Proč (ne)podnikat

Proč (ne)chci podnikat.

Proč chci nebo naopak nechci podnikat je jistě otázka, se kterou se setká mnoho lidí, a která nás provází po dlouhou dobu našeho života. V minulosti možnost něco podniknout byla pro mnoho lidí spíše omezená a podnikání v době nedávné bylo často vnímáno jako něco na hranici legálních možností obživy s nejistým výsledkem.

Přesto člověk jako já prochází v životě obdobím, kdy se mu nabízí možnost podnikat a opětovně se vynořuje otázka, chci opravdu podnikat? Chci změnit svůj život? Chci opustit jistotu svého již zaběhlého života? A následují otázky. Co mě čeká? Uspěji? Ve chvíli, kdy se rozhoduji a přemítám o syžetu zda podnikat chci či nechci, často ani nevím, do čeho se pouštím. Vždyť člověk se svým uvažováním směřuje do určité pozice a neumí nebo nemůže odhadnout, jaké vlivy změní situaci, ve které učinil prvotní rozhodnutí.

Pro tak zásadní rozhodnutí jako je to, zda podnikat, a tím mnohé opustit a mít možnost mnohé získat, ale také ztratit, nebo nepodnikat nic a žít v “jistotě” zaměstnance, který se časem stává hříčkou systému, který nemá možnost vůbec anebo pouze velmi omezeně ovlivnit. Pouze několik málo “vyvolených” zaměstnanců se dostává k možnosti ovlivňovat, kam se bude jejich profesní život ubírat. Drtivá většina ostatních se stává nástroji firemní politiky, kde společnost vyžaduje, často velmi striktně, se přizpůsobit zaběhlým firemním standartům, o nichž však nelze říci, zda jsou či nejsou správné. Tyto standarty, velmi dobře propracované postupy, umožňují řídit zaměstnance a omezují jejich rozhodování, pravomoce a směřují myšlenky “správným” směrem, myšleno pro danou výrobní nebo obchodní společnost. Tyto standarty nelze hodnotit ani změnit.

Na počátku byla myšlenka korporátních pravidel možná správná a měla umožnit společnostem růst a usnadnit řízení zaměstnanců. Do dnešní doby však přerostla v archaismus, který často není respektován, ale nelze jej zrušit, tudíž zaměstnanci tráví čas tím, jak jej obejít a začínají věnovat svůj pracovní čas něčemu co není náplní jejich práce. Proč? Protože ztrácí svobodu. Nemyslím tím svobodu, která vede k anarchii a nerespektování pravidel, ale svobodu, kterou potřebuje každý lidský duch pro svůj život. Svobodu rozhodnout se, tvořit, mít odpovědnost za své činy a rozhodnutí.

Pokud se člověk nenechá pohltit zaměstnaneckým způsobem získávání obživy a touží po svobodě, dospěje často I několikrát k otázce. Chci podnikat?

Hlavním motivem pro rozhodnutí chci podnikat, bývají na počátku možnosti výdělku, který je vyšší než lze získat v zaměstnaneckém poměru. Peníze a s tím spojené možnosti snazšího života nemohou být dlouhodobou motivací, která uspokojí našeho ducha. Vysoký výdělek, často za cenu vysokých obětí na rodině, přátelích, vztazích s okolím, přináší z počátku značné uspokojení. Ovšem způsob života zaměřený pouze na materiální potřeby, přináší strádání v oblasti duše a ducha. Proto naše motivy pro chtění podnikat se musejí vyvíjet z oblasti materiální, která na začátku téměř vždy převažuje, do oblastí dalších, které nepřinesou opětovný zisk, ale umožní nám z čistě materiálního světa se přenést k tématům jako je například skutečná velikost naší spotřeby a tomu zda nás svět a věci kolem nás nenutí stale zvyšovat své tempo a i k otázce zda jsme nepřišli o svou svobodu. Zde vidím největší nebezpečí každého podnikání, a tím je ztráta jak naší vlastní svobody, tak i svobody našich kolegů, partnerů či zaměstnanců.

Je to právě svoboda, která nám přináší možnost podnikat, možnost začít realizovat své myšlenky, nové nápady, které často od malých věcí rostou a stávají se užitečnými pomocníky našeho běžného života. Bez podnikatelského ducha našich předků bychom stěží mohli žít život v blahobytu, kterého dosáhla naše společnost, stěží bychom mohli dát pomocnou ruku lidem v jiných částech světa. Zároveň však naše rozhodnutí podnikat musí být v souladu s morálním kodexem a nepoškozováním druhých či prostředí. Věřím, že právě podnikatelský duch a rozhodnutí mnoha lidí v euroamerické společnosti k podnikání v souladu s tímto přístupem bude hybnou silou naší společnosti.

Oproti tomu zde je negativní aspekt, který rozhodnutí podnikat či nepodnikat velmi ovlivňuje. Zpočátku, po rozhodnutí chci podnikat jej příliš nevnímáme, ale později jeho váha sílí a často nás omezuje a neumožňuje jít dopředu tak jak bychom si přáli a mohli. O co se jedná? V naší, kontinentální evropské politice je naprosto běžným jevem zdaňovat úspěch. Člověk, který se rozhodne podnikat se s tímto problémem setká až ve chvíli, kdy po investování svých prostředků, svého času, své invence a nápadů, zapojení spolupracovníků dojde ke kýženému výsledku a ovoce jeho píle se mu začíná navracet v podobě zisku. V tuto chvíli se dostává do situace, kterou jako zaměstnanec nezažil ani nemohl zažít. Velká část získaných prostředků končí v daňovém, málo efektivním systému, který je nastaven tak, aby zdanil právě úspěch a nikoliv například spotřebu. Systém umožňuje se “zdanění” vyhnout dalšími investicemi a tím opět začínáme zvyšovat své tempo a hrozí nám ztráta tak těžce vydobyté svobody. Namísto, abychom díky svému úspěchu mohli se odpoutat od materiálního světa a věnovat své myšlenky jiným často důležitějším tématům, jsme nuceni získané prostředky reinvestovat, abychom o ně nebyli připraveni neefektivním daňovým systémem a jeho málo motivovanými správci.

Přes všechny tyto viditelné i skryté překážky, které člověka čekají pokud se rozhodne podnikat, lze říci, že toto rozhodnutí je sice obtížné, ale přináší řadu možností, které jako běžný zaměstnanec nikdy neprožiji. Je pouze na mě, zda a kdy toto rozhodnutí učiním a jak budu schopen naložit se svými schopnostmi a vědomostmi ve chvíli, kdy nebudu nikým úkolován, kontrolován, tlačen k výsledku. Právě v tomto je svoboda rozhodování a vnitřní disciplína něčím, co může podnikání udělat velmi zajímavým a krásným a přivést člověka k novým myšlenkám.