Teoretické přístupy řízení a správy společností

Teoretické přístupy řízení a správy společností – oddělení vlastnictví od řízení, informační asymetrie, zastupitelský problém, motivační schéma manažerů a akcionářů.
Oddělení vlastnictví od řízení a informační asymetrie
– moderní formou velkých korporací je akciová společnost
– význam akciových společností: umožňuje specializaci při poskytování oddělených vstupů finančních zdrojů do firmy, při podstupování rizika a provádění rozhodování
– tímto způsobem mohou být shromážděny velké obnosy kmenového jmění a účelným rozdělením různých druhů podnikání (diverzifikace podnikatelského portfolia) mohou být realizovány kombinace rizika a návratnosti podle investorských preferencí
– ve srovnání s klasickou firmou řízenou vlastníkem, podnikatelem, manažerem a nositelem zbytkového řízení v jedné osobě, vede forma akciové společnosti ke snížení kapitálových nákladů
– na druhé straně oddělení vlastnictví a managementu zdrojů v sobě obsahuje kontrolní problém vyvolaný specifickými zvláštnostmi ve vztahu mezi poskytovatelem financí a nositelem finančního rizika (principál) a pověřeným nositelem zbytkového řízení a rozhodování (agent)
– jestliže tento problém není řešen efektivně, budou narůstat náklady, a tím dojde ke snížení nebo dokonce k eliminaci prospěchu z diverzifikace rizika
– tendence k rostoucímu oddělení vlastnictví od řízení se objevuje se vznikem podílnického vlastnictví koncem 19. a začátkem 20. století
– velikost moderní korporace a její rozptýlené vlastnictví vedlo k obavě z vysokého stupně volnosti v jednání manažerů a zneužití této volnosti ke sledování jejich vlastních zájmů
– v souvislosti s tím se rozšířila manažerská teorie firmy o zastupitelskou teorii, zaměřenou na analýzu a popis zastupitelského vztahu mezi akcionáři a manažery v moderních korporacích
– specifickou charakteristikou zastupitelského vztahu je, že jedna strana (agent) provádí nezávislá rozhodnutí podle směrnic druhé strany (principál) = jedná se vlastně o delegaci vlastnických práv, což ukazuje úzké provázání zastupitelské teorie s teorií vlastnických práv
– vzhledem k různým způsobům odměňování principála a agenta vzniká motivace agenta ke zvýšení vlastního prospěchu na úkor (na náklady) principála
– možnost oportunistického chování se mu otevírá tím, že existuje informační asymetrie mezi oběma stranami po uzavření smlouvy, která způsobuje morální hazard
– je velice obtížné a nákladné pro principála snížit tuto informační asymetrii = z toho důvodu není zajištěno, že agent skutečně sleduje principálovy zájmy a cíle
– existují dva základní důvody pro informační výhodu agenta:
 principál není schopen pozorovat všechny akce podnikané agentem ani usuzovat o jeho vynaloženém úsilí; může pouze pozorovat výsledky agentových akcí;
 principál nezná přesně informační úroveň agenta ani jeho skryté znalosti, proto nemůže verifikovat,zdali agent použil svou informaci správně v zájmu principála či nikoliv.
– skryté akce a skryté znalosti mají za následek informační výhodu nabízející managementu jistý stupeň volnosti v oportunistickém chování
Zastupitelský problém
– zastupitelský problém je základní prvkem tzv. smluvního pohledu na firmu
– jeho podstatou je oddělení řízení a financování firmy, nebo jinak řečeno, oddělení vlastnictví a řízení
– akcionáři potřebují profesionální manažery, kteří zajistí návratnost jejich financí
– manažer potřebuje akcionářovy finanční prostředky, protože sám nemá dostatek kapitálu, aby investoval
– zastupitelský problém poukazuje na obtíže, které mají akcionáři při zabezpečení toho, aby jejich finance nebyly zpronevěřeny anebo promarněny na pochybné projekty
– akcionáři a manažeři proto sepíší smlouvu, která specifikuje, jak manažer nakládá s financemi a jak jsou výnosy rozděleny mezi akcionáře a manažery
– ideálně by měli podepsat úplnou smlouvu, avšak problém je, že většinu budoucích nepředvídaných skutečností je těžké popsat a předvídat a úplné smlouvy jsou tudíž technicky neproveditelné
– z toho důvodů musí akcionáři přidělit manažerovi zbytková práva řízení, tj. práva provádět rozhodnutí ne plně předvídaných smlouvou
– situaci komplikuje skutečnost, že smlouvy mezi manažery a akcionáři musí být snadno interpretovatelné obchodními soudy
– výsledkem je, že skutečná řídící práva manažerů a jejich prostor v alokaci finančních zdrojů jsou mnohem rozsáhlejší než v případě, kdy obchodní soudy nebo akcionáři by byli aktivněji angažováni ve smluvním vztahu.
Motivační schéma manažerů a akcionářů
– Zastupitelský problém je příčinou rozdílných motivací manažerů a akcionářů.
– Motivační schéma manažera (který vlastní zlomek firemních akcií), manažer – vlastník bude maximalizovat svou vlastní výplatní funkci, složenou z
vlastní mzdy za výkon zbytkového řízení hodnoty jeho podílu ve firmě hodnoty nepeněžních požitků.
– Nepeněžní požitky:
 materiální – honosná kancelář, luxusní služební vůz apod.
 naplnění osobních potřeb a ambicí (prestiž a moc).
– Spotřebu těchto požitků manažerem musejí financovat akcionáři.
– V praxi často manažeři spojují prestiž a moc spíše s velikostí a růstem firmy než s její ziskovostí.
– Neefektivní umísťování finančních prostředků – neúčinné užití zdrojů a snížení hodnoty pro akcionáře.
– Odchylné rizikové preference akcionářů a manažerů.
– Akcionáři – eliminují riziko v jedné firmě vytvořením diverzifikovaného portfolia svých investic do různých firem.
– Manažeři – vlastní vysoce specifikovaný manažerský kapitál vzhledem k pracovnímu místu v dané firmě a málo přenosný do jiné firmy. Nemohou diverzifikovat svůj vklad do více firem – mají proto racionální odpor k riziku.
– Souhrnně – motivační problém manažerů – zvyšování jejich prospěchu na úkor akcionářů.
– Motivační problém akcionářů – ten je úzce svázán se zastupitelskými náklady, vyvolanými informační asymetrií a oportunismem manažerů.
– tyto náklady jsou tvořeny třemi složkami:
 náklady přímého monitorování výkonu manažerů (monitorovací náklady),
 náklady na omezení volnosti manažerů, tj. implementace motivačních struktur pro přizpůsobení chování manažerů preferencím akcionářů např. ve formě bonusů vztahujících se k výkonu (smluvní náklady),
 ztráty účinnosti, které se objevují navzdory monitorovacím a smluvním nákladům, neboť konflikty zájmů nemohou být vyřešeny dokonale (zbytkové ztráty).