Trh – vlastnosti, základní otázky, rozvoj

Co je trh

Ve všech tržních ekonomikách se řeší většina ekonomických otázek prostřednictvím trhu. Tři základní otázky- co, jak a pro koho – v tržní ekonomice neřeší jednotlivec ani ekonomická organizace, ale místo nich je tu právě trh.Milióny podniků a spotřebitelů vstupují na trhu do vzájemných interakcí a tím určují ceny a výstupy.

Většině lidí, kteří nestudovali trh důkladněji, se trh jeví jen jako směsice různých firem a výrobků. Lidé se zřídkakdy zastaví, aby zapřemýšleli nad tím, že se vyrábí právě tolik potravin a jiných výrobků, a že je jich vždy odpovídající množství na odpovídajícím místě. Nakonec přece jen dospějeme k názoru, že tržní systém není chaotický, ale má vnitřní logiku a funguje.

Je třeba zdůraznit, že podobné zázraky koná trh všude kolem nás – stačí jen pozorně sledovat fungování každodenního tržního mechanismu. Trhy jsou pro vysokou úroveň produkce kapitalistické ekonomiky klíčové; revolucionář zamýšlející zničit západní demokracii by si nemohl přát nic „lepšího“ než pádivou inflaci nebo depresi, které by paralyzovaly trhy a způsobily politický chaos.

Původně trh znamenal místo, kde se kupovalo a prodávalo zboží. Ekonomické dějiny středověku zaznamenávají, že tržiště s vyhrazenými prostorami, kde se vršily hroudy másla, pyramidy sýrů, čerstvé ryby, ovoce a zelenina, tvořily obchodní střediska vesnic a měst. Dnes patří mezi důležité trhy různé typy burz. Tržní transakce se často uskutečňují prostřednictvím nejmodernější spojové techniky. Trhy nejsou organizovány centrálně, nýbrž fungují díky aktivitě kupujících či prodávajících.

Trh je zařízení, jehož prostřednictvím kupující a prodávající určitého zboží vstupují do vzájemných interakcí, aby určili cenu zboží a množství, jež se nakoupí a prodá.  V tržním systému má všechno svou cenu. Ceny poskytují důležité signály účastníkům trhu. Chtějí-li spotřebitelé nějakého statku více objeví se vlna nových objednávek, což znamená zvýšení poptávky po daném zboží. Chtějí-li kupující nakoupit větší množství zboží, zvýší prodávající cenu daného zboží, aby se jeho omezená nabídka rozdělila mezi kupující. Vyšší cena zároveň vede ke zvýšení produkce daného zboží atak se rovnováha na trhu opět obnovuje. ROVNOVÁHA na trhu je jedním z nejdůležitějších požadavků a zároveň důležitou vlastnosí trhu. Totéž platí i opačně tj. prodávající sníží cenu, je více kupců, výroba zboží klesá a rovnováha se zase obnovuje. To, co platí pro trhy spotřebních statků, platí také pro trhy výrobních faktorů (půda, práce, kapitál).

Tři základní otázky trhu

Nyní se opět vrátíme ke třem základním otázkám trhu. Co se bude vyrábět, je určováno dolarovým hlasováním spotřebitelů – ne každé dva nebo čtyři roky u volebních uren, nýbrž každodenně, jejich rozhodováním koupit si tu věc. Z peněz proudících od kupujících do pokladen podniků jsou nakonec placeny mzdy, renty a dividendy, které spotřebitelé, jakožto zaměstnanci dostávají jako důchod.

Jak se věci vyrábějí, to určuje konkurence mezi různými výrobci. Pro výrobce, který chce obstát v konkurenci a maxi-malizovat zisky, je nejlepší zavádět co nejefektivnější výrobní metody.

Pro koho se vyrábí to je určováno nabídkou a poptávkou na trzích výrobních faktorů. Trhy faktorů určují mzdové sazby, půdní renty, úrokové sazby a zisky – ceny, které se nazývají cenami faktorů. Sečteme-li příjmy z faktorů dostaneme důchody, které lidé dostávají. Rozdělení důchodů mezi obyvatelstvo je tak určováno množstvím a cenami faktorů.

Zde musíme však upozornit na to, že na výsledné rozdělení důchodu působí také netržní vlivy jako např. vlastnictví majetku, štěstí, zděděné schopnosti, diskriminace či nediskriminace podle rasy nebo pohlaví.

Úloha státu na trhu

Velkou úlohu na trhu může (při jeho nedokonalém fungování) sehrát stát. A to zejména prostřednictvím fiskální politiky.

Fiskální politika má tři základní funkce – alokační,stabilizační a distribuční. Alokace znamená rozmístění, stabilizace znamená ekonomickou rovnováhu a distribuce znamená přerozdělení získaných prostředků.

Nyní podrobněji. Vidí-li stát fungování trhu jako neefektivní musí na trhu zasáhnout. Na obranu před monopoly a monopolizací cen vydává stát protimonopolní zákony, dále musí omezovat na co nejmenší míru množství „černých pasažerů“, kteří žijí na úkor druhých (tzv. externality), dále stát financuje veřejné statky, činnosti, které jsou potřebné, ale není o ně zájem (národní obrana, majáky).

Nerovnosti v příjmech a poté i nepřijatelnému bohatství předchází vláda přerozdělováním důchodu. K tomu jsou používány tzv progresivní daně a různé programy na podporu důchodů (potravinové lístky).

Nestabilitu jako inflaci, nezaměstnanost a nízká tempa růstu pak řeší stabilizační makroekonomickou politikou ať už fiskální (daňové a výdajové programy) nebo monetární politikou (změny v nabídce peněz a úrokových sazeb).

Trh = rozvoj

Nakonec i v samotném názvu tržní politika, na kterou se snažíme přizpůsobit jako všechny vyspělé státy, se objevuje slovní základ trh a z toho vyplývá, že bez správné funkce trhu je v současné době ekonomický rozvoj pouhým snem.