Podpora dobrovolného plnění daňových povinností v EU
Země Evropské unie kladou důraz na efektivní výběr daní. Efektivní výběr daní představuje jedno z hlavních kritérií, na základě kterých jsou hodnoceny daňové správy kandidátských zemí.
Jednou z metod, která je široce používaná v zemích EU, je metoda dobrovolného plnění daňových povinností daňovými subjekty. Zmíněná metoda je založena na následujících základních principech:
- odpovědnosti,
- rovnosti (tzv. vytvoření před zákonem rovných podmínek podnikání),
- informovanosti,
- únosnosti zdanění,
- komunikace a pomoci ze strany daňových úředníků.
Princip odpovědnosti ze strany daňových subjektů vůči státu a občanům znamená, že daňový subjekt aktivně cítí odpovědnost a současně s tím i spoluúčast na dění ve společnosti. Jedním z ověřených způsobů v Evropské unii, jak dosáhnout zvýšené daňové odpovědnosti, je ukázat daňovým subjektům, že jejich odvedené finanční prostředky formou daní jsou účelně vynaloženy do oblastí, které většina z nich považuje za důležité. Například výdaje na sociální zabezpečení, školství a zdravotnictví, obranu a bezpečnost a státní správu. Ve většině zemí jsou vydávány přehledy o nakládání státní správy s finančními prostředky a v některých zemích se dokonce mohou daňoví poplatníci dobrovolně rozhodnout, zda částí svých daní přispějí na podporu vědy, techniky, kultury a sociální politiky.
Princip dodržení rovnosti podnikatelů před zákonem při plnění daňových povinností a při vedení daňových kontrol vede k jednotnému výkladu zákona pro všechny skupiny poplatníků bez ohledu na sektor jejich podnikání a regionální působnost. V případě, že vládní kabinet má zájem o rozvoj některého oboru podnikání, řeší tuto otázku vytvořením příznivých podnikatelských podmínek formou dotací, nikoliv však udělováním výjimek ze zákona.
Další princip ovlivňující chování daňových poplatníků je jejich informovanost, což přeneseně do praxe znamená, že daňové správy pravidelně informují o připravovaných změnách. K tomu jsou využívány jednak veřejné sdělovací prostředky, ale také informační materiály ve formě letáků a brožur. Informovanost však není omezena pouze na daňovou oblast, ale též zahrnuje systematickou daňovou výchovu občanů, která představuje vysvětlování širších souvislostí, chápání filozofie jednotlivých daní, principu konstrukce daní, či co má vliv na výši daňové sazby a za jakých podmínek dochází k jejímu zvýšení, či snížení.
Smyslem únosnosti daňového zatížení je stanovení daňových povinností v míře, která je pro daňové poplatníky přijatelná a umožní reálné plnění povinností a státnímu rozpočtu přinese dostatečné peněžní prostředky na pokrytí státních výdajů. Míra daňového zatížení je vyjádřena daňovou kvótou, která poměřuje výši daní a cel s HDP, přičemž celkové daňové zatížení lépe vyjadřuje složená daňová kvóta, která v sobě zahrnuje i výdaje na sociální a zdravotní pojištění.
V neposlední řadě je rozvíjen princip komunikace a pomoci ze strany správce daně daňovým poplatníkům, přičemž určitý stupeň úrovně tohoto principu je daňovými subjekty očekáván automaticky, jelikož část jejich finančních prostředků odvedených formou daní do státního rozpočtu je použita právě na financování činnosti daňové správy. Komunikace však není jednostranný proces, a proto jsou k tomuto účelu ve většině daňových správ zemí EU vytvořeny speciální informační kanceláře, ve kterých je možné získat potřebné informace na základě písemné nebo telefonické žádosti či osobní návštěvě. V zemích Evropské unie se také snaží daňové správy udržovat pravidelnou komunikaci s různými organizacemi, jejímž zřizovatelem a správcem je stát, jako například s Hospodářskou komorou, Komorou daňových poradců, Svazem účetních, se kterými detailně konzultuje připravované změny.