Řízení nákladů na vědu a výzkum
Jak vyplynulo z předchozí kapitoly, řízení nákladů na vědu a výzkum je důležitou kategorií při zvyšování výkonnosti podnikatelského subjektu. Náklady na vědu a výzkum jsou často šířeji zahrnovány do marketingových nákladů společnosti, resp. jako technická podpora prodeje. Je proto užitečné provést přesnější vymezení těchto nákladů. Náklady na vědu a výzkum jsou náklady vynaložené na ochranu, zlepšení a rozšíření výrobkové řady, které nejsou nezbytně vynakládány na výrobu, distribuci nebo tržní realizaci stávajícího objemu prodeje zajištěného stávajícími výrobními procesy a distribučními a prodejními procedurami.
Podstata nákladů na vědu a výzkum je v tom, že se jedná o investování stávajících příjmů z prodeje za účelem prosperity budoucích podnikatelských aktivit. Kritériem jejich vynakládání je očekávání, že budoucí návratnost těchto výdajů přesáhne současnou výši investice.
Management proto při sledování vědeckovýzkumných projektů musí mít na zřeteli dva hlavní finanční cíle:
- Dlouhodobá návratnost portfólia vědeckovýzkumných projektů (včetně všech přidružených výdajů na výrobní prostředky a investice do pracovního kapitálu, které jsou v souvislosti s novým produktem nezbytné) musí převýšit náklady kapitálu, nejlépe o reálnou marži.
- Musí být uvedeno do souladu jak odliv kapitálových fondů společnosti použitých k financování vědeckovýzkumných projektů tak následné využití objevů ve formě nových produktů.
Problémem je, že se při plánování musí vycházet z dostupnosti investičních zdrojů potřebných pro financování projektů nabízejících návratnost za dobu své životnosti zřetelně převyšující náklady kapitálu, ale zároveň je zapotřebí zabránit akumulaci přebytku investic ze zdrojů, které by mohly být zhodnoceny jiným podnikatelským způsobem. Tato komplexnost vyvstává především v souvislosti s plánováním celkového cash – flow společnosti, které závisí na více aktivitách (např. rozvoj stávajících produktů, provádění akvizic a fúzí, sledování vývoje kapitálových trhů apod.) než pouze činnostech spojených s vědou a výzkumem prováděných v komplikovaném časovém měřítku.
Ekonomické aspekty vědy a výzkumu jsou proto fundamentální prerekvizitou při formulování důvěryhodného dlouhodobého plánu společnosti, nabývající později na významu při zabezpečování dlouhodobých finančních prostředků společnosti. Pro následnou kvantifikaci vyjádření doby návratnosti je zapotřebí vymezit riziko, které je obsaženo v prováděných vědeckovýzkumných aktivitách s ohledem na horizont, kdy mohou být výsledky vědeckovýzkumných aktivit posouzeny a porovnány se stanovenými cíli každého projektu.
Dva aspekty převažují při posuzování ekonomie vědy a výzkumu:
- Časový plán
- Plánované cash – flow
Vzhledem k těmto aspektům se při volbě optimálních parametrů financování a pro posouzení výkonnosti projektu používají techniky diskontovaného cash – flow. Diskontovaná míra návratnosti je považována za nejsignifikantnější měřítko při rozhodování o přijetí vědeckovýzkumného projektu. V případě, že společnost má připraveno více variant vědeckovýzkumných projektů pro výběr, je výhodné použít Index rentability. Ten vyjadřuje velikost čisté současné hodnoty budoucích příjmů projektu, připadající na jednotku investičních nákladů přepočtených na současnou hodnotu. Index rentability je v úzkém vztahu s čistou současnou hodnotou. Z toho plyne, že projekt by měl být přijat k realizaci, v případě, když je jeho index rentability větší než jedna.
V praktických aplikacích této metody se ukázaly následující hlavní nedostatky:
- Posouzení projektu se provádí pouze, když je projekt spojen s pořízením specifických fixních aktiv, tj. když hlavní masa investic je požadována pro dodatečné nebo specifické nové výrobní prostředky. V tomto bodě se může ukázat, že je ekonomicky zdůvodnitelné přikročit k předpokládaným výdajům za fixní aktiva, i když skutečné kritérium je, zda je celý projekt, včetně úvodního výzkumu a vývoje ekonomicky životaschopný a kritické místo se vlastně nalézá v minulosti.
- Ani stanovení diskontovaného cash – flow, ani výpočet diskontované míry návratnosti nemusí ukázat celkové prostředky, které budou nezbytné k financování projektu. Tyto prostředky mohou způsobit negativní kumulativní cash – flow až do doby, než se následně stane pozitivní. Tento peněžní tok se pak musí přizpůsobit celkovým splátkovým povinnostem společnosti. Nejméně příznivá situace v cash – flow projektu nastane, když jsou finanční zdroje společnosti napjaté a inovační projekt nutně vyžaduje dodatečné finanční prostředky, které musí být obstarány a před tím přijaté cizí zdroje se musí splácet. Pokud v takto vzniklé situaci se ziskovost dostane pod cenu kapitálu hrozí insolventnost a je na místě projekt nepřijmout nebo zrušit.
- Diskontovaná míra návratnosti není jednoduše statisticky interpretovatelná, protože požadované a predikované míry návratnosti jsou založeny na proměnných prvcích, jako jsou náklady kapitálu nebo požadovaná riziková prémie, se kterou se pracuje.
- Inflační prostředí zakládá snižující se kupní sílu vztažené peněžní jednotky.
- Index rentability nelze použít v případech, kdy se hodnotí vzájemně se vylučující projekty.