávení živin v klidu) by organismus neměl být přemáhán. Pro samotnou pracovní činnost to znamená začít pracovat na rutinních nebo málo důležitých úkolech (úkoly C), jako je například otevírání přišlé pošty, čtení denního tisku apod.

Mnoho pracujících, zejména vedoucích pracovníků, se snaží udržet svůj organismus ve stejné výkonnosti po celou pracovní dobu. Jako stimulující a pomocné prostředky jim při tom většinou slouží kofein (pití silné kávy) a nikotin (kouření). Tyto látky jsou již samy o sobě svým chemickým složením a vlivy, které mají na organismus, jedy pro každého člověka. Mnohem více však může organismus poškodit, když se tyto jedy navíc používají jako prostředky ke změně jeho přirozeného denního rytmu. Lidé, kteří takto systematicky ničí svůj organismus bývají často nervózní, podráždění, pracují pod stresem. Není divu, že se u nich časem vyskytují poruchy trávení, dýchaní, či jiné závažné choroby. Od takovýchto vedoucích pracovníků často slyšíme, že mají spoustu práce a nemají čas pracovat podle svého denního rytmu. Tito lidé si však většinou neumí efektivně uspořádat svůj čas, vymezit si pořadí důležitosti úkolů a časově si naplánovat dobu jejich splnění.

Sestavení vlastní křivky

Při sestavování své vlastní výkonnostní křivky jsem si kladl několik základních otázek, na které jsem se snažil po dobu několika dnů odpovídat a zaznamenávat si je. Podle toho jsem si určil svou vlastní výkonnost. Jedním z negativních následků mého denního režimu je však to, že jsem student školy s kreditním systémem, takže je velice náročné zajistit si určitý pravidelný harmonogram. Můj denní režim se vyznačuje spíše svou nesouměrností, a proto nemohu objektivně porovnávat jednotlivé výkonnosti, jak se měnily každý den. Vše je závislé na rozvrhu přednášek a seminářů.

Přesto jsem se snažil svou křivku naznačit alespoň přibližně s tím, že v budoucnu si tuto křivku nakreslím znova podle nových pozorování

Závěr

Po sebepozorování jsem určil svou denní výkonnostní křivku. Ačkoliv sám vím, že patřím k lidem,   kteří hlavně podle svého ranního krutého probouzení vypozorovali, že nepatří zrovna mezi ranní ptáčata, myslím si, že vypracování mé výkonnostní křivky mi bylo přínosné, protože jsem nyní schopen alespoň částečně změnit a naplánovat svůj denní režim.